DMD 2022

Páťa nemá rád, když na něj cestující mluví. Dělá všechno pro to, aby si ho nevšimli. Jezdí zásadně „na tankistu“, ve smyčkách nevylézá z vozu a když je přece jen konfrontován, značně ho to zneklidňuje.
Páťův nejhorší den u tramvají se odehrál jednoho vypečeného dubna. Jeho linka byla z důvodu několika mimořádných událostí třikrát odkloněna, až nakonec zůstala stát v Korunní za špatně zaparkovaným automobilem.
„Proč stojíme?“
„Prosim vás, kdy pojedeme?“
„Jak se dostanu na Palmovku?“
„Zavoláte odtahovku?“
„A co teda uděláte?“
„Policajti by nepomohli?“
„Jak daleko je to odsud na Floru?“
Páťovi zacukalo oko.
„Hergot, vypadám snad jako Google?“

“Můžu se tě na něco zeptat?” je ta nejhorší otázka na světě. Zvlášť když jí položí můj jednoduchý bratr.
“Právě ses zeptal,” odseknu.
Thor si chvilku rovná v hlavě kolečka, a pak vyhrkne:
“Loki, jaký to… bylo?”
“Jaký bylo co?”
“No… však víš…”
“Nevím. Co myslíš? Dnešní ráno? Včerejší večeři?”
Samozřejmě vím, co se probírá na chodbách paláce. Asgarďané, zvědaví jako stádo opic.
Vadí mi ta pozornost?
Ale ne.
Potíž je ta, že si téměř nic nepamatuju. Byl to tenkrát ve stáji dost divokej večírek.
“Bratře můj nevlastní,” přátelsky poplácám Thora po rameni. “Proč se prostě nezeptáš rovnou toho koně?”

Pozvedl svůj hlas hebrejsky a pravil: Akhrabrami Metasfin, Adōnai, Elōei, Lamebtō, Azaēl, Korfēn, Fauthiou, Baroukh, Khattai, …
To jest: Bože, který sedíš na voze cherubim, plujících vzdušnou drahou. Bože, který jsi v nezměrném světle … Udělej veliký zázrak. Jako jsi vyslyšel svého služebníka Mojžíše na poušti a ukázal mu po dlouhém čase Josefovy kosti, i teď nám ukaž svůj skrytý poklad, místo, kde se nachází tvůj kříž. Učiň, aby vystoupal kouř vzhůru! Abych sám také uvěřil v Krista, kterého ukřižovali, protože jinak jsem v * a ta strašná fúrie, co mne pořád vyslýchá, kde je schovaný kříž, mne nechá v téhle jámě navěky …

Crucio. Otázka. Odpověď. Crucio.
Crucio. Otázka. Odpověď. Crucio.
Občas originálnější mučící kletba, aby se to neomrzelo.
Crucio. Otázka. Odpověď. Crucio.
„Hej, Fabiane!“ zavolal z jednoho rohu výslechové kobky Gideon. Hlas měl vyřvaný, přes krev v očích neviděl a svou ledovou moč cítil víc než vlastní prsty.
„Co?“
„Jsme tady jako v sendviči...“
Anekdotu přerušil preventivní Cruciatus od jednoho z Moodyho podřízených pod visícími. Gideon se po další várce řevu rozkašlal, ale odmítl porážku.
„V cruciatovém...“ Krvavý flus. „V cruciatovém sendviči!“
Fabian se rozesmál. Bolelo to jako kousnutí hrabáka. „To víš, že jo, ty kebabe.“
Crucio. Pak salva křečovitého smíchu. Crucio.

"Nechce ani na krátkou procházku po parku! Doufala jsem, že by mi mohl vyprávět své zážitky z cest po Asii," skuhrala slečna Therese rozladěně.
"Jistě si najde čas třeba zítra," odvětila Marianne mezi péčí o drobotinu.
"Nenajde. Dělá mrzouta a stěžuje si na bolest v kříži."
Marianne sykla a Susan se po tváři prohnal výraz bolestného soucitu. Jejich mladá přítelkyně takovou reakci tak docela nečekala.
"Copak si nevymýšlí? Tak starý přece není."
"Bez ohledu na věk, má milá, bolesti tohoto typu bych nyní, kdy jsem je zažila na vlastní esíčka, nepřála ani podezřelým z vážných zločinů u výslechu," oponovala Susan.

Nekrčila se v cele jako jiné, které chytili. Ne, ona měla svou hrdost. Nenechá se srazit na kolena. Neudělá Kirklandovi tu radost.
Kroky na chodbě. Hlasy.
Do cely vzápětí vešel blonďák v pirátské uniformě. Ostražitě ji pozoroval, čekal úskok od té jedovaté zmije.
„Co jste plánovali? Vím, že to víš,“ přiblížil se.
„Táhni do nejhlubších pekel, Kirklande,“ plivla mu do obličeje.
Setřel si slinu. Žena, před ním, ho deptala dlouhá staletí. Nepromarní šanci. Ukáže jí, kdo je tu pánem. Sáhl po biči u pasu.
„Mělas vážit slova, Irsko. Je čas na křížový výslech,“ neblufoval. Rozvinul nástroj.
Zbledla.
Svistot biče.
Křik.

Stáli jsme před chalupou, ryk od táboráku vzadu se k nám nesl pokojně a zvolna. Nádherná letní noc. Od rybníka skřehotaly žáby. Zapnul jsem vapík a pokoušel se o dokonalej kroužek. Ondra se sehnul ke kotěti, co se odněkud přišouralo a šplhalo mu na botu.
"Nojo, no," zabručel. "Mohlo to být i horší."
"Mohlo. Nemůžem čekat, že nás hned přestanou vyslýchat. Nebejt ženatej je tu prostě divný."
"Zvyknou si."
"Třeba ti nakonec přestanou nabízet Jaruš."
"Jo. Jsem špatná partie."
"Vole," zasmál jsem se a podal mu ruku. "Hlavně JSEŠ ženatej. Nebo něco takovýho."
"Pojď se projít. Voda bude jako kafe."

Ztratit se nepozorovaně by se mi nejspíš povedlo nedržet v rukou půlmetrový pohár pro vítěze a šek na dva miliony dolarů podepsaný samotným mistrem Negreanem.

„Počkejte!“

Zašklebil jsem se a následně se pomalu otočil.

„Jak jste mohl vědět, že přijdou kříže?“

„Nevěděl jsem to.“

„Proč jste tedy vsadil tolik? Nebyla to od vás hloupost?“

„Byla“, přiznal jsem ještě nenuceněji.

Upřímnost někdy odzbrojí i, jak říkají jistí vrcholní představitelé mé rodné země, novinářské hyeny.

„Přeji pěkný den," zakončil jsem výslech s plachým úsměvem.

Že stejně jako při poslední hře tisknu v ruce malý křížek, jsem si mimoděčně uvědomil až na odchodu.

Vpadl do místnosti a vrhl se k posteli.

„Jak vám je, pane?“ vyhrkl a hned si uvědomil, že je to hloupý dotaz.

„Nebolí vás něco?“ snažil se to vylepšit, ale byl si jistý, že se mu to nepovedlo.

„Jak jste to dokázal?“ vytryskla z něho otázka, nad kterou si už týdny lámal hlavu.

„Omlouvám se, to teď není podstatné. Nepotřebujete něco?“ pokusil se změnit téma a vyčkávavě druhého muže sledoval.

„Profesor Snape nemůže v tuto chvíli mluvit, pane Pottere,“ ozval se za ním přísný hlas profesorky McGonagallové, které si do teď vůbec nevšiml. „Budete muset váš výslech odložit na později.“

Standa Láník seděl ve strohé místnosti. Čekal výslech. Čekal bezhlavé surové rány. Ale tohle...
„Máte na výběr.”
Strnule zíral na fotografie. Byl na nich on. A jeho bývalý spolužák.
„Nemáme na to celý den,” řekl muž a potáhl z cigarety. Standa se málem ironicky zasmál. Buď se stane jejich prodejnou děvkou a bude skákat, jak oni pískají. Nebo se to, dřív či později, všichni dozví. Babička bude hrozně zklamaná. Jeho herecká kariéra bude v tahu. A pokud se někomu znelíbí, jako špinavá buzna z kriminálu ani nemusí vyjít živý. Pěkný výběr.
Zavřel oči a dlouze se nadechl.
„Musím něco podepsat?”