Henrikův studentský život

Henrik vyběhl ven a zarazil se. Ten elf ho určitě odněkud sleduje. Jestli tady bude Henrik jen tak běhat, určitě dostane šípem do zad. Možná ta první střela byla jen návnada, která ho měla dostat na otevřené prostranství. Ale kde by se ten lučišník ukrýval? Rozhodně měl výhled na Henrikovo okno. Že by byl u sousedů na zahradě? Ne, to je moc blízko, určitě by ho někdo viděl. Ale v tom případě by musel přestřelit sousedovic střechu. Ledaže... Henrik upřel zrak směrem, odkud přiletěl šíp. Střechu sousedního obydlí převyšoval jen jediný objekt. Vysoký strom v blízkém parku. A mám tě!

"Jsem doma! Kdo ještě?" odemkla dveře paní Meyerová, matka od rodiny, kde Henrik bydlel během svého výměnného pobytu.

"Já a Henrik, děti si šly zase hrát se sousedy..." odpověděl jí manžel.

"Tak ať si to užijí! Hele, nádobí je umyté a prádlo vyprané! To můžu rovnou jít okopat záhony!"

Ozvalo se tlumené hvízdnutí.

"Ale prosimtě! Vždyť jsem si dal tolik práce, abys nemusela pracovat! Alespoň dneska by sis to mohla odpustit! Dnes před patnácti lety jsme si přece řekli svoje..."

"Já tě zabiju, ty zku..." prořítil se předsíni Henrik. V pravé ruce dřímal sekeru, v levé štít. 

Vskutku nezapomenutelé výročí.

Henrik se vrátil ze školy, nechal aktovku v koutě pokoje, otevřel okno a lehl si na postel. Měl o čem přemýšlet. Vážně ho Nils zesměšnil? A nebo mu Henrik jenom křivdí? Možná to s tím nepřátelstvím elfů a trpaslíků je jednostrannější, než si myslel. Co když s ním Nils nemá žádný problém a on si to všechno jen vymýšlí? A i kdyby si z něj Nils opravdu udělal legraci, má Henrik právo se na něj zlobit?  Přece je to celkem hloupost, není to, jako kdyby se ho Nils pokusil zabít...

Henrik nevědomky pohnul hlavou.

Hvízd! Do polštáře se zabodl šíp.

Hodina skončila a nastal čas se vrátit do kmenové učebny. Henrik si to rázoval chodbou a viděl rudě. Odignoroval skupinku školních drben, které samozřejmě zabíraly skoro celou chodbu a kdákaly jako slepice, vpadl na záchody a pustil si z umyvadla vodu na obličej.

"Všechno v pořádku?" přišel za ním Oliver.

"Ten elfskej prasopysk mě úplně zesměšnil!"

"Co kecáš, vždyť tě vytáhl z průšvihu!"

"Neslyšel jsi ty jeho příklady? Rýpal do mě, že jsem nevyspalej a nepřipravenej! A ještě ze mě udělal nějakýho komedianta! To radši už tu pětku!"

"Určitě tím nic zlého nemyslel. Podle mě si to bereš zbytečně osobně."

"To úplně není to, co jsem si představovala..." vzmohla se Němcová na první větu.

"Vážně?" koukal na ni Henrik. "Měl jsem mluvit zřetelněji?"

"Tak, to byl Henrikův komediální, trochu neseriózní úvod, a teď pojďme na prezentaci..." chopil se iniciativy Nils. "Present perfect je v angličtině čas předpřítomný prostý, ve kterém používáme sloveso have v kombinaci s třetím tvarem slovesa. Například: Dnes jsem se krásně vyspal - I have slept well tonight. V záporu třeba: Žák se pořádně nepřipravil na svou prezentaci - Student hasn't prepared  for his presentation properly. Otázka například: Učil ses na dnešní hodinu? - Have you studied for todays lesson?"

"Tak, a první prezentaci nám přednesou Henrik s Nilsem," prohlásila paní učitelka Němcová. 

Oba žáci vstali. Papír nedržel ani jeden. Elf na trpaslíka významně pohlédl.

"To dám nějak z hlavy, present perfect, že?" šeptl Henrik. "Good morning class! Today's topic is present perfect. There are presents bad, like socks. Then there are presents good, like toy cars and swords. But there can be only one present perfect, and that is brand new mythril chestplate with built in backscratcher!"

Angličtinářka seděla za katedrou a tupě zírala na prezentující. Hrnek držela u rozevřených úst, ale poslední zbytky kávy jí stékaly na košili.

Nultá hodina, čeština. A ještě k tomu se píše slohovka.

"Byl jsem pohoršen do četby... Snad pohroušen!" plánoval v duchu Nils, co napíše. Hned další hodinu bude prezentovat projekt do angličtiny. Moc se mu na tom pracovat nechtělo, prakticky to nechal tomu druhému, co ho dostal do skupiny. Snad to nějak vyjde...

...

"Byl jsem zažraný do četby... Počkat, takhle to slovo není! Žeby zapraný? Nebo spíš zas..." 

"Zabraný, Henriku, zabraný! Myslíš nahlas, tak si dávej pozor na pusu," opravil trpaslíka češtinář.

Henrik se protáhl. Dneska moc nespal. Navíc ho sužoval ten otravný, všudypřítomný pocit, že na něco sakra důležitého zapomněl.

Henrik se vrátil ze školy. Bydlel s opatrovatelskou rodinou, kterou tvořili táta s mámou a dva devíti a jedenáctiletí synové, kteří si v jednom kuse chodili hrát se sousedovic dětmi na policisty, indiány a hlavně na rytíře. Henrik jim dokonce vyrobil pěnové meče, helmy a štíty. (Teda až potom, co mu rodiče zatrhli železné.)

Táta seděl v obýváku a dumal nad nějakými papíry.

"Dobrý odpoledne. Můžu se zeptat, co si to čtěte?" zeptal se Henrik.

"Ahoj, to je kandidátka do voleb. Rozhoduji se, kdo by mě měl zastupovat v senátu."

"Nějaký favorit?"

"S takovým výběrem bych bral i Caligulova koně!"

Dvojice se pomalu začaly sesedat, dokonce i Henrik s Nilsem. Trpaslíkovi už bylo jasné, že se střetu nevyhne, tak si elfa změřil pohledem. Přesně jak čekal. Na povrch Nils působil jako vyrovnaný, vychovaný, ba i noblesní mladý muž, ale to je jen zástěrka, pod kterou se určitě skrývá elitářské hogo fogo hovado, s nosem pěkně nahoru. S někým takovým se radši nezaplétat...

"Já bych si to radši udělal sám..." řekl Henrik.

"Já bych si to radši udělal sám..." řekl v tu samou chvíli Nils.

"Je to jasný! Pohrdá mnou, ani projekt společně dělat nechce, stromák jeden povýšenej!" pomyslel si Henrik.

"Dobrý den, posaďte se, kdo dneska chybí?" vešla do třídy angličtinářka Němcová.

"Nikdo," zahlásila služba.

"To je dobře. Tím pádem můžu rozdat opravené testy z minulého týdne... Ale podívejme se, Oliver ho nepsal, dokonce se mi ještě nepřihlásil na opravku..."

"Rychle to nějak vyžehli, nebo jseš mrtvej!" blesklo Oliverovi hlavou. "Já jsem se dneska chtěl domluvit na tom otráveném, teda opravném termínu..."

"No, teď budeš mít lepší příležitost si dohnat známky. Zadám vám projekty do dvojic. Téma: Present perfect. Dvojice budou: Oliver s Petrou, Matyáš s Jindrou, Anna s Ninou, Tomáš s Kubou, Eliška s Danou a Henrik s Nilsem!"