DMD č. 2. pro 2. 4. 2013. Téma: Krášlení

Nestávalo se často, aby se Simbacca ocitl v akademické koupelně dobrovolně, ale občas se poštěstilo. Například teď, když ho tam neprozřetelně poslala jeho milovaná mistryně, aby jí přinesl kabelku se šminkami, že se potřebuje před misí trochu zkrášlit.
Chvíli mrmlal, že tak hnusná přeci není, ale nakonec ho tam pod záminkou, že tam prý včera viděla fakt suprového pavouka, dostala. Vrátil se s podezřelým zpožděním a nakukoval do jejího pokoje tak opatrně, že zbystřila.
„Co se děje?“ zeptala se opatrně.
[„Potřebuješ tu tyčinku s jahodou?“]
„Myslíš rtěnku? Co se s ní stalo?“
[„Někdo ji snědl. A po jahodách vůbec nechutnala.“]

Claire, 6 let.
Můj tatínek krášlí lidi. Řekl mi to, takže to je pravda. Chodí k nám domů hrozně uplakaní, ale pak už je jim lépe. Maminka jim někdy podá kapesník. Jednou mě tatínek vzal podívat na zkrášlenou paní. Ležela na nadýchané podušce, měla dlouhé černé vlasy a rudé rty. Nejkrásnější paní na světě. Můj tatínek je šikovný, prý předtím tak hezká nebyla.
Děti ve škole se mi kvůli tatínkovi smějí. Nechápu to, vždyť jeho práce je nejlepší! Taky má to největší auto. Až vyrostu, tak budu mít taky takové. A budu krášlit lidi. A nikdo se mi nebude smát.

Ve velké dubové skříni visely Šaty – jedinečné, unikátní, téměř dokonalé, připravené k příležitosti zítřejší módní přehlídky. Visely tam a čekaly, i když si jejich tvůrkyně byly vědomy toho, že jim něco schází. Konkrétně troška třpytu, špetka lesku a ždibec šmrncu. Ale jelikož tvůrkyně a šičky byly krom dalšího obě Barbie, spoléhaly na to, že v noci přiletí módní světlušky a dané chybějící substance doplní. Vždyť to bylo tak snadné.
A protože Barbie mívají krom jiného taky z pekla štěstí, módní světlušky opravdu přiletěly. Chybějící trošku, špetku a ždibec přidaly.
Šaty se změnily z bílých na růžové.
A byly pěkně hnusný.

Slečna Brannigan měla zrovna velice zajímavou přednášku o tradiční Gamorreánské obřízce, ale i tak se nijak nerozčilovala, když její výklad narušila Jessica s prosbou, která nesnesla odklad.
Předstoupila před studenty a spustila: „Najde se tu nějaký dobrovolník, který mi pomůže zastřihnout zahrádku?“
„Já, já!“ Vojta s Peelem už byli na nohou a kolečka v jejich puberťáckých myslích jely na plné obrátky.
„A myslíte, že na to máte?“ pousmála se tajemně a založila si při tom ruce na prsou.
„Zastřihávání zahrádek mi jde ze všech nejlíp,“ nadmul se Vojta vůbec netušic, že je doopravdy čeká zastřihávání, plení a krášlení skutečné zahrady.

Dívky sní o krásné budoucnosti. Ty vstupuješ do tragédie hanby, krve a smrti.
Dívky pečují o svůj vzhled, lákají muže svojí krásou a pak před nimi hájí svoji nevinnost. O tebe se ucházel sám císař a jeho bratr s tebou pak měl svatbu. Však vzbudila jsi zájem dvou tak zrůdných mužů, že je snad lidmi nazvat nelze. Manžela ti zavraždili a na tobě ukojili svůj chtíč.
Dívky si barví rty a zvou tak k polibkům, v jemné dlani pak podají své srdce milému. Tobě vyřízli jazyk a uťali ruce. Tak poslali tě k otci, který tvou hanbu ukončil vlastní rukou.

Musím si dát záležet.
Ten kostýmek miluju: střídmý, solidní, a přece sexy. Lodičky vyleštěné, vlasy uhlazené, brýle vyčištěné. Ok.
Trošku make up-u na bledou pleť. Oční stíny? Modré, na ta správná víčka. Linky? Achichichich, dělají mi unavený výraz. Řasenku? Rozmazává se, potvora. Dál. Rtěnku? Jemný odstín, přírodní, zdůraznit dolní ret. Hotovo. Takhle to chci.
V oblaku decentní vůně vplouvám do sekretariátu, v aktovce ráno dokončenou zprávu. Nikdo nesmí poznat, že jsem tomu věnovala sotva dvacet minut po včerejším flámu. Tak do toho.
"Probůh, Vanesso, ty jsi ale ztrhaná! Haničko, minerálku a kávu! Děvče nešťastné, příště tě nesmím tak přetěžovat prací!"

Její tvář ve vypouklém zrcadle jí připadala nehezká, skoro až rybí. Svou tvář na hladině studánky měla mnohem raději. Ale co naplat, dnes má na sobě svatební šaty, dnes nemůže do lesa ke studánce, aby okukovala líčka ze všech stran.
„Co s tím pudrem, Štěpánko?“ táže se mladší sestra.
„Nanášej. Kaška si ve městě jistě zvykl na tamní krásky, tak ať se jim podobám co nejvíce,“ rozhodla Štěpána.
Sestry i matka se činily, až proměnily družku k nepoznání.
Do kostela vstoupila panna těžko k rozeznání od těch městských.
K čemu to však, když jediné, proč Kaška řekl „ano“, byla povinnost.

Artemis stála před zrcadlem a kritickým pohledem zkoumala svoje zelené šaty. Měla pocit, že v nich příliš vynikají její svalnaté paže. Neměla si vzít spíše ty modré?
„Co ti tam tak dlouho trvá, Artemis?“ Do pokoje vešla Miss Martian s přívětivým úsměvem na tváři.
„Nemůžu se rozhodnout, co si vzít na sebe,“ zabručela Artemis.
„Vypadáš v těch šatech úžasně! Když si rozpustíš vlasy, budeš dokonalá!“ ujišťovala ji její přítelkyně. „A kdyby něco, tak se vždycky můžeš převléknout, ne?“
„Tobě se to říká,“ odsekla Artemis. „Taky bych občas chtěla umět měnit podobu.“
„Ale to je přece přirozená schopnost každé ženy, ne?“

“Jé, podívej, jak nám krásně uklidili!”
“No, ještě to není dokonalé. Třeba tahle figurka je moc rovně... Aj, teď jsem jí shodila.”
“Nevadí. Podívej, váza s kytkou. Tahle tráva trochu přečuhuje...”
“Mňam, mňam, dobroučká travička.”
“Hele, na zácloně je moucha, já jí chytím.”
ŠKRÁÁÁB!
“Tys tu záclonu roztrhla! Praštím tě do nosu!”
“Ssss... A já ti šlápnu na ocásek!”
BUM!
“Hele, převrhla jsi tu vázu. “
“To má za tu trávu. Byla pěkně hnusná. Asi ji vyzvracím.”
BLÉÉÉ!
“Pěkný nadělení.”
“Náhodou, už to tady vypadá docela dobře. A víš co?”
“Lehneme si do klubíčka a usneme?”
“Přesně.”
“Tak jo. Dobrou.”
“Dobrou.”

Noviny otiskovaly výhradně radostné zprávy ze Svazu a údernická halekání nad novými traktory, ovšem občas, snad aby lid mohl vzkvétat i na duchu, přinesly taky špetku stranické poezie.
Parfémem pleť nevoní si,
neobléká drahé róby,
prosté děvče v kombinéze,
hrdinkou je naší doby.
Země zešílela a ona odtud musí utéct, dokud to ještě trochu jde. Bratr, ten po válce rovnou zůstal v Anglii. Měl recht. Minulý týden uplatila liškou a pár zlatými náramky převaděče. Vyjde to, musí. A pokud ne, pomyslela si trpce, pohled upřený na sloku v novinách, v Československu se kožichy a zlato stejně teď moc nosit nebudou.