DMD 2010

Porada Fénixovho rádu, vedie ju Harry, Dumbledore je mŕtvy.
„A prišiel som na to, že Voldemorta sami neodstránime...“
Zdá sa, že niekoho konečne osvietilo...
„Preskúmal som všetky dostupné možnosti a dospel som k rozhodnutiu...“
Miestnosťou kolovali akési pergameny.
To sú mi teda referencie. Ešte jeden chválitebný bod a zvýsknem od radosti... Keď si toto prečítajú smrťožrúti, vzdajú sa aj sami...
„Má všetky predpoklady k tomu, aby nám pomohol...“
Natiahni mu červený koberec a zasyp konfetami...
„Predstaví sa sám...“
To by veru mohol zvládnuť...
Úškľabok.
Vstupuje muž, ruky ležérne vo vreckách.
„Volám sa Bond... James Bond...“
Merlin nás ochraňuj... ďalší James...

„Dlouhé vlasy, krátký rozum!“ hulákal muž. Touto údernou větou ukončil svůj monolog, který měl vstoupit do dějin. Tedy vlastně do kronik. Kroniky a dějiny nejdou vždycky ruku v ruce, a proto v nich chybí následující pasáž.
Perunův kněz Hostislav, majitel bujných vrkočů, které mu padaly až po pás, a neméně bujných vousů se nechal slyšet: „Zopakuj mi to do očí!“
„T-to se týká jen ženských!“
„A to bych neřekl,“ ušklíbl se Zlatoň, žrec Velesův, který svou hlavou za slunečných dnů oslňoval širé okolí.
Začala všeobecná vřava, která přešla do všeobecné rvačky.
Kněžna Libuše si povzdechla: „Pro vás je matriarchátu škoda.“

Fandom: Originální, pochopí asi jen Kleio a Lejdynka, pardon. ;) Ostatní si z toho vemte, co chcete, berte to jako báseň v próze. :D
„Tadyhle tomu do vínku… co mu dáme… krátké vlasy mu budou slušet, hnědé, k tomu trochu inteligence… hodný bude… Teď ještě upravit šatičky, přišít očíčka a vycpat.
Ten tady… tak pro změnu dlouhé vlasy, plavé, a bude takový… elfí, jak tomu s oblibou říkají. Knoflíčky nějaké do zelena… tady je, mrška, haha.
Proč mám dojem, že se pořád opakuju, jeden jako druhý, žádná sranda. Ale nemůžu to s tou škodolibostí přehánět, to by pak bylo moc nápadné.
Ale co si takhle zaexperimentovat… Tenhle bude jiný. Trochu dozrzava…. Délka… hezky oškubat, kratší, delší, kratší, delší… A pak kdo je tu blázen.“

Bratr Jen-Da pokračoval v broušení břitvy, až bylo její ostří jako záblesk prvního ranního světla nad zasněženými štíty obklopujícími Oi-Dong.
Někdo zaklepal.
"Vedu dalšího novice," ozvalo se a do místnosti vstoupil muž v žlutém rouchu. Jeho hlavu zdobila hustá černá hříva.
"Vítej, bratře Takeši. Jak ti říkají, hochu?"
Po důrazném šťouchnutí chlapec poklekl a vykoktal: "Tato bezvýznamná osoba se jmenuje Novobran Louda."
"Posaď se na stoličku. Mniši historie nosí holou hlavu na znamení mystického porozumění hlubokým pravdám tohoto světa."
Chlapec zmateně vzhlédl na svého průvodce a pak se tázavě otočil na představeného.
Bratr Jen-Da bolestně přivřel oči.

speciální teorie relativity
Jsem Lorentzie Albertina Minkowská. Když se zastavíte a seznámíte se se mnou, uvidíte, že mám překrásné, dlouhatánské vlasy. Jsem také nesmírně chytrá a dokážu bleskurychle zodpovědět i nejtěžší otázku, sebezapeklitější hádanku vyřeším prakticky okamžitě.
Jsem navíc i velkou hrdinkou. Umím se pohybovat skoro rychlostí světla a s neobyčejnou razancí napravuji všechny křivdy a bezpráví, které se kde udějí. Samozřejmě vždy úspěšně.
V akci si ovšem mých krásných dlouhých vlasů všimnout nemůžete. Dokonce ani doba, než rozpletu složitý problém, se vám nebude zdát tak krátká.
Jsem totiž tak rychlá, že když se rozběhnu, můžete vnímat jen kontrahované délky a dilatovaný čas.

Toto téma jsme vybraly na neděli proto, že se v něm skrývá dvojsmysl. Tak snad to nikoho neurazí a třeba to někoho i inspiruje:o).
Téma pro 4. 4. 2010: Oslnivý vstup Garyho Stu do děje
Toto téma bude uzavřeno 4. 4. 2010 v 23:59.
Na této stránce můžete sledovat statistiku bodů.
A tady pro změnu fandomový seznam od Ave.
Kdyby byla někde nějaká chyba, hlaste se, ať někomu neukřivdíme:o).
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Byl večer a bylo ráno, den sedmý.
Měla všechno, aby mohla být šťastná. Zahradu Eden a Adama. Přesto jí něco chybělo. A nevěděla co.
Hadí kůže byla na omak suchá a příjemná. Jeho smyčky ji obtáčely, prodíraly se jejími dlouhými vlasy, až jeho hlava spočinula na jejím rameni.
„Neklidná?“ zasyčel.
„Trochu.“
„Ochutnej ovoce posssnání. Rosssum je to co ti chybí!“
„Neměla bych.“
„Dokud to nessskusssíššš, nepochopíššš!“ jeho smyčky se trochu stáhly.
Cítila se stísněně a tak... Jablka vypadala lákavě.
Hadům se nedá věřit.
Nepokojnou nevědomost nahradila nepokojnou vědomostí. A až do konce svých dnů se nedokázala rozhodnout, co je horší.

Když Severus odešel do tý internátní školy, myslel jsem, že na sebe budeme mít trochu víc času. Že to znovu zkusíme dát dohromady. Ale ona zdrhla. Definitivně.
První týden jsem z toho byl totálně zničenej. Druhej týden jsem se rozhodl vymazat jí ze svýho života. Začal jsem gruntovat. Vyházel jsem všechny čarovný serepetičky, co po ní v domě zůstaly. Ale ať jsem uklízel, jak chtěl, neustále jsem nacházel její vlasy. Dlouhý a černý. S každým se vrátila jedna vzpomínka. Většinou nebyly moc příjemný. A když jsem našel ten dlouhej bílej, napadlo mě, že to se mnou možná vážně neměla jednoduchý.

Tam, kde by jiné kadeřnictví vystavovalo značně nadsazené a profesionálně retušované ikonografie svých potenciálních výtvorů, mělo tohle polici plnou zavařovaček. Rostla v nich nějaká divná mořská tráva. Nebo co.
Slečna Fifi Malinosová vstala z křesla. Opatrně, zlehka se dotkla své nové, dávno vytoužené hřívy.
„Tak co?“
„No teda... Krása.“
„Tak teď ty. Už sis vybrala?“
Její kamarádka si bezradně vjela prsty do drobných tmavých kudrn. „No... asi blond... dlouhý... ne?“
Kadeřník zdvihl jednu zavařovačku. „Mhálokhomu she lhíbhí tho, co mhá,“ souhlasil. „Thadhy thyhle?“
„Jo! Přesně!“
„A zbhythek si shlhečhna přheje phonhechat phůvodňhí?“ ujišťoval se kadeřník. „Dhnes nabhízhíme vhýjhimečhně čhersthvhé mhozkhy.“

fandom: pohádky (opět inspirace současnou hysterií :)), originální náznakový femmeslash
poznámka č.1: Nikdy jsem nechápala, jak jí mohlo být jedno, že se k ní zachoval tak nefér. Podvodník. Ale jinak ho mám ráda :)
poznámka č.2: První věta pochází odtud:http://www.cist.cz/Pohadky/zlatovla.htm
A poněvadž království bez krále nemohlo být a nikoho tak rozumného neměli, aby všem živočichům rozuměl jako Jiřík, udělali Jiříka králem a Zlatovlásku královnou.
To je ale nanic konec, pomyslela si.
Zadívala se zamyšleně na poslední stránku.
Pak vzala tužku a dopsala:
Ale Zlatovláska Jiříka nechtěla. Utekla se svou dvorní dámou, a žila s ní v ústraní šťastně až do smrti.
Pak se spokojeně usmála.
Stejně ty princezny nechápu. Kdybych já zjistila, že mě Jiřík nechce pro sebe, vykašlala bych se na něj a vybrala si hezkou šlechtičnu, aby mě utěšila. Ale čemu se divím. Dlouhé vlasy, krátký rozum.