DMD 2010

(Poznámka: Promiňte, je to rouhačské, urážlivé a vůbec. Zvlášť v tuto dobu.)
I vymyslel Pán společné hostiny. A její drahý choť se samozřejmě div nepřetrhl, aby mu vyšel vstříc. Narcise by zbyly oči jen pro pláč, kdyby s nimi nemusela sledovat, jak její pochoutky mizí v žaludcích Smrtijedů. Jak si přála, aby ta dnešní večeře byla zároveň poslední.
„Pořád si myslím, že mě jeden z vás zradí,“ řekl náhle Pán. Všichni si začali více všímat talíře.
„Jsem to já, Pane?“ vykvikl Pettigrew. Narcisa se cítila trapně za něj.
Radši stočila pohled na druhý konec sálu. Když se jejich oči potkaly, Severus Snape se usmál a upil ze svého poháru trochu červeného vína.

Máme tu Velikonoce, a proto není od věci trochu zabrousit na toto téma.
Téma pro 2. 4. 2010: Za třicet stříbrných
Toto téma bude uzavřeno 2. 4. 2010 v 23:59.
Upozorňuji, že drabble musí mít přesně 100 slov a nepočítá se nadpis. V opačném případě nedostanete bodík.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Seržant Tračník vykoukl zpoza rohu. Do helmice něco praštilo a strašlivě zařinčelo. Urychleně hlavu zase schoval. Přál si, aby tu byl kapitán Karotka se zvednutým ukazováčkem. Nebo aspoň velitel Elánius.
,,Dost bylo tyrana! Chceme parlament!" volal dav. Totiž ti, kteří se právě nepokoušeli někomu uzmout šperky nebo vnutit uzenku.
Občané Ankh-Morporku se totiž doslechli, že mít celou smečku volených zástupců je náramná švanda.
,,Kómetááá! Pátricij rezignovááál! Pět centů, děkuji... Plíchta v quirmském sněmůůů! Désátý den se nedohodlííí! Stó Lat obsazuje Quííírm!"
Shromáždění začali váhat, mumlat a zmlkat.
,,Dost bylo parlamentu!" vykřikl někdo. ,,Chceme tyrana!"
Lord Vetinari nikdy nezůstával dlouho sesazený.

rating: raději od 12, aby nebyly stížnosti
Pomalu k němu přistoupil.
Zadíval se do vyplašených tmavých očí a usmál se.
Poprvé a naposledy.
„ Chci tě,“ zašeptal. „ Moc dlouho.“
Zkřivené bledé rty se pootevřely.
Hubené ruce se zvedly a omotaly se kolem opáleného krku.
Opatrně stiskly.
Odpovědělo jim vydechnutí.
„ Já vím. Vždycky jsem věděl,“ zněla roztřesená odpověď.
Nejisté prsty pohladily ostře řezanou tvář.
Šedé oči se přivřely.
Snad touhou.
Možná něčím jiným.
Přejel ukazováčkem jeho rty a naklonil se k němu, aby ho políbil.
Ústup.
„ Apríl, Srabusi,“ odtušil klidně Sirius.
Pak se otočil.
„ Vyhrál jsem, Jamie,“ zavolal za roh. „ Je to buzna.“

Každý rok začátkem jara propuklo hotové šílenství. Vtipy a vtípky, nachytávky, pasti a úskoky, kanadské žertíky ve škále od sofistikovaných až po ty nejhloupější. Bylo to jako jednodenní vlna, která zachvátila celý svět. Skoro celý svět.
Ale stačilo to.
Ta vlna se mu přelévala do žil. Cítil každičkého napáleného člověka jako zážeh tepla v ochablém, zuboženém těle. Dnes málem dokázal uvolnit pravé zápěstí. Možná příští rok. Šlo to čím dál líp…
„Ať žije… jak se to jmenuje?“ zachraptěl.
„Myslíš tím apríl nebo internet?“ zeptala se jeho žena s pohledem upřeným na misku s jedem.
„Obojí, lásko,“ usmál se Loki pokřiveně.

Poznámka: očividně napsáno v cizím jazyce - nejsem si jistá, zda to neodporuje pravidlům (doufám, že ne)
I said, "Go, and be happy
but remember (you know
well) whom you leave shackled by love
~ Sappho (překlad Mary Barnard)
White is the color of innocence, they say. She veils her face and feels far away; over there white means loss and mourning.
A double consent bounces off the walls – this is the best day of your life! The walls are closing in as he grasps her hand.
Her fingers tremble under the weight of the diamond-studded ring – how beautiful! The most beautiful shackle you will ever find.
He pries her apart, oh sweet virgin! If only you knew there are other ways of loving than the one they claim is right.
But it’s too late; the Greek poetess cries.

„Aea...v žádném případě. Třetina hlásek je a. Nestojím o to, aby mi v takových chvílích lidi počítali plomby ve stoličkách.“
„Myslela jsem, že ti vyhovuje, když ani nemusíš zavírat pusu. Krom toho jde o vyzkoušenou klasiku. Caesar s tím měl úspěch. Chceš něco, po čem za tebou lidi půjdou, ne? Tedy poběží, většinou.“
„Zněl bych jako suchar. Latina nemá šmrnc. A kdybych to musel říct na ORL, udělají mi rovnou výtěr!“
„Nesmysl. Je to nádherná věta, vznešená, pádná, důrazná, taková...vůdcovská! Poukázala by na tvůj úžasný rozhled. Inteligenci. Brilantní myšlení.“
„Možná. Ale už jsem se rozhodl. Allons-y mi vyhovuje daleko víc.“

Babka vetchou rukou položila kelímek nad stůl a Ondřej Vozihnoj zaznamenal podivný pocit v levé oblasti žeberní. Provázel ho obrázek malého Ondry s rozbitou památeční vázou. Jenže do byznysu malí Ondrové nepatří, zvlášť když staré hlupačky nechápou, že proti 4-6-5, které hodil Břéťa Soplík s těmahle kostkama, nemají šanci hodit…
6-5-6
Břéťa zmateně potěžkal kostky v ruce.
Stařena za hrobového ticha sklidila ze stolu bank Soplíkova gangu a podala své společnici klec se zastaveným, vysoce podrážděným kocourem, pak se zarazila, jako by se přistihla při společenském fópa.
„Ta moje hlava! Málem bych zapomněla…“
A spráskla ruce: „Božíčku!“

rating: od 12
Umělohmotná kostka dopadla na parketovou podlahu.
Rty.
Opět ona.
Roztřásla je znovu v ruce a hodila.
Rty. Dělejte s nimi cokoli.
Podívaly se na sebe.
Ostatní dvě dívky je dychtivě pozorovaly.
Přiblížily se k sobě a nejprve se dotkly jemně.
Jejich ústa se rozhodla, že se jim tento vývoj situace zamlouvá.
Začala si tedy žít vlastním životem.
Líbaly se dlouho.
Rty.
Rty. Líbat.
Vyberte si kohokoli. Pohlaďte ho.
Udělejte s ním, co je vám libo.
Prolíbaný večer. Je to dobře či špatně?
Ostatní se usmívají.
A pak – nejistota. Zoufalství na okně.
Lhostejnost a strach.
Je to dívka.
Lhostejný odjezd.
Slzy.

1.dubna 1978
„Dýchejte zhluboka, paní Weasleyová. Nádech, výdech, nádech…“
Pohlédla jsem na lékouzelnici se zdviženým obočím. Zdálo se, že je nervóznější než já. Kdo z nás dvou tady rodí? Zaúpěla jsem.
„Ještě chvíli vydržte a až vám řeknu, můžete začít tlačit.“
Rodím počtvrté. To snad poznám sama!
„Teď zatlačte co nejvíc to půjde.“
Merline! Proč já se vždycky nechám zbouchnout?
„Už to skoro bude. Ještě zatlačte!“
To by mě vážně nena… nenapadlo! Ta bolest!
„Je to chlapeček, paní Weasleyová.“
Já mám dalšího kluka!
„Jste připravená?“
„Proč? Na co?“
„Je tam ještě jedno děťátko.“
Zasmála jsem se. „Apríl?“
„Rozhodně ne.“