Moje články

„Do reaktoru neproudí voda! Přehřívá se! Tohle je zlý…“
Velínem se rozléhal souvislý, ohlušující zvuk sirény. Na zdi blikaly rudé majáky a na panelu výstražné kontrolky.
„Já jaderné fyzice moc nerozumím, ale tak nějak mi došlo, že to nebude dobrý,“ poznamenala ironicky Lily.
„Nechápu to,“ zavrtěla zoufale hlavou doktorka Sokničová. „Bezpečnostní tyče už se dávno měly spustit a zastavit štěpení.“
„Co sekundární havarijní systém?“ zeptal se Neville. „SCRAM.“
„Nefunguje! Jako by někdo odstřihl řídicí jednotku od okruhu.“
„Tak to musíme udělat ručně.“
„Chcete sestoupit do reaktoru?“
„Když to neudělám, tak to bouchne.“
„Fajn. Nepochybuji, že dole zazáříte.“
„Nebojte, nezapomenu zhasnout.“

„Takže jste to vy?“
V Edwardově hlase sice zazněl otazník, bylo to však spíše udivené konstatování.
Muž naproti němu měl po fyzické stránce s Thomasem Riddlem společnou pouze mimořádně štíhlou figuru a vytříbený módní vkus, přesto ho něco ujišťovalo, že se nemýlí. V týle se mu ježily vlasy a jizvy na levém předloktí pulsovaly, jako by je někdo znovu otvíral.
„Četl jsem váš nekrolog.“
„Nápodobně.“
„Ochrana svědků?“
„Transplantace obličeje?“
„Hmm… Chcete tuhle partii dohrávat, Severusi?“
„Edward.“
„Máte půvabnou dceru.“
„A vy máte syna, Riddle.“
„Voldemort.“
„Takže…?“
„Nabízím remízu.“
„A když nepřijmu?“
„Šestým tahem šach mat. Bez figur se položíte sám.“

"To mě podržte, pánové!" zvolal Sirius během zkoumání obsahu žaludku pětadvacetileté pacientky.
"Já ti klidně podržím," pravil Alastor se smíchem, "ale zaprvý nevím, co na to moje hemeroidy, a zadruhý, jak by se tvářil Edward."
"Přerazil by ti rypák, takže bys nekrvácel jenom z prdele, ale i z obličeje," ucedil Sirius a letmým pohledem zalétl k místu za pacientčinou hlavou.
Edwardovy oči nad ústenkou pobaveně jiskřily, třebaže se mračil.
"Do prdele, ta ženská snad sežrala celý klenotnictví."
Alastor pinzetou vytáhl na světlo operační lampy první z padesáti sedmi zlatých šperků.
"Orální kleptomanie. Než ji ochranka stačila zadržet, vyluxovala dvě vitríny."

Sirius si zul mokasíny, odkopnul je směrem k botníku, vešel do obýváku a jen zběžně zaregistroval Edwarda někde na zemi u krbu. Bundu hodil na křeslo, klíče od motorky na bar a desku AC/DC do gramofonu.
TNT! I‘m dynamite!
TNT! And I’ll win the fight!
Od krbu zaznělo podrážděné vydechnutí rozšířenými nozdrami, ovšem přes kravál australské rockové kapely neměl Sirius šanci slyšet.
TNT! I’m a power load!
TNT! Watch me explode!
„Hvězdičko…?“
„Jo?“
„Já tu medituju.“
Teprve teď si všiml, že Edward sedí na karimatce v pozici lotosového květu.
„Sorry, zlato. To ticho mě vysírá. Slyším v něm svoje myšlenky.“

„Musíme do něj dostat vzduch,“ prohlásil Edward.
„To je tvoje hřiště,“ odsekl Sirius, který usilovně pracoval na tom, aby chlápek pod jeho rukama nevykrvácel z brachiální tepny.
Edward se rozhlédl po vnitřku havarovaného autobusu. Teď svoji lékařskou brašnu postrádal víc než kdy dřív.
„Tak fajn, uděláme to na pankáče.“
Mrtvému po svém levém boku vytáhl z náprsní kapsy verzatilku, rozšrouboval ji a vyklepal tuhu. Pak švýcarským nožem provedl tracheotomii, do otvoru nacpal duté tělo tužky a okolí rány utěsnil tampóny z něčí kabelky.
„Spontánní dýchání.“
„Bravo,“ ocenil Sirius, který právě zastavil krvácení páskem a izolepou. „Jak se cejtíš?“
„Jako MacGyver.“

„Ede? Susan říkala, že –“
Sirius otevřel dveře vyšetřovny 3 a spatřil velmi bizarní obraz.
Dvě dívky oděné do úsporného koženého oblečku a připoutané k sobě ocelovými želízky klečely na lůžku. Jejich vystrčená pozadí připomínala tělo Ježíše Krista předtím, než mu naložili kříž a nechali ho vystoupat na Golgotu.
„Myslel jsem, že by ses rád mrknul.“
„Jseš laskavej. Tenhle gluteus maximus je zralej na šití. Vás bičoval Indiana Jones?“
„Jones jo, ale Jackie. Náš klient.“
„Do píči, tohle je fakt nářez."
„Kolega chtěl říct, že švih mířil přes labia majora."
„Odhaduju to na tři stehy.“
„Cajk. Já tam stejně chtěla piercing.“

Na pohotovosti bylo veselo. Vzrušené hlasy, smích a pokřikování se ozvěnou nesly až k výtahům, odkud přicházel pan ředitel, doprovázen zástupci kontrolního odboru ministerstva zdravotnictví.
„Může mi někdo vysvětlit, co je to tady za cirkus?“ zařval, drtě v kapse golfový míček.
Skrumáž lidí se rozestoupila jako vody před Mojžíšem a James spatřil recepčního Hagrida, jak brunátný a splavený soupeří se Stellou Morresbyovou v páce. Stella právě bořila další z velkých genderových mýtů, když bez jakéhokoli urputného výrazu nebo známek vyčerpání držela ruku ve svislé poloze, načež tu Hagridovu suverénně položila.
„Musím uznat, že vaše sestry mají páru,“ zazněl ministerský úředník.

Daisy vyprázdnila šestý kelímek kafe a zabodla krvavé oči do strany 394 kompendia všeobecné chirurgie.
Zrzavý Brian už dvě hodiny přeskakoval zrakem od učebnice anatomie k latinskému slovníku a vedle něj se hromadily prázdné plechovky Coca-Coly.
Helga – studentka s blonďatými copy, která momentálně litovala, že nezůstala v Bavorsku a nezačala roznášet pivo v tátově hospodě – si lokla energeťáku a vrátila se ke skriptům z histologie.
Liam mocně zívnul a upadnul hlavou na stůl. Zpocené čelo se otisklo na stránku s fotografií tracheostomie.
„Nepřetěžujeme je?“ okomentoval výjev Edward.
„Je 21. století,“ odvětil Harry. „Medicína není předepisování bylinkových čajů a přikládání pijavic.“

„Konzervativní léčba zahrnuje cílená antibiotika, antipyretika a analgetika,“ informovala pacienta Daisy. „Pak jsou tu chirurgická řešení. To méně invazivní znamená punkci abscesu, odsátí hnisu, aplikaci antibiotik. Anebo to kolegové na sále otevřou, provedou hloubkové čištění a během půl hodiny je po problému. Operace by proběhla ambulantně, pod lokální anestézií. Následovala by zhruba týdenní fixace, mírnění otoku a bolesti, extrakce stehů a krásná památka v podobě deseticentimetrové jizvy. Tu pak můžete ukazovat chlapům v hospodě a líčit jim svůj hrdinný souboj s krocanem.“
„Hmm,“ ošklíbal se pacient, „a musí se s tím něco dělat?“
„Nemusí. Už máte rezervované místo na hřbitově?“

Chlapi nás považujou za magický bytosti. Dárkyně života. Plný nadpřirozený síly. Jo, moje síla dosahuje přímo nadpřirozených rozměrů, když tlačím do kopce kočár s nákupem!
Smích.
Přesnídávky byly v akci. Vezu jich 50, no hergot přece je tam nenechám!
Pauza.
Rum byl taky v akci.
Smích.
To je ta magie. Bez ní bych byla namydlená!
Pauza.
Takhle jsem jenom namazaná.
Smích.
Cuba libre. Pak je fuk, že vás něco bolí, že jste 48 hodin nespali… To mi v těhotenství chybělo. Za mě by úplně stačilo bejt jako lasice. Měsíc březosti, vrhnout a lej to do mě jak Savo do odpadu.

„Kde máme pacienta?“ dotázal se Edward.
„V péči psychiatra,“ odpověděl Harry kysele. „Prý není schopen vyšetření.“
„Co jste Lockhartovi udělal? Takový milý, vstřícný člověk…“
„Zapomněl mu při žádosti polechtat ego,“ ušklíbl se Charlie.
„Sebestředný imbecil,“ mínil Edward. „Lockhart,“ upřesnil. „Potter je altruista.“
„Co teď?“ naléhal Charlie. „Když necháme pacienta na výletě do lorazepamového ráje, možná zemře.“
„Občerstvení!“ zvolala vesele Daisy a nesla kelímky ze Starbucks. „Čaj pro doktora Lloyda, kafe pro doktora Pottera a čokoláda pro Charlieho.“
„Počkej, čaj jsi dala mně,“ upozornil ji Charlie.
„A já mám čokoládu,“ ozval se Harry.
„Kurva,“ zaklela Daisy, když se Edward začal dusit.

„Čím si to ten ubožák zasloužil?“ vznesl dotaz Harry a dílem pohoršeně, dílem znechuceně hleděl na humra právě zemřelého ve vroucí vodě.
„Bisque.“
„To je nějaká nemoc? Horečka korýšů?“
„Francouzská polévka. Recept od Edwarda.“
„Fajn. Tak já si objednám čínu.“
Draco na něj vrhl pohled, který říkal něco ve smyslu: „Jsi ten nejohavnější gastrobarbar, jakého znám, a nejradši bych tě uvařil společně s tím humrem.“
„Objednej si, co chceš. V osm přijdou Lloydovi, takže aspoň neubude.“
„Aha. V tom případě vezmu nudle i pro Siriuse.“
Draco zuřivě zabodl nůž do prkýnka.
„Gastrobarbaři! Nejradši bych vás – sakra, pálí se mi krevety.“

Fred a George Weasleyovi si návštěvu špitálu nikdy nezapomněli okořenit nějakým žertem. Často hřešili na to, že je od sebe nikdo kromě Molly nerozezná, tudíž ve výsledku nelze určit viníka.
Od té hromadné autonehody, kterou George jen zázrakem přežil, to ale neměli tak jednoduché.
„Georgi, vraťte panu Fletcherovi jeho invalidní vozík, ať stihne noclehárnu.“
„Nevím, o čem mluvíte, doktorko Potterová.“
„Mundungus viděl, jak mu ho krade chlápek bez ucha! Ještě pořád hodláte zapírat?“
„Fajn. Může si ho vyzvednout v márnici.“
„A jak se tam asi dostane?“
„Po rukách?“
„Okamžitě ho přivezte, nebo zjistíte, kam až se dá zajít per rectum!“

„S tímhle přístupem jseš za pět let v kriminále!“ zařval Sirius.
„Nepovídej,“ odsekla Elizabeth. „Proč až za pět let?“
„Protože to už budeš plnoletá. Do tý doby můžeš skončit leda v pasťáku. Anebo na ulici. A tam fakt skončit nechceš, to mi věř!“
„Budeš mi vykládat, jak to tam chodí? Jak se holky prodávají, aby měly na jídlo? Jak končí na heráku? Jak zpití kluci vytahují nože?“
„Něco bych ti o tom říct mohl.“
„Jasně, protože zrovna ty s tím máš bohatý zkušenosti, co?“
„V šestnácti jsem opilej bodnul kluka.“
„Co?!“
„Myslíš, že mě znáš, Lizzie, ale víš úplný hovno.“

Uživatelské jméno: LongbottomN103
Heslo: Susan

Nesprávné heslo!

Heslo: Susie

Nesprávné heslo!

Heslo: Sus

Nesprávné heslo!

Heslo: SusanNeville

Nesprávné heslo!

Heslo: SusieNevie
Heslo: SusNev
Heslo: Alice
Heslo: Radiologie
Heslo: Rentgen
Heslo: Sonografie
Heslo: Angiografie
Heslo: RTGzareni
Heslo: Rezonance
Heslo: Izotop
Heslo: Nuklid

„Do prdele!“ zaklela Lily a plnou vahou se opřela do kancelářského křesla Nevilla Longbottoma, do jehož počítače už se deset minut snažila dostat.
Zrak jí přistál na fotografii připnuté magnetkou na pracovní nástěnku.

Heslo: Luna

Nesprávné heslo!

Heslo: LunaLovegood

Nesprávné heslo!

Heslo: Loony

Pak se znovu zadívala na magnetku. Divná kytka s mouchou na listu.

Heslo: Mucholapka

Vítejte, Neville!

„Bereš na sál papouška? Tobě muselo hrábnout!“ James v kapse zuřivě mačkal golfový míček, zatímco Sirius s Edwardem klidně postávali vedle klece. „Veterina! Tak se říká místu, kde operují zvířata.“
„Už jsi zkoušel najít veterináře, co vyndá papagájovi z dvanáctníku SD kartu?“
„Co?“
„Šňupálek. Během hašišový žravky spořádal kromě pytlíku burizonů i 30 giga dat z průmyslový špionáže v koncernu Philips. Kriminálka ho chce jako svědka.“
„To je apríl, že jo?“
„Ne.“
„Edwarde, řekni něco!“
„Premedikace už proběhla.“
„Fajn! Strčte si toho ptáka někam, hlavně ať to nikdo nevidí!“
„To byl plán. Sice až na večer, ale –“
„Dost! Ven! Oba!“

„Vy jste doktor?“ rozkřikla se na Harryho jakási žena neurčitého věku, se zahalenou hlavou, ve strohých černých šatech s dlouhými rukávy, které dokonale skrývaly absolutně všechno.
„Můj diplom to tvrdí.“
„Musíte mi pomoct! Snažně vás prosím!“ naříkala a úpěnlivě k němu vztahovala ruce.
„Jak se jmenujete?“
„Lea.“
„Dobrá. Jak vám můžu pomoct, Leo?“
„Vypumpovat žaludek! Hned!“
Harry zdvihl obočí a přeměřil si ji zkoumavým pohledem.
„Snědla jste něco, co jste neměla?“
„Ano! Pozval mě na oběd. Že prý nevaří z vepřového. Že udělá pizzu! Jenže ta šunka byla z ježka!“
„Pokud vím, ježčí maso není nijak závadné.“
„Ale není košer!“

„Současná medicína stojí na ramenou titánů jako Aymand, Jessenius, Joseph Murray, Grindelwald… Oni se nebáli pokládat oběti na oltář vědy! Nebáli se potvrzovat praxí své hypotézy, třebaže to odporovalo platným zákonům, církevním dogmatům nebo smýšlení společnosti. Nezalekli se pranýřování, ani vězení! Hippokrates, kterého tak adorujete, byl obyčejný srab! Kde bychom byli, kdyby se Jessenius zdráhal znesvětit mrtvolu? Kde bychom skončili, kdyby se Pasteur štítil bakterií? Kde by dnes byli onkologičtí pacienti, kdyby Grindelwald považoval za nemorální vystavit svého psa ionizujícímu záření? Zakazovat experimenty znamená bránit pokroku! A to je nejen pošetilé, nýbrž je to plivnutí do tváře všem velikánům vědy!“

Hladina jezera byla klidná. V noci už ji nikdo nebrázdil čluny a plachetnicemi, nikdo se nekoupal. Vzduch se ani nehnul a všude panovalo mírumilovné ticho. Nebylo slyšet žádné výskání dětí, cákání, šplouchání a šumění vlnami omývaného písku.
Plavali spolu líným tempem, nazí, vychutnávající chladné objetí vody. Kromě dřímajících ryb jim dělaly společnost jen miliony němých hvězd na jasné obloze a měsíc. A ten taky nikomu nebude vykládat, co spolu jedné horké letní noci dělali dva muži, když se zachytili mola a ještě chvíli zůstali ve vodě.
Ani to, co se dělo, když o půl hodiny později mokří vylezli na břeh.

„Technicky efektivní, eticky sporné, teoreticky funkční, prakticky šílené,“ zhodnotil Harry Daisyinu odpověď na otázku, čím by zastavila tepenné krvácení bez jakéhokoli obvazového materiálu, škrtidla nebo chirurgických nástrojů.
„Tak to vyzkoušíme,“ navrhl Edward, přistoupil k figuríně sloužící k nácviku ošetření vážných traumat a napumpoval ji umělou krví. „Slečno Dursleyová, skočte do skladu údržby a přineste si pomůcky.“
„Skutečně chcete pacientovi do rány nalít silikonové lepidlo a zasypat to absorpční drtí?“
„Je to figurína, Pottere. Nebude si stěžovat u lékařské komory. Jen ten sajrajt potom musíme dostat ven, jinak nás Bonesová přetrhne jako hada, v kterémžto případě už nám žádný sorbent nepomůže.“

„Takže než zemřela, stačila ti vzkázat, že jsi to nejhorší, co pomohla zplodit?“
„Přesně tak,“ přikývl Sirius a lokl si rybízového džusu.
„Tvoje sebevědomí tím ale rozhodně neutrpělo.“
„Kompenzoval jsem si ho pohledem na Reguluse.“
„Její Milost Walburga byla cvaknutá jak lístek na vlak,“ prohlásila Eileen a dolila sobě i Edwardovi víno. „Musím říct, že jsem dlouho nepoznala tak báječného muže. A v hlavě to taky budeš mít v pořádku.“
„S tímhle tvrzením bych byl opatrný,“ ušklíbl se Edward.
„Ale kušuj!“ okřikla ho matka. „Tohle je jediný Black, který nemá mezi ušima průvan. A že to panoptikum pamatuju téměř celé!“

Harry byl zmáčený potem. Jeho propnuté paže se spojenými dlaněmi stlačovaly sternum do hloubky šesti centimetrů. Některá žebra už praskla, jiná na to teprve čekala. Nesmělo se polevit, dokud srdeční rytmus nepřejde v sinus.
„Masírujeme frekvencí 100 stlačení za minutu,“ informoval hlouček studentů na vyšetřovně. „To je stejný rytmus jako u songu Stayin‘ Alive!“
„Já nevím, doktore Pottere, ale… není to v tomhle případě trochu… zbytečné?“ ozvala se nesměle Daisy Dursleyová, s pohledem upřeným na muže, kterému jaksi chyběla hlava.
Potter ustal v činnosti a tu svou k ní obrátil.
„Máte jiný nápad, jak trénovat resuscitaci, když nám sebrali figuríny?“

V deset už na baru seděla jen ona a divný patron v tričku s ananasem, co vypadal, že po svých rozhodně neodejde.
„Ještě jednu na dobrou noc?“
„Díky, Carlo.“
Sklenice přistála na pultu. Obsah okamžitě zmizel v jejím zažívacím traktu.
„Skotská se exuje jen ve dvou případech. Buď je špatná, nebo má sloužit jako analgetikum. Protože je to Glenfiddich, tipuji druhou možnost.“
„Dobrý večer, doktore Lloyde. Zapíjím rozvod. Co sem přivádí vás?“
„Přišel jsem vyzvednout přítele. Rolph Scamander, onkolog z Royal Hospital. Rolphe, tohle je Susan Bonesová, naše vrchní pohotovostní sestra.“
A tak rozpité šminky brzy vystřídaly vrásky od smíchu.

„Hej, nemáte být na Macbethovi?“ křikla Lily za Edwardem, který v půl osmé večer spěchal chodbou k výtahu a společně se Siriusem převážel pacienta na sál.
Výmluvně pokrčil rameny.

***

„Tlak klesá.“
„Brutálně to krvácí. Sání.“
„Pouštím plazmu a negativní nulu.“
„Do prdele, jaterní žíla v hajzlu.“
„Tachykardie 140. Upadá do šoku.“
„Svorku a nový šití. Hedvábí nulku.“
„Tlak 60/40. Komory půjdou do fibrilace.“
Edward se očima tázavě opřel do Siriuse, který soustředěně pracoval s jehelcem.
„Dvě minuty, zlato. Víc nepotřebuju.“
„Stačí ti dvě minuty, Ede?“ zachechtal se Moody.
„Fibrilace. Máš minutu, hvězdičko.“
„Sakra, že jsme radši nešli do toho divadla.“

1. Pacient (7 let) s výsevem nebolestivých červených puchýřků na pokožce hlavy, krku a trupu. Horečka přes 40. Bez zvětšení regionálních uzlin. Jaké onemocnění prokazujeme?

a) zarděnky
b) plané neštovice
c) pásový opar

2. Pacientka (33 let) po návratu z Nigérie cyklické horečnaté stavy, zimnice a bolesti hlavy. Palpačně hepatosplenomegalie. Krevní obraz ukazuje výraznou erytrocytopenii. Jakou nákazu testujeme?

a) malárii
b) trypanozomiázu
c) žlutou zimnici

3. Doktorka Potterová (věk s ohledem na citlivé údaje neuvádíme) jeví známky silné nervové iritace, únavy, agrese a život ohrožující deficience humoru. Okamžitě podáváme:

a) fyziologický roztok s glukózou
b) heřmánkový čaj
c) trojité espresso

V ateliéru bylo teplo. Edward litoval, že si vzal rolák, nechtěl však přitahovat zraky ostatních, což jeho třinácticentimetrová jizva na krku často dělávala. I tak na něj zůstávali zírat, když vešel. Zralý muž postrádající známky výstřednosti, zženštilosti nebo posedlosti alternativním životním stylem. Na kurzu pečení ohrožený druh, na lekcích jógy jeden ze dvou statečných, na hodinách malování dokonce jediný zástupce mužského pohlaví.
Lektorka prošla kolem. Pak se vrátila. Minutu fascinovaně hleděla na plátno, do nějž Edward precizními tahy uhlem a brilantním stínováním otiskl podobu zatraceně přitažlivého chlapa.
„Téma bylo Svět,“ upozornila ho.
„Já vím,“ odvětil klidně. „Tohle je ten můj.“

Žít s Lunou znamenalo kočovat.
Udržet krok s jejími myšlenkami znamenalo přestat přemýšlet.
Milovat ji znamenalo obětovat se.
Denisa to věděla.
Vydržela na cestách 12 let.
Pak začala přemýšlet.
„Chci se vrátit domů. Potřebuju být chvíli někde, kde to znám.“
Když tu příšernou cestu z Adelaide do Londýna završila rozseknutou hlavou a skončila v St. Phoenix, rozhodla se, že to bylo naposledy, co někam letěla.
Uvědomila si, že další oběti už přinášet nechce.
Věděla, že to je konec.
Luna vydržela v zajetí 7 měsíců.
„Musím odsud pryč! Ta všednost mě zabíjí!“
Na Madagaskar vzala Nevilla.
O rok později se vzali.