DMD 2013

Nerozhodně se dívala na poslední komentář v diskuzi. To, že s kamarádkou spamovaly do naprosto nesouvisejícího článku, bylo už tak nějak vedlejší.
Jedeš na con?
Nechala si vysvětlit, co to je a zaslat si podrobnosti. Vypadalo to lákavě: setkání lidí, kteří se baví přesně tím, o čem mudlové v jejím okolí nechtějí ani slyšet...
Sice by tam nikoho neznala, se svojí kamarádkou z blogu se viděla jednou, krátce, ale neznámé vody ji lákaly. Po důkladném zvážení se nakonec rozhodla, že si takové dobrodružství nemůže nechat ujít. Rodiče se dozvědí, jen co budou chtít slyšet. Co by se tak mohlo stát?

Tak se na to podívejme.
Prach, máme. Do mlhovin se skládá hezky. Zárodečné spirálky vznikajících hvězd... jsou tam. Planety, měsíce a asteroidy – no jistě, jakpak by ne. Plně vzrostlé hvězdy – a jak panečku svítí! Galaxie... ale ovšem, krásné vzory! Rudí obři, bílí trpaslíci, neutronové hvězdy... ó ano, i ty už vznikají.
A co černé díry, jsou všechny na místě? Víte, kolik je v tom materiálu, v takové černé díře? Všechny do jedné, říkáte. Ano, tak je to všechno v pořádku.
A teď mi tedy laskavě vysvětlete, kde je těch 96 procent surovin.
Dostala se nám do účtů nějaká temná hmota.

Slunce žhne jako nikdy. No, jako nikdy… Prostě je horko. Pot se ze mě jen řine. A to mám čepici. Aby mě neofouklo. Znalý věci – přesto pokaždé překvapen. Na co tu vlastně čekám? Až zahřmí?
Jeden kamarád cestovatel prohlásil – přijdu ke kytce, přilepím na ni včelu, vyfotím, pošlu do soutěže a mám vyděláno. Jo, kdyby to bylo tak lehké. S foťákem proklatě nízko tu dřepím už hodnou chvíli a stále nic. Jen horko je mi čím dál větší. Zatnout zuby a vytrvat.
Najednou přilétne. Včela - chvíli okouní a pak si sedá na okraj květu. Cvak a je. Tak jdem dál.

Čarodějka stála před skříní se zásobami, v ruce papír a brk. Na seznamu si odškrtávala ingredience a dělala si u nich poznámky o množství, které jí ještě zbývalo.
Nad každou, která došla, se trochu zamračila a připsala, kam pro ni musí zajít. Na konci seznamu udělala tlustou červenou čáru.
***
Vrchní dráb si nechal předvést toho výtečníka, kterého jeho muži chytili v noci v jedné z městských putyk. Ztropil tam scénu. Dráb se podíval na papír, položený na stole před ním a začal předčítat. Nebyl to zrovna krátký seznam.
Dočetl a podíval se na Peregrina:
"Myslím, holenku, že se šatlavě nevyhneš."

Od té doby, co jí umřela maminka už neměl kdo dělat Aničce vlasy. Tatínek to neuměl a bratři hrozně tahali a dělali blbosti. Rozhodla se tedy, že to vezme do svých vlastních rukou. Maminka přece vždycky říkala, že když žena něco chce, musí si to udělat sama. Popadla kartáč hřeben a gumičky se sponkami a jala se utvářet účes. Sice jí chvilku trvalo, než to doma natrénovala, ale když šla po nějaké době do školy s vlasy opět upravenými, nerozpuštěnými, nepoznali byste, že si je dělala Anička sama. Jen ofinka byla trochu zubatá, jak se jí nepodařilo zastřihnout ji přesně.

Jehně Evan se stalo oblíbeným členem domácnosti. Mělo to však i negativa. Třeba sežvýkané květiny. Špinavé povlečení, protože Evan považoval za nejlepší návrat z procházky ten, že si vlezl do postele, což bylo nemilé, pokud bylo deštivo. A to bylo samozřejmě často. Po bytě se přes všechnu snahu objevovaly stébla sena. Bílé chlupy byly také všude. Obzvlášť rády se chytaly na Iantovy obleky. Často je též vytahovali z jídla a lovili z kafe. V neposlední řadě se zvýšila spotřeba piva. Ale i po zvážení všech těchto bodů, měli Evana oba rádi. Stejně tak je bavily nevěřícné pohledy lidí v parku.

„A důvod?"
„Důvod, důvod. Myslete, člověče! Jak jinak asi chcete dosáhnout zisku?"
„Vy myslete, nádhero! Lidu musíte předhodit nějakou vějičku, za kterou půjdou. Trochu propagandy! Co takhle mír?"
Majitel zbrojovky se zachechtal. „Mír? To myslíte vážně?"
„Ovšem," přikývl tiskový magnát. „Mír je nejlepší. Na mír slyší buržoazie, vesničané i dělnictvo."
„Jak chcete zdůvodňovat válku mírem? Na to neskočí ani ten největší prosťáček."
„To je to nejmenší. Úplná brnkačka."
„Směšné. Co myslíte vy? A co si to tam pořád čmářete?"
„Podle mého názoru je to vynikající myšlenka," odtušil kancléř a ukázal svůj notes. „Co kdyby to vypadalo nějak takhle?"
Mým národům...

„Eh, zatra práce.“ Starý Skladník zvedl velikou bednu a pomalými kroky se vydal napříč obrovskou místností. Všude byly do úhledných hromádek vyrovnány bedny a bedničky, z různých druhů dřeva. Byli zde krabice smrkové a jasanové, bedýnky z ořešákového dřeva a docela malinké krabičky z lípy. Některé tmavé a hladké, jiné světlé z úzkých prkének. Skladník došel asi doprostřed sálu a s heknutím zasunul krabici na místo.
„Tak, to byla tenhle rok poslední.“ Prohlásil spokojeně. „Všechno mám zváženo a sečteno, byl to docela plodný měsíc a mám tu několik pěkných kousků. Jen kdybych věděl, kam jsem založil ten papírek s výsledkem...

„Háá!“ zařval Ron nadšeně. Harry sebou trhnul.
„Všechno jsem to spočítal, všechno jsme zvážili, máme to, Harry, my můžeme odejít ze sklepení!“
Harry se na něj nedůvěřivě podíval.
„Máme... Všechno?“
„Jo! Všechno! Snape je krysa, nejspíš si schválně pořídil navíc tolik trpaslocvrčků, ale právě jsem dopočítal posledního, tady to je!“ Ron nadšeně mával štosem pergamenů.
Harry rázem ožil.
„Vidím, že jste hotovi se soupisem první části přísad,“ vešel Snape do místnosti.
Harryho zamrazilo.
„První... části?“
*
Profesorův úsměv ho strašil ve snech další dva měsíce.
Nebelvír nakonec vyhrál i s tréninkovým deficitem.
V Ronovi vyvolávalo slovo „trpaslocvrček“ záchvaty třesavky téměř rok.

Holmes nikdy nechápal, co na nich lidé vidí. Nedávno byl svědkem, kterak je nějaký pošetilý mladík popisuje jako roztomilé. Z jeho pohledu na tom tvrzení nebylo ani za mák logiky. On, osoba obdařená analytickým smýšlením a jedinečnou schopností odříznout veškerý emocionální balast, si tedy nemohl nepovšimnout, že jsou zajímavé leda zdálky. Navíc, komu může připadat roztomilé něco, co má tvář účetního s prachmizernou ústní hygienou?
Pro jeho mysl, ztýranou nevyspáním, byly prostě jen bílé. A to ještě ne všechny.
Co naplat. Zoufalí muži dělají zoufalé věci. Sčítání imaginárních ovcí sice nenazýval racionální metodou, každopádně se rozhodl, že ji ještě zváží.