Akta X

Poznámka: Obávám se, že BJB. Ale budu dva dny mimo republiku a nutně jsem potřebovala napsat cokoliv, než odjedu.
___
Jejich vyšetřování Akt X se vždycky pohybovalo na tenkém ledě. Tedy obrazně.
Nyní se na skutečném tenkém ledě měli pohybovat doslova.
„Muldere, na to zapomeň, do toho se pouštět nebudu,“ řekla odmítavě a Mulderův nadšený úsměv pohasl.
„No tak, prosím. Scullyová, vždyť tě neubude a ještě si hezky zasportuješ,“ zkusil to znovu.
Pousmála se. Ale trvala si na svém.
Nezbylo mu než se na zamrzlé jezero pustit sám.
Úzkostlivě ho pozorovala dalekohedem, dokud se bezpečně nedostal na druhý břeh a za hodinu zase zpátky.
„Našel jsi tam něco?“ zeptala se ho.
„Ne. Vůbec nic,“ odvětil zklamaně.
Nedokázala potlačit vítězoslavný úsměv.

Poznámka: Já vím, je to klišé, ale zoufale mě nenapadlo nic lepšího. To už i ta rodinná plemenitba byla inspirativnější :)
___
Přikradl se za roh starého nepoužívaného skladiště vojenské základny. Obezřetně se otočil, jestli ho někdo nesleduje. Vzduch byl čistý.
Vyhlídl si další místo, kde se schová, a nepozorovaně se k němu přemístil.
Cítil, že je blízko. Pravda tu na něj číhala, určitě někde za dalším rohem.
Po deseti minutách, kdy se plížil až ke svému domnělému cíli, to zaslechl.
„Vojíni, nástup!“
Opatrně se vyklonil, aby lépe viděl.
A to, co uviděl, ho naprosto ohromilo.
V řadě tam stáli stříbrně-šediví tvorové s velkou hlavou a černýma očima.
Zatajil dech. S očima navrch hlavy se k nim blížil.
A pak zazvonil budík.

Vešla do jejich sklepní kanceláře a práskla za sebou dveřmi. Regály s dokumenty na chodbě se otřásly.
Byla naštvaná na Muldera. Odjel do Massachusetts vyšetřovat i přes Skinnerův zákaz.
Neměli tam co dělat, šerif by se bez nich obešel. Banální záležitost, obyčejná vražda, pitva mrtvého to dokázala.
Ale Mulderovi to bylo málo. Měl tušení.
Vztekle hodila na stůl desky s pitevní zprávou. Nedocházelo mu, že jí záleželo na Aktech X a nechtěla, aby byla zavřena kvůli jeho tušení.
A pak si všimla osamělého petrklíče ve skleničce a vztek ji přešel. Tušení mu očividně nezapomnělo říct, že na něj bude naštvaná.

„Muldere, nemůžeme přece obcházet nařízení ředitele Kershe,“ řekla a upřela na něj tázavý pohled.
Mulder zabodl tužku do stropu jediným rázným švihem. Znamení, že se smrtelně nudí.
„A to chceš sedět tady a dělat práci, která je pro nás příliš primitivní, zatímco venku se děje něco opravdu zajímavého?“ zeptal se.
„No, nic jiného nám asi ani nezbývá,“ odvětila Scullyová a obrátila se zpátky k monitoru počítače.
„Jak chceš, ale já se na to jedu podívat. Akta X nás potřebují,“ řekl rozhodně Mulder a oblékl si sako.
Scullyová si povzdechla, protože jí bylo jasné, jak to zase dopadne. Stejně jako vždy.

Mulder nesnášel lomy. Poslední vyšetřování ho zavedlo do jednoho z nich. Navíc se mu ztratila Scullyová a už ji pět minut hledal. Konečně v dálce zahlédl červenou hlavu a černý kabát. Rozeběhl se. Viděl ji, jak šplhá nahoru po stěně. Přeběhl blíže a chtěl se vyšplhat za ní, když najednou šplouch a byl politý slizem. Pohlédl nahoru. Na srázu ležel hubený týpek s kýblem a vedle něj zrzka v kabátě, kterou si předtím spletl se Scullyovou.
„Promiň kámo, já myslel, že seš to strašidlo,“ pozvedl chlapík omluvně kýbl.
„Já si myslel, že je Scullyová,“ povzdechl si Mulder ukazujíc na Donnu.

Tři přání. A ani jedno navíc.
Vybírej s rozvahou.
…
Scullyová pozorovala prázdný márniční stůl se skeptickým pohledem. Zřízenci, kteří ho přivezli, jí věnovali omluvný úsměv, když ji tam s „mrtvým“ nechávali.
Přesto to zkusila a vztáhla ruku do prázdného prostoru. Něčeho se dotkla. Vzala žlutý pudr a pomalu ho začala nanášet na neviditelné tělo. Byla z toho naprosto nadšená a unešená.
…
Vybalil Džinku z koberce a měl tři přání.
Jeho mrtvý bratr mu chyběl.
…
Tahle tři přání, to jí čert dlužil. Přivedla si odborníky, aby jim ukázala to zázračné neviditelné tělo.
Jenže to by nesměly existovat i jiné paranormální jevy.
____
Poznámka: Tohle je můj oblíbený díl Akt X. Scullyová je poprvé strašně nadšená z něčeho nevysvětlitelného. Doporučuji ke zhlédnutí, pokud jste neviděli.

Poznámka: Já nevím. Asi spoiler. Sama nevím, jak to dopadne, tak těžko říct. Věnovala bych to Scullyové, kdyby byla opravdová.
Akta X bez Davida Duchovnyho jsou o ničem.
Mulder byl pryč. Zmizel beze stopy za velmi podivných událostí. Ten případ už spolu nedořešili. Scullyová věděla, že za tímhle je něco víc než jen vládní spiknutí proti kolonizaci mimozemšťany. Ona se totiž vrátila, ačkoliv v příšerném stavu a s rakovinou, která byla vyléčitelná pouze za pomoci léku stejné organizace, která ji unesla.
Stále na něj čekala. Měsíce plynuly a Mulder byl stále nezvěstný. Bála se, že je mrtvý, že už ho nikdy neuvidí. Ale buď si to odmítala připustit, nebo někde hluboko v podvědomí tušila, že jeho srdce ještě tluče, ať už je kdekoliv a děje se s ním cokoliv.
Pak zjistila, že je těhotná. Po té dlouhé době, kdy se smiřovala se svou neplodností. Po smrti své dcerky Emily, která byla pro jisté lidi pouhým experimentem s mimozemskou entitou. A v ten moment si uvědomila, jak moc jí záleží na tom, aby se vrátil. Jako by chránila ten malý život, rostoucí uvnitř ní, jen kvůli němu.
Bylo to pro ni jako ledová sprcha, když si uvědomila, že ho miluje. Konečně to svým emocím dovolila. Po všech těch letech, kdy spolu bojovala jeho fantaskní touha po pravdě a její vědecké myšlení.
Jenže na to všechno už bylo příliš pozdě.

Poznámka: Hmmm...nějak se mi nepodařilo vytvořit nic pozitivního, tímto se tedy všem omlouvám.
____
Scullyová přehodila plachtu přes další mrtvolu.
„Tenhle umřel stejně, jako ti předchozí, Muldere,“ řekla a povzdychla si.
„To není možný! Seš si jistá, Scullyová?“ zeptal se zmateně Mulder a nervózně si prohrábl vlasy.
„Já vím, je to strašně nepravděpodobné, že to udělaly ony,“ odvětila Scullyová a tvářila se nešťastně.
„Musíme tam jet. Jestli to opravdu dělají ty děti z oddílu Malých Svišťů, je potřeba to co nejdřív zastavit.“
Vyměnili si vážný pohled. Oba věděli, co to znamená. Nedělaly to ty děti samy o sobě, ale někdo je využíval. Dokonalá zástěrka pro dokonalý zločin.
Tohle udělal někdo, komu nebylo nic svaté.