Darwinovy ceny

„Philip byl skvělej chlap, dobrej kamarád a ještě lepší motorkář. Vždycky si stál za svým a měl na některý věci vyhraněný názory. Zvlášť na tu kravinu s povinným nošením helmy. Vždycky říkal, že je bez ní fakticky svobodnej, jak cejtí rychlost a vítr ve vlasech.
Jsem rád, že se nás tu sešlo tolik. Všichni, který jsme Philla znali. Jsou tu jeho kámoši, rodina i žena s dětmi. Ty naštěstí dostanou celou jeho životní pojistku, aby mohly na pořádnou školu.
Phille, myslíme na tebe i tam nahoře. Tu nepovedenou protestní jízdu proti přilbám zopakujem! Je to věc, za kterou jsi umřel.“

„Nečum a dělej!“
Velká prázdná hala s podlahou ošlapanou pracovní obuví dávno odešlých dělníků. Dřív tu stávaly i stroje – těžká kovová monstra, ponechaná svému osudu… místní sběrný dvůr a jeho vlastník je uvítali bez nepříjemných otázek. Teď se po podlaze válí už jen prach a špačky cigaret, jak sem místní děcka chodí kouřit.
Rozlehlý prostor se utápí v šeru druhé hodiny ranní; to už děcka dávno spí a hlídač už tu není roky. První zvládli bez problémů, druhý v polovičním čase. Ještě třetí, víc jich stejně najednou neodvezou.
Areál Poldi Kladno najednou prudce zasténal - ten třetí nosník byl opravdu poslední.