Henrikův studentský život

Nils klidně ležel v parku a sledoval západ slunce. Pak mu poslal vzdušný polibek, zavřel oči a zanotoval jakousi cizojazyčnou lidovou píseň.

"Určitě to je Elf," zašeptal Oliver zpoza altánku.

"A proč jako? Že je vysokej, blonďatej a má rád přírodu?" pochyboval Tomáš.

"A co ty uši?"

"Zas tak špičaté nejsou," špitla Petra.

"Henrik taky není takový mrňous jako trpaslíci ve filmech. Tam se ty rysy hrozně přehání."

"Hrabe ti..." neodpustil si Tom.

"A proč je problém, že je to Elf?" zeptala se Petra.

"Elfi se s trpaslíky nesnáší. Dokážeš si představit ten rachot, až se Henrik s Nilsem potkají?"

"A takhle je to pokaždé. Jednou vrzne, a pak už nic! Zatracenej krám!" zlobil se Oliver.

"Co že to má být?" zkoumal Henrik rozbitý stroj.

"To je tátova motorová pila. Kdyby ten motor naskočil, tak by se s ní dalo řezat dřevo."

"Pila, říkáš..." zamumlal Henrik a začal cosi kutit.

...

"Řeže hezky, ale takhle úplně fungovat neměla..." škrábal se Olík na hlavě. 

"Počkej, jak jinak by měla fungovat? Je to pila, i když je dost tupá. Na tom se přece nedá nic zkazit..."

"To bych si nebyl tak jistý..." pronesl Oliver sledujíce, jak se zatahuje a vyjíždí celý list pily.

"Tak, dobrý den třído, posaďte se..." začal pan profesor Šedina hodinu jako obvykle. Všichni to už znali. Teď si spočítá žáky, zkontroluje kdo chybí, pak zapíchne obávanou tužku do seznamu a vyvolá žáka na zkoušení. 

"Dnes chybí jen Petra, Henrik, ti mají omluvenky, ale měl by tady ještě být nový žák..."

"Další nový žák... Kdo to bude teď? Žeby třeba Gandalf?" rýpl si Tomáš, který se stále nedal přesvědčit, že Henrik je trpaslík.

Klika práskla, dveře letí, do dveří nevchází táta, ale vysoký, štíhlý, blonďák s podezřele špičatýma ušima.

"Omlouvám se, nemohl jsem najít třídu. Mimochodem, jmenuji se Nils Leafson."

"Tak co, jak šel test?" zeptal se Oliver svého spolužáka v lavici. Byl to student na výměnném pobytu, jmenoval se Henrik. 

"Celkem hladce, na Baroku není nic těžkého. Akorát mi není jasné, co znamená to Memento mori."

"Pamatuj na smrt."

"To vím, ale proč? Lidé můžou zapomenout umřít? To si jako dáváte vzkazy na ledničku: Dneska kup vejce, jogurty a nezapomeň zemřít?"

"Spíš že se nemáš vyvyšovat nad ostatní, protože stejně umřeš jako všichni."

"To dává smysl, ale když už člověk stejně umře, není lepší, když před tím žil nejlépe jak mohl?" 

"Můžeš si to vyložit i takhle, jestli chceš."

"Chápu, že loutkové divadlo je pro trpaslíky fascinující, ale nemyslím, že je to pro tebe to pravé," narovnal se v židli ředitel loutkohereckého kroužku.

"Vždyť se ani nic tak hrozného nestalo," oponoval Henrik.

"Ta loutka draka, co jsi vyrobil, je celkem hezká, a systém chrlení plamenů je vážně důmyslný, ale hodil by se spíš do technického kroužku než na jeviště."

"Stejně nevidím problém. Na oponu plameny nedosáhnou, to jsem měřil důkladně. A z kovářství mám samé jedničky, s ohněm umím pracovat klidně i se zavřenýma očima..."

"Je mi líto, ale vážně nemůžeme dát draka šlehajícího pravé plameny do maňáskoveho divadla."

"Mně se ten Erasmus nějak nezdá," prohlásil Valdemar Swordson, uznávaný kovář a Henrikův otec, "s lidmi se přece nestýkáme už celá staletí."

"To by neměl snad být takový problém," usmál se Henrik. "Vždyť tam přece už i vycházela naše literatura, a celkem úspěšně..."

"Myslíš ty dětské knížky, co je u nich překládal nějakej Tolkien?"

"Přesně ty! Díky nim budou mít představu, co od trpaslíka čekat, a zbytek už jim nějak vysvětlím."

"Když myslíš... Spíš aby ses ty nedivil, jací jsou to barbaři. Neumí kovat magické předměty. Dovedeš si představit ten život, bez magotechnických vychytávek jako kyrys s zabudovaným drbačem zad?"

"Ne, tohle si rozhodně nemůžeš vzít na první rande!" řval vztekle Oliver.

"Říkal jsi, že musím udělat první dojem," pokrčil rameny Henrik.

"Takhle oblečený ho rozhodně uděláš... Ale ne dobrý! Vždyť by tě mohli zavřít! Sundej to, půjčím ti něco normálního!" prohlásil Olík šmátrajíce ve skříni.

"Ale vždyť je to to nejlepší, co jsem kdy na sobě měl."

"U tebe je laťka dost nízko. Vem si tohle!" hodil Oliver Henrikovi hromádku oblečení.

"Moje oblečení rozhodně k mé postavě ladí líp než tyhle hadry! A je praktičtější." ohrnul nos Henrik.

"To možná, ale plátová zbroj se do italské restaurace prostě nehodí."