DMD Bonus č. 5. pro 18. 4. 2013. Téma: P.I.F.K.A.

„Generále, rozjela se výroba Řehořků, vše je dokonale naplánované a připravené, první vejce již čekají na svou dávku kyanidů,“ pronesl ten mužíček naprosto melodickým hlasem, protože… já jsem potřebovala v práci hezké lidi, když chcete ovládnout svět, není nic lepšího, než spousta krásných chlapů v uniformách, vojáčků. A moji Řehořci, samozřejmě. Speciální tvor vytvořený z chemických zbraní, všemožných kyselin, zbraní, sestrojený pro přijímání všech jedů, testovaný výhradně na velikých městech, popřípadě nepotřebných lidech. Moje vlastní armáda.
„Pojďme se na ty děti podívat.“
„P.I.F.K.A zahájena!“ Hlásil stroj.
„Co že? Co?!“
„Prvotní instinktivní fosforečná kyselinová absorpce, nevzdělanče… Máš štěstí, že dobře vypadáš.“

„Jakže se ten váš spolek jmenuje?“ zeptal jsem se svého průvodce.
„Je to institut, sire.“
„Jistě…“
„První Institut Fšech Krásných Aristokratů.“
„Máte tam chybu,“ vybuchl jsem smíchy.
„To je záměr, sire. Oficiálně jsme změnili název, už na 3. výroční schůzi. Většina vážených členů se shodla na tom, že původní akronym je příliš často zneužíván lůzou pro oslovování našich vážených členů.“
„Zajisté,“ vážně jsem přikyvoval a snažil se udržet nutkání k dalšímu výbuchu smíchu. „Musím uznat,“ pokračoval jsem, „že současná verze patrně lépe vystihuje postoj ‚lůzy‘ k vašim ‚váženým členům‘.“
„Nerozumím, sire.“
„Prostě že na ta vaše PIVKA mají trochu PIFKU.“

!!!WANTED!!!
Jsi student bakalářského, magisterského či doktorského studia?
Studuješ přírodovědný či zemědělský obor?
Zajímáš se o ekologii, etologii, evoluční biologii?
Chceš vědět, proč tvůj milovaný pejsánek nesežere svého brášku?
Chceš vědět, jak je možné, že ses vůbec narodil?
Ano?!
Právě TEBE hledáme!!!
PIFKA - Potápkův Institut Fakultativního Komenzálismu Altruistů
Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
- nabízíme atraktivní témata bakalářských, magisterských a doktorských prací
Zabýváme se zejména výzkumem parazitů, parazitoidů a jiných mikroskopických potvor…
Ani obratlovci nám nevadí…
Zkoumáme sex…
- nabízíme poslední volné post-doc pozice v našich laboratřích
Nositelé sobeckého genu vítáni…
Kontakt, info:
MUDr. Milan Engele
e-mail: m.engele@pifka.jcu.cz
tel.: 432 567 052

Internetovým prostředím se bleskově šířila podivná zpráva.
Protože účast na DMD je příliš vysoká a to množství textů nelze číst, natož kontrolovat, příští ročník bude pouze pro vyvolené. Zúčastnit se budou moci jedině příslušníci právě založeného klubu P.I.F.K.A. neboli Parta inteligentních fantastických krásných autorů.
Uchazeči o členství budou podrobeni velice přísným zkouškám intelektu, talentu, výkonnosti a vzhledu. Přijati tak budou jen skutečně vynikající jedinci.
Pořadatelé DMD věří, že díky klubu PIFKA se DMD výrazně zpřehlední a velmi stoupne úroveň textů.
Nakonec se ukázalo, že šlo o pouhou zpravodajskou kachnu, ale do té doby měli mnozí pisatelé na pořadatele pořádnou pifku.

Erik se křivil na bedně, papír položený na okně, a ohryzával brk. Prokousal se celým praporcem až ke spodnímu chmýří, a na papíru se skvěla jenom řada zuřivých škrtanců. Erik si nejdřív brumlal, potom bručel a nakonec polohlasem pozpěvoval úryvky bojových zpěvů. Když už svítalo a začínalo hrozit, že Erik začne hvízdat na ohlodaný osten nebo nasávat inkoust, broukl právě probuzený Anzelm: „Co to tvoříš?“
„Ále, ten úkol pro Mistra slov.“
„Akrostich?“
„Ále prosím tě, akrostich. To chce něco lepšího. Třeba... třeba...“
Inspirace se dostavila. Torzo brku se sneslo na papír jako letka pomstychtivých valkýr.
Pro
vIgilantia
inFinita
kviKr
maneAm.

„Už to udělal víckrát. Asi má na něj pěknou pifku“
„Co? Jakou zas slívku?“
„Né slívku. Pifku.“
„Cože? Proč žvaníš o nějakém dřívku“
„Žádné dřívko. Pifka. To je něco jako vztek.“
„Jo rozumím. Vděk, to je něco co ta dnešní generace nezná.“
To už bylo na Martyho moc. „P jako Porouchaný, I jako Ignorantní, F jako Frustrující, K jako Kulhající a A jako Apatykář. PIFKA! Hele já vím, že kousek od tebe vybuchla bomba, ale tohle už musíš hrát,“ vykřikl naposledy a vydusal ven z místnosti.
„Nevíte někdo co mu je? A co měl s tím spaním?“
Jen krčili rameny.

“Kdo jste?” zeptal se podezřívavě.
Beze slova ukázala na zástavu visící na stěně.
“Ale co to znamená?” ptal se dál.
Usmála se.
“Znamená to to, co za tím vidíš. Někdo vidí pochopení jiný přezíravost. Někdo vnímá introverzi jiný izolacionismus.”
Dál se na ni díval a ona pokrčila rameny.
“Někdo říká fajn a jiný fuj. Jeden čeká konec, druhý kuropění. Každý něco hledá. Jeden alibi a druhý alternativu.”
“Která z těch možností doopravdy platí?” vyštěkl popuzeně.
“Má odpověď ti nestačila?” půvabně pokrčila rameny. “Tak věz, že se stačí jen pozorně dívat. Tvé oči si stejně to co vidíš přetvoří podle sebe.”

„Nazdar Evo, co kino dnes v osm?“ zeptal se a nadhodil úsměv. Z kapsy vytáhl vstupenky a zamával jimi. „Hm?“
Vypadala překvapeně.
„Proč právě s tebou?“ nadhodila a s povytaženým obočím čekala na odpověď.
Trochu znejistěl, ale rozhodně neztratil svůj šarm vtíravého člověka.
„Protože jsem PIFKA.“
„Kdo že?“ nechápala.
„Ehm,“ odkašlal si. „Proslulý idol s fantastickou karmou anděla,“ řekl pyšně.
Protočila oči v sloup.
„Asi jsem se přeslechla, říkal jsi protivná imitace falešného kyselého amatéra?“ Vysmála se mu a odkráčela.
Povzdechl si. To byla dnes už patnáctá. Ani teď knížka „Jak na holky“ nezabrala. Vzchopil se a šel zkusit Petru

Susan Calvinová nechodila moc často ven. Obvykle se procházela po ulicích, pozorovala a hodnotila lidi. Každý byl nedokonalý a v nitru neodpovídal žádným zákonům. Ne tak jako roboti. Dnes si ale vyšla do parku. Podzimní listí se honilo kolem v bludných kruzích, přesně jako její aktuální výzkum. Ušklíbla se.
„Pozor!“
Poplašeně se otočila a jen stěží uhnula čemusi kovovému s křidélky.
„Promiňte, asi se nechala trochu unést,“ zamumlal sotva desetiletý kluk provinile.
Se zaujetím pozorovala tu titěrnou létající věc. „To je robot.“
„Ano, paní. P.I.F.K.A. Průměrně Inteligentní Forma Křemíkového Aviátora.“
P.I.F.K.A. potěšeně zavrněla.
„Chlapče, možná bych pro ni měla práci.“

Kdesi v neznámém světě, několik tisíc světelných let od Země, se nacházela jistá planeta. Rudá jako oheň, kde milí marťánci celoročně chodili nazí a koupali se v lávových pramenech. Tato vyspělá civilizace taktéž měla významný náskok před lidmi – ostatně, jejich Einstein se tam narodil jako první.
Nebylo tedy divu, že o Zemi věděli vše. Často o ní točili filmy, které sloužili jako děsivé horory o studeném a divném světě, kde se mluvilo divnou řečí bez přesných definic.
Bohužel jim jaksi uniklo, že lidé jsou lidé, a tak si pro ně vymysleli vlastní název.
P.I.F.K.A. - Primitivní inteligent s fyzikální kroužkovou abnormalitou