DMD Bonus č. 03 pro 10. 4. 2026. Téma: Proroctví

Mabel sipped the tea until only the tea leaves remained, then gave the cup to the woman.

"I can see a ring. You are going to get married soon. But it is broken. That means that he is not your soulmate. He is not the one you have been daydreaming about."

Mabel watched her in horror.

"But worry not, my dear. You will meet them when the time is right. Here, can you see this heart? It is upside down. That means an unexpected romance. And here you can see-" She looked at Mable, concerned. "You are already with child."

   "Nový obsah" jsem přelétla, vyzobala nejlákavější novinky a hledám, jestli je vypsané další téma a přitom vím, jak to dopadne...
    Buď bude těžké, nebo lákavé. Buď mě nebude napadat nic, nebo věci moc osobní, moc kontroverzní, moc zbytečné. Večer mi bude líto času, který by drabble sežralo, tak budu radši doomscrollovat internet. Během dne se podívám ještě sedmkrát, která témata jsou aktuální, kdy se odevzdávají, udělám si pro jistotu printscreen, nebo dva. 

    S dalším večerem dostanu vágní nápad, bez jistoty, že půjde dokončit. Takže kouknu na "Nový obsah," vyzobu rozinky, počkám na nové téma a půjdu spát, rozuměj doomscrollovat internet.

Po dlouhém zírání si věštkyně odkašlala.
"Nedává to smysl, ale poslouchej. Vidím tě obklopeného nicotou, temnotou a světly. Vidím tě v neznámých krajinách, v pouštích i na ledových pláních. Pak nevidím nic. No a pak...," věštkyně si povzdechla a přešla do civilního projevu.
"Hele, znáš Hvězdný války? Dunu? Star Trek? Mumii? Tak si to zkombinuj, přidej Highlandera a Mortal Kombat a máš to. Mám pocit, že jsem se napojila na Netflix s Disney+ dohromady... tohle se mi ještě nestalo."
"No... a co sem dlužnej?"
"Co dáš."
Thon vytáhl jednoho Masaryka.
"Víte co? Zapomeňte na to a kupte si nový věci."

Chvíli jí trvalo, než si byla jistá, že se skutečně dívá na sebe. Až když světlovlasá žena stojící k ní zády pozvedla ruku, zasvítil jí na prstě Nenya. 

Žena vcházela do vody, nejspíš do moře. Z vln jí vycházel v ústrety starý muž. 

Když už to vypadalo, že se dozví jeho totožnost, její přízračné já jí zakrylo výhled, protože muže bez váhání políbilo. Najednou stáli na lodi a mířili do zemí neumírajících. 

Přesně tento výjev ze svého zrcadla měla Galadriel v živé paměti, když dorazila do Šedých přístavů a spatřila Mithrandira, jak se na ni usmívá. Má se to stát?

Přijde doba, kdy lidé budou jen sedět doma u komunikačních zařízení. Mezi sebou budou obcovati jen takto na dálku. Práci za ně budou obstarávat roboti a umělá inteligence.

Děti se budou plodit jen ve zkumavkách a rodit v umělých líhních. Život se kompletně přestěhuje do virtuálního prostoru. Po zemském povrchu budou kmitat jen ti roboti. A tito převezmou i veškerou edukaci lidí, budou jim gumovat mozky a přizpůsobovat si lidskou populaci k obrazu svému.

A toto vše bude mířit k tomu, že jednoho krásného dne se některý uměle inteligentní tvor zeptá:

" K čemu na té zeměkouli ty lidičky vlastně máme?"

Líška štekla a dopadla na zadok. Chvost bol preč, predné labky tiež. Zadné sa premenili na ľudské. Okolo hrivy ryšavých vlasov jej poletovali malé víly. 

„Slyš, slyš věštbu!“

Okolo bolo všetko. Jazierko s mečom vrazeným do skaly, tisícročné duby. V kruhu sa povaľovali rúnové kamene, kocky, aj vnútornosti. Kdečo sa dalo vyčítať. 

Nikde nebolo dievča s potkanom. 

„Čarodějka cítí osamělost, Hvězdář zůstane bez lásky slepý. Dívka ztratí, co ještě nemiluje. Nesmí ji nikdo sníst, opít, otrávit. Kdo je nápomocný, je šelma.“

Víly ševelili ako lístie. Slová sa zlievali s vetrom. 

„Čo s tým mám spoločné? 

Zdvihla sa. Nájde si oblečenie. 

Chtěla jsem ji obejít, ale jakmile se naše oči setkaly, vztáhla ke mně ruce a drapla mě za zápěstí se silou, kterou bych od jejího stáří neočekávala. Otočila mou vzpouzející se dlaň a spustila „Než přijde úplněk, vystoupíš na horu, vypustíš do proudu mnohá slova, porodíš v bolestech nové postavy, budeš tápat a budeš se radovat, přijdou k tobě témata, která nebudeš moci odmítnout a ty je zpracuješ. A do toho budeš chodit do práce a taky jsou tu ty přijímačky.“ Natáhla druhou ruku a já jí do ní rychle vložila peníz, kdo by si taky dovolil v dubnu odporovat. 

Poslechni věštbu staré Zyrvianshì, jež kráčela v tmách poledních kamenů a zřela v nich skvost a slávu Andragenů a jejich osudu budoucího. Až nastane čas, kdy naprostou nadvládu nad světy získají, až dovedou k čistému začátku patero planet a jejich civilizací, pak nadvesmírný Skapanar pokyne k údělu radostnému a osvobodí Andrageny od příkoří a útrap, které s sebou žití nese. Čas však běží a je nutno naplnit věštbu do roku čtvrtého lva věku Grundaltanah. Pakliže se tak nestane, k úpadku dospějí a Skapanar zchřadne a neposílí úděl oveček svých.

Tuto věštbu nechť slyší každý tvor a usiluje o její naplnění.

Zlinkovali se tak, jako by to za starých časů nikdo z nich neudělal. Vystrkovali holý zadky nahoru směrem, kde zhruba tušili satelit s Virtuálem. Pak, když začalo vycházet slunce, se Jakub postavil na skalní ostroh a začal věštit:

„Jednou tu všude, jakože úplně všude, budou zase stromy. Zelený a zkřivený podle větru. Pod těma stromama bude růst mech…“

„A v něm žít trpajzlíci,“ zasmála se Kateřina.

„… jo, ty. Ale všude. Myslím stromy, ne pidimuže. Stromy a louky a lesy a čistej vzduch a všechny zvířata. A voda. Chladná a čistá. Jen tak rovnou v řekách...“

Nechali ho mluvit a věřili.

"Dopi tú šálku, nech môžeme začať," súri ju starenka. Seléne nestihne prehltnúť posledný dúšok horkého nápoja, už je šálka v starenkiných rukách.

"Je mocnejší, než bol. Smrť Mnohotvarého spôsobila uvoľnenie jeho energie. Z tej čerpá. Umožňuje mu to rozšíriť svoje schopnosti na väčšie okolie.. Hmm, to predtým nebolo vidieť... volavka...," chytí ju za ruku, "...NIE!"

,Nie! Mikah zbadá volavku. Napriek jej magickej povahe ju obráti proti Edith. Vidí, ako aura Edith aj volavky tmavne. Stratí svoju žiaru a Edith príde o svoju schopnosť odolať jeho sugescii a...začne mu pomáhať. Vidí dokonca ako ide k Varunovi, aby...´

"Nesmie ju vidieť!"