DMD 2010

Varování: je tam jeden slash, už nás čekají tři blesky a myslím, že bude hůř.
Nula. První osoba. Za sedm dní. Mezi dvěma možnostmi. Mimo čtyři řeky. Kvůli dvěma obětem. Po dvojicích. Za dva hosty, bez deseti spravedlivých. Díky dvakrát sedmi rokům. Po deseti ranách s deseti přikázáními. Za tří králů (jedné královny a jednoho slashe). Do dvou království a jednoho zajetí.
Aby jedno dítě. Včetně tří králů. Za třicet let. Po čtyřicet dní a během tří pokušení. S dvanácti učedníky, podle čtyř evangelistů. Pro třicet stříbrných. Mezi dva kříže. Druhá osoba. Po padesáti dnech. Třetí osoba. Ve třinácti dopisech. Za sedm hříchů. Proti šesti stům šedesáti šesti se čtyřmi jezdci. Za tisíciletou říši. Nekonečno.
Poznámka: Osm je jiný fandom.

Jedna lžička. Dvě lžičky. Tři lžičky. Čtyři lžičky. Pět lžiček. Šest lžiček. Sedm lžiček. Osm lžiček. Devět lžiček. Deset lžiček. Jedenáct lžiček. Dvanáct lžiček. Třináct lžiček. Čtrnáct lžiček. Patnáct lžiček. Šestnáct lžiček. Sedmnáct lžiček. Osmnáct lžiček. Devatenáct lžiček. Dvacet lžiček. Dvacet jedna lžiček. Dvacet dva lžiček. Dvacet tři lžiček. Dvacet čtyři lžiček. Dvacet pět lžiček. Dvacet šest lžiček. Dvacet sedm lžiček. Dvacet osm lžiček. Dvacet devět lžiček. Třicet lžiček.
Bude to stačit? Postupně přidával další, našel jich přesně třicet – drahocenných stříbrných lžiček. Třeba to vyjde… Kolik toho ještě bude muset ukrást, aby ho konečně propustili?
Au, ta žehlička pálí!
„Dobby!“

Fandom: no...bible?
Varování: držím se původního významu, ale moje interpretace je vlastně děsivě rouhačská, tudíž kdo není ochoten připustit, že věci se mohly stát i jinak a že měly jiný účel, nechť nečte a hlavně nekamenuje!
Opakuji varování!
Pevně se držel Jeho ruky. Teprve po chvilce ho napadlo, jestli Mu nezpůsobuje další bolest. Povolil stisk a vzhlédl k Němu. Nadechoval se k omluvě, ale Jeho oči mu věnovaly pohled plný míru a odpuštění.
Zjizvenou rukou ho pohladil po tváři. Zachvěl se, okamžitě si vybavil chvíli, kdy tento dotek cítil naposledy. Zdálo se to tak dávno…
Ale nyní již nic z minulosti neexistovalo. Nebyla žádná zrada. Žádná smrt. Třicet stříbrných zůstalo v rukou farizejských.
Splnil svůj úkol. Cejch zrádce mu zůstane navždy. Ale udělal by to třeba tisíckrát. Miloval Ho. A On ho svou láskou nyní vede do nebe…

Už přes týden pršelo, břehy té říčky byly tak rozbahněné, že se nedalo poznat, kde končí čvachtavé bláto a začíná proud. Vojsko se mohlo zbláznit z ustavičného čištění výzbroje. Hlavně sandálů.
A věštecká kuřata nechtěla žrát.
V senátu se zase vedly jenom plané řeči. Triumf v nedohlednu.
A Pompeius si prý vzpomněl na staré půjčky a začal mluvit o úrocích z úroků, ten vydřiduch! Dokonce vyhrožoval, že když se mu nezaplatí, zveřejní, nač přesně ty peníze půjčil!
Bylo lezavo, hnusně, a ve vytyčeném prostoru se neobjevil ani ptáček.
"Ále, já na to...!" zamumlal si Caesar do řemení přilby. "Labiene! Brodíme!"

Taurenský válečník běžel. A běžel.
Zkracoval si cestu divočinou a nevadilo mu, že na něj občas zaútočí divé zvíře nebo nepřátelský lupič. K jejich zabití mu stačila jediná rána mečem. Byli hluboce pod jeho úrovní. Chvílemi nadával sám sobě, že neletěl, ale jindy byl rád; to když sbíral vzácné byliny. Aspoň si vydělá pár zlatých.
Konečně dosáhl přístavu vzduchodí. Nejkratší cesta do Undercity. Tam už stačí jenom předat dopis a otevře se mu cesta k získání vysněného meče… tak si to maloval, když jeho kontakt prohlásil:
„… tenhle balíček dones zpátky do Thunderbluffu. Získáš… třicet stříbrných.“
Zavyl.
„Nesnáším řetězový questy.“

přístupnost: od 12 let
varování: obsahuje přechodníky
-----------------------------------------------------------
Žili, byli dědeček s babičkou.
Jednoho dne se dědeček rozhodl, že vyšplhá do nebe. A udělal si žebřík. Babička brečela, že chce s ním, proto ji dědeček vzal na záda. Když se už dotýkal nebe, babička se pustila, spadla a zabila se.
Dědeček rychle sešplhal a vida babičku, začal plakat.
Běží kolem liška: „Nech mě s ní o samotě v domku, já ji vzkřísím.“
Nemaje co ztratit, dědeček povolí.
Když se otevřou dveře, babička není živa a zdráva. Naopak tam leží hromádka kostí.
„Říkala jsi, že ji vzkřísíš, ne sežereš!" rozčiluje se dědeček.
„Apríl!“ zavolá liška a je ta tam.
-----------------------------------------------------------
Poznámka: Toto není originální příběh, ale sprostě opsaná (a pouze mírně zkrácená) ruská pohádka, kterou jsem slyšela bůhvíkde. Jediné, co je na ní moje, je výkřik apríl. Proto taky nebyla sepsána za účelem zisku bodíku a Lunkvil se k ní nehlásí.

Zpravodajský důstojník spěchal chodbami císařského paláce.
Nervózním gestem dal příkaz gardistům přede dveřmi imperátorova kabinetu, aby jej nechali projít.
„Můj pane,“ vypjal se před císařem do pozoru.
Palpatin se zachmuřil. Neohlášené příchody neměl rád.
„Vaše Veličenstvo, Hvězda smrti byla při útoku rebelů zničena,“ oznámil důstojník pečlivě ovládaným hlasem.
„Skutečně? A co na to Tarkin?“
„Guvernér Tarkin je mrtev.“
Hlas, předtím dokonale kontrolovaný, se mu roztřásl.
„Och, zajisté. A Lord Vader?“ zaculil se Palpatin nevinně.
„Pohřešován,“ špitl zpravodaj.
„Pochopitelně,“ přisvědčil císař. „Můžete jít. Ty informace mi potvrďte zítra, až bude – řekněme – příznivější datum.“
Žlutým očkem jukl na kalendář.
Bylo prvního dubna.

Jáchym se s principem aprílu setkal prvně kdysi v sedmnáctém století. Tehdá banda výrostků poslala jednoho z mladších žáčků, aby jim v knihovně vyzvedl Nečitelné pojednání o věcech zhola zbytečných.
Vrchní knihovník žáčka skoro rozplakal, když se mu vysmál, že ho vyvedli aprílem. Jáchym vystoupil ze zdi a suše muži – kterého víceméně považoval za svého podřízeného – sdělil, že dané požadavky splňuje dobrá polovina knihovny.
Od těch dob si na apríla dával velký pozor. Smál se rád, ale těmhle nuceným vtipům nevěřil. Připomínaly mu zaklínadla. Nebo kletby. Bylo v nich něco z černé magie.
Doufal, že si toho nikdo jiný nevšimne.

Znáte ten pocit, co přijde, když něco dotáhnete? Otevřou se nedozírné obzory.
Čistý papír na mém stole.
Začala jsem psát. Tak lehce jako už dlouho ne.
Slova. Slova. Slova.
Když se začalo stmívat, zvedla jsem oči.
S večerem šel chlad. Rozhodla jsem se zavřít okno.
Venku mávali fialovými vlajkami. A ještě pořád jásali.
Pak jsem si to uvědomila. Tohle už není hra. Tohle se skutečně stalo.
Na stole leží koncept prvního diktátorského projevu. S trochou nejisté naděje se rozhlížím okolo. Ale mám smůlu. Realita zrovna nemá chuť začít se smát a křičet apríl.
Kdo uvěří, že diktátoři maj těžkej život?

Elfí válečnice Rhwenari se pevně rozkročila, v jedné ruce potěžkala krátký meč, v druhé dýku. Teď nebo nikdy; bestie se v doupěti začala pohybovat.
Rhwenari koutkem oka mrkla doleva, kde v křoví čekal její věrný leopard. Odrazila se, s výkřikem proletěla vzduchem a zbraně kreslily smrtící arabesku vzduchem. Dopadly drtivě.
Odkudsi z jiných světů sem dolehlo zachřestění a užaslé výkřiky.
Kolem čepele dýky proletěl bílý motýlek.
Rhwenari ležela v tratolišti krve. Zlomený vaz, meč byl zabodnut v jejím stehně. Leopard zasažený letící dýkou dokonával. Obludu čekaly hody.
Z dáli se ozvalo: „Jak se ti povedlo jedenácti kostkama hodit samý jedničky?“