Moje články

1. A čekal od Gwendolíny aneb první z úžasné série drabblů o tom, kterak se Crowley dal dohromady s Azirafalem a další svérázný páreček bezpohlavních bytostí je následoval. ;-)
2. Soumrakem k noci od striggy, protože její horská vyprávění jsou nádherně plastická, vtipná i jímavá.
3. Vzpomínka na Hasselt od SuzieQuattro, protože při čtení úplně cítíte na jazyku chuť té vzpomínky, přestože vůbec není vaše.
4. Německý film od Smrtijedky, protože pro člověka vyrůstajícího v devadesátkách je to takové nostalgicky zábavné.
5. Ráno v zahradním altánu od ef77, protože její kresba slovy mi naservírovala dechberoucí impresionistický obraz.
6. Poslední minuty života od Elronda, protože se dokonale vcítil do ubohého psího života.
7. Ti, kteří zbyli od Carmen, protože její nahlížení do nitra Pobertů (a Severuse) v kontextu těch nejhorších kanonických událostí jde až na dřeň.
8. Šťastné chvíle od Queen24, protože, ač nesoutěžní, tenhle drabble ve mně vyvolal tak hřejivý pocit jako málokterý.
9. Síly nebo jiný důvod? od milla_jj, protože jsem se při čtení (nejen tohoto drabblu) náramně pobavil, dovzdělal i vzpomněl na zlaté časy školní docházky.
10. Cesta z Vinohrad od Iantoucha, protože letos úspěšně exhumoval můj oblíbený fandom Lidé s kocovinou a tohle je jedna z nejlepších historek vůbec.
11. Žlutá od Saphiry, protože ta barva z toho úplně září a dává na moment zapomenout na tíhu života.
12. Spirála života od Tajiše, protože je to dojemně pravdivé a protože by se tahle skutečnost měla více využívat v praxi. Setkání nejmladší a nejstarší generace je oboustranně prospěšné.
13. Co má zůstat skryto od striggy, protože obdivuhodně zpracovala něco, do čeho se málokdo z autorů HP fanfikcí pouští, bolavý příběh Petunie, její populárnější sestry a jedné nikdy nekončící připomínky.

Dospělý člověk vykrvácí z přeříznuté krční tepny za šedesát sekund. Srdce neví, že krev, kterou neustále posílá do oběhu, někde stejnou rychlostí uniká. A tak pracuje dál. S prohlubující se krevní ztrátou a nastupujícím hypovolemickým šokem se jeho práce zpomaluje, tlak klesá, krvácení už nepřipomíná tryskání fontány, jen kohoutek, který někdo zapomněl zavřít.
Na pohotovosti tohle dobře znali.
A taky věděli, že člověk okamžitě ztrácí vědomí.
Severus namísto toho ucpal ránu rukávem pláště a tlačil proti tepně, dokud nepřiběhli.
Šedesát vteřin vnímal úplně všechno.
Hlavně strach.
Strach ve dvou párech zelených očí, Blackově hlase a jindy pevných rukou Denisy Creeveyové.

„Můj první den byl skutečně nezapomenutelný,“ pronesla se smíchem Denisa a usrkla Cosmopolitan. „Přivezli chlapa, co si skřípnul penis do poklopce. Krve jak z vola, chlápek řval bolestí tak, že mě doktor Snape požádal o špunty do uší...“
„Já schytala bezdomovce, kterému vylézali červi snad všemi tělními otvory,“ přisadila Susan. „Od té doby už mě nerozhodí vůbec nic.“
„Jaké bylo tvoje poprvé?“ vybafla Denisa na Hermionu, která právě dorazila z parketu.
„Ještě žádné nebylo,“ pronesla s klidem.
Ženy u stolu na ni zaraženě civěly. Hannah sklapla povolenou čelist, až když do ní Denisa šťouchla.
„Nejspíš jste probíraly něco jiného, že?“

„Můžu dneska odejít dřív?“ nadhodil Harry, když dokončil vyšetření pacientky s ledvinovým selháním. „Mám skupinu.“
„Pro zoufalé mileniály?“
„Pro workoholiky.“
Snape pobaveně potřásl hlavou.
„Až dostanete pacientku na dialýzu, můžete jít.“
O dvě hodiny později Harry konečně vyjednal převoz na internu, rychle se převlékl a spěchal pryč.
Záchranáři ho málem smetli, když vrazili na příjem se dvěma lidmi na jednom lehátku.
„Čtrnáctiletá prostitutka, sedmdesátiletý muž. On mrtvý, ona podchlazená. Kvůli křeči ho ze sebe nemohla dostat a než je venku objevili strážníci, rigor mortis způsobil, že jsou do sebe zaklínění.“
„Mazec!“ okomentoval nadšeně Harry. „Přebírám je! Hagride, kde máme volno?“

Probudila ji vůně čerstvě umleté kávy. Ještě chvíli setrvala v příjemném teple postele, pak pomalu vstala, zamotala se do přikrývky a bosky došla do kuchyně. Severus už byl oblečený, přes košili měl uvázanou zástěru a chystal na stůl dva šálky a malinový cheesecake. Trouba byla ještě horká.
„V kolik jsi vstal?“
„Nespal jsem.“
„Kvůli mně? Chrápu?“
„Ne,“ usmál se. „Spíš jako andělíček. Kávu?“
„Myslela jsem, že ji nepiješ.“
„Nepiju. Ale některé návštěvy se bez ní neobejdou.“
„Míváš jich hodně? Takových návštěv?“
Posadil se naproti ní. Ve tváři mu uvízl zvláštní výraz.
„Řekněme, že teď už je nebudu potřebovat.“
Nepitvala to.

Severus zabouchl za pětatřicátým ošetřeným pacientem, mrsknul použitými rukavicemi do koše, zatáhl žaluzie na prosklené výplni dveří, zavřel oči a dopřál si chvilku oddychu na opuštěné vyšetřovně 3.
Když se ozvalo vrznutí pantů, podrážděně zasupěl.
Do místnosti k jeho překvapení nevešla ani sestřička, ani pacient.
„Omlouvám se za vyrušení,“ hlesla Hermiona. „Asi jsem tu ztratila náušnici. Vykašlala bych se na ni, ale je po babičce. Nevšímejte si mě.“
Sehnula se, aby nakoukla pod lehátko.
Severus zjistil, že nevšímat si jednoduše nedokáže.
Cítil, jak mozek vypisuje dovolenku a mizí za horizontem.
Vypařil se tak rychle, že po sobě zanechal zvířený prach.

Útočníka přivezli spolu s obětí.
Zatímco oběti se ujali dva lékaři a chumel sester, útočníka převzala doktorka Potterová a zůstala úplně sama.
„Hej! Pojďte mi pomoct!“ zavolala do prázdné chodby.
Nikdo nepřispěchal.
Připojila monitor a poslechla plíce.
„Potřebuju zavést infúzi!“
Nikdo neodpověděl.
Píchla mu do žíly etomidát a ze skříňky vyhrabala intubační sadu.
„Severusi! Chci, abys ho intuboval! Nemůžu se dostat k hlasivkám!“
Nikdo nezareagoval.
Zápasila s laryngoskopem. Pak ho prostě zahodila a vzala skalpel.
„Fibriluje! No tak do háje! Pojďte sem někdo!“
Nikdo nepřišel. Popadla defibrilátor.
Zatímco mladá žena na vedlejší vyšetřovně začínala komunikovat, mladý muž se zatčení nedožil.

„Pauza skončila, vážení, směle do práce!“ houkla doktorka Potterová do lékařského pokoje a začala svým podřízeným rozdávat karty pacientů. „Diabetik s gangrénou na jedničce, prosím.“
Papírové desky přistály na klíně Hermiony Grangerové.
„Zarostlý chlup v přírození na dvojce, chytejte!“
Karta skončila na stole před doktorem Diggorym.
„Roztržený ušní boltec na trojce, postřeh!“
Harry chytil dokumentaci ukázkovým brankářským zákrokem.
„A pro doktorku Johnsonovou něco absolutně mimořádného. Vypasená tasemnice na čtyřce.“
„Nemohl bych tu tasemnici dostat já?“ ozval se Harry.
„Myslíš to vážně? Prý vytáhli půl metru a pořád to nekončí.“
„Beru cokoli, co není šití. Už si tu připadám jako švadlenka.“

Pacientovi na vyšetřovně byly čtyři roky.
Jeho hrudník nebyl větší než fotbalový míč.
Srdce uvnitř něj tiše stálo, zatímco monitor hlasitě pískal.
„Sadu na torakotomii,“ nařídil automaticky.
Před uchopením skalpelu potlačil třes v ruce tím, že ji pevně sevřel.
Slzy schoval za ochrannými brýlemi.
Při rozevírání žeber držel obsah žaludku na místě silou vůle.
Studený pot nebyl pod pláštěm vidět.
„Máme rytmus!“ vykřikla nadšeně Denisa a připravila stabilizovaného chlapce k převozu na sál.
O třicet vteřin později, v bezpečí pánských toalet, Severus vyzvracel oběd, spláchl do umyvadla všechny stopy své slabosti a plastové brýle mokré od slz vyhodil do koše.

Na stole přistály tři krabice s pizzou.
Jednu okamžitě zabral Ron. Hodinu nejedl, čili měl pocit, že umírá.
Druhou otevřela Hermiona. Ani nesnídala, čili byla protivnější než obvykle.
Na třetí se chystal Harry. Čtyřiadvacet hodin nespal a jediné, co pozřel, byla kofeinová tableta a žvýkačka, kterou spolknul, když mu brýle spadly do nevylitého nočníku.
„Pottere, přivezli chlapa, co si nožem na chleba uřízl oční víčko. Přišijete mu to.“
„Nezavoláme chirurgii?“
„Chcete ho odsoudit k doživotnímu nalepování umělých řas?“
„Hm. Až to dokončím, můžu konečně něco sníst?“
„Jestli to dokončíte, máte u mě večeři.“
Potter odhodil krabici a vyrazil za Snapem.

Jeho živel byl vítr.
Jižní, přinášející bouře i mírné obláčky, vůni léta i příslib nebezpečí.
Tomu, kdo se ho pokusil spoutat, rozfoukal vzdušné zámky.
Tomu, kdo se opovážil ho krotit, zadul na válečný roh.
Vždycky svůj a nikdy ničí.
Po každém pádu připraven znovu vstát a rozdmýchat oheň hrdosti ve svém srdci.
Bořící předsudky o sobě samém, před ničím necouval a vrhal se rovnou po hlavě do kdejakého dobrodružství.
Až najednou skončil úplně sám, s lahví skotské, filmem pro dospělé a vidinou dalšího těžkého rána.
Aniž by to postřehl, bezbřehá svoboda ho uvěznila ve spárech alkoholových démonů a všeobjímajícího splínu.

Recepce.

Susan: Osm uříznutejch končetin! Nevypustili Číňani nějakej novej kmen koronaviru způsobující sebedestruktivní chování?
Denisa: Jednou jsem viděla chlápka, co strčil ruku do mixéru. Vypadalo to jako boloňský ragú.
Susan: Do hajzlu, řekni mi, jakej kretén strčí ruku do mixéru?
Na příjem vtrhnou záchranáři.
Záchranář: Doktor Pettigrew. Přišel o ruku.
Snape: A kde ta ruka sakra je?
Záchranář: Tady. (Zdvihne nad hlavu mixér plný rudé masové kaše.)
Snape začíná zvracet.
Denisa: (strká mu pod bradu emitku) Vidíš? Boloňský ragú. Už chybí jenom špagety.
Filch: Do prdele, co je to zase za svinstvo? Běžte s tím do píči, než to rozlijete!

Denisa prováděla novou sestřičku Merry pohotovostí.
„Sesterna – garantuju ti, že tam se za šichtu nepodíváš. Lékařský pokoj – tam je kávovar, jedno kafe stihneš vždycky. Vyšetřovny 1 až 8, osmička je izolace pro případ nakažlivé choroby. Lékárna – přístup na identifikační kartu. Naše šéfka, doktorka Potterová – v práci od rány, v soukromí příjemná. Její syn Harry – medik, moc roztomilej. Doktor Diggory – místní hezounek, nesnaž se, chodí s Changovou z neurologie. Severus Snape – zhmotnění sarkasmu, sestrám ale vždycky poděkuje.“
„A tohle je kdo?“ ukázala Merry na muže v dámských kozačkách.
„To je pan Fletcher, pacient z psychiatrie. Zase někomu ukradl boty. Mundungusi, stůjte!“

„Jak dlouho se postíte?“
„Pětatřicet dnů.“
„Víte, že tělo není na takovou hladovku vybavené?“
„Ježíš vydržel 40 dní!“
Severus se zhluboka nadechl a napočítal do deseti. Pak se ironicky pousmál.
„Umíte i další jeho triky? Na příjmu máme dneska nával. Malá výpomoc by se hodila.“
„Vysmíváte se mé víře?“
„Nikoli. Myslím to vážně. V čekárně je 60 pacientů.“
„Bůh je mocný. Pomodlím se za ně.“
„No, vy naneštěstí nejste Ježíš, takže máte kurděje.“
„Cože?“
„Klid. Teď jsem se zázrakem na řadě já.“ Severus vytáhl z kapsy pomeranč a vrazil mu ho do dlaně. „Jezte to třikrát denně a buďte zdráv.“