DMD 2010

Chovat ve městě takové tele je pitomost. Sousedům to většinou vadí. Věděl jsem, že ho nezachráním, ale musel jsem to zkusit. Kvůli holce, co vypadala, že jí skončil svět. Lidi jsou často na svoje zvířátka strašně fixovaní. Bořila mu ruce do srsti na krku, brečela a mumlala něco o práskačích. Vykolejená až na půdu – za co byste asi tak udali psa? Pořád říkám, že mazlíčky si pánové musí hlídat. Ty hodně velké s ostrými zuby obzvlášť. Zbraň může mít kdekdo a kulka moc nestojí. Tohohle mazla někdo opravdu neměl rád. Měl jich v kožichu třicet. Jen mě zarazilo, že stříbrných.

Bylo to poprvé, co jí viděl plakat. Otřáslo to s ním, nikdy si nemyslel, že něco takového spatří... Bodlo ho to u srdce, když si uvědomil, jak opravdová a zranitelná vlastně je. Ale proč pláče? Snad ne kvůli tomu... slizounovi, co se kolem ní motá. Kvůli tomu...
Stiskl ruce v pěst. Miloval ji, opravdu ji miloval. Až teď si ale uvědomil, jaká ve skutečnosti je. Co cítí. Co potřebuje.
„Jsi nějaký jiný,“ prohlížel si ho Sirius. „Kolik peněz to koho stálo, aby ses k ní začal chovat hezky?“
„To nebylo pro peníze,“ odpověděl zamyšleně James. „To kvůli těm stříbrným slzám.“

Varování: blasfémie
Některé události se opakují cyklicky. Allan Watts by vám to vysvětlil líp. V každém případě i v roce 2010 stály jeden jarní pátek u hrobu, čerstvě zavaleného kamenem, tři Marie. Nejmladší objímala tu, která měla ještě na šatech stopy krve, a dokola v slzách opakovala: „Vrátí se. Takhle to přece být nemůže. Určitě se vrátí, v slávě, jako král.“
Magdalskou život už naučil nic si nenalhávat. Čím víc doufáte, tím víc pak pravda bolí. Nemá smysl se sladkobolně patlat v nadějích. Hlasitě popotáhla a pohlédla na své družky. „Těžko. To by to musel stihnout včera,“ řekla suše a trochu ochraptěle.

Všechno nejlepší k narozeninám, Julie! Snad ti tenhle dáreček udělá radost.
Dobře věděl, že věci nejsou dobré nebo zlé samy o sobě. Dobré či zlé jsou vzpomínky, které v sobě drží jako němí svědci. Když se k nim ovšem dostanete.
Dlouhými prsty vytahoval z váčku jeden stříbrný šekel za druhým a vnímal jejich šepot. Už téměř tisíc let putovaly světem jako jeden z nejmocnějších artefaktů černé magie, přesto je dosud nikdo nepoužil. Všichni měli strach. Vzpomínka na výkupné za krev Spravedlivého byla příliš mocná.
Vyhodil třicátý šekel vysoko do vzduchu, pak ho rychlým pohybem chytil a zasmál se. Konečně má zbraň, která je ho hodna. Jako že se Malý Vašík jmenuje.

Reportérka O'Neilová začala mystifikační reportáž o nově zvýšené aktivitě Ku Klux Klanu.
„Útočí převážně na mladé plavovlasé ženy s bledou..."
Před štábem se přehnala čtveřice postav v bílých kápích a reportérka zmizela před očima.
„Co to má-" bránila se, zatímco ji jeden zakuklenec postrkoval dál stokou pomocí ploché strany trojzubce a druhý jí hrozil bojovou holí.
Místnost, do které ji strčili, vypadala překvapivě čistě a civilizovaně. Na stole dokonce stála čajová souprava a šlehačkový dort. Pořád ji ale útočník držel před sebou s rukama zkroucenýma za záda.
Zazmítala sebou. Kápě staženy, zahlédla známé barevné pásky.
„Všechno nejlepší k svátku, April."

Nevšímal si nepříjemných pohledů. Nikdy nebyl jako oni. Vybral si cestu. Po té kráčí bez zaváhání.
Ten muž mu mohl prospět. Jen blázen by si ho znepřátelil.
Opustil rodičovský dům. Neohlédl se. Neviděl matčin raněný pohled.
"Děkuji za tu příležitost. Ocenil bych, kdyby se Vám podařilo zjistit o něm nějaké informace."
Cestou domů spřádal plány, jak získat zpět důvěru své rodiny a tak i přístup k němu.
Odměna ho nemine.
Na stole ležela neznámá kniha. Oči se mu rozletěly po založeném textu.
"Už jsem tady! Percy?"
Vzhlédl k ní.
"Udělal jsem strašnou věc. Snad se mi ji ještě podaří napravit..."

Han Solo a Lando Calrissian seděli v kantýně na Tatooine.
„Mladej pane, budu jim věštit.“
„Vodprejskni,“ chtěl Lando odehnat twi’leckou stařenu, která si k nim přisedla.
Přesto drápatým prstem přejela Solovi po dlani.
„Láska, vítězství,“ mumlala. „Ale i zrada.“
Han se ušklíbl. Mezi pašeráky běžná věc.
„Nejlepší přítel tě zradí, vydá černému stínu.“
„Přestaň,“ uťal ji Lando.
Zato Hana jako by přimrazili.
Lando plácl přítele do ramene: „Zapomeň na to, brácho. Jenom žebrá.“
Sáhl do kapsy.
„Tu máš, babo. Napij se na naše zdraví.“
Na stůl hodil třicet kreditů. Míň než pakatel.
On jednou nedostane ani to, přítele zradí zadarmo.

„Daj nám ho,“ zasyčal čarodejník z Angmaru.
Strach. Štíhle a mocné prsty mu zvierali rameno. Počul vlastné srdce, cítil ľadový pot, ktorý ho oblial. Dych sa mu zrýchlil, keď mu siahli na krk.
„Nie! Je môj!“ zúfalo pozeral na čiernu ruku, na zlatý prsteň putujúci k svojmu prvému majiteľovi. Nenávisť. Vzali mu ho.
„Si mŕtvy.“
Koniec. Všetkému a všetkých. Koniec Stredozeme, koniec posledného dobrého. Všetci budú mŕtvi, všetko bude zničené. Zlyhanie. Nedokázal to, neuspel. A jeho verný Sam. Oči mu skĺzli k drobnej postave ležiacej v kaluži krvi. Smrť. Slzy. Beznádej. Nechápanie.
„Prečo si zradil?“ vydýchol s posledným úderom srdca.

fandom: RPS, krasobruslení (dosaďte si libovolný Czech/international pár)(já sama mám některé tipy, pochopitelně)
rating: ještě asi pro všechny
varování 1: omlouvám se všem, kdo neovládají imperiální jazyk anglický, ale jinak to tu nešlo (a ano, inspirovala jsem se Estriel)
varování 2: omouvám se všem za vložení druhého drabblu na stejné téma, a rozhodně za něj neočekávám bod navíc, jen jsem prostě napsala dva a zaprvé jsem si mezi nimi nedokázala vybrat a zadruhé mi nakonec přišlo i škoda jedno vůbec nevyužit. je to jen pro vaše potěšení. doufám, že to není moc proti pravidlům, ví Bůh, že už jsem se je trošičku opovážila porušit.
„ Well, once again. Třista třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech.“
„ I will never remember it,“ namítl nešťastně.
Světlovlasý mladý muž se usmál.
„ You definitely remember what I promised you, don’t you? After you’ve learned this?“
„ Of course I do. But...“
„ Try it. It will be worth your effort,“ mrkl na něj.
Jeho společník mu položil dlaň na stehno a nenápadně ji posunul výš.
„ Are you sure you want to wait?“ zašeptal.
Ruka jemně stiskla.
„ You won,“ zasténal a vzdal se. „ We will shorten it. Třicet stříbrných.“

fandom: já vím, že je to asi decetně anti-pravidlové, ale když ona je to součást pointy...
rating: pro všechny, pro změnu
Rozhlédl se.
Všechno byla jeho vina.
Mea culpa.
Desítky mrtvých: pod dvěma původními vůdci věřila každá skupina v něco jiného.
Strach. Pronásledování.
Nekonečné spory.
Tresty.
Nevíra.
Staré krvavé pohanské rituály – to mělo cenu.
Proč?
Ten, který hlásal lásku, před nedávnem zahynul.
Opět jeho vinou.
Zradou.
Nevinný odpustil jim všem. Věděl, že je to nutné.
Stále ještě zbývalo mnoho jeho stoupenců a ti hovořili o...
Zmrtvýchvstání? Nemožné.
On se vzdal cenné víry v zázraky a –
- chabá náhrada byla to, co obdržel oplátkou za mír.
Před patnácti lety se ho vzdal.
Pozvedl si k očím svou stříbrnou ruku.
Vážila třicet uncí.
odhalení fandomu: Harry Potter