DMD 2010

varování: Je to ještě šílenější, než jste čekali...
Věnováno Julii k narozeninám. Ale vůbec bych se nedivila, kdyby to nechtěla.
-------------------------------------------------------------------------
Ministra financí nemůže spát. Trápí ji starosti. Diktátora po ní chce zvýšení hotovosti ve státní pokladně. Inflace v poslední době vystoupala do závratné výšky. Ale jak?
Převalování ministru nakonec omrzelo. Hodila na sebe župan a vydala se do sklepení.
Ležela tak klidně. Oknem se tiše vkrádal měsíční svit a ozařoval její unavenou tvář. Když lehce pohnula hlavou, všimla si ministra nového přírůstku. V hnědých kadeřích se třpytil další, už třicátý stříbrný vlas. Lehkými prsty po něm ministra chňapla. Předmět všeobecného obdivu ani nepootevřel oči.
Zítra může být další dražba. To by bylo, aby lid nezaplatil horentní sumu za takovou vzácnost.

Pobaveně je sledovala. Dva kohouti na jednom smetišti. Nechápala, že se už dávno nepřizabili… Neměla v plánu do toho jejich permanentního souboje zasahovat. Tedy aspoň za předpokladu, že ji k tomu nevyprovokují…
„Náročný den, co? Bodie, vnímáš mě vůbec?!?“
„Zasloužíme si sladkou odměnu,“mlsně se oblízl a ukázal kamsi vpřed.
„Ty kanče…“ povzdechl si Ray rezignovaně.
„Na co hned nemyslíš. Pak kdo je tady zvrhlík…“
Profesionální úsměv byl její druhou přirozeností. Ovšem na ně se usmívala dobrovolně a ráda.
„Mise úspěšná?“
„To záleží..“
„Co takhle probrat detaily někde soukromě?“
„Propadáte klišoidním představám, pánové. Jsem sice dlouhovlasá blondýnka, ale… Nemám zájem!“

Poslyšte příběh lásky a zrady!
Ne, vážně... ve skutečnosti to zdaleka není takové drama.
Hm. Ehm.
Poprvé jsem si toho všiml, když upadla a vysypal se jí váček s penězi. Pár galeonů, spousta svrčků, ani jeden srpec.
Stejně jako v mém měšci.
V obchodě zaplatila jedním galeonem a hromadou mědi. Prodavač obrátil oči v sloup a začal počítat komínky mincí, které skládala na pult.
Omluvně se podívala: "Promiň, bude to chvíli trvat."
A zčervenala.
Ve svém věku bych prostě červenat neměl. Už jsem toho viděl a zažil příliš mnoho.
Vzal jsem ji za ruku.
"Myslím, že bychom si měli promluvit,"

Bylo nebylo, v chudičké chaloupce v lesích žila stará babička se svou dcerou Maruškou a vnučkou Karkulkou. Jednoho zimního dne se babička roznemohla, a tak se Maruška vypravila nasbírat trochu rybízu, plného vitamínu C, a Karkulka se vydala za svým vševědoucím dědečkem z tatínkovy strany, aby jim poradil, jak babičce pomoci. Ten zrovna po obědě spal. Usadila se vedle a z dlouhé chvíle se mu začala probírat vlasy.
„Co potřebuješ?" mrzel se děd, když si schrupnul. „Vezmi těch třicet stříbrných vlasů, cos mi vytrhala, a zaběhni do města pro lékaře! Propána, třicet vlasů, málem lysina... Zlaté by měly desateronásobnou cenu..."

Varování: Není to nic moc, ale bacha! Ebženka píše slash!!!
Takhle to nemělo dopadnout, doktore. Vážně ne. Jenže on ne a ne pochopit! Prostě jsem se převlíknul za něj a sehrál jsem jí malý divadýlko, jen aby se naštvala a dala mu pokoj, a já bych ho utěšoval. Kdo jim stál o nějakej pitomej klenot? Stejně si ho vzala s sebou a já jako pitomec musel čekat padesát let, než se zase začalo něco dít.
Doktore, já tam chodil každej den, hladil jsem mu ty jeho sexy sametový uši, leštil jsem ten šíp, co s ním byl připíchnutej - a to je všechen vděk? Vzbudí se, a balí její reinkarnaci!
Blbec.

Varování: femme-slash, 12+
Sora se spokojeně přivinula k Leilinu štíhlému tělu. Chvíli trvalo, než obě přestaly divoce oddechovat. Překulila se na bok a zajela rukama do Leiliných vlasů.
„Vypadáš nádherně,“ zašveholila zamilovaně. Nějakou dobu trvalo, než si zvykla, že Leila už ji neutopí v záplavě zlatých pramenů.
„Takhle jsi nemluvila, když si mě stříhala.“ Leila se provokativně usmála a cvrnkla Soru do nosu, jako by byla malé děcko.
Zrovna ve chvíli, kdy se jí Sora chystala sladce pomstít, zazvonil telefon. Sora naštvaně hmátla po mobilu. S úšklebkem se podívala na display.
„Leon by se měl ostříhat. Ještě pořád mu nedošlo, že nemám zájem!“

Na můstku se ozývalo nepřetržité hlášení škod. Pavel Young sedící ve velitelském křesle nervózně polkl. Jak se jen mohl jednoduchý scénář takhle zvrtnout? Svého protivníka měli vyřídit s jasnou převahou!
Ale není divu, když Královské námořnictvo přijímá k výcviku takové neschopné čubky! mrsknul pohledem po dívce sedící na pozici taktického důstojníka a po její kolegyni v astrogátorském úseku. Ženskejm by se prostě vstup do námořnictva neměl povolovat!
Další výstřel. Náhle světla zablikala a zhasla. Nastal konec.
Kadeti pátého ročníku opouštěli simulátor značně roztrpčeni.
V simulátoru čtvrtého ročníku si kadet Harringtonová přihladila svého krátkého ježka a nervózně vyčkávala hodnocení admirála Courvosiera.

Prišiel neskoro, porada už začala. Ostal stáť za pootvorenými dverami.
„Moji najvernejší,“ ozval sa ľadový hlas Pána. „Rozhodol som sa brať vážne predpoklad, že dlhé vlasy znamenajú krátky rozum. Dôkazom je starý Dumbledore, ktorý ma už roky nevie dostať, somár,“ rozchechtal sa. „Aby sme všetci postupovali s rozumom, zbavíme sa zbytočných vlasov, ktoré vám vyžierajú mozog. Ja už nemusím, pravda. Môj mozog funguje bezchybne. Začneme u teba, Bella...“
S úškľabkom si predstavil jej výraz.
„So mnou však nerátajte,“ vrkol potichu a odchádzal.
------
„Nepozeraj tak vydesene, Severus,“ natiahol Dumbledore, keď mu vylíčil horúcu novinku. „Dostali sme s Voldemortom rovnaký nápad...“

Mistr Qui-Gon Jinn nalezl Vyvoleného.
Chlapce zrozeného ze samotných midichlorianů.
Předvedl Anakina před Radu Jediů.
Testovali ho, pátrali v Síle, avšak jeho duše byla plná nepřehledných stínů.
„Nebude cvičen,“ přednesl Mistr Windu rozhodnutí Rady.
Vycítili skrytou hrozbu.
„Ale on je Vyvolený!“ naléhal Qui-Gon.
Mistr Yoda, nejmocnější z Jediů, přísným pohledem umlčel námitky.
Qui-Gon se s nevolí podřídil.
Odváděl chlapce.
Zklamaný a ponížený.
Jak jen mohli pochybovat?
Dlouhé vlasy za ním divoce vlály stejně jako hnědý plášť.
„Je umíněný,“ zhodnotil Windu.
Yoda se zamračil: „Mistr Qui-Gon ostříhati by se měl. Pak jeho úsudek jasnozřivějším by se stal. O tom jsem přesvědčen.“

(Poznámka: Nebezpečí blesků asi pominulo, ale určitě mě nějaká víla kmotřička ubije svou kouzelnou hůlkou.)
Les voněl babím létem. Stačilo se nadechnout a cítit celým tělem jeho tiché vyprávění. Sluneční paprsky se nedaly dlouho přemlouvat a vytvořily s pomocí větví smrků na hladině jezera stínové divadlo. A vítr šeptal těm, kteří poslouchali.
Podlehla tomu kouzlu a na okamžik si sundala šátek. Její vlasy byly lesklý, třpytivý vodopád, který zdánlivě pohltil všechno světlo.
Příroda zadržela dech.
Ráda by chvíli jen tak poseděla na koberci z jehličí, ale její úkol byl příliš důležitý. Tak jí to alespoň řekli a nebyl důvod, aby jim nevěřila.
Nastěnka ještě jednou pohodila svojí nádhernou hlavou a potom šla znovu zalévat pařez.