Dva kavalíři z Verony

Kupec mířil s nákladem do Milána. Seděl na kozlíku, kůň vytrvale klusal lesní silnicí a svítilo sluníčko. Moc pěkný den na cestu.
Vtom se jeden ze stromů rozhodl vydat taky na výlet, jenže jak neměl nohy, zkusil krok a svalil se přes cestu.
Kolem se vyrojila banda drsně vyhlížejících chlapíků.
Vytasili se s kasičkou a dojemným příběhem o psovi, který při lovu uvízl v jezevčí noře na druhé straně lesa, a teď je potřeba najmout dělníky na kopání a pro ubohé psisko zaplatit lékaře.
Jenže kupec se k lopatě a zachraňování hrnul sám a banditům nezbylo, než ho klepnout kyjem.

Prostě chci za ním ať je kde je!
U něj mé srdce schované je.
Prostě chci za tím jenž mi odešel
Asi víc než mou lásku chtěl

Luceto sežen šaty klučičí
Snad v Miláně mu láska nevzklíčí
Snad neztratí tam prsten ode mne
To bylo by až příliš dojemné

Luceto stříhni do mých kadeří
Jen osudu svou lásku nesvěřím
Raděj si jeho srdce ohlídám
A lokny své teď větru dám

Sebastian teď dá se na cestu
Milému přiveze tam nevěstu
Sebastian se cesty nebojí
Brzy se cesty naše propojí

Julie věří mu a bezhlavě
Snad brzy lehnem spolu ve trávě

Giacomo má v té truhle málo místa.
Sylvie čte dopis od Jessiky, které se podařilo utéct. Díky za rady!
Yorickovi někdo šlape po hrobě.
Jindřich V. si chtěl jenom odskočit za stan, ale pořád na něj někdo mluví.
To je randál, jako by tudy šel nějaký krajinný prvek, pomyslí si Macbeth a obrátí se na druhý bok.
Isabela neví jistě, jestli je ve své posteli ona sama. Helena jí doporučuje prstýnek jako poznávací znamení.
Richard III. si omylem cvakl vlastního jedu. Má halucinace.
Julii někdo mózuje pod balkonem.
Speed-dating v athénském lese se moc nevyvedl. Osel by to zvládl líp!

„Ty prevíte, tak to tys mě udal? Abys mi mohl svádět moji milovanou Sylvii? To si říkáš kamarád? A když jsi ani s volným polem působnosti neuspěl, chtěl ses jí zmocnit násilím?! A teď si tu stojíš a tváříš se, jako by se nechumelilo. Nejradši bych tě zabil a i to by bylo málo. Řekni mi jediný důvod, proč bych to neměl udělat.“
Proteus nasadil provinilý kukuč a natáhl k Valentinovi ruku: „Přátelé?“
„Teď sám nevím, kdo z nás dvou je větší blázen. Jestli ty, který si myslíš, že ti jen tak odpustím, nebo já, který to vážně udělám. Přátelé.“