DMD č. 17 pro 17. 4. 2013. Téma: Tření

Už tím klackem jezdil ve žlábku hodinu a nic se nedělo. V břiše mu kručelo, dvě malé rybky začínaly zapáchat a jemu bylo příšerné vedro. Ještě jednou to musím zkusit, říkal si. Podle Amontosova zákona závisí velikost smykového tření na velikosti styčné plochy obou těles a je úměrná velikosti normálové síly. Věděl to a bylo mu to k ničemu.
Když dostal k narozeninám tuhle zážitkovou dovolenou, těšil se. „Budeš jako Robinson Crusoe,“ říkali. „Bude to sranda,“ říkali. Kamarádi!
Zahodil klacek do křoví. Zatracený Robinson! Vytáhl z kapsy zapalovač. Kašlu na to, za ty prachy si to tu můžu trochu ulehčit.

V Malém Visánku vládlo jaro a černovlasý mladík si to rázoval přímo k vile Raddleových. V zahradě plné květin se však zastavil. Mohutně kýchl.
Než došel ke dveřím, kýchl ještě sedmnáctkrát. Nakonec musel svému mrtvému otci ukrást kapesník, na což, jak se později ukázalo, policie nikdy nepřišla.
Kýchal po celý zbytek jara. A každé další jaro zas a zas...
Lord Voldemort by nikdy nikomu nepřiznal, že má tak pitomý mudlovský problém, jako je alergie na pyl. Jediným důkazem jeho nemoci se stal jeho nos, který si každé jaro utíral kapesníkem tak často, až si ho jednou z tváře definitivně setřel.

Když ji prvně uviděla, nebyla okouzlena ani její krásnou tváři, ani bohatostí její róby, neuchvátila ji čistota ni vůně. Možná proto, že to byla babice ošklivá, v hadrech roztrhaných, špinavá se plazila při cesty krajích, smrděla na sto honů.
Přesto ji k ní cosi až nevysvětlitelně táhlo. Nejprve ji sledovala zpovzdálí. Plížila se travou vysokou, bahnem hlubokým, deštěm, sněhem i horkem nesnesitelným, na paty se jí pověsila, všecka zakuklená do podivné mlhy, celá okouzlená ohyzdností té druhé.
Celý okršlek světa se zachvěl, když se odvážila ji oslovit.
"Směla bychť se o vás otřít?" zeptala se Bída.
"Směla," zarděla se Nouze.

Na počátku všeho bylo šest hlavních statků, dvanáct chalup a sedm dílen. Vesnice jako každá jiná, zakousnutá na pečlivě vykáceném prostoru. Na počest svatého Cyrila byla jmenována Cryhowitz, ale dnes se jí říká jinak. Jelikož lokátor vesnice se v královských službách dobře osvědčil, byla lhota povýšena na městečko a získala právo na výročním trhu kořalku a sůl prodávat.
Život v městečku v poklidu běžel až do roku 1612, kdy byla zřízena první poštovna. Dvě části městečka usilovaly o její umístění, jen jedna ji získala. Obyvatelé druhé se na důkaz nesouhlasu odtrhli. Té části obce se od té doby říká Třenice.

Na myšlené ploše V necháme působit sílu M a jí protikladnou stejně velkou sílu K. Dojde k třenicím, ale nic vážného se nestane. Ale pokud prvek R (který bychom mohli pojmenovat jinak) síly M a prvek J síly K spojíme a necháme je působit směrem kolmým na působení sil M a K, vznikne tření, a protože třením vzniká teplo, na ploše V bude pěkné dusno.
Odebereme-li z plochy V prvek R, situace se stane nestabilní a možnost spojení prvku J s prvkem P to ještě zhorší.
Teprve ukončení činnosti prvků R a J povede k celkovému uklidnění na ploše V.

„Je tu dcera paní Mňoukavé, monsignore. Prý by mohla být užitečná.“
Paní Mňoukavá? To zvláštní jméno už jsem někdy slyšel... No ovšem! To byl ten povedený žert s připsáním renty kočce a jejím koťatům. Ale jak by mi mohlo být kotě užitečné?
„Řekněte tomu kotěti, že je očekávám.“
Vešlo do kardinálovy pracovny, obhlédlo si místnost, otřelo se mu o nohy a vyskočilo mu na klín. Zkusmo je několikrát pohladil a, když začalo příst, pochopil, že by se opravdu mohlo hodit.
„Zdá se, že mám kočku,“ podivil se.
„Mňau,“ odpovědělo kotě a zcela jistě to znamenalo Zdá se, že mám kardinála.

Prudce na ni dolehne tíživá skutečnost. Šaman ji na rozkaz náčelníka proklel, už není jednou z tlupy, je pro ně mrtvá.
Bez ohně, vydaná šelmám napospas, bude brzy mrtvá doopravdy. Nevědomky si pohladí jizvy na rameni, památku na jeskynního lva.
Vzali jí budoucnost, naděje, sny, Durka. Myšlenka na syna ji zbaví sil.
Chce provrtat dírku do borové kůry, bez pazourku to jde těžko, a tak na klacík upevňuje tětivu.. Durk se směje, protože z díry v kůře se kouří...
Kouří!
S nepatrnou jiskřičkou naděje usíná. Noc jí přináší sen, ve kterém tryskem pádí přes zelenou pláň na hřbetě jeskynního lva.

Leonard s Howardem pomalu došli k Sheldonově kanceláři.
Ztuhli na místě…
Sheldon stál zády a ladnými pohyby rukou jezdil dolů a nahoru, ve výšce svého pasu. Vše doprovázeno slovy: „Při každém tření existuje síla, která působí proti změně klidového stavu a vzniká teplo.“ Před ním klečela studentka, která ho horlivě sledovala. „Doktore, vám to tak jde.“
„Nekecej, vážně dělá to, co si myslím?“ zašeptal Howard.
To byla poslední kapka. S výbuchem smíchu neomaleně vrazili dovnitř. Sheldon se zvědavě otočil, v rukou držel ebonitovou tyč a studentce názorně vysvětloval základy Tření, které probírali na minulé přednášce.
„Škoda,“ hlesl Leonard k Howardovi.

Tak nádherně hladký. Tak jemný. A ta jeho chuť. Už se na ni moc těším.
Teda, ale dalo to pořádnou fušku, než jsem se poctivou ruční prací dobral kýženého výsledku. Ještě párkrát obkroužit a bude skutečně hotovo. Jak moc se mi sbíhají sliny.
Včera se mi o něm zdálo, jak se v něm ztrácím. Jak mě obklopuje svým teplem. Bylo to tak intenzivní. Nevydržel jsem to a dneska se na něj vrhnul.
Nejdřív sem ho pořádně sešlehal a pak několikrát zbouchal. Bylo to perfektní, když se o něj vařečka tak tvrdě třela.
Bože, jak já miluju tenhle babiččin kynutý koláč!

Až měsíc zastřou potrhaná mračna, lampičky za okny pohasnou a listí zasviští ve větru, možná se noc otře o tvou tvář jako chladný dotek nabroušené břitvy. Opuštěné ulice se zachvějí a ty ji uslyšíš.
Srdce se ti sevře úzkostí jako každému, kdo zaslechl její pláč. Její bolest tě zasáhne jako švihnutí biče.
Možná tě soucit vyžene na práh, možná tě vichřice strhne s sebou. Budeš si rozdírat dlaně o oprýskané zdi, klopýtat v prachu a kamení a hledat ji na břehu řeky, abys utišil její nezměrný žal. Abys umlčel její nekonečný nářek a něžně setřel její slzy.
Učiníš-li tak, zemřeš.