DMD 2024

Ve čtvrtém čtvrtletí poklesla průmyslová výroba o 4,3 procentního bodu, klesá po sedmnácté v řadě.
"Jediná růstová odvětví jsou výroba osvětlovacích těles do umělých líhní a lisování napajedélek pro kuřata," uvedl hlavní analytik Ministerstva financí Hercule Hroch.
Ve struktuře HDP vzrostlo zastoupení drůbežářství na 87 %. Hlavním tahounem růstu je vývoz produktů z kuřat, který rostl o 19,2 %. Klíčový podíl si drží vývoz lahodných marinovaných kuřecích běháků do Číny (38 %), živých kuřat do Půlnočního knížectví ke krvavým obětem na Radobýlu (32 %) a kraslic na Velikonoční ostrov (17 %).
"Z České republiky je slepičárna," shrnul situaci náměstek ministra zemědělství Štěpán Kohoutek.

Facka.

Silná akorát, aby mě probrala.
"Vstávej, kde je Stella?"

Další rána.
Mrtvá vy volové, chce se mi na ně zařvat. Zřejmě nic neví o změně identity.
"Co jsi hledala v jejím domě?"

Chladný kov nože projíždějícího mi po břichu zastudí strachem.

"Je to moje spolužačka ze slepičárny, tedy ekonomky," zahuhlám v pytli.
Mluvit můžu, křičet se mi zatím nechce.

"Nelži, nikdy o tobě nemluvila!"

"Potkali jsme se nedávno v obchoďáku, měla jsem se za ní stavit," lžu bravurně.

"Nevěřím ti ani slovo, co ten glock u tebe?"
Co glock, pomyslím si, ale co průkaz policie, co na ten říkají.

Na velké věci se v Metru nevzpomíná. I ty malé jsou dost často k neunesení.
„…a když byl bílek jako sníh, žloutek tekutej a jako sluníčko, pak jsi ho nechal sklouznout z pánve, trochu soli a s citem poprášit pepřem…“
Prckovi s Lucií se v puse sbíhají sliny, ačkoli – jako první generace Metra – netuší, co je bílek nebo žloutek, jak vypadá sníh, slunce nebo vůl. Sůl znají. Z přídělů.
„Tohle,“ plivne Polír na haldu zrezlých zbraní, „to sme táhli pod zem. Vzít slepici a kohouta, to nikoho nenapadlo. Dneska by mu lidi ruce utrhali. Slepičárna! Zlatej důl by to byl.“

„Tohle pošleš datovkou na sociálku, tohle na finančák, tohle na pojišťovnu. Nedoplácíš nic.“
„Díky moc. Tohle je na mě hodně vysoká magie.“
„Pořád tě Jitka chce na plnej?“
„Ještě to nevzdala. Zatím nevzala nikoho natrvalo. Vykrývá mě praktikanty, kdybych si to náhodou rozmyslela. Jak se daří tobě?“ Spiklenecky ztiším hlas. „Co ten kolega? Znám ho?“
Sabina se zavrtí v křesle. „Pracovně určitě ne. Dělá s potížisty.“
Nepohodlné ticho.
„Neřekl mi co přesně – nesmí – ale koukla jsem do HR. Myslím, že je v elitní jednotce.“
„Cože?“
„Zatím to není vážné, ale pochopím, jestli…“
„Neblbni. Kvůli jednomu chlapovi se na tebe nevykašlu.“

Štíhlý prst nedopatřením sklouzl na špatnou strunu a kanonaki zaznělo velice falešně.
Navíc bylo vedro.
"Nesahej na to, když neumíš hrát, krávo!" štěkla Máhidevrán, matka prince.
Dívka stáhla nešikovné ruce z nástroje, uctivě se uklonila a pokorně vypadla.
"První manželka" se opřela v sametovém křesle, přiložila si orosený pohár na čelo a vydechla.
Zurčení fontány uspávalo.
"Paní?" ozval se eunuch, který se paradoxně snažil probudit, aniž by probudil hněv.
Máhidevrán otevřela oči.
"Valide sultan vás volá, přijely nové ženy."
Máhidevrán vyskočila ze sametu..
"Co jsou zač?" zeptala se, urovnávajíc si šaty.
"Odněkud ze severu, jakési Polsko."
"To zase budou nicky...

„Kdy si najdeš chlapa?“
„Už jsi viděla ten novej film?“
„Co se o sebe trochu víc starat? Neuškodila by ti kosmetika.“
„Je ti skoro …cet. Začni se chovat dospěle a ne, jak malý dítě.“
Slepice, nic víc. Kokodák. Bylo by fajn, kdyby se všechny věty proměnily ve slepičí kdákání, v nic. Ulevilo by se ti, přestaly by tě zraňovat. Všechno to, co vypouští z úst… snaží se tě ponižovat, zastrašovat a manipulovat. Už to stačí, pohár trpělivosti přetekl.
Přestáváš se bát, vymaňuješ se ze škodlivého vlivu. Stanovuješ si hranice, utlumuješ kontakty. Celá slepičárna ti může vlézt na záda, jsi svobodná.

"Potřebujem novej kurník," vydechl Saša a vyprázdnil lahváč. "Tenhle se rozpadá, včera mi spadly na hlavu dvířka. A slípky vyžadujou víc místa."
"Hele, to nebude problém," zhodnotil situaci Ivan. "Koupíme suda, latě, pletivo a za víkend to máme hotový."

"Co se tváříš jak boží umučení?" zeptala se Líza Ivana po návratu z práce.
"Protože se tak cejtim. Jestli sis nevšimla, tak jsem si probil ruku hřebíkem a napích se bokem na petlici. A po tom Kácovu jsem byl zdechlej tři dny."
"A?"
"A jelikož jsem se jako první zjevil kolegyním, už se mi kvůli tomu posranýmu kurníku směje celá firma."

Hagrid vtrhl do stanu a nadšeně hlásil: „Ty kuřátka co se dneska vylíhly, sou tak roztomilý!“
Olympa, zabraná do příprav na nový školní rok v Krásnohůlkách, jen nepřítomně poznamenala: „To je dobřře, že sis našel zábavu, než zase dorrosteš. Tady blízko je nějaký chov drrůbeže?“
„Neřek bych že zrovínka drůbeže…“
Olympa zbystřila, začichala a odložila brk. „Hagrride, nepoznamenalo ti některré z kuřřátek tvůj kabát? Otřři si to prrosím ubrrouskem.“
„Asi jo, jaksi trochu…“
„Ach! Jen trrochu?!“ Olympa vytřeštila oči na manžela pokrytého nevábnou páchnoucí břečkou. „Kolik těch kuřřátek prromerrlina bylo?“
„Enom jedno. Já ti neřek, že se narodili mladý hipogryfové?“

Kylo Ren se zamračil. Povstalecká základna tady byla, ale liduprázdná. Jediné zvuky vycházely z nízké budovy vzadu.
Dveře rozrazil s přílišnou silou, takže se hned za ním zabouchly. Zároveň zhaslo světlo. Ale na něj si nepřijdou. Aktivoval světelný meč a jak postupoval kupředu, mlátil okolo sebe hlava nehlava.
Na protější stěně objevil další dveře. Vyrazil je a vykročil ven.
Po kolena v kvasící močůvce s hrůzou zjistil, že na svém černém kašmírovém plášti má nalepenou jednolitou vrstvu bílého peří a z levé nosní dírky mu trčí doutnající kohoutí péro.
Usekl hlavu poslední kvokající slepici a odletěl. Ještěže byla základna vylidněná.

V učitelské sborovně probíhala konference. Profesorka Prýtová povídala: "Já bych potřebovala pár slepic, protože z jejich výměšků je skvělé hnojivo. No a já potřebuji hnojivo pro mandragory, protože už došlo."
"Ale my bychom měli rozpočet na pět pytlů hnojiva, profesorko Prýtová," odpověděla jí bradavická účetní Petronella Podvojná.
To se ale ozval profesor Snape: "Jenže já potřebuji pírko ze slepice do lektvaru. Ten totiž neutralizuje účinky nápoje lásky."
"Dobrá. Máme rozpočet na dvacet slepic. Bude vám to stačit?" zeptala se obou profesorů účetní Podvojná.
"Ano."
A profesorka Prýtová ještě dodala: "Myslím, že bychom mohli pro slepice postavit kurník. Ideálně vedle sovince."