Moje články

Seděli u pultu jednoho edinburského friendly baru a pili margaritu. Grangerová na stoličce mezi nimi už brčkem nasávala čtvrtou.

"Takže on vás vydíral?!"

"Ano. Pokud budeme vypovídat proti jeho aerolinkám, tak už si prý u žádných jiných neškrtneme."

"Severus po něm hodil mísu citronových bonbónů."

"Seve!" zajíkla se Hermiona. "Mohl jsi ho zabít!"

"Bohužel se netrefil," zabručel Sirius. 

"Ať táhne k čertu!" zařval Severus. "Dali jsme mu výpověď."

"Chce nás British Airways. Odstěhujeme se do Londýna."

"Paráda!" zajásala. "Můžete bydlet se mnou!"

"Ehm, já nevím..." zaváhal Black.

"Já jsem pro," řekl Snape. "Má parní hrnec!"

"A velkou pohodlnou postel," mrkla.

"Te chuparía, mi superhéroe," zašeptal Black s pohledem na přijíždějící hasičské vozy. "Do prdele, tohle byl největší vodvaz, co jsem zažil. Byl jsi fantastickej."

"Nemáš zač," ušklíbl se Snape, srovnal si manžety mokré košile a vytřel z očí pot. "Auroro, okamžitá evakuace... Úkony po nouzovém přistání... Dokončeno. Tak pojď, než nás postříkají pěnou." 

Zamířili k předním nouzovým východům. Když všichni cestující opustili letadlo, zůstali sami nad skluzavkou. 

"Esta noche puedes venir sin problemas," všeptl mu do ucha Snape.

"Nevěděl jsem, že umíš španělsky."

"Evidentně. Jinak bys takové věci neříkal."

"Takže... jsem tě sbalil?"

"Se vším všudy. Ale až po StarDance."

Hermiona se přesunula k otevřenému oknu a k očím přiložila dalekohled. Ostatní dispečeři stáli za ní a i bez dalekohledu viděli, jak se na dráhu 08 absolutně tiše a v neuvěřitelném manévru snáší 737 s doutnajícím křídlem. 

"To jsem ještě nezažil," prohlásil vedoucí letového provozu Shacklebolt. "Sakra, ale už by to měl rovnat!"

"Ne, ještě je vysoko," namítla Grangerová. "Ještě chvíli... PA3110, povoleno přistání dle vašeho uvážení, obě dráhy volné. To zvládneš, Seve... Rovnej! Teď! Srovnej ho!"

Letadlo se otočilo čumákem dopředu a dopadlo těsně za dotykovou zónu. Několik pneumatik prasklo. 

Trvalo věčnost, než zastavilo.

Dvě stopy před koncem ranveje.

"Podvozek vysunutej, tři zelený, klapky kvůli stabilitě zatažený, výška 5 500, jsme v ose dráhy," hlásil Black, který převzal podpůrnou funkci.

"Doufám, že sis sbalil náhradní kalhoty," utrousil Snape a pevně sevřel řízení. "Protože z tohohle se možná posereš." 

Sirius se ještě stačil zachytit ručních opěrek a vtáhnout do plic vzduch, než s ním brutální náklon smýkl stranou a přetížení mu vyrazilo dech. 

Severus sešlápl levý pedál směrového kormidla, současně strhnul berany doprava a sklopil příď. Letadlo svištelo dolů bokem a odpor vzduchu ho účinně zpomaloval. 

Sirius viděl padat čísla na výškoměru. Cítil, jak padají i oni.

Přesto Severusovi věřil.

"Skluz? Tohle je šedesátitunovej dopravní letoun!"

"Aktuálně už je to jen obří kluzák."

Black nevěřícně zavrtěl hlavou.

"Totální šílenství. A mně říkají cvok!"

"Tohle není šílenství, to je fyzika."

"PA3110, jste nad Crawley, točte vpravo kurz 030."

Severus pokyn potvrdil. Sirius začal letadlo stáčet doprava.

"Dohlednost 15 mil. Potvrďte vizuální kontakt."

"Po levé straně vidíme letiště."

"Výborně. Dráha 08 levá. Budete přistávat s protivětrem 10 uzlů."

"Rozumím. Ideální podmínky... Kapitáne, výška 8 000, 4 minuty do přistání. Musíme dolů!"

"Kurva, Severusi, tohle nezvládnu!"

"Já ano."

Vyměnili si pohled. Jeden zoufalý, druhý odhodlaný.

"OK. Předávám řízení," řekl Black a pustil knipl.

"PA3110, zhasly nám všechny monitory kromě umělého horizontu. Žádáme o vektorování."

"PA3110, jste 15 mil od Crawley, 35 mil od letiště. Držte kurz 340."

"Díky... Siriusi, máme problém." Snape zvedl oči od výpočtů.

"Nepovídej, ani bych si nevšiml."

"Jsme moc vysoko a sestupujeme příliš pomalu. Takhle Gatwick mineme. Musíme ztratit výšku."

"Nechci klesat pod větším úhlem než 5 stupňů. Když vyměním výšku za rychlost, nemáme šanci zastavit na dráze."

"Souhlasím. Co obrátka?"

"S tím pocuchaným křídlem jsem rád, že udržím podélnej náklon. Do třistašedesátistupňový otočky se mi nechce."

"Fajn, zbývá jediná možnost. Skluz."

Poprvé spatřil v Blackově tváři čirou hrůzu.

„Dámy a pánové, hovoří první důstojník. Potýkáme se s několika technickými komplikacemi, kvůli kterým jsme nuceni nouzově přistát na londýnském letišti Gatwick. Letíme bez motorů, proto bude průběh přistání nestandardní. Prosím, zachovejte klid, zůstaňte na svých místech, připoutejte se a následujte pokyny palubního personálu…“ Snape se spojil s vedoucí stevardkou. „Auroro, příprava kabiny na nouzové přistání. Dosednutí zhruba za 10 minut.“

„Rozumím, Severusi. Jdeme na to.“

„Co se děje?“ začalo se ozývat z řad cestujících. „Hej, to jsme přišli o motory?“

„Jak zaznělo od druhého pilota –“

„Jo, slyšel jsem. Ale jak mám sakra zůstat klidnej? To by mi poradit nemohl?“

"Hermiono?" ozvalo se jí do sluchátek.

Omylem se přepnula na komunikační frekvenci, proto slyšel její povzdech. 

"Severusi, slyším tě."

"Nejspíš nás budeš muset znovu zachraňovat."

Grangerová významně pohlédla na Shacklebolta. Ten poněkud zaskočeně couvl od jejího pracovního stolu a kývl.

"Naveďte je k nám. Vyklidím jim pole."

"PA3110, jste 50 mil od letiště Gatwick. Udržujte kurz 340 pro přibližovací bod Crawley."

"Rozumím. Kurz 340 pro Crawley."

"Máte na palubě zraněné?"

"Negativní. Zatím."

"Připravujeme záchranné složky. Klesejte do libovolné hladiny."

"Díky. Zůstaneš na příjmu, že?"

"Kdybych se už neozvala, tak jedině proto, že mě kleplo. Na záchod se teď fakt nechystám."

"Nouze!" ohlásila supervizorovi Grangerová. "Let PA3110 vysílá 7700."

Shacklebolt obrátil pozornost k jejímu monitoru.

"Převezmu je," rozhodl, jemně ji odsunul stranou a naladil se na příslušnou frekvenci.

"Jsem si jistá, že tohle zvládnu," namítla.

"Jste tu na stáži."

"S nouzovými stavy mám zkušenosti."

"Jenomže tohle je Londýn!" uzemnil ji. "PA3110, středisko Londýn jih, jaké máte potíže?"

"PA3110, požár v prostoru levého křídla, vysazení obou motorů v důsledku nedostatku paliva, jedeme na záložní zdroj, máme asi 12 minut, než zhasnou přístroje. Potřebujeme kurz k nejbližšímu letišti s přítomností záchranných složek."

"Proboha, to je Severus," špitla Hermiona. 

Narozdíl od něj zněla vyděšeně.

„Kde to hergot – ?“ Black listoval rychlou referenční příručkou a hledal doporučený postup. „Do prdele, já se na to –“

„Požár motoru, strana 7,“ napověděl Snape, zatímco zkoumal stav zbývajícího paliva a přístroje.  

„Hele, víš co? Ty jseš přes tyhle procedury mnohem lepší. Přebírám řízení.“

„Fajn. Tvoje letadlo, moje příručka… Takže, motor 2 na volnoběh.“

Sirius stáhl plynovou páku dozadu.

„Vypnout čerpání z pravé nádrže.“

„Vypínám.“

„Uzavřít palivový ventil.“

„Uzavírám.“ 

„Aktivovat hašení motoru.“

„Aktivováno… Sakra, další požární kontrolky. Muselo blafnout ještě něco.“

„Vysílám nouzový kód. Mimochodem, nevím, kam všechen ten kerosin zmizel, ale máme ho necelou tunu.“

„Stejně musíme co nejdřív přistát.“

„Výška 3 000. Přitahuj!“

„Já se snažím, kurva!“

Terén. Stoupejte! Terén. Stoupejte!

BUM

„Jseš mrtvej. Proč?“

„Protože jsem kokot?“

„To rozhodně jseš. Znovu!“

...

„Výška 3 000… Tak už ho srovnej!“

„Co myslíš, že dělám?“

Terén. Stoupejte! Terén. 

BUM

„Tak co děláš špatně?“

„To letadlo se chová úplně pošahaně!“

„Protože děláš chyby! Znovu!“

...

„MASTER WARNING! Ztráta vztlaku!“

„Klapky 15. Zvyšuju výkon!“

„Nějak to nepomáhá, hochu, padáme.“

Terén. Stoupejte!

BUM

„Už jsme dneska zdechli potřetí.“

„Jo. Asi je mi to souzený.“

„Hovno. Znovu!“

...

„MASTER WARNING! Ztráta vztlaku!“

„Zrušit režim stoupání! Kloním dolů! Klapky 15. Plnej tah!“

„No sláva!“ zajásal instruktor. 

Black mohl ždímat košili. 

„Levá nádrž skoro prázdná! Zbejvá v ní sotva 500 litrů.“

„Pravá ukazuje 3 000.“

„Přesně tolik ukazovala před odletem.“

„Jako by motory braly jen z jedné nádrže.“

Black zkontroloval palivové ventily. 

„Všechno je nastavený správně.“

„Možná se ten ventil sám uzavřel. Podívej se do manuálu.“

„Na manuál seru. Prostě zapneme přečerpávání a uvidíme, jestli tam něco přibejvá.“

O tři minuty později přišel MASTER WARNING. 

Diagnostický panel informoval o požáru levého motoru. 

Black táhle zavyl. 

„Já z toho vykvetu! Pojď, pošlem to do moře a budem předstírat korály.“

„Korály nekvetou, jsou to živočichové. QRH! Dělej! Já umřít nechci, večer je StarDance!“ 

"Všechno hodíš dovnitř, přiklopíš, zapneš a o víc se nestaráš," vykládala nadšeně a ukazovala mu svůj nový parní hrnec. "Tak. A teď máme hoďku na kafe a povídání."

"Prima."

"Musíme zase někdy na kluzák. Bylo to strašně fajn. Člověk nemůže pořád jen pracovat. Mám dojem, že vůbec nežiju. Sex jsem měla naposled asi před sto lety. Vztah už nehledám. A všichni ti dotěrní frajírci kolem, děkuju pěkně, radši dobrou knihu. Promiň, pořád melu."

"V pořádku. Radši poslouchám, než mluvím."

"Tak to ne. Víš, že jsem zvědavá. Povídej. Co ty a Black?"

"Nemůžeme se bavit třeba o hemeroidech? Nebo vaginální mykóze?"

"Občas mě přepadne chuť udělat něco zakázanýho, nebo něco, co nikdo neudělal."

"Ano, říká se tomu hazardování a dotyční by neměli pilotovat letadla."

"Kušuj! Jsem dobrej pilot."

"Byl bys ještě lepší, kdyby ti nescházela sebekázeň."

"Netvrď mi, že jsi nikdy stíhačkou do vzduchu nenačmáral čuráka."

"Zklamu tě, ale ne."

"Vždycky jsi byl hodnej chlapeček?"

"Jak kdy a jak pro koho. Uniforma RAF otevírala různé dveře. A ne všechny vedly na počestná místa."

"To mě zajímá, povídej!"

"Zkrátka, než malovat ptáka kondenzační čarou na oblohu, to jsem si ho radši nechal vykouřit."

Black chtěl něco poznamenat, ale přerušila ho výstraha palivoměru.

„…a potom se zabil. Spolykal 50 tablet paracetamolu a zapil je lahví whisky. Nejdrsnější kopačky, co jsem dostal.“

„Uf…“

„Uznávám, že není fér to na tebe takhle vysypat…“

„V pořádku. Nabídl jsem se, že tě vyslechnu.“

„Je to zvláštní, ale připadám si s tebou v bezpečí.“

„Kéž bych mohl tvrdit totéž.“

Black se hrdelně zasmál a potřásl hlavou.

„Potřebuju adrenalin k životu. No a co ty? Pořád randíš s tou dispečerkou? Jak se jmenuje?“

„Hermiona. A jsme jen přátelé.“

„Copak? Nezabrala na tvoje cookies?“

„Dává přednost macronkám. A krom toho, já v těchhle vodách nelovím.“

„Myslíš řízení provozu?“

„Myslím ženy."

Než doletěli nad pevninu, vystoupali do cestovní hladiny 350. Autopilot nyní udržoval výšku i směr, a tak si rozepnuli pásy a trochu se uvolnili. Stevardka jim donesla sendviče. 

„Ty letušky jsou čím dál mladší,“ poznamenal Black, jakmile zmizela. 

„Lovegoodové je jednadvacet.“

„Vypadá na čtrnáct. A připomíná mi holku, co ji pozvali na moje třicátý narozeniny, aby mi udělala pomyšlení.“

„Zaplatili ti narozeninovou šlapku?“

„Jo. Dali jí 50 babek za sex a já pak 20, aby předstírala, že nějakej byl.“

„Aha,“ broukl Snape. „Okey.“

„Do prdele, právě jsem se vyoutoval.“

„Očividně.“

„Sorry.“

„Hm… Máme zhruba dvě hodiny. Jestli potřebuješ mluvit, poslouchám.“

Boeing stoupal vstříc azurové obloze.

"PA3110, stoupejte do 110, kurz 340 na traťový bod Papa Kilo Tango. Pro pozemní středisko Kréta prelaďte na 128,3."

Sirius odlepil oči od přístrojů a zahleděl se na Snapeův profil, ostrý a soustředěný při manuálním provádění pravé zatáčky.

"PA3110, věž. Potvrďte pokyny."

"Ehm, jo... PA3110, točíme 340 na Papa Kilo Tango. Stoupáme do... do prdele, jakou máme přidělenou hladinu?"

"PA3110, výška 11 000 stop."

"Jasně, 11 000. Jaká byla ta další frekvence?"

"128,3 pro Krétu."

"Rozumím, PA3110."

"Jsi nervózní?" ušklíbl se Severus, srovnal křídla a věnoval mu pohled.

"Ne. Jenom debil, co si nic nepamatuje."

„PA3110, povolení ke startu, dráha 16.“

„Startujeme, dráha 16, efcharistó, PA3110,“ potvrdil Black. „Můžeme.“

„Motory naplno,“ zahlásil Snape. Levou rukou začal posouvat plynové páky, zatímco očima hypnotizoval mořskou hladinu na horizontu.

Kurník, proč zrovna já?

Oznámil rozjezd a pustil brzdu.

Prudká akcelerace je vmáčkla do sedadel. Ruka na ovládání tahu malinko povolila. Black okamžitě položil svou dlaň na jeho a přitlačil páky dopředu.

Celým tělem mu projel jiskřivý výboj. 

Kurník, co to se mnou je? 

„V1.“

Nebylo návratu. 

„100… 110…“

Konec dráhy byl nadosah. Sekundy běžely.

„Rotace!“

Přitáhl. Zabral. Podvozek těsně minul plot. 

„Kurník! To bylo o šourek japonskýho krasobruslaře!“

„Co počasí?“ zeptal se Snape, který měl na vzletu pilotovat.

„To je smalltalk nebo už jsme zahájili předletovej brífink?“ usmál se Black a pustil si do sluchátek ATIS. „Dráha suchá, nulová oblačnost, teplota 34, vítr 170, 18 uzlů.“

„Vane od moře…“ Severusův hlas zněl zamyšleně a stejně vypadal i jeho pohled. 

„Jo, krásnej, vlahej protivítr. Lepší už to bejt nemůže… V1 85 uzlů, 130 na odlepení.“

„Rozjezd na plný tah obou motorů.“

„Souhlas.“

„Nesmí to trvat déle než 35 sekund, jinak –“

„Jinak se vykoupeme. A zničíme pár slunečníků.“

„Na té pláži nejsou jen slunečníky.“

„Jo, ale na to nesmíš myslet.“ 

„Moje jméno je Alastor Moody. Jsem tu, abych vás vyškolil, co se stane, když nebudete dělat svoji práci. Havárie!“

To slovo napsal na flipchart a dvakrát podtrhl. 

„Letadlo zdechne a spadne. Zdechne letadlo – zdechnou lidi. To si musíte uvědomit! Musíte být precizní! Musíte dávat pozor!“ zařval na Mundunguse a hodil po něm fixu. „Za války jsme si všechno opravovali sami. Věděli jsme, že se na stroje můžeme spolehnout. Dneska se piloti spoléhají na vás! Tak je kurva nezklamte! A teď mi přineste silný espresso!“

„Kafe nejni,“ zabručel Hagrid. „Kávovar se rozbil a nikdo ho neopravil.“

Fixa ho trefila do hlavy. 

„Ránko,“ zahlaholil Sirius a do držáku na Severusově straně postavil kelímek s kávou. 

„Kde jsi ho sehnal? Paula říkala, že na celém ostrově nezbylo ani zrnko. Prý zásobovací krize.“

„Christos měl posledních 14 gramů. A ty jsou teď tvoje. Americano se dvěma shoty, jak ho máš rád.“

„Co jsi mu prodal?“

„Nejdřív chtěl moje rolexky, ale nakonec stačily valuty.“

„Podezřele si mě hýčkáš, kapitáne. Že ty chceš, abych nás do vzduchu dostal já?“

„To taky. Víš, že tuhle ranvej nesnáším. Ale hlavně –“ Black učinil dramatickou pauzu a široce se zazubil. „– dneska je to přesně rok, co spolu lítáme. Máme výročí!“  

V Madridu dostali 24 hodin na odpočinek, jelikož přistáli s pětihodinovým zpožděním na konci šestatřicetihodinové služby. 

Black navrhl večeři v centru.

Snape nakonec váhavě souhlasil.

„Všiml jsem si, že pořád něco čteš,“ nadhodil Sirius, když zhltnul 400 gramů hovězího wagyu. „Chystáš se na kapitánský zkoušky?“

„Ne,“ usmál se Severus, talíř stále ještě plný paelly. „Prostě rád čtu.“

„Co třeba? Co čteš teď?“ 

„Tvoje myšlenky.“

„C-cože?“

Blackovi zaskočil drink a něco v jeho výrazu Snapeovi prozradilo, že ho ta představa děsí. 

„To byl žert… Mám rozečtené Bídníky.“ 

Sirius se ulehčeně zasmál.

Nepotřebuje, aby Severus věděl, že si ho představuje bez šatů.

Několik mužů ve školicí místnosti zahvízdalo.

"Tady ji máme, naši hrdinku na věži!"

Malinko zrudla, jinak na poznámku nezareagovala. Rychle přelétla pohledem volná místa, jichž mnoho nezbývalo. 

"Promiňte, máte tu volno?"

Severus mrknul na hodinky. Pak židli vedle sebe galantně odsunul. 

"Kolega dal nejspíš přednost jamajskému baru před nudnou přednáškou o bezpečnosti letištního provozu."

"Vy létáte pro Phoenix Airlines, že? První důstojník Snape? Poznala jsem vás po hlase." Hned k němu natáhla ruku. "Hermiona Grangerová, věž EDI. Pomáhala jsem vám přistát s tou poškozenou 737."

"V tom případě jste -"

"Hrdinka, já vím. Možná dostanu i medaili."

"Chtěl jsem říct anděl." 

„Divím se, že nám po tom posledním vyšetřování svěřili úplně nový letadlo,“ prohodil Black, jakmile dokončili předletový brífink, projeli všechny checklisty a narolovali na práh dráhy 06. 

„Není na tebe tenhle stroj moc nóbl?“ rýpl si Snape, koutky úst však naznačovaly úsměv. 

„Možná na to nevypadám, ale vím, co je luxus.“

„Nepovídej.“

„Vyrůstal jsem na panství.“

„Vážně? A kde přesně? Tipuju přístavek pro služebnictvo hned vedle psince.“

„Tam jsem trávil hodně času, to je fakt, ale pokoj jsem měl ve třetím patře domu. S výhledem na jezero.“

„PA1503, povolení ke startu. Vítr 340, 12 uzlů.“

„Můžeme startovat. Je tvoje, Severusi.“

Když Black zazvonil, Severus zrovna vytahoval z trouby horký plech. Zvuk domovního zvonku ho tak vylekal, že se spálil. 

"Ježíši, to je snad vtip! Co tu sakra děláš?"

"Přišel jsem se ti omluvit... Ty pečeš? Voní to jako cookies."

"Teď se dopekly... Co jsi to říkal?"

"Chtěl jsem se ti omluvit. Za minule. A taky ti poděkovat. Že jsi nás z tý bryndy dostal."

"Dělal jsem svoji práci... Mimochodem, jak víš, kde bydlím?"

"Přefiknul jsem Hopkirkovou z personálního... Dělám si prdel. Prostě jsem ukradl tvoji složku."

"Mhm. A za to se omluvit nechceš?"

"Ne. Účel světí prostředky. Chci, abysme fungovali."

„Mám tu přepis hovorů z kokpitu,“ oznámil Dumbledore, poklepal na složku opatřenou znakem AAIB a významně se odmlčel.

„Předpokládám, že už jste to četl,“ přerušil Black tíživé ticho. „Jinak bych teď seděl v baru a ne ve vaší kanceláři.“

„Některé pasáže mě upřímně překvapily. Některé dokonce znepokojily.“

„Se vší úctou, pane,“ odsekl Black neuctivě, „znepokojovat by vás měl technickej stav našich letadel.“

„I to je v řešení,“ ujistil ho klidně Dumbledore. 

„12 let už se to řeší! A hovno z toho! Hlavně že musíme vypisovat palubní deník! Proč? Stejně na to údržba sere!“

„Věřím, že nový školicí program přinese výsledky.“

Po úspěšném návratu na EDI, který trval další půlhodinu, jelikož mohli letadlo řídit jen pomocí tahu motorů a náklonu křidélek, se rozjelo nezbytné vyšetřování. 

Odborníci z AAIB po pečlivém zkoumání došli k závěru, že incident způsobila série únavových prasklin na táhlu ovládajícím směrové kormidlo. Tato součástka se rozpadla pod tlakem turbulencí v úplavu za Boeingem 747, načež poškodila potrubí s hydraulickou kapalinou a vyřadila tak z provozu elektrické ovládání kormidla výškového. 

Když vyslýchali vedoucího údržby Hagrida, připadali si vyšetřovatelé trochu jako Alenka v říši divů. 

„Fluffy je vopečovávanej, to přísahám! Takovej můj mazlík! Všecko v ažúru!“

„Jasně…“ odfrkl mechanik Mundungus.

„Ztracená láska se nevrátí, hochu,“ řekla mu ta vetchá snědá dáma v kuřárně na budapešťském letišti. „Přijde nová. Silnější. A ničivější. Jako blesk z čistého nebe, jako poryv větru, jako plamen. Zasáhne tě, rozhází tě. Sežehne na prach. A teprve až poslední kousek tvého popela dopadne na zem, tak znovu povstaneš. Jiný. Mírnější. A šťastnější. Pamatuj na moje slova, chlapče. Ten, který přichází bez pozvání, sám obtěžkán břemenem minulosti, on jediný má odvahu se ti postavit. On tě zachrání a zároveň zasadí ránu, která se nikdy nezahojí.“

O tři dny později Dumbledore všem představil nového prvního důstojníka.

Blackovi zaskočil bonbón. 

Snape horečně listoval manuálem pro nouzové situace. Co chvíli přitom uhnul očima k přístrojům.

Black ze všech sil přitahoval berany, na pažích už se mu rýsoval i ten nejmenší sval, přesto dál klesali. Díky zvýšenému výkonu motorů dokonce tak rychle, že podle Severusova výpočtu zbývala do střetu se zemí necelá minuta. 

„Hergot, pomoz mi!“

„Podle manuálu –“

„Na manuál se vyser! Přitahuj se mnou!“

„PA113, jste ve výšce 5 000 stop a klesáte! Potvrďte!“

„Potvrzuji!“ zařval na dispečerku Snape. „Vyhlašujeme stav nouze!“

Pak podle manuálu stáhl motory na volnoběh, chytil trimovací kolo a začal s ním otáčet dozadu.

Letadlo se srovnalo.

Pilotní kabinu zaplavila kakofonie varovných tónů. Na přístrojových panelech červeně a oranžově blikaly kontrolky.

Aniž se stačil podívat na jakýkoli ukazatel, Black okamžitě pochopil, že selhala důležitá součást avioniky, jelikož letadlo přestalo stoupat a začalo klonit příď dolů. Autopilot se bůhvíproč sám odpojil, takže se teď musel snažit vyvážit stroj ručně. 

Snape vypnul všechny zvukové výstrahy a začal se orientovat v systémových hlášeních. 

„Nefunkční hydraulický okruh 2. To je ovládání výškového a směrového kormidla.“

„Paráda! A já si říkám, proč se nic neděje, když tu trimuju jak kretén!“

„Klesáme a zrychlujeme! Měli bychom snížit otáčky.“ 

„Blbost. To vyrovnám. Maximální tah!"

„PA113 středisku Edinburgh, dobrý den. Stoupáme do hladiny 230, aktuální výška 15 000 stop, kurz 120 Roslin.“

„Dobrý den, PA113,“ ozval se jim do sluchátek ženský hlas. „Před vámi ve výšce 16 300 těžký letoun 747. Snižte rychlost na 210 uzlů.“

„Snižujeme rychlost na 210 uzlů, PA113.“

„Ha, trochu se pohoupeme,“ zajásal kapitán Black. „Máš blicí pytlík?“ Když Snape nijak nezareagoval, zkusil to jinak: „Kolikrát už jsi skákal?“

„Myslíš s padákem?“

„Ne, bez něj, ty vole.“

„Skákat se dá různými způsoby.“

„Jo, třeba takhle.“

Jejich Boeingem otřásly prudké turbulence. 

A pak se ozval děsivý skřípot, rána a několik systémových výstrah.

Jako dítě měl z výšek panickou hrůzu. Na rozdíl od jiných batolat si vůbec neužíval tátovo vyhazování do vzduchu a předvádění „splašeného éra“. Když měl na hodině plavání skočit do bazénu z třímetrového můstku, dostal takovou závrať, že z toho prkna prostě spadnul. 

Přesto se v jednadvaceti letech stal poručíkem Královského letectva. 

Všechno odstartoval zlomyslný žertík. Když mu k patnáctým narozeninám spolužáci koupili rogalo, mohli se potrhat smíchy. Jenomže Severus dobře rozuměl fyzice, těmhle mechanickým konstrukcím důvěřoval a aerodynamika ho fascinovala. 

První klouzavý let z nevelkého kopce v něm probudil lásku k pilotování. 

Dokud měl stroj pod kontrolou, strach necítil. 

Kapitán Black nastavil výkon motorů pro stoupání a požádal o zatažení podvozku. 

„Podvozek zatažen… Vertikální rychlost 35 uzlů, výška 250 stop… 300… 350…“

Black jednou rukou pustil řízení, aby si nasadil tmavé brýle. Letěli přímo proti slunci. Jeho paprsky žhnuly jako rty brazilské tanečnice. 

„PA113, stoupejte do 230 a přelaďte na frekvenci 118,6 pro oblastní středisko. Šťastnou cestu!“ zaznělo z věže.

„Povolená výška 23 000 stop, děkujeme. PA 113… Výška 1100 stop, zapínáme autopilota?“

„Jo,“ vydechl Black otráveně. „Udržujem kurz 120. Klimatizace jede? Připadám si jak Ikaros. Než tam doletíme, budu úplně grilovanej.“

„Hlavně nepřistávej na moři, aby ses ochladil.“

Po ničem netoužil méně než znovu usednout do kokpitu vedle Siriuse Blacka – šílence postrádajícího jakoukoli disciplínu, pud sebezáchovy a možná i velkou část mozku.

Let PA113 z Edinburghu do Milána měl trvat 2 hodiny 30 minut. Na spoj byl nasazen Boeing 737, který měl svá nejlepší léta nenávratně za sebou a momentálně procházel větší údržbou téměř každý měsíc.

Během pojíždění na dráhu stroj drncal jako koňský povoz a motory po nastavení maximálního tahu zněly jako cirkulárky. 

„V1,“ zahlásil Snape.

Dvě vteřiny nato Black odlepil letadlo od ranveje. 

V ocasní části trupu zaznělo zlověstné vrznutí, které nemohl slyšet nikdo na palubě.  

24. prosince roku 1997 panovala nad Atlantikem mrazivá noc. Jejich Triple Seven prorážel ledový vzduch ve výšce 35 000 stop a bezmračná obloha zářila miliardou třpytivých hvězd.

„Tohle je prostě nádhera,“ zašeptal okouzleně první důstojník Lupin a místo palubního počítače chvíli hypnotizoval scénu za oknem. 

Kolem čelního skla měli natažený vánoční řetěz s kouličkami a na odkládacím pultíku vedle sebe každý jeden perníček od hlavní stevardky Lily Potterové. 

Po třech dnech strávených ve sněhové vánici v Torontu konečně mířili domů.

„Jo,“ broukl kapitán Black, „už chybí jenom Santova sobí letka.“

Bylo to naposled, co spolu letěli. 

26. prosince Remus zemřel. 

„Úkony po nouzovém přistání,“ ohlásil první důstojník Snape, když se znovu usadil a rukávem košile otřel zvratky z úst. „Vypnutí záložního napájecího systému, vypnutí ventilace, vypnutí baterií…“

„No do prdele, to byl mazec,“ zahučel kapitán Black, když si připálil cigaretu a z čela otřel pot. „Chvilku jsem myslel, že zhebnem. Vodvaz jak sviň!“ 

„Zahajujeme evakuaci,“ zavolal Severus vedoucímu kabiny. „Otevřete všechny východy a pomozte lidem ven. Pak je spočítejte.“ 

„Myslíš, že nám jako někdo cestou vypadl?“ uchechtl se Sirius.

„Ani bych se tomu nedivil,“ opáčil Severus. „Mít padák, vypadnu odsud hned.“

„Nebuď taková cíťa. Lítal jsi u RAF, ne? Cígo?“ 

O dvě hodiny později – nad lamanšským kanálem – si byl Severus jistý, že jejich první let bude zároveň poslední. 

V cestovní hladině 370 vletěli do bouře, na kterou sice byli upozorněni meteorologickým hlášením, letovým dispečerem i vlastním radarem, nicméně Black varováním nepřikládal o nic větší význam než zprávám o narození gepardích koťátek v edinburské zoo. 

Příval obrovských krup ucpal motory. Zásah blesku vyřadil většinu přístrojů včetně autopilota. Z Airbusu A320 se stal gigantický kluzák nezadržitelně klesající k zemi. 

A zatímco Snape po nouzovém přistání na vojenské základně Abbeville zvracel z okýnka, Sirius se šíleně smál a v kapse košile hledal cigarety.  

Jejich první společný let se nepodobal ničemu, co zažil. Což vzhledem ke skutečnosti, že měl nalétáno přes 10 000 hodin, znamenalo hodně.

Předletový brífink Black zahájil i ukončil prohlášením: „Zase A320, to si moc nezalítáme. Tady za tebe všechno dělá počítač. Kdyby to uměl, tak se za tebe i vysere.“

První checklist nechal na Snapeovi a odešel na cigáro. 

Druhý a třetí checklist sotva vnímal. 

Během vzletu pak zvedl příď tak, že se ozvalo varování před úhlem náběhu a do řízení okamžitě zasáhl autopilot. 

„Vidíš? Nic ti nedovolí. Jseš jenom podělaná loutka.“

„Ale živá. Zatím.“

„Jo. A unuděná k smrti.“

Phoenix Airlines jsou od svého založení v roce 1977 považovány za nejšílenější aerolinky britského souostroví. Tahle nechvalně proslulá nízkonákladovka se základnou v Edinburghu sice nabízí nejlevnější lety, ale taky zaměstnává dosti svérázné, nedisciplinované či jinak problematické piloty a velmi kreativní údržbáře, kteří společným úsilím poskytují pasažérům spíše adrenalinové zážitky než komfortní přepravu.

Nicméně s nimi stále létá dostatek lidí, aby společnost drželi nad vodou. (Skoti. Co dodat.)

Když ředitele přišel žádat o místo prvního důstojníka, věděl, že je to střemhlavý pád do horoucích pekel. Jenomže nic jiného mu nezbývalo. 

Týden nato zažil skutečný střemhlavý pád. 

Na sedačce vedle kapitána Blacka.