DMD Bonus č. 5. pro 18. 4. 2013. Téma: P.I.F.K.A.

„Slyšel jsem, že v centru otevřeli nový bar,“ zkusil nadhodit Jack, když mu Ianto přinesl ranní kávu.
„Ano?“ Ianto si nebyl moc jistý, kam tím kapitán míří.
„Mohli bychom ho jít večer prozkoumat,“ navrhl Jack s úsměvem. Ianto však místo odpovědi jen nepřirozeně ztuhnul a zbledl. Představa jeho a Jacka v gay baru ho vpravdě děsila.
„Prý se to jmenuje PIFKA,“ pokračoval Jack. Iantovu reakci zcela ignoroval. „To určitě znamená ‚Prostě Inteligentní a Fešní Kluci‘.“
Ianto musel ocenit Jackovy dedukční schopnosti. Popravdě ho ta myšlenka celkem pobavila.
"A to 'A' na konci?" zeptal se.
„Hm…“ Jack se zamyslel. „Al dente?“

"Nepřišla dnes nějaká pošta, Rone?" zeptala se Hermiona u snídaně, viditelně napjatá.
"Nhevhim, phroč?" zahuhlal a sklopil oči. Věděl moc dobře, že to nesnáší, ale stejně si nemohl pomoct.
"Nejspíš nějakou čekám," jen zavrtěla hlavou a šla si to zkontrolovat. Raději, dneska neměla náladu se přít o maličkostech.
Pošta přišla - tak jen dychtivě rozlepila obálku se znakem, ve kterém byla zdobená zkratka PIFKA.
"Juchů! Mám Pifku!"
"Pifku na koho?" nechápavě odvětil Ron, už s prázdnou pusou.
"Ne na koho, ale vzali mě na Pokročile intelektuální fakultu kouzelnické akademie! Na Pifku prostě! A netvař se tak nechápavě a pojď mě obejmout!"

I když to v dnešní době nebylo úplně běžné, Mr. Jonathan měl plejádu služebnictva. Nebo chcete-li, přehlídku kvalifikovaného personálu.
Protože to byl mistr. Mistr v oboru kosmetiky s přidanou kouzelnou hodnotou.
I když se občas choval jako ras, lidi se mu tam drželi. Ono když z toho občas jako čtvrtletní bonus kápl omlazovací lektvárek, nebo balzámek proti únavě či vráskám…
„P.I.F.K.A. stav a kritický!“ zahlásil komorník a v kuchyni najednou začalo být živo víc než obvykle.
„Co to znamená?“ zeptala se nová služebná. Očividně nečetla manuál.
Komorník jí počastoval pohledem vyhrazeným pro ty mentálně pomalejší: „Přines Ihned Fofrem Kafe, Amatére.“

Vybavili se kuklami a paklíčem. Stačí počkat, až hlídač usne a co možná nejtišeji přelézt plot. Plánek zahrady měli dokonale prostudovaný. Navíc, koho by napadlo, že se do zoologické chystají vloupat dva blázni z ústavu věd. "Podej mi sakra ten -P-rvní -I-nseminační -F-lakón," ozval se nervózní hlas za mřížemi klece. Nikdy by ho nenapadlo, že noc s manželkou vymění za pobyt v kleci s tímhle zvířetem. Výraz -K-lokana -A-ustralského by se v tu chvíli dal popsat jako notně vyděšený. Muž zkumavku pečlivě označil nápisem P.I.F.K.A. Dobře věděl, že jestli tenhle pokus vyjde, budou lidi brzy skákat jako... však vy víte.

Michal si myslel, že babička Klára je dost cool. Má sněhobílé vlasy vyčesané nahoru, v koutku úst dunhillku a umí říkat kurva dvanácti tóny hlasu. A co je vůbec nejvíc super, má tetování. Vzadu na krku. Pět písmen, kostrbatých, jakoby psaných dětskou rukou. P-I-F-K-A.
„To mi tehdy rodiče dali, když jsem s tím přišla. Udělala mi ho kamarádka špendlíkem a tuší.“
„Ale co to znamená?“
Babička zvážní. Chvíli se štrachá ve skříni a pak před něj položí starou sépiovou fotku.
Pět bosých děvčat se směje do objektivu. A pod tím:
Petra – Izabel – Frída – Klára – Aloisie. Terezín 1942.
Nakopeme válce zadek.

Peregrin strnule hleděl na dopis ve svých rukou. Ředitel Pařížského institutu filosofie, katechetiky a apologetiky mu poslal osobní list, v němž mu sděloval, že by si toto významné vzdělávací zařízení kladlo za čest nazývat jej svým studentem.
Ještě před několika měsíci by takovou možnost považoval za dar nebes a neodvážil by se byť jen pomyslet na to, že by na nabídku odpověděl jinak než kladně. Ale teď byla situace jiná a cesta na kontinent končící povoláním kněze nebo teologa, se absolutně neslučovala s jeho plány.
Prakticky ještě než dočetl začal v hlavě formulovat zdvořilé a náležitě pokorné odmítnutí velkorysé nabídky.

„Vážení, jak víte, hledáme novou asistentku. Sepsal jsem potřebné vlastnosti,“ a na tabuli se objevily pod sebou tato písmena.
P.
I.
F.
K.
A.
„Pifka? To zní skoro jako pitka. Pardon,“ omlouval se jeden z kolegů hned, jak to dořekl.
„Samozřejmě je to zkratka a každé písmeno má svůj konkrétní význam.
P – pečlivá
I – inteligentní
F – flexibilní
K – komunikativní
A – atraktivní
Taková by měla být. Otázkou je, kde podobnou najdeme. Nevíte o nějaké?“
„Já mám pocit, že poblíž se to hemží spíš těmito:
Pitomá
Imbecilní
Frigidní
Kráva
Abstinentka.“
„Tak takovou do našeho týmu rozhodně nehledáme.“
„To ty peníze raději propijem.“

Psoun Carlos chmurně šustil změtí papírů.
„To jsou všechno ty formuláře?“ zeptal se Krkoun Tony, pečlivě brousící svůj nůž na krájení paprik a starých papriků.
„Jo,“ ucedil Psoun.
Mrožák Sergej mu nahlédl přes rameno.
„Co vlastně znamená P.I.F.K.A.?“
„Prozatimní Institut pro Formalizaci Klanových Asociací. Osobně bych jim nejradši zakroutil...“
„Když Asociace si myslí, že spolupráce a strukturalizace je důležitá,“ pípnul Mlíkonabradě Kid.
Psoun zavrčel.
„Dřív formuláře nebyly,“ neodpustil si Mrožák.
„Komunikativnost pracovníků. Počet služeb poskytnutých v posledních dvou letech. Hodnocení filmu Kmotr. Celá mafie jde do kopru!“ zavyl Psoun zoufale.
Drsňák Igor si nenápadně otřel slzu. Kmotr ho vždycky dojímal.

V laboratoři to vřelo. Nervózní byli všichni.
„Takže jako co?“ škrábal se na bradě profesor.
„Co jako co, je to v prd*li,“ stroze odpověděl asistent.
„Jste se zbláznili, musíme něco udělat nebo celé lidstvo bude ovlivněno!“ téměř řvala docentka od chemiků.
Strojem času poslali do minulosti „impulz“. Tím ovlivnili duševní mentalitu Ježíše a ten místo aby svým učedníkům rozdával moudra, dělal si z nich srandu.
Náhle se zablýsklo a před nimi se zjevil stříbrný robot. Kovovým hlasem oznámil: „Jsem z budoucnosti. Pomocné inženýrsko filozofické komando androidů. Vaši chybu jsme napravili. Ježíš již není vtipálek, impulzem jsme z něj učinili politika.“

http://a-totalita.livejournal.com/26110.html