DMD 2024

INTERIÉR. Designově vymazlený stan. Charitativní speciál nejmenovaného pořadu o pečení.

Moderátorka: Jsem tak ráda, že můžu konečně dokázat svůj talent. Že, Václave?
Václav: Jsem sice komická vložka, ale mám city.

Slavná herečka: Jestli nevyhraju, zapálím tenhle stupidní stan a pak samu sebe.

Porotce: Tohle je ta nejhnusnější buchta, jakou jsem kdy viděl.
Slavná herečka: To se mě vůbec nedotklo.

Porotkyně: Vítězí tento dort, protože se jako jediný dal žrát.

Slavná herečka: Vítězi to přeju.

Václav: Naše vztahy byly nenávratně poškozeny. Už spolu nikdy nebudeme pracovat.
Moderátorka: Krásný večer všem!

EXTERIÉR. Slavná herečka odchází v dál, za ní stan v plamenech.

Poznatky filozofů Svaté říše římské národa německého přirozeně a bez jakýchkoliv pochyb přispívají k všeobecnému rozvoji vzdělanosti i v těch nejzapadlejších a nejvzdálenějších krajích. Tak například, jeden ze slavných myslitelů, Archimedos ze Syrakús, ve své době definoval, že těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno vztlakovou silou a velikost této síly rovná se velikosti tíhy, jejíž objem je stejný, jako objem ponořené části tělesa. V dnešním moderním světě však jeho paradigma narušuje jistá - či raději nejistá konstanta. Zda jste z toho koně stihli slézt včas, než s vámi žuchnul přímo do toho nejbahnitějšího sedmihradského mokřadu, který jeho slepičí mozek dokázal najít.

2053, Londýnská periferie

Alby Maplewood se narodil s degenerativní poruchou páteře. Chodit přestal, když mu bylo čtyřiadvacet. Na rozdíl od jiných byl ochotný se s tím smířit, i když byl široko daleko jediný, kdo se ulicemi Nového Londýna proháněl na kolečkovém křesle.
Nadějný medik, programátor a všeuměl neunikl pozornosti Výboru. Jednoho večera zaklepali podezřele upravení týpci a mluvili u úžasném implantátu, co ho znovu postaví na nohy. Za zanedbatelnou cenu: bezmeznou oddanost Výboru.
Alby je poslal do prdele. Kvůli chůzi se nevzdá svobody.
Členové Výboru se nejprve chtěli vrátit s osvědčenými výhružkami a násilím.
Pak raději nabídli implantát Albyho sestře.

Víčko kovové krabičky odskočí. V závějích soli melancholicky probleskují fialové plošky.
„Nesahat,“ varuje Evžen. „Býval to osobní kámen jedné paní, která umřela. Ametyst po ní truchlí.“
„Co to znamená?“
„Jestli k někomu znovu přilne, stane se nesmírně mocným pomocníkem, ale každého jiného zničí. Mně se nehodí, vystavit ho taky nemůžu, a protože je vzácný a velice drahý, potřebuju ho poslat dál. Kaček se na něj jen třese.“
„A klenotník si ho nechá?“
Evžen se usměje: „Kdepak, taky ho prodá. Jeho zákazníci jsou bohatší než moji.“
„Kdo ví, kam ametyst nakonec doputuje,“ dumá Bořek.
„Doufejme, že někam, kde mu bude dobře.“

Ginny se nejistě rozhlížela po kurníku. “Co je toto zase za opičárnu?”
“Myslíš slepičárnu?” pousmál se Draco. “Budou Velikonoce, tak jsem chtěl udělat něco tradičního.”
Jeho bezelstný úsměv a nadšení ji řeklo víc, než potřebovala.
“Draco?” Zeptala se opatrně. “Víš, že velikonoční vejce se buď vaří ve vodě s barvivem nebo se vyrábí v Ráji z čokolády, že?”
“...Nedělají?”
Povzdechla si. “Nejsou vařená, že ne?”
“...Nejsou.”
Něco v jeho nejistém pohledu ji donutilo zabořit zuby do nejbližšího kusu. Zorničky se rozšířily.
“Nejlepší belgická čokoláda. Tajný recept. Prvotřídní peruánské kakao… Lektvar jsem přidal do krmiva. Promiň… hned to zruším…”
“Mmmm… Ne.”

Pro jednou neříká nic. Stojí, dívá se na obrazovku počítače a vypsané téma. Na čele se jí dělá kolmá vráska. Chtěla bych hádat, na co myslí – ale ona celá je jen v mé hlavě a všechny její myšlenky byly dřív moje. Pak konečně prolomí ticho: „Já vám o ní řeknu, ale budete muset použít ten chlíveček jménem Varování.“
Mlčím.
Čeká.
Kývnu.
Kývne.
„Musela byste do něj vypsat tohle: Za prvé: těhotenství a porod. Za druhé: smrt dětí. Za třetí: válka. Za čtvrté: násilí na dětech. Za páté: vražda.“
„Já vím.“
„Potom bych vám vyprávěla příběh. O dvanácti dětech.“
Mlčím.
Mlčí.

Konstanta je brutalistní bar kryjící pololegální tržiště a čarodějnické doupě v jednom. Sem chodíte, když si chcete popovídat nad vodnicí s partou okrajových existencí, sháníte někoho na neobvyklý melouch nebo jste nečekaně spadli do průšvihu.
„Jméno?“
Rovnou u vchodu? To je novinka.
„Nora Dauschingerová.“
„Pravé."
Znám ho. Místní trhovec. Pozná lež.
Následuje pár dalších různě divných otázek.
"Můžeš dál," řekne nakonec.
„Co to má znamenat?“
Položí si prst na ústa. „Jdi nahoru, Solnická ti všechno vysvětlí.“
Do háje. Karolína Solnická je vysoká šarže. Do Konstanty chodí jen v nejnutnějších případech. Lepší chvíli pro soukromý průšvih jsem si fakt vybrat nemohla.

"No, potom přidáš tu konstantu a už to musí vyjít," strkala Missy blonďáka od sešitu.
"Ale mě tam furt něco nesedí," bodnul ji Master kružítkem do ruky a reaplikoval camboolianskou plochou matematiku.
"Auuu, no tak si to spočítej sám."
"Podle mě na to jdete z úplně špatného úhlu, když považujete konstantu za nějakou jistotu, dneska přece není jisté nic," namítl ten třetí.
"Co to zase vyvádí?" zeptala se Donna Doktora a nalila si kávu.
"Rosein úkol z fyziky. Nevědí, že mavitace je gravitace," potměšile se usmál Doktor.
"Mavitace je co?"
"Nezatěžuj se s tím. Já se k tomu jednou dostanu."

Předseda Zdeněk nervózně kráčel po kanceláři.
„Přátelé…“ Tón jeho hlasu dvojici soudruhů vylekal. „V posledních měsících klesla produkce vajec v našich kurinech o třicet procent. Co uděláme?“
Účetní Ondro se zamyslel. „Dejme slepicím sluchátka s hudbou.“
„To už použili na krávy, Ondríku. Něco jiného?“
„Kupme nového kohouta,“ navrhla vedoucí změny Jiřina. „Slepice se potěší.“
„A pomůže to?“ Zdeněk se rozvalil ve svém křesle. „Vážně vám nic nenapadá?“
„Nové slepice?“ „Ukrást vejce sousednímu družstvu?“ „Slepičí lekce tance?“
Návrhy jen tak letěly, ale ne ho přesvědčit. Váhavě sáhl po pálence.
„Ještě to probereme, přátelé,“ rozhodl. „Avšak ten tanec… jak vám jde balet?“

Někdo vzal za kliku, zvonek se nadechl k cinknutí, když tu ho umlčela hbitá dlaň. Crowley strčil hlavu do dveří knihkupectví, začichal a když ve vzduchu nezachytil charakteristický pach, spokojeně pustil zvonek, který se hned rozezněl, a vešel.
Azirafal se zjevil prakticky okamžitě: „To jsou k nám hosté. Škoda, žes nepřišel o půl hodinky dřív, minul jsi madam Tracy.“
„Och, to je tak strašná škoda, že jsem tady nebyl na vašem nepravidelném slepičím dýchánku, ale ty mi určitě shrneš ty nejdůležitější drby ze života seržanta Shadwella,“ pronesl démon a otřásl se při myšlence, že by zrovna dnes přišel moc brzy.