Hobit

Elrond dal vystrojit hostinu, jelikož jej přijel navštívit Mithrandir s Thorinem Pavézou, králem trpaslíku, a jeho družinou. Elfové se na trpaslíky dívali s opovržením pro jejich nezpůsobné chování, ale byli to hosté. Jeden z nich však uchvátil Celebrinela, když vytáhl šperky s nádhernými drahokamy. Byl ochoten se jich vzdát, ovšem cena nebyla malá.
„Lindire, prosím, udělej to pro mne,“ přemlouval jej Celebrinel. „Já vím, je chlupatý a ošklivý, ale když bude tma… A stejně si myslí, že jsi ženská, nic z toho nebude.“
„Tak to nebude nic ani z tvého obchodu,“ odtušil suše Lindir a začal znova hrát na harfu.

Osamělá hora se zachvěla. Trpaslíci stojící před tajným vchodem se semkli blíž k sobě. "Šmak se vzbudil," zabručel Thorin a pohledem se snažil marně proniknout temnotu uvnitř hory.
"Třeba to nebyl Šmak, možná to bylo zemětřesení. Nebo jen povolil nějaký léty zvětralý sloup a spadl," pokusil se najít Kili jiné možnosti. Skeptické pohledy od ostatních ho ale přiměly zmlknout.
Tajnou chodbou k nim dolehl rozzuřený dračí řev. Thorin vrhl po Kilim velmi výmluvný pohled. Pak se ale na scéně objevil i zadýchaný Bilbo třímající zlatý pohár. "Ví - o - nás! Musíme - se - ztratit," vysvětlit zadýchaně a už také hbitě pelášil pryč.

Thranduil schoval tvář do dlaní. Vzápětí ale dlaně přesunul a zakryl si s nimi raději uši. Nepřátelský pohled směřoval na prostranství před svým trůnem. Ještě před chvíli bylo všechno v pořádku. On vyslýchal trpaslíky o cíli jejich pochybné cesty a oni vzpurně mlčeli. Jenže pak přišel Gandalf...
...a od té doby tu všichni pobíhají sem a tam, máchají rukama a křičí. Gandalf křičí na Thorina, Thorin křičí na všechny okolo, stráže se šťouchanci pokoušejí sjednat pořádek a vyhýbat se přitom čarodějovi.
"A dost," zakřičel elfský král náhle, "až si to vyříkáte, pošlete pro mne a budeme pokračovat ve výslechu, ano?!"

Thorin seděl před krbem a vyfukoval kroužky kouře.
Jeden stříbřitý na památku dolů v Morii... jeden zlatavý připomínající Erebor a Poklad, který On uloupil...
"Co bylo ukradeno, musí být vráceno!"
"Co si to mumláš, Thorine, syne Thráinův?" vytrhl ho Gandalf z přemýšlení.
"Pamatuj, hamižnost Šmaka zaslepila a přikovala k pokladu..." Gandalf vykouzlil proud jisker, které jako drak rozehnaly kroužky po místnosti.
"Pak musíme být jiní, abychom ho porazili." prohlásil Balin.
"Ještě koláček?" pípl štědře malý Bilbo a mimoděk vyfoukl šedý kroužek, který proťal jako olověná střela všechny ostatní a spojil je v jeden olověný kruh pomalu se rozplývající ve vzduchu...

Kořínek byl vzdáleným příbuzným samotného Starého Tobbyho. A jako takový si velmi pečlivě hlídal každoroční vítězství v Dýmkovém turnaji pořádaném na Kopci.
Jenže s přibývajícími léty bylo pořád těžší a těžší prvenství si udržet. Zejména letos se pan Kořínek o své vítězství obával, vždyť všichni mluvili o tom, že za mladým Bilbem přišel čaroděj Gandalf, který kromě svých ohňostrojů byl proslulý i velkou dovedností ve vyfukování.
Kořínek ale stále ještě doufal, že jeho letošní zlepšovák vyhraje i nad poučkami od čaroděje. Vždyť on nevyfukuje kroužky, ale kruhy. Krásně šedavě olověné kruhy, které se ve vzduchu dlouho drží, než se rozplynou.

Bilbo zahoupal nožkama a s elánem vyfoukl nový kroužek.
Trpaslíci se přidali.
Legolas dřepěl v rozpačitém rozpoložení na střeše a pozoroval ten chumel ocelově šedých pramínků dýmu stočených jako hádci.
"Jsi si jistá, že byl dobrý nápad nabídnout jim elfské listí?"
Tauriel se pobaveně uculila.
"To jejich je asi dost slabé, co? Netušila jsem, že je to tak sebere. Mám pocit, že ten se sekerou v hlavě si z kouře chce odlít zbraň... Ale je to léčivé. Teď už je rozhodně nic nebolí."
Legolas pomalu přikývl.
"Ten půlčík to nese docela dobře. Mám takový pocit, že si hraje na draka..."

Bilbo měl oči navrch hlavy. Na stůl před ním byly pokládány talíře s pečínkami, rybami, mísy s bramborami, dušenou zeleninou, koláčky, ve džbánech nejsladší víno. Nevěděl, co si vybrat dřív. V břiše mu hlasitě kručelo, až se musel ohlížet, jestli to někoho nepohoršuje. Chtěl se pustit do jídla, ale na něco se čekalo a on nechtěl být nezdvořilý. Byl sice velmi hladový hobit, ale měl vychování.
Když se konečně ostatní hodovníci pustili do jídla, chtěl si do úst strčit celé kachní stehno. Ale ejhle. Nešlo to.
Bilbo se probudil z říše snů do Temného hvozdu. Takhle naštvaný už dlouho nebyl.

Vždycky všichni říkali, jací jsou trpaslíci. Velké plnovousy plné odrobinek, potu, piva a boje všude kolem nich. Nerozumí umění, jen zlatu, místo hudby znají jen řev. Bojovníci možná schopní, stavitelé též, ale k ničemu víc se nehodí.
A hlavně, vedle krásných elfů jsou malí a oškliví.
Tauriel zamkla mříž od poslední cely, ve které trpasličí výpravu Thranduil ubytovali. Všichni byli přesně jako podle vyprávění, tedy, všichni až na jednoho. Jednoho, s pěkně řezanou tváří, měkce hnědýma očima, a který přesto že muži kolem něj mávali těžkými zbraněmi střílel z luku.
Vůbec nebyl ošklivý, a malý taky ne, pousmála se Tauriel.

I přes ten nepříjemný fakt, že cesta do Jezerního města neproběhla příliš pohodlně a komfortně, se všichni během uvítací hostiny potěšeně usmívali.
Tedy alespoň do doby, než došlo na místní zvyk uvítat příchozí jablkem.
"Sněz to," poručil Thorin Filimu, který odmítavě křížil ruce.
"Ne, držím dietu," bránil se trpaslík se zarputilým výrazem.
"Jablko je ovoce. To je dietní." Tón, jakým Thorin vyslovil ovoce, byl jen o něco málo zhnusenější, než kdyby mluvil o zelenině.
"Držím jablečnou dietu," poopravil se Fili.
"Proč to tak komplikuješ?"
"Tak promiň, strýčku, ale teď jsem dva dny v sudu čuchal vůni jablek. Nechci ho jíst!"

Thranduil se na svém trůnu poněkud narovnal, aby před synem neseděl vyloženě ležérně rozvalený.
"Pověz," vyzval Legolase hlubokým melodickým hlasem, "co tě trápí, synu?"
"To ti trpaslíci," přiznal elfský princ neochotně.
"Trpaslíci? Co je s nimi?"
"Proč tu musejí být zavření?"
"Tobě vadí, že jsem zavřel narušitele našich hranic?" Thranduil se na trůnu již zcela narovnal a nechápavě krčil obočí.
"To ne," snažil se najít vhodná slova Legolas, "ale oni jsou takoví..."
"Hrubí?"
Legolas zavrtěl hlavou.
"Hloupí?"
Další zavrtění.
"Hamižní? Hrabiví? Páchnoucí? Zlí? Malí?"
Legolas stále vrtěl hlavou, až náhle rozzářeně kývl.
Thranduil se podivil: "Malí?"
"A oškliví," potvrdil Legolas.