DMD Bonus č. 5. pro 18. 4. 2013. Téma: P.I.F.K.A.

"Proč se říká, že máš na někoho pifku, když tě štve?" ptala jsem se bezmyšlenkovitě. "A co je vůbec ta pifka?"
"Tvoje problém bych fakt chtěl mít," zabručel bratr.
"Být to holka, tak to asi je Pitomá Infantilní Frackoidní Kravka Americká," vymýšlela jsem si slovíčka.
"Tak teď by mi zajímal kluk," zasmál se brácha a trochu zpozorněl.
"Mno, ten pifek, takže Praštěný Imbecilní Fňukající Egocentrický Krasavec," dodala jsem rychle, když mamka otevřela dveře. Přeci jen, kdyby mě slyšela, tak by nebyla moc nadšená. Snažili jsme se oba tvářit vážně.
Smích se dostavil pár vteřin po zavření dveří. Chudák naše maminka.

Skřivánek kotvil v přístavu. Letní sluníčko hrálo s mraky na honěnou a Tom s Frances využili volna k procházce po městě. Frances před sebou kopala kamínek, když ji zaujal plakát povalující se v prachu. Sebrala ho.
„P.I.F.K.A.“ Hláskovala nahlas. „První internacionální... Tome, co to znamená ‚internacionální‘?“
„Internacionální znamená mezinárodní.“ Vysvětlil jí trpělivě. Přikývla a pokračovala ve čtení. Šlo jí to pomalu.
„...filantropický klub antropologů hledá nové členy!“
„To budou nějací sběratelé kostí“ poznamenal Tom, aniž by čekal na další otázku.
„Jakože sbíraj kosti? Lidský?“ povytáhla Frances obočí nevěřícně.
„No.“
„Cvoci.“ Prohlásila pohoršeně a pohodila hlavou. Plakát zahodila do polovyschlé kaluže.

„To je hrozný! Já jsem tak chytrá, hezká a zábavná a stejně se se mnou nikdo nebaví… Poradíš mi, Jituš?“ prosila Karolína svou spolužačku. Jitka byla ovšem přesvědčená, že za dívčiným nedostatkem přátel vězel především Karolínin nedostatek taktu, skromnosti a příliš mnoho vychloubání. Jasně, že se s ní nikdo nechtěl bavit, když se chovala, jak se chovala.
„Můžeš vstoupit do skupiny P.I.F.K.A.,“ odsekla jí zlomyslně.
„Co je to Pifka?“
„Parta Inteligentních Fascinujících Krásných Asociálů.“
„Vážně? A to opravdu existuje?“
„No jasně. A určitě ti na první lekci řeknou, že prohlašovat o sobě, jak jsi krásná, je ta největší blbost vůbec.“

[„Tati, super, že jdeš!“] zvolal Simbacca, jakmile kolem něj procházel velmistr, [„mám dvě P.I.F.K.A. a potřebuju pomoct.“]
Velmistr pozvedl obočí, váhal, jestli dobře slyšel. Tajně se na tuhle chvíli těšil, ale možná bylo přeci jen příliš brzy.
[„Tak nalej, já dojdu pro dalších patnáct, ať nám vydrží aspoň do večera,“] usmál se na syna a chtěl jít pro soudek.
[„Ale ne, ne pivka, P.I.F.K.A. Pekelně intenzivní, fakt kardinální alarm,“] vysvětlil chlupáč junior a ukázal na příruční datapad se dvěma puntíky na mapě, kde mu asi zase utekla nějaká zoo.
[„A tos vymyslel sám, nebo to máš z nějaký debilní knížky?“]

Byla noc. Byl klid. To bylo to jediné výhodné na službě v PIFKA.
Nevýhodná byla uniforma (Přilba s chocholem a zobákem, šarlatový plášť a zlatým filigránem zdobená zbroj). A pak samozřejmě nedostatek respektu.
Nepříjemné, ale nenáročné a klidné.
PIFKA byla jednotka pro alkoholiky, kteří nemohli být posláni jinam než mezi Pacifikátory Ilegálních Falzifikátorů Korunovaného Albatrosa, což, jak každý pozná, je blbost.
Za starého krále se jednalo o čestné a detektivní pátrání po falzifikátorech králova vycpaného miláčka, kterého chtěl mít jako jediný.
Dnes to byla nudná práce, protože Albatros byl všem ukradený. A tak členové PIFKY jen bránili přístupu k Albatrosovi.

Bylo jednou jedno království a tomu vládla moudrá královna. Jako každý šlechtic, držela si skupinu básníků, hudebníků a dalších umělců. Jednoho dne se však členové této skupiny pohádali. Jedni totiž kladli důraz spíše na imaginaci, zatímco druzí vyznávali opěvování požitků. Tehdy se skupina rozdělila na dvě frakce. První si dala název Přátelé iracionální fikce, druhá Kouzelná anakreontika. Po nějaký čas tvořili bok po boku. Nebo spíše bok proti boku. Prostředníček proti prostředníku. Však vy víte... Královna však byla povahou spíše pacifistka, přikázala tedy, aby se obě skupiny usmířily. K jejímu vlastnímu překvapení se tak opravdu stalo. Tak vznikla věhlasná P.I.F.K.A.