Moje články

S Edwardem poprvé zažil, jaké je cítit opravdový strach. Ne o sebe, ne o pacienta pod svýma rukama – o život někoho blízkého.
Edward byl první, po kom se mu kdy stýskalo.
Byl prvním mužem, se kterým měl sex.
Prvním člověkem, s nímž navázal skutečný vztah.
Nebyl první, do koho se zamiloval, ale rozhodně byl první, koho doopravdy miloval.
Byl tím, kdo Siriuse Blacka přiměl vzdát se svobody.
„Jsem ženatej, to je šílený,“ zavrtěl hlavou a nervózně ohmatával prsten na své levé ruce.
„Šílený jsem já, protože jsem si tě vzal.“
„Už toho lituješ?“
„Ne, hvězdičko. Chci z tebe šílet dál.“

Tobias Snape byl vychovávaný tvrdou rukou vysloužilého armádního poddůstojníka a hned, jak to bylo možné, utekl z domova, aby se mohl věnovat tomu, co ho bavilo. A to byly holky, auta a chlast.
První dva roky jedl suchý chleba a pak si koupil Jaguara.
Nevynikal inteligencí, vytříbeným jazykem ani slušným chováním, jeho neotesanost a drsná mužská energie ale ženy přitahovala.
Dokud pil pro zábavu, Eileen s ním byla šťastná.
Jakmile začal v alkoholu utápět deprese, byl život s ním nesnesitelný.
„Když začal vídat myši, věděla jsem, že už to nepotrvá dlouho. Jeho smrt byla vysvobození. Pro něj i pro nás.“

„Ty nevíš, jakou má rád zmrzlinu?“ užasl Lupin.
„Myslel jsem, že žádnou. Vždyť sladký nežere!“
„Nejí čokoládu a želé. Ale sladké pečivo zbožňuje. Obzvláště skořicové a pistáciové. Zmrzlinu si dává zásadně citrónovou.“
„Fajn. Takže jedinou, kterou já nepozřu… A vůbec – jak to do háje všechno víš? Byli jste spolu na seznamovacím večeru nebo co?“
„Pozorovací talent. A taky nemám paměť děravou jak síto na špagety.“
„Jdi se bodnout, ty saláte.“
„Ceasar nesnáší, vadí mu tam ty krutony a kapary. Kdybys o něm náhodou uvažoval.“
Black zuřivě vytrhl stránku ze zápisníku.
„Končím. Nejlepší bude, když s ním tu svatbu naplánuješ ty.“

Existovaly věci, s nimiž se nesvěřoval. Byly příliš osobní, příliš děsivé. Věci, za které se styděl, neboť ukazovaly jeho slabost.
V minulosti čelil různým podobám zla. Musel přihlížet, jak umírají nevinní lidé, blízcí lidé, a byl nucen žít s vědomím, že nese svůj díl viny. Paměť měl plnou vzpomínek na brutální násilí a bezmoc, kterou cítil, když ho nemohl nijak odvrátit.
Všichni obdivovali, jak se s tím dokázal vyrovnat.
Netušili, že ho nikdy nepřestala pronásledovat nestvůrná chiméra s tváří Bartyho Crouche.
Když ji na konci dubna roku 2019 spatřil ve své kuchyni, srdce vynechalo tolik úderů, že okamžitě ztratil vědomí.

Naložil ho do auta a zarytě odmítal prozradit, kam má namířeno.
Miloval překvapení.
Nasedl do auta a tvářil se nakrknutě.
Nesnášel překvapení.
Když o hodinu později zastavili uprostřed polní cesty mezi dvěma zarostlými loukami, Edward vystoupil a zatvářil se skepticky.
„Sex v přírodě?“
Sirius zaštěkal smíchy, odhrnul vysoké keře u silnice a pokynul mu, aby šel za ním.
Po krátké chůzi hustým křovím se jim otevřel pohled na rozlehlé kopcovité pláně, porostlé jasně zelenou trávou, zalité sluncem a osázené několika majestátními stromy.
„Tohle všechno je naše. Postavíme tu dům.“
„Paráda. A kdo to sakra bude sekat?“
„Pořídíme si ovce, zlato.“

Té noci se na Útesu sešli všichni, aby oslavili jejich štěstí.
A že bylo vpravdě veliké, o tom nemohlo být pochyb.
Vždyť oba už několikrát jen o vlásek unikli smrti; prošli etapou vzájemné rivality, zášti, odloučení, poblouznění a vystřízlivění; překonali partnerskou krizi, nedůvěru i strach; přijali svou rozdílnost a nechali, aby je spojila; ustáli bydlení s Edwardovou matkou, trable s Elizabeth, Siriusova bratra, loužičky adoptovaného labradora i všechny stíny minulosti.
„Láska nakonec překoná všechny překážky,“ mínil James.
„Ta opravdová asi jo,“ usoudila Lily.
Překryl její dlaň svou.
Neucukla.
Harry vpovzdálí nevěřícně zavrtěl hlavou.
A Susan šokovaně hleděla na pozitivní gravitest.

Vlahou nocí zněl swing, smích a rámus, který tropí jen přiopilí puberťáci.
„Lizzie! Kam jdeš? Myslel jsem, že jsme tu spolu!“
„Nech ji být, Lupine!“
„Ty se do toho neser, Weasley!“
„Nebo co? Jednu mi natáhneš? Dyť se netrefíš ani chcankama do mušle, ty kreténe!“
Teddy náhle zázračně zaostřil a trefil Arturův nos.
„Sám jseš kretén!“
Artur zuřivě zaryčel a kopancem srazil Teddyho k zemi.
Surovou bitku přerušili Edward a Sirius, když je od sebe odtrhli.
„Tohle je na šití, pánové.“
„Co to do vás vjelo?!“
„Eliz–“
„Liz–“
„Kreténi jste oba dva,“ pravila Elizabeth znechuceně a vrátila se na ples.

Ctihodný Orion Black, vévoda z Gloucesteru, byl mimořádně pohledný, ve společnosti značně oblíbený (včetně bulvárních novin), k přátelům velmi štědrý a všeobecně považovaný za zábavného a okouzlujícího muže. Byl však také proslulý nezdravým vztahem k alkoholu, který projevoval na mnoha bujarých večírcích, a nechvalně známý svou promiskuitou, kterou se většinu života neobtěžoval nijak skrývat. Jeho vznešená krev sotva mohla být označována za čistou vzhledem ke skutečnosti, že v ní koloval etanol, cholesterol a tisíce bakterií.
"Ojel by i klíčovou dírku, kdyby se mu do ní vešel penis," utrousila Eileen. "A HIV nechytil jenom proto, že umřel dřív, než se objevilo."

Když si tu ruku před šesti týdny zlomil, byl přesvědčený, že větší katastrofa ho potkat nemohla. Ponížení, které cítil, když ho Krum s Jordanem zvedali z podlahy, bolest, která se nedala vydržet, přestože ji vždycky snášel dobře, bezmoc při pomyšlení, že teď bude všem jenom na obtíž. Další operace, strach z narkózy…
Když postřehl, že Sirius uklízí koupelnu, místo aby večer čučel na Netflix, pochopil, že všechno zlé je pro něco dobré.
A pak ta zatracená ruka začala svědět. Myslel, že zešílí…
„Na,“ podal mu Sirius pletací jehlici.
Strčil ji pod sádru, podrbal se a pocítil obrovskou úlevu.
A lásku.

Asfodel3110
Škumpa.

Vicodine221
Pacientka má tu vyrážku na 85 % těla. Od bradavek dolů je posetá puchýři.

Asfodel3110
Koupel v odvaru ze škumpy?

Vicodine221
Jakej idiot by vařil 40 galonů takovýho sajrajtu a pak se do něj v klidu naložil jak do vany s levandulovou solí?

Asfodel3110
Vaše pacientka?

Vicodine221
Je sice blbá jak necky, ale jestli si ty svoje necky dobrovolně napustila tímhle…

Asfodel3110
Lidská hloupost je bezbřehá.

Vicodine221
Jo, lidi jsou idioti. A stejně mě to nepřestává udivovat.

Asfodel3110
Viděl jsi nové adepty na Darwinovu cenu?
Asfodel3110 posílá video…

Vicodine221
K tomu si otevřu skotskou.

Asfodel3110
Na zdraví.

Neúprosně se blížící příjezd matky konečně donutil Edwarda vyklidit pokoj po Regulusovi, který už několik dekád sloužil jako sklad starých a rozbitých krámů.
Pod tlustou vrstvou prachu se skrývaly klenoty typu zohýbaný sušák na prádlo, zrezivělá vodovodní baterie, prasklé žárovky nebo počítač pamatující dosácké programy. Dále tu ležela změť nejrůznějších kabelů, zbytky tapet a barev, vyhořelé spotřebiče včetně ledničky a tří mikrovlnek, stohy knih a pytle s vyřazeným oblečením. A někde uprostřed toho všeho Regulusovy relikvie.
„Tohle nevyhazuj,“ zarazil ho Sirius a zachránil truhličku s lego panáčky.
„Sourozenecký sentiment?“
„Hele, brácha je sice idiot, ale ty panáčky jsme sbírali spolu.“

Jeho srdce v poslední době podivně klopýtalo.
Cítil, jak v sinusovém rytmu vynechává.
Jako když se bubeník netrefí a palička nedopadne tam, kam má.
Často přemýšlel o tom, že další vztah byla chyba.
Naprosté selhání vnitřních kontrolních mechanismů, ignorování hlasu rozumu, dotyk dlaně na červeném tlačítku, krok poslepu do neznáma.
„Usilujete o dokonalost, všude hledáte chyby a máte potřebu je odstraňovat, místo abyste pomocí nich rostl. Tohle nastavení lze změnit. Nejste robot, Edwarde. Notabene, i ten občas udělá pěknou botu. Henry mi předevčírem sežvýkal lodičku. Můj robotický vysavač.“ Luna náhle zvedla oči od mrtvoly na stole. „Zkoušel jste někdy hypnózu?“

Eileen Snapeová se narodila jako komtesa do váženého hraběcího rodu.
Odmalička projevovala mimořádnou inteligenci i všestranné nadání. Zajímaly ji přírodní vědy, stejně jako historie, literatura, rétorika, umění a hudba.
To, co ji však přitahovalo nejvíc, byli obyčejní lidé. A taky všechno, co bylo nové, nedostupné nebo zakázané. Měla slabost pro drsné, neurvalé muže, silná auta, džíny a cigaretový kouř.
Siriuse si zamilovala, jako by byl jejím vlastním synem.
„Je na čase provětrat krinolínu, maminko.“
Chytila se jeho nabízené ruky a nechala se odtáhnout na parket.
„Omlouvám se, Mozarta v repertoáru neměli.“
„Nedělej ze mě fosilii. Taky jsem chodila na diskotéky.“

Do obřadu zbývala sotva půlhodina.
Našla ho sedět na dřevěném molu, s pohledem obráceným k třpytivé hladině moře. Nohavice měl vyhrnuté nad kotníky a jednu bosou nohu ponořenou ve vodě. O koleno té druhé si opíral hlavu.
„Edwarde Lloyde!“ zahřměla, ruce založené v bok. „Doufám, že nepřemýšlíš!“
Neotočil k ní hlavu, takže nepostřehla, jak se usmál.
„Jestli jo, tak ti nakopu prdel. Nahoře čeká sexy chlap, kterej tě miluje jako nikoho, je ochotnej vzdát se svobody… Staví pro tebe dům sakra!“
Pomalu se otočil. Teď už ten úsměv viděla.
„Lily, jsi ten nejlepší svědek na světě. A taky skvělá dohazovačka.“

Jeho láska byla jako prudký poryv větru, který zacloumá i tou nejsilnější větví stromu.

Jeho láska byla jako věčný plamen ohně, který ostatní hřál a uvnitř ho stravoval.

Jeho láska byla jako moře, nevyzpytatelné a hluboké, ukrývající tajemství na dně.

Její láska byla jako pevná zem, která svou vnitřní silou přitahovala a zároveň bortila.

Její láska byla jako jiskřivá bouře, která zasáhne srdce a sežehne ho na prach.

Její láska byla jako nekonečný vesmír, neuchopitelná a nesrozumitelná, obsahující všechno i nic.

Láska mohla odvát, vyhořet, bouřit se, lámat, utichnout nebo nebýt vidět.
Ale pořád tu byla.
Spojující i rozdělující.
Nesmrtelná.

Edward řídil úsporně a defenzivně. Během jízdy předvídal a reagoval s předstihem. Pokud zrovna nejezdil po lesních cestách v rozhrkaném offroadu, ve kterém měl problém zařadit trojku, mohli jste si coby spolujezdec připadat jako v limuzíně ovládané profesionálním řidičem. Přestože dlouhá léta vlastnil našlapaný sportovní Jaguar, na jeho plynový pedál nikdy zběsile nešlapal.
Když za volantem seděl Sirius, nic dopředu nevyhodnocoval, na provoz reagoval hbitě a příliš si nelámal hlavu s tím, že by někomu mohlo být špatně.
„Co kdybys příště zkusil nejet jako autobusák, co se vrací do garáže?“
Edward stál na příjezdové cestě a zvratky utíral do kapesníku.

Ctihodná Walburga Blacková, vévodkyně z Gloucesteru, oplývala krutostí, chladnokrevností a neobyčejnou schopností zachovat si důstojnost navzdory skutečnosti, že vévoda Orion udržoval čtyři mimomanželské vztahy a že si příležitostně užíval se všemi dostupnými ženami kromě své manželky.
Se služebnictvem zacházela jako s prašivými potkany a pro zlé slovo nechodila daleko – obvykle ho mívala na jazyku.
Svého nejstaršího syna vydědila, protože nesplňoval její představu dokonalého šlechtice.
„Ještěže ta čarodějnice už nežije,“ poznamenal Sirius u svatebního stolu směrem k Edwardovi. „Zapíchla by tě dezertní vidličkou, aby tě nemusela přijmout do rodiny.“
„Dávala přednost arzenu,“ podotkla Eileen konverzačně. „Ale výsledek by byl samozřejmě stejný.“

Jeho život byl jako divoká řeka, kterou se nechal unášet a jejíž peřeje občas zdolával proti proudu prostě jen tak, z hecu. Nebo proto, aby si dokázal, že na to má.
Když si potřeboval oddechnout, nastoupil do člunu. Který byl zpravidla superrychlý, poněvadž líně plovoucí bárky považoval za nudné.
Když měl problém, hlasitě křičel o pomoc.

Život byl řeka plná zákrut, jezů i dlouhých klidných úseků. Voda, v níž se neustále učil plavat a se kterou často sváděl nerovný boj.
Občas uvízl na mělčině nebo nějakém zlovolném balvanu. Občas se topil. Jako právě teď.
A jako většina tonoucích nebyl slyšet.

Pokud se zrovna nesoustředil na zákrok, byla jeho hlava plná rozličných, spolu nesouvisejících a křižujících se myšlenek, které samovolně přicházely a odcházely, aniž by zanechávaly hlubší stopy. Život přijímal přesně v té podobě, v jaké se na něj valil.

Když zrovna nemeditoval, byla jeho hlava přecpaná úvahami, analýzami a domněnkami, které jako klubko zamotaných špagátů hnízdilo uprostřed mozku tak dlouho, dokud ho nerozpletl. Život řešil jako rovnici se spoustou proměnných a všemu přikládal hlubší význam.

„Zlato? Jsi v pohodě?“
„Jasně. Zatracená cibule!“
Sirius s pobaveným úsměvem zmizel v koupelně.
Edward zaklel a rukávem setřel i slzy, za které cibule nemohla.

Sirius Black nesporně patřil k těm lidem, které by 99 % populace označilo za mimořádně přitažlivé. Na stupnici od 1 do 10 by dostal jedenáctku a generace mileniálů by ho nazvala „šukézním“.
Ženy, které ho odmítly, spočítáte na prstech jedné ruky. (Vlastně ty prsty stačí jen dva.)
Ženy, s nimiž spal, se spočítat nedají.
Srdce žádné z nich však nikdy nezlomil.
Protože všechny přesně věděly, co je čeká. Erotický zážitek, prchavý moment potěšení.
Severus Snape – Edward, chcete-li – rozhodně nenaplňoval obecnou představu o kráse.
Ženy přitahoval silou osobnosti, pronikavou inteligencí a dráždivou nepřístupností.
Srdce nakonec zlomil všem.
A to svoje odevzdal Siriusovi.

Black si v nepořádku neliboval, jen ho nepovažoval za něco, co musí okamžitě řešit. A poněvadž žil v jednom obrovském chaosu, nikdy se nevracel k tomu, co odložil.
Proto se všude válely obaly od tyčinek, hrnky, trička, ponožky, časopisy…
„Kondomy? To nemyslíš vážně, že ne?“
Edward zíral na novou krabičku prezervativů vedle čajové konvice.
„Chtěl jsem to odnést a pak na mě vyskočil článek o zoborožcích. Ale –“ Sirius mrknul na hodinky. „ – můžem je rovnou rozdělat. Lizzie se vrátí až za hoďku.“
„Někdy mám pocit, že jsem kromě uklízečky i štětka.“
„Štětky to dělají za prachy.“
„Nebo za svoji denní dávku.“

Sir Edward a lady Eleanora, hrabě a hraběnka ze Somersetu, chtěli pro dceru někoho, kdo rodinu společensky, intelektuálně a majetkově obohatí.
Dočkali se Tobiase Snapea, prostého, na alkoholu závislého dělníka, který Eileen připravil nejen o nevinnost, nýbrž i šlechtický titul.
Bývalá komtesa si pro syna přála jediné – štěstí.
Že ho nalezne po boku Siriuse Blacka, by ji nenapadlo. Skutečnost, že se kvůli němu vzdal pití a s láskou přijal jeho holčičku, ji však odzbrojila.
Elizabeth, vinou své babičky neurozená, byla stejně pro všechny princeznou. Vychovali ji na hradě, pořídili jí koně…
Že se stala vévodkyní z Lancesteru, byla hříčka osudu.

Většinu roku opálený Sirius budil dojem milovníka tropického počasí. Pravda však byla, že vedro nesnášel a nejradši míval, když slunce konečně zapadlo a nebe zakrylo černé plátno plné hvězd, které tak rád pozoroval. V noci se taky daly dělat všechny ostatní věci, které měl tuze rád. Tedy, ne že by si i přes den nemohl člověk zatančit nebo zašukat, ale tmavé kulisy, ozářené pouličními světly, neony či ohněm, byly přece jen přiléhavější.
O Edwardovi málokdo věděl, že jeho nejoblíbenější místo leží uprostřed sluncem zalitého moře, v malé dřevěné loďce, na jejímž dně se v dopoledních paprscích duhově lesknou nasbírané lastury.

Sirius si odmalička vybíral hračky, které vydávaly zvuky. Později je vyměnil za televizi, přehrávače hudby a řvoucí šestiválec motocyklu.
Edward jako malý preferoval knihy, hlavolamy a šachy.
Sirius neustále brebentil, ptal se, komentoval a všude ho bylo plno. Na tom se nic nezměnilo. Když operoval, rád si přitom povídal.
Edward naproti tomu ustavičně přemýšlel, pozoroval a pokud něco potřeboval vědět, informace si vyhledával. Za ideálních podmínek na sále jedinkrát nepromluvil.
Zatímco Sirius byl při sexu divoký a hlasitý, Edward se navenek příliš neprojevoval. O to silněji všechno prožíval.
„Líbilo se ti to, zlato?“
Místo odpovědi ho křečovitě sevřely Edwardovy paže.

„Víš, co nedokážu pochopit?“ broukl Edward, tón vyladěný do směsi sarkasmu, škádlivosti a nuceného smíření.
Sirius ho slyšel jen proto, že právě vypnul vrtačku. Slezl ze štaflí a poodstoupil od svého velkolepého díla, aby se pokochal.
Na zdi visela nová police na knihy. Visela nakřivo, neboť vodováha – jestli ji Sirius vůbec vlastnil – ležela pravděpodobně někde v komoře.
„Co?“ otočil se na Edwarda a setřel pot z čela.
„Jak špičkový chirurg, který se celý život živí rukama, může být tak zoufalý řemeslník.“
Oba dva hleděli na ošklivou prasklinu, jež se táhla rohem kuchyně odshora až dolů.
„Klid, zlato. Plácnu tam tmel.“

Zatímco Sirius měl s usínáním problém a často ponocoval, neschopen zastavit mozek jedoucí na plné obrátky, Edward se dokázal dokonale vypnout v jediné vteřině, jako když vytrhnete kabel ze zástrčky. (To pochopitelně nedělal, pokud zrovna uspával pacienta.)
Sirius si svoje sny pamatoval i po probuzení. Ať už šlo o příjemné věci nebo noční můry, vždy se jednalo o jednoduché, předvídatelné konstrukce. Nejčastěji létal nad jezerem v podobě volavky nebo se s někým divoce miloval v autě.
Edward své sny okamžitě zapomínal. Kdo by taky chtěl celý den myslet na Siriuse, který ve flitrovaných koktejlkách svádí doktora Riddlea, aby ho kompromitoval…

Když mu tehdy v nemocničním pokoji Severus odmítl prozradit, kam se s Hermionou chystají zmizet, do srdce ho bodaly desítky nožů.
Cítil žal z nevyhnutelné ztráty. Cítil zklamání, frustraci a totální bezmoc.
Pomyšlení na to, že s ním nesdílí už ani vteřinu života, ho zevnitř drásalo jako kartáč na čištění ran.
Nejvíc ho ale bolelo vědomí, že si nezaslouží jeho důvěru, protože je nespolehlivý a nepoučitelný notorik, u kterého hrozí, že si po flašce skotské pustí hubu na špacír.
Od té doby se alkoholu nedotkl.
Bylo to překvapivě snadné.
Mnohem snadnější než přestat myslet na to, jak se dotýká Severuse.