Autorův výběr 2026

"Tak koho tam máme?"

"Melodius - to jako vážně? Illadion - bard"

Fleuriot: "Vypadá sympaticky."

"K čemu by nám byl?" zhrozila se Jorcha, "uvědomuješ si, že ne o všem co děláme by se měly psát balady?"

"Tak dál, Indomitabus řečený Bílý štít"

"Chvíli jsem s ním mluvila, naprostý fanatik, nebrat."

"Hm, tak Hustokřen Vocas?"

"Vocílka," opravil mne Fleuriot.

"To je ten hobit? A co umí?"

"Prý vařit, rybařit …"

"Stačí, nebrat," utla debatu Jorcha.

"Ale dobré jídlo na cestách?"

"Budeš se s ním dělit o krví vydřený prachy?"

"Nakonec Xyrbanika Waquawaid."

"Mě přišla schopná a milá," přikývla Jorcha.

"Snažila se tě sbalit, Jorcho."

A potom si Viktor povedal "dosť"! 

Vedľa totiž pristála ponožka príšerného dizajnu, nezdravo iskrila a znemožňovala sústredenie.

"Jayce?"

"Mhm?"

"Zase pričarovávaš oblečenie?"

"Neee."

Dvadsať košieľ, desať vestičiek, každý deň iné topánky, fajn... Ale handry postrácané po baráku Viktorovi z fyzického sveta nechýbali a nemal v pláne ich zavádzať. 

Veď ti ukážem štramáctvo. Luskol prstami. Na dvore vyrástla ručná pračka, prádelné šnúry a jedna pofidérna železná žehlička. Kolegova bielizeň, náhle poslušne vykazujúca realistickú nutnosť údržby, sa zoradila na kope.

Niekto rád funkčnú simuláciu fyziky, chechtal sa Viktor. Schválne, kto lepšie vystihne krásy pondelňajšieho prania, zámožný jedináčik alebo chalanisko z banskej štvrte.

Tiše se plížil nocí. Nikde nikdo, přesně tak to mělo být. Studenými chodbami sklepení se nesla ozvěna kapek. Vlezlá zima zalézala za nehty. Bezděčně se střásl. 

Na křižovatce zastavil a v paměti prošel naučenou trasu. Byl si stoprocentně jistý, že správně počítat kroky. Udělal ještě dva kroky doprava a na zdi nahmatal šestou cihlu odspodu. Zadržel dech a zmáčkl ji.

Nic.

Zamračil se a ještě jednou prohmatal své nejbližší okolí. ...pět, šest, musí to být ona.

Rozkročil se a znovu zatlačil na cihlu celou dlaní.

Jen slabé vrznutí naznačilo, že tentokrát se něco pohlo.

Odpočítal sedm kroků a vklouzl dovnitř. 

Potápím se do tvé duše. Pod hladinou nevyspání se skrývá rozladění z toho, že dnes tě neobejme vůně kávy, příznačná pro každé ráno. Pomalu klesám hlouběji. Tam jako ostré útesy na mne číhají tvé výčitky a osočování. Kdo za to může? Otazník jako kotva upoutává tvé myšlenky k viníkovi. 

Lapám po dechu. 

Černá barva mých plavek tě irituje. Připomíná ti tmu, po které toužíš a není ti dopřána v bodavých paprscích dne. Černá vzbuzuje asociace na milovanou chuť tmavého nápoje. Kdo tě teď postaví na nohy? Kdo tě vzpruží?
Dovolíš, abych to byla já? 

Ocitám se na dně tvé nevole. 

Znáte moderní historii? Co si vychutnávali prezidenti a na čem ujížděl světoznámý byznysman? Otestujte svoje vědomosti v kvízu.

1. Tomáš Garrigue Masaryk            A. čaj
2. John Fitzgerald Kennedy            B. pivo
3. Ronald Reagan                            C. víno
4. Václav Havel                              D. daiquiri
5. Winston Churchill                       E. whiskey
6. Mahatma Gandhi                         F. mléko
7. Martin Luther King                    G. káva
8. Steve Jobs                                   H. dietní Cola
9. Jaroslav Seifert                             I. voda
10. Albert Einstein                             J. mrkvová šťáva

Výsledky jsou schované pod tímto řádkem.

1F, 2D, 3H, 4B, 5E, 6I, 7G, 8J, 9C, 10A

Věděli jste? Tipovali? Dedukovali? Napište nám komentář a nezapomeňte na kachničku!

"Oto, kvetoucí korále máš?"

"Ano, tati, mám květiny i korále."

A tak může rodina vyrazit. Akce probíhá dle obvyklého scénáře. Ota nepatří k těm, kteří by byli neustále v jednom kole. Je asi po mně, dumá Lev, já jsem také nebyl, vzdor svému jménu, žádný lev salónů a už vůbec ne parketů. Což je ostatně poznat, když během večera vyrazí se Scholastikou na parket.

Ota nečeká na speciální volenku, rozdá náhrdelníky dívkám bez ní a zahlásí úmysl odejít. 

"Můžeš tu ještě zůstat, já doprovod mám," nabízí Lvu Scholastika. Lev na nabídku nereflektuje a vyráží se Scholastikou a Otou na kebab.

Povrchové teplota Siria B je dvacet pět tisíc Kelvinů, v rentgenovém oboru je tedy jasnější než jeho známější a noblesnější bratříček Sirus A. Většina lidí o něm neví vůbec nic. Většina lidí neví ani o nás. 

Popravdě řečeno bych byl rád, kdyby to tak zůstalo. Kdyby se prostor a čas kolem nás zakřivil natolik, abychom zbyli sami a nedoléhaly k nám žádné bolesti.

Přemýšlím, kolik pochopil otec. Tenhle kněz je velmi chytrý. Má jemné způsoby, jeho matka prý byla šlechtična. Je bystrý. Doufám, že si nevšiml.

Sirius znamená blikotající, jiskřící. Ty jsi jiskra, Danieli. Kdo z nás je tvým průvodcem?

Kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem, 
kdybych tady nebyla, no tak sakra, kde jsem?!

Kdybych tady nebyla, Země se dál točí, 
dvě děti si vypláčou svoje krásné oči. 

V hrobě by mi chyběla vůně předjaří 
a mým dětem maminka, co jim navaří. 

Buchty s láskou pečené nebyly by k mání, 
a mě chyběl prožitek z doby vyrůstání. 

Ještě horší nežli snášet doživotní půst, 
je neslyšet slova lásky z maminčiných úst. 

Netisknout se v objetí, nepohladit dlaní, 
smlouvám dlouhý mezičas, než mě pepka raní. 

Proto doufám za celý rod v tuhé kořínky,
ať nás ještě dlouho pojí víc, než vzpomínky.  

„Už je to lepší?“ zajíká se Slávka. „Chceš na vzduch?“
Drahoš přikývne. Vděčně přijme oporu dívčiny dlaně. 
Ponuré chladno venku nutí přitisknout se k sobě.
Hrbolatou dlažbu křižují kroky několika chodců, projede auto, štěkne pes. A mezi tou lhostejnou všedností se proplétají neviditelné vlny rozvířené magie, žulové kostky pod nohama neslyšně drnčí. Bez varování se spustí prudký déšť.
Vrhnou se zpátky do křehkého úkrytu falešné útulnosti.
„Je tady v okolí hodně čarodějů?“ šeptá Drahoš.
„Pokud vím, jen my. Máma a já, táta ne,“ odpoví Slávka stejně tiše. Znepokojeně pozoruje nervózní výraz své matky. „Mami, ty víš, co se tady děje?“

Během dopoledne se z neznámé vyklubala velrybářská briga z Harwiche. Frances nechala napnout plachty. Velrybář se pokusil uniknout. Snad se obával, aby ho fregata nepřipravila o nejlepší muže. Snaha vyšla na prázdno. Frances neměla v úmyslu velrybáře obrat. Potřebovala informace. Velrybář však Hermine nepotkal ani neviděl.

***

Večer se posádka sešla na přídi. Už dlouho se palubou nenesl falešný zpěv doprovázený špatně naladěnými skřipkami. Fergus nezpíval. Bafal z dýmky a sledoval cvrkot. Pohledem sklouzl k zádi. Proinnseas stála u brlení. V tmavomodrém kabátě se zlatem na ramenou. Ten výjev mu pořád připadal neskutečný. A přece si uvědomoval, že právě tam patří.