Moje články

ef77 a její teple jarní Pažout s Horáčkem prostě nemají chybu. Jak léčili jarní alergii
Keneu a Strom, který nestojí za zmínku spolehlivě pobaví i poučí.
Carmen a její drabble z universa Doctora Who V dobrém i zlém o vytrvalosti a lásce nikoli mezi lidmi.
Saphira letos psala z fandomu Zaklínač a její seriál o putování Geralta a Marigolda je velmi povedený. Namátkou: Kdo koho zachraňuje?
Rya a její dnes už legendární pojetí Horáčka a Pažouta. Tentokrát na pirátské téma! Jak se Pažout nechtěl koukat
Esti Vera a její letošní romantická nota z fandomu Sherlock BBC Zvuky domova a fluffy Johnlock.
Opět Keneu a její geniální a stylový Crowley v drabblu Lovená šelma.
Lee poodtáhla oponu jednoho významného biblického dne, který byl pro některé příliš dlouhý. Navečer
A znovu ef77, poněvadž její Exodus, kapitola 14. je zkrátka epický deníkový záznam.

Elrond letos zaujal svým seriálem na motivy LARPu Příliš krátká neděle z doby amerických 50. let. Atmosféra, kterou překrásně vykresluje, zní jazzově, voní cigaretovým kouřem a občas je nahá jako zadek beatníka. Kde jenom mohou být
TQ-PoN mě zasáhl svým drabblem Kráčela smrt. Prostředí válečného Kyjeva, zmar a drsnost k zamyšlení.
Tajiš zabrnkal na nostalgickou strunu svým vyprávěním o starých časech, které už žádné z našich dětí nepochopí. Starý dinosaur
Queen24 mě dojala svými Obyčejnými radostmi, které pro některé nemusí být vůbec obyčejné.
Esti Vera mě letos dostala do kolen všemi svými osobními drabbly. Pracuje se slovy jako kovář s ohněm, tohle je však dotyk živé vody. Život znovuzrození, bolest milosti
Lady Lestrade tento rok psala zajímavý seriál o zoufalé drabblistce a jejích nových přátelích, které zasvětila do tajů DMD a na oplátku dostala zážitky prožité s úsměvnou partou a zuhelnatělé kuře. :D Ten už nevstane
ef77 umí pomocí slov tvořit nádherné živé obrazy. Její dokonalé zosobnění v drabblu Letmé setkání mě uchvacuje.
Carmen pomocí kombinace úderného stylu a zachycení hluboké a znepokojivé lidské podstaty působí v drabblu Když se rozbije zrcadlo a zrcadlo nastavuje ustrašeným lidem za klávesnicemi.
strigga malebně vykreslila život a předurčení naší nejzásadnější hvězdy a prohřála jejími paprsky moje srdce v drabblu Kdo sčítá všechny naše kroky.
A pro velký úspěch ještě jednou Esti Vera a její drabble Posvěcen, nesoucí v sobě sílu kázání a poselství nikdy nezhasínající naděje.

Iantouch letos opět psal seriál z alternativního sluníčkového HP světa, v němž profesor Albus Brumbál žije v harmonickém vztahu s realitním makléřem Gellertem Grindelwaldem a vychovávají spolu malého Toma. Namátkou jsem vybral třeba toto Zaklínadlo.
Gwendolína také pokračovala ve výborném seriálu. Její detektivní příběh obsahuje vše, co si čtenář může přát: napětí, rafinovanost, humor a nakonec i romantiku v podobě roztomilé dvojky Draco/Harry. Po přečtení rozhodně nebude třeba žádná Kompenzace.
Esti Vera tenhle rok jela na úplně jiné než potterovské vlně, přesto je její unikátní křížovkové AU mým jednoznačným vítězem v kategorii "Čtenář hýká smíchy". Uvádím oba drabbly: S.M.R.T.(ijedi) a (Fénixův) Ř.Á.D. - revival a
Víkendový speciál - zákulisní S.M.R.T.(ijedské) (divadelní) jednání.
Keneu napsala nádherný snupin drabble, který mě dojal i pobavil. A upřímně smekám slamák před jejím Severusem, neboť autorů, kteří by zvládali autenticky psát jeho přímou řeč, je jako šafránu. O projevování a přijímání vděčnosti za svitu měsíce.
Carmen už je v potterovských drabblech pojem. Plodná autorka, která vyniká krásným stylem psaní, svíravým uchopením tématu a silnými emocemi. Letos vybírám Nejlepšího nepřítele, protože Sirius a Severus.
strigga sice označila své Zcela banální zjištění za pouhou bujabézu, já si však dovolím nesouhlasit. Krásné podání knižní Hermiony a můj oblíbený motiv ze třetího dílu.

„Cedricu, dohlédni na Fletchera, zase si vytáhl kanylu.“
„Proč ho nepohlídají sestry?“
„Protože pracují, zatímco ty se škrábeš na zadku.“
„Mám pauzu.“
„Ne. Pauzu budeš mít, až řeknu. Teď padej na dvojku. Lockhart si ho za chvíli převezme… Katie, poslala pediatrie někoho k malému Tomovi?“
„Ne.“
„Tak zavolejte Lupinovi, ať se sem laskavě obtěžuje osobně!“
„Lupin tu dneska není. Má vlka.“
„Bezva. Deniso, ARO mělo poslat posily. Kde jsou?“
„Nevím.“
„Kde je Harry?“
„Na ošetřovačce.“
„Krucinál pracuje tady vůbec někdo?“
„Edward.“
Komín karet v náručí. Mokrá podlaha. Křupnutí loketní kosti zaznělo zřetelně.
„Tak to je konec,“ vzdychl primář traumatologie Krum.

„Tati?“
Elizabeth vešla do obýváku. Sirius vypnul televizi.
„Ed má jógu. Dorazí v osm.“
„Já vím. Bude večeře? Mám hroznej hlad.“
„Cestou ze školy jsi do sebe hodila pizzu a odpoledne vyluxovala lednici!“
„Ale už je večer.“
„Jo. No, tak já jdu vařit.“
„Pomůžu ti! Uděláme pastýřský koláč!“
Sirius se usmál a zavázal jí zástěru.
„Začíná ti bejt nějaká těsná, člověče.“
„To jako že jsem tlustá?“
„Ne. Myslel jsem jako… tady… nahoře.“
„Přes prsa?“
Sirius zrudnul a schoval obličej do spižírny.
„Koupíme novou. A možná nějakou podprdu.“
„Vážně mi chceš jít kupovat podprsenku?“
„Ne. Zavolám Stelle. Jste teď ségry, ne?“

Tělocvičnou se jako chrámem rozléhaly údery do kůže tympánů. V rohu stoupal dým z vonné tyčinky.
Sirius navlečený do jediných tepláků, které vlastnil, klečel na karimatce, křečovitě propínal nohu a vypadal jako artritický pes snažící se vymočit.
Věděl, co má dělat, jenomže ho zaprvé dost limitovaly zkrácené šlachy a zadruhé se nedokázal soustředit. Ne s výhledem na Edwarda v černém tílku, který se v podřepu opíral o jednu dlaň, nohu měl ukázkově protaženou, opřenou o rameno, a látku kalhot neslušně napnutou přes rozkrok.
„Já to vzdávám!“ vydechl zoufale.
„Jsme teprve v půlce…“
„Jo, jenže já potřebuju studenou sprchu už teď.“

„Co to je?“
Edward civěl na dveře Lilyiny ledničky, kde visela hrozivě vyhlížející tabulka. Čtverečky, obdélníčky, hustě popsané kolonky, poznámky, šipky, škrtance.
„Harmonogram. Přesněji řečeno, můj týdenní plán.“
„Nechápu –“
„Jak můžu zvládat tolik věcí? To říkal James taky.“
Vrazila mu do ruky čaj a Siriusovi kávu.
„Leia?“ pozastavil se Edward nad svým hrnkem.
„Já jsem spokojen,“ zasmál se Sirius přes hranu hrníčku s obrázkem Hana Sola. „Takže se v penzi nenudíš.“
„Na to fakt nemám čas, pánové. Příští měsíc jsou kvalifikační závody na mistrovství Evropy seniorů v plavání. Pak odjíždím na čtrnáct dní do Alp.“
„Lyžovat?“
„Ne. Pokořit Mont Blanc.“

„Poslední pacient, než odjedete na líbánky?“ mrkla na něj Denisa.
Společně vešli na vyšetřovnu.
„Ano, za 15 minut končím. Sirius už startuje, slyším ten kravál až sem… Zdravím, pane Crockforde. Co vás trápí?“
„Ptáček necvrliká, nehopká, popravdě řečeno, tak nějak visí na bidýlku.“
„Mluvíte o svém penisu, předpokládám, jinak byste navštívil veterináře.“
„Jo. Nepostaví se a nepostaví!“
Edward vetchému staříkovi trpělivě hleděl do očí.
„Pane Crockforde, kolik vám je?“
„96!“
„Hmm… A nechtěl byste se raději věnovat třeba… vnoučatům?“
„Na tom právě pracuju! Ale nejdřív to chce vlastní děti, filuto!“
„Čerstvě ženat?“
„Týden.“
„Gratuluji. Deniso, natočíme EKG a předepíšeme viagru.“

„Odpusťte, Remusi, že jsem vás zavolala,“ zamumlala Hannah Abbottová a zahanbeně postávala u lůžka svého syna Mathiase, kterému oteklý obličej rámovaly prameny jedovatě zelených vlasů. „V životě bych neřekla, že ho napadne taková bejkárna.“
Doktor Lupin zkontroloval zorničky, provedení intubace, průtok kanylou a prokrvení končetin.
„Kortikoidy zabírají. Zítra už snad otok opadne natolik, aby mohl dýchat sám. Netrapte se, Hannah. Existují horší věci než alergie na peroxid.“
„Někdy je to těžké, víte? Být sama na náctiletého kluka.“
„Náctiletí kluci jsou tvrdý oříšek i pro dva rodiče… Ahoj, Teddy.“
Ve dveřích stál třináctiletý chlapec s fialovou hlavou a piercingem v obočí.

V hlavě mu drnčel kolovrátek se dvěma vlákny.
První obsahovalo jedinou křičící myšlenku: Ano, ano, ano, ano, ano!
Druhé bylo spletitější, znělo nějak takhle: To myslíš vážně? Jsi připravený složit slib věrnosti a oddanosti? Být se mnou v dobrém i zlém? Navzdory mému neustálému komandování, kritizování a spílání? Přes všechen můj perfekcionismus, workoholismus a sarkasmus?
„Tak hergot řekni něco!“
„Kde máš prsten?“
Sirius pověsil Edwardovi kolem krku stříbrný řetízek. Dvanácticípá hvězda osázená diamanty.
„Prsteny nenosíš. Tím přívěskem chci říct –“
„Že vyděláváš víc?“
„ – že se ti odevzdávám. Ačkoli jseš fakt nesnesitelnej.“
Jedno z vláken prasklo. Kolovrátek se zastavil.
„Ano. Moje odpověď.“

Uklízel kuchyň. Ti dva dokázali proměnit linku v obraz naprosté zkázy. (Pizza byla skvělá.)
Sirius ho zezadu objal a políbil na krk.
„Už spí.“
„Fajn.“
„Víš, co mi řekla?“
„Ne. Do jejího pokoje jsem odposlech ještě neinstaloval.“
„Že bych se ti měl omluvit.“
„To bys tedy měl. Ta kuchyň vypadá jako po tornádu.“
„Řekla mi, že tě slyšela brečet tu noc, kdy jsem odjel.“
Ztuhnul. Odtáhl se.
Sirius ho chytil za zápěstí a otočil k sobě.
„Moc mě to mrzí.“
„Nemrzí. A je to jedno. Jako svobodný člověk jsi na to měl právo.“
„Už nechci bejt svobodnej. Vezmeš si mě?“

„Zítra odvážíš holky ty, mám kadeřníka, doufám, žes nezapomněl. Melody jde po škole k zubaři, Harmony na sportovky, končí ve dvě. S večeří na mě nečekejte, na tom večírku snad něco ulovím. Pa.“
Celestina odešla a James táhle vzdychnul.
„Copak?“ usmála se cukrkandlově Lily. „Dává ti zabrat?“
V očích měl výraz uštvaného jelena.
„Myslím, že jsi to nakonec vyhrála.“
„Doma na mě mluví jenom lednička. Většinou proto, aby mi sdělila, že je prázdná.“
„Závidím ti… Anebo těm dvěma.“
Sirius převzal od Edwarda kelímek kávy, palcem ho pohladil po hřbetu dlaně a oplatil mu úsměv.
„Přijď brzo. Děláme s Lizzie pizzu.“

Lily stála v ordinaci doktorky Hoochové a žaludek měla bolestivě stažený.
Rolanda přestala zírat na rentgenové snímky a věnovala jí pohled, který hovořil jasně.
„Takže penze je nevyhnutelná, říkáš?“ ušklíbla se Lily.
„Jedna věc je diagnóza. Ta je neoddiskutovatelná. Potom je tu prognóza. O té by se dalo polemizovat. Ale ptej se sama sebe, jestli stojíš o selhání při nějaké každodenní činnosti, rutinním zákroku, který bys se zdravýma rukama provedla bez pochybení. Sama dobře víš, jak moc tě to limituje, Lily.“
„Díky, Rolando… Možná už je vážně ten správný čas.“
„Traumatologii nejde dělat věčně. Komu předáš žezlo?“
„Asi vyhlásím soutěž.“

Daisy nahlédla do papírů v kartě. Mračila se.
„Tati, tohle se mi nelíbí. Vysoký cholesterol, zvýšené jaterní enzymy, přetrvávající hypertenze a sono potvrdilo stenózu krčních i koronárních tepen.“
Harry se na židli pohodlně opřel.
„Dudley, popiš mi svůj obvyklý jídelníček.“
„Ráno mívám volský oka s párkem, potom pár slaninových sendvičů, k obědu steak s hranolkama, McFlurry a Snickersku, ve čtyři si dávám brownies nebo tiramisu, k večeři objednáváme pizzu.“
„Nějaká zelenina?“
„K tomu steaku dávají coleslaw.“
„Výborně,“ ušklíbl se Harry. „Pokračuj v tom ještě tak pět let a tvoje zdravotní potíže zmizí.“
„To jako vážně?“
„Jistě. Mrtvoly už nic netrápí.“

Mířil do šaten, když ji uviděl vycházet ze dveří JIPky. Černě oděnou, na kost vyzáblou, smrtelně bledou a vyzývavě nalíčenou. Kosu tahala snad jen pro to klišé.
„Už zase?“ zavrčel Sirius. „Myslím, že jsme si to docela nedávno vyjasnili – nikam nejdu!“
„Ty ne,“ zapředla hrdelním hlasem, jímž sametově protékalo nebezpečí. „Pan Tofty odchází. Pane Tofty, pohněte, nemám na práci jenom vás!“ houkla do dveří, za kterými zmateně postával Blackův dopolední pacient.
„Á, tady jsi,“ usmál se Edward a zamířil k Siriusovi. „Platí ta večeře?“
Když Sirius zaznamenal, jak Smrti toužebně zaplály oči, varovně zdvihl ukazovák.
„Zkus to a zabiju tě!“

Jen co dorazil z práce, Sirius ho přišpendlil ke dveřím.
„Děláš, jako bychom se neviděli dvanáct let.“
„Ty dva měsíce v nemocnici byly peklo. Potřebuju tě.“
„Já potřebuju sprchu.“
„Tak společně?“
„Kde je Lizzie?“
„Šla s Arturem do kina.“
„A moje matka?“
„Šla s nimi.“

O hodinu později leželi ve vaně plné horké vody.
„Překvapil jsi mě.“
„Hm?“
„Myslel jsem, že ještě nebudeš chtít provozovat tak namáhavou činnost.“
„S tebou chci vždycky, zlato. Jsi jako gram čistýho koksu. Druhý kolo?“
„Neblbni, Moody si ze mě bude zítra na sále utahovat. – Edwarde, proč se k tý pětihodinový fušce neposadíš? – Víš, Alastore…“