DMD č. 29. pro 29. 4. 2026. Téma: Dobré rady druhé kategorie

Maminka mi vždycky říkala, ať ty ženské časopisy pořád nečtu, že je to tam všechno vymyšlené a rady tam rozdávají druhořadí odborníci, ale já jsem jednu takovou radu poslechla a konečně jsem našla klid v duši. 

Rada zněla takto: "Způsob dosažení vnitřního míru spočívá v tom, že dokončíte úplně všechno, co jste začali." 

Tak jsem se doma rozhlédla okolo sebe po všem, co jsem začala a v půlce nechala.

Než jsem vyrazila do práce, dopila jsem láhev červeného, potom jsem dorazila Bailey´s, Martini, vodku, rum, fernet, sáček chipsů a krabici čokolády.

Nedovedete si ani představit, jak je mi teď fajn.

Povšimla si urozená paní Johana, že rytíř z Pálče všelijak se ošívá, jako by snad něco říci chtěl, ale zároveň nevěděl, jak začíti. 
"Vidím, že cos trápí tě, bratře," oslovila jej podle jeho zvyků.
"Sestro královno," začal Pálček, "že jsi žena nad míru rozumem požehnaná, proto odpusť mi, co chystám se ti říci."
"Nuž spusť už, co nedá spát tvé prosté mysli?" vybízela jej Johana.
"Toliko zlata jsi vynaložila na svatoprokopskou pouť ke klášteru v Sázavě, ale slyš, nebylo by lepší, kdybys čas ten i dary využila k práci pro nejubožejší z ubohých? Bohu by jistě větší radost to udělalo."
 

Sylvie posté drhne stolky, až se z povrchu loupe bílý lak. Leští vyklizenou vitrínu. V odrazu skla pozoruje vlastní vyděšené oči. Když jsi nervózní, zaměstnej se, přijdeš na jiné myšlenky. Tak ji vždycky nabádala matka, jenže rada proti ochromujícímu mrazení nezabírá.
Venku se něco děje. Na obzoru se mihotá podivná oranžová záře. Hoří? Slyší sirény. 
Proč se Slávka nevrací? Má tam jít? A co když mezitím přijde, bude potřebovat mámu a najde jen prázdno a tmu?
Zavolat manželovi? Třikrát uchopí a odloží telefon. Proč ho plašit? Není čaroděj, nepomůže, neporadí. 
Zabušení na dveře.
Sylvie poskočí leknutím. 
"Mami!"
Rozvzlyká se úlevou.
 

Seděl s oběma u Bubnu a snažil se opít.

Nešlo to. Byl pořád bůh*.

Začali ankh-morporským pivem, levným, tmavým, hustým, a podezřelým. Když to se Šichtusem nic nedělalo, postupně se propracovali ke kořalkám. Samozřejmě že nezůstalo jen u pití, Noby s Fredem to prokládali svými nejlepšími radami ohledně života policisty, jejichž úroveň klesala úměrně tomu, jak v nich stoupala hladina alkoholu.

Hostinský pozoroval jejich snažení a rozhodl se pro experiment. Nalil Šichtusovi tu kořalku, co mu tu kdysi nechala ta veselá babka** v klobouku odněkud ze Středu.

Šichtus se napil.

A v tu chvíli se s ním otřásl celý vesmír.

"Nejlepší rada, jakou mi fotr kdy dal, byla: Nežeň se."

"Zatím ti to jde," ušklíbne se Jorcha.

"Mistr bylinkář, než uhořel tedy, mi vždycky říkal: Ne všechno, co je zelené je k jídlu," pochlubil se Klíšťák.

"Jo třeba taková měď se fakt žere blbě," zachechtá se Jorcha.

"A můj mistr mi zase vštěpoval: Když hulíš, nečaruj," snažím se tím řídit, hihi. Fleuriot vyfoukne a podává jointa dál.

"Vykouzli mi myšku, " tlemí se Jorcha a silně potáhne.

"To víš, že jo. Místo ní by se objevil třeba krokodýl."

"Tak to by bylo blbý. Mě vždycky vštěpovali: Nikdy si nehraj s krokodýlama."

Pracovnou hlavy pařížského Institutu létaly nadávky tak peprné, že na ně Matthewova francouzština nestačila. Nepotřeboval ovšem rozumět, aby pochopil, že Verlac starší není z návratu ztraceného syna šťastný.
"...et toi.." zabodl prstem směrem k Matthewovi,"...pervers!"
Matthew si odkašlal a zcela proti své přirozenosti mlčel.
"Jsem tvůj nejstarší syn. Ten prsten mi náleží," trval na svém Sylvain.
"Ty už nejsi můj syn, " pronesl ledově. "Vy dva - ohavné. Abomination. 
Měli byste zemřít hanbou!" křičel.
Matthew si vybavil přívětivou tvář svého otce a jeho laskavá slova. Položil svou dlaň na Sylvainovu.
"Nikdy se nebudu stydět za lásku," pronesl pevně.
"Odcházíme," uzavřel Sylvain.