DMD č. 17 pro 17. 4. 2013. Téma: Tření

Mouka? Na místě. Cukr? Je. Vejce? Všech deset. Olej? Mastí. Prášek do pečiva? Ano.
Pudinkový krém s vejci podle Chewbaccy zatím číhá zmražený v karbonitu. Čokoládová poleva je v pohotovosti.
Spustil naučný pořad o pečení, nasadil si kačenkové chňapky, nandal čepici a vařečku nachystal k útoku.
„Vítejte u základního kurzu pečení. Lekce dvanáctá – dortový korpus. Nejprve utřete čtyři vejce s cukrem.“
Nejistě popadl první vejce, hrst cukru a otřel je o sebe. Vejce prasklo a zablemcalo celou chňapku a kus podlahy. Zkusil to ještě několikrát – marně, až nakonec shledal, že dort s nápisem Luku, jsem tvůj otec! asi nikdy neupeče.

Stála uprostřed chalupy a zuby jí drkotaly zimou. Takhle mu naletět! Prý: pojeď se mnou, bude legrace… Tou legrací zřejmě myslel, že ji zkouloval a vyválel v závěji. Andělíčky rozhodně odmítla dělat.
Zkusila se hýbat a třít si ruce o sebe. Moc to nepomáhalo.
„Tak co, není to tu skvělý?“ vřítil se její společník dovnitř.
Věnovala mu pohled, který byl schopen zabít do vzdálenosti deseti metrů.
„Řekla jsem ti přece, že s tebou pojedu, jenom pokud tu máte kamna,“ zacvakala zuby.
„Správně. A koukám, že užs je našla,“ založil ruce v podpaží a začal poskakovat. „Prvotřídní, léty prověřená ruská kamna…“

Jet téměř celou noc. Jindy oblíbená jízda se po pár hodinách stává pro oba utrpením.
Najít v lese suché dříví. V tuto dobu téměř nadlidský úkon.
Rozdělat oheň. Proklatý útěk, který přišel v nevhodnou dobu. V téměř nejchladnější části roku.
Starostlivě zvednu pohled od plamenů k dívce, která se choulí pod dekou.
Sleduji jak se chvěje. Jak pevně svírá rty, aby si nemohla stěžovat.
Za celou dobu neřekla ani slovo.
Tak tvrdohlavá.
Tiše si povzdechnu a přesunu se vedle ní.
Ignoruji zmatený pohled, který ke mě zvedne a obejmu jí kolem zad, dlaně na jejích pažích, které jemně začnu třít.

"...žhářství, připomínání časů minulých, vandalismus, nevhodné použití veverky a ohrožení bezpečnosti (naplnění piñaty škorpiony)." prokurátor dočetl seznam o délce sto sedmašedesáti položek a jedné rauchpauzy.
Soud se odehrával ve zničeném nákupním centru Cabot Circus v bývalé prodejně parfémů, v srdci bristolského království.
Soudce se poškrábal soudcovskou paličkou na maso v paruce. Proklál obžalovaného, spoutaného napájecím kabelem pohledem a pak vynesl rozsudek: "Trest smrti, na elektrickém křesle."
Čerstvě odsouzený zůstal nepřekvapen, jiný rozsudek dávno nezazněl, od dob nuceného tření liščími ocasy o tyče, k vytvoření energie na dobíjení iPodů a na popravování zločinců, to bylo ale minulostí, dnes vše dělali křečci.

V hlavě mi to seplo, třením vzniká teplo.
Pak myšlenky narážely na stěny mé hlavy,
dutý prostor temně duněl, známe tyhle stavy.
Okno jako do výkladu a v kalhotách naděláno,
dneškem na svůj první diplom mám mít, myslím, zaděláno.
Skřítčí zkoušky dospělosti nejsou žádná legrace:
zbarvi duhu, lesk dej rose, za práci skliď ovace.
Testová část maturity obsahuje návody,
jak rozvinout jarní květy a ovonět jahody.
Správný skřítek prokáže se detailními znalostmi,
o přírodě, o umění, o životní radosti.
Každý skřítek má svůj talent, uměleckou múzu,
já mám jenom sbírku rýmů - ze slov šitou blůzu.
Říkáte popleta? Já?! - Hrdý Poeta!

Výsadkový člun opustil hranici vesmíru a vydal se dolů vstříc povrchu planety.
Poručík Mayer seděl v pilotním křesle a s obavou sledoval kontrolky a displeje. Jeho člun prošel při minulém výsadku doslova peklem, a i přes ujištění techniků si nebyl jistý integritou jeho pláště.
Při výsadku loď zpomaluje z rychlosti převyšující 30000 km/h na 500 km/h, během několika málo minut. Při průletu atmosférou vzniká obrovské tření, které obstarává většinu práce při brzdném manévru, ale stačí jediná mikroskopická trhlina v plášti, a člun se změní v oblak trosek.
Když se rozsvítila varovná světla, nezbylo poručíkovi, drcenému vysokým přetížením, než se modlit.

Jednou se takhle Viktor probral po večírku, za který by se nestyděl ani Charlie Sheen a marně se snažil najít kalhoty. Po důkladném hledání je našel promočené pod zkouřeným Erbenem, který ještě spal. Rozhlédl se kolem a spatřil všechny známé tváře, jak leží různě po zemi a chrápou jak dračí sluj.
Zamžoural pohledem a za doprovodu zdi se dostal do vedlejší místnosti, kde se včera nacházelo kokainové pískoviště, ve kterém si moc hezky zablbli. Jenže pískoviště nikde.
Promnul si tedy pořádně oči, až spatřil zadek iškariotské jeptišky, utírající podlahu.
Bolestně přivřel oči, potlačil smutek a přemluvil se, aby jí nezaškrtil.

[„Co to tady…?“] Champie nahlédl do kuchyně a spatřil svou bývalou padawan, jak hypnotizuje něco v troubě a chladí si u toho ruku o balíček ledu. [„Ty pečeš?!“] zhrozil se a byl připravený vzít nohy na ramena.
„Jo,“ otočila se na něj s tím svým nadšeným úsměvem, který měla vždy, když vařila, pekla a zamávala mu, „dělám bábovku.“
[„Jo bábovku…“]
„Dobrou, třenou. Cítíš, jak hezky voní?“
[„No to právě cítím,“] vrtalo mu hlavou, jak je to možné a odvážil se přistoupit blíž.
„Dala jsem si s ní práci. Třela jí jak blázen a vůb-.“
[„Koupilas ji v pekárně, vid?“]
„…jo.“

Třenice střety tření
Hádky a rozjitření
Krev se v nás pění
Již za kuropění
Svědomí činy zbilo
Co lidem z žití zbylo
Noc jak černá vrána
Nedospalá rána
Únava a vrásky
Ty nám zbyly z lásky
Plané sliby dané
Touhy neprovdané
Rozhodnutí náhlá
Pod hladinu stáhla
Vstupuje do děje
Výprodej naděje
Díky vynechané
Nervy pocuchané
Smutek na dlani
Pozdní pokání
Jen samé námitky
Hloupost bez omítky
Radost pokulhává
Soucit bolí hlava
Víra nevyvřela
Pomoc osiřela
Smích se svíjí v křeči
Jenom plané řeči
Pravdou šermujeme
Slovy milujeme
Nenávist bez hranic
Jinak nemáme nic
Štěstí nám nepřeje
Na snění pozdě je

Na první z důvodů, proč nesnášet středověk, narazil Edvin poměrně záhy. Samozřejmě počítal s tím, že se to dobou temna neoznačuje jen tak pro nic za nic, ale přímá konfrontace ho pak docela překvapila. Nebyl žádná slečinka (smích povolen) a výcvikem na Valhale nabyl na otrlosti, ale mělo to své meze.
Nevěřícně hleděl na věci, kterých tu užívali k drsné osobní hygieně, a chvíli zvažoval, že přejde na bezezbytkovou dietu a bude jen o krvi a vodě.
Až bude příště sám sebe posílat do temné minulosti, rozhodně nesmí zapomenout dát si s sebou na cestu aspoň dvě balení toaletního papíru.