Macbeth

“Vy tři, slyšíte mě? Dnes se přes pláň bude vracet můj muž z bitvy. Chci, abyste mu tohle řekly.” Podala jim lístek.
“Ano, paní,” poslušně se uklonily.
“Bude vás považovat za čarodějnice, pověrčivý je dost,” potřásla hlavou.
“Paní, a co dále?” odvážila se jedna z nich zeptat.
“Jen co se stanu královnou, postupně převezmu vládu a zařídím, aby přiletěla loď,” usmála se. “S tím váhavým pitomcem to půjde snadno.”
Opět se uklonily.
“A pak začne postupná invaze,” zasnila se. Pak se vzpamatovala. “Hlavně se potom někam schovejte. Já, lady Macbeth, už zařídím vše následující. Hlavně aby šlo vše podle plánu.”

Nejradši bych si prostě lehla a spala. Přece jen, po tom trajdání a lítání po celou noc to ve svém věku potřebuju.
Ale holky mi nedají pokoj, prý se dnes musíme s někým potkat. Má to mít osudový význam. No, řekly mi toho víc, ale já prostě v tomhle stavu nejsem schopná dobře vnímat...
Hm, tak teď mě probudily. Už jsou tu dva pánové. Ten první je zjevně hodně důležitý, že on to bude...
Obě se uklánějí a zdraví ho, tak já také.
„Buď zdráv, králi skotský.“
Jak se to zatvářil? Proč do mě obě strkají? Řekla jsem něco špatně?

Vím, že nás vidíš. Proč ještě váháš? Jen nás chyť, vem nás do svých rukou. Přece to chceš udělat, vím to moc dobře. Jsi chtivý a toužíš po moci a postavení a už se s ničím moc malým nespokojíš.

Ano, máš jisté morální zábrany a ty se v tobě rvou s nesmírnou ctižádostí. Dlouho v tobě dřímala, ale když jsi slyšel to proroctví, propukla naplno. Být králem! Jako kdyby se ti splnil sen.

Teď se ti tedy nabízí příležitost. Chytneš nás do rukou a budeš pevně držet. Pak půjdeš do jeho ložnice, kde tvrdě spí. A tam…

Brzy budeš králem.

Prospero: Prosím, uklidněte se. Není důvod k panice, vše je pod kontrolou.
Puk: Až na mě, co? Mě nedostaneš tak snadno, starče. Sloužit ti? Pcha!
První Bethova psycholožka: A já vám říkám, že už to nevydržím. Víte, co to je, mít pokoj hned vedle něho? On snad vůbec nespí, buď tam brečí nebo zpívá.
Druhá Bethova psycholožka: Navíc se odmítá účastnit terapie i komunit.
Bethova psychiatrička: Jsem mu toho okomloxinu možná dala moc.
Puk: Tak ho sežereme.
Prospero: Není to riskantní? Je to Ital...
První Bethova psycholožka: Neboj, staříku, stačí ho povařit. Sestry, máme tu někde ten náš starý kotel?

Beth lítal v problémech.
Mafián, co si nechá poroučet od své ženské, má výčitky svědomí a ještě chodí k psychologovi, je brzo mrtvej mafián.
Beth nechtěl umřít, rozhodně ne teď, když všechno tak dobře šlapalo, ale on to nějak zvládne, svět patří těm, co se neposerou, a on rozhodně není žádná bačkora, ačkoli mu to manželka neustále opakuje, jenže to je jen její názor, ne fakt...
Pokusil se zastavit zběsilý tok myšlenek, jak ho to učila jedna z jeho tří psycholožek, když v tom před sídlem zazněla střelba.
A teď už můžu panikařit? pomyslel si, popadl zbraň a vyběhl ven.

Giacomo má v té truhle málo místa.
Sylvie čte dopis od Jessiky, které se podařilo utéct. Díky za rady!
Yorickovi někdo šlape po hrobě.
Jindřich V. si chtěl jenom odskočit za stan, ale pořád na něj někdo mluví.
To je randál, jako by tudy šel nějaký krajinný prvek, pomyslí si Macbeth a obrátí se na druhý bok.
Isabela neví jistě, jestli je ve své posteli ona sama. Helena jí doporučuje prstýnek jako poznávací znamení.
Richard III. si omylem cvakl vlastního jedu. Má halucinace.
Julii někdo mózuje pod balkonem.
Speed-dating v athénském lese se moc nevyvedl. Osel by to zvládl líp!

Hoř ohni hoř
Pádící oř
Potem mrazí
Vaz si srazí
Hoř ohni hoř
Hoř ohni hoř
Jistoty boř
Hodný či zlý
Vstříc šílenství
Hoř ohni hoř
Hoř ohni hoř
Vraha nám stvoř
Za mužem žena
A u úst pěna
Hoř ohni hoř
Hoř ohni hoř
Chaosu koř
Nebezpečí
Výhra větší
Hoř ohni hoř
Hoř ohni hoř
Moci se dvoř
Ta si tě lapí
co chybí - trápí
Hoř ohni hoř
Hoř ohni hoř
Slabého moř
O činu říká
Krvavá dýka
Hoř ohni hoř
Hoř ohni hoř
Do tmy se noř
Za moc je cena
Smrt vyceněná
Hoř ohni hoř
Hoř, ohni!

Jedna, dva, tři... Myju si ruce a počítám. Počítám dvanáctkrát do deseti a pak ještě jednou. Když se spletu, musím začít od začátku, jinak se stane něco strašného. Jedna, dva, tři...
Ruce musí být čisté, na tom závisí všechno. Závisí na tom život. Nikdo nesmí nic poznat. Jedna, dva,...
Stačí mít čisté ruce, o nic jiného nejde. Stačí je pořádně vydrhnout. Nikdo si nevšimne těch skvrn. Už tam nejsou. Je to dobré.
U všech svatých, NE! Jsou tam zase! Copak se toho prokletí nikdy nezbavím?
Možná jsem špatně počítala. Určitě. Tak to bude. Musím začít ještě jednou. Jedna, dva, tři...

Stromy mluví. Slyším, jak všechny větve Birnamského lesa šeptají své pomluvy. Já ho přec nezabil, já nechtěl! Tak mlčte už, lesní velikáni. Jak mohly by to stromy vědět? Copak jdou jejich kořeny až pod můj hrad? Copak by stejně mohly dojít k Dunsinanu? Ne, stokrát ne. Nic nevědí, nic neřeknou a nikam nepůjdou. O to se postarám. Stačí můj rozkaz a stovky seker budou tesat do těch pomlouvačů. Tak žádný strach.
Jen kdyby bylo na to více času. Zlé zprávy mě dohání a nutno jednat rychle. Se stromy vyrovnám se pak.
„Co říkáš? Že celý les teď táhne na nás?“

(noční vřesoviště, v dálce hřmí, zleva se přibelhávají tři rozjařené čarodějnice a smíchy skoro nemůžou mluvit)
PRVNÍ: Sestry moje, to je psina!
DRUHÁ: Skot se právě ve smrt řítí, nevyslyšel naše vytí.
PRVNÍ: Že prý je to naše vina!
TŘETÍ: Přitom dostal moudré rady, jak větru jim čelil: zády.
DRUHÁ: Varování nedbal, trouba, teď se jemu chystá zhouba.
TŘETÍ: Kouzla, čáry, vtipná kaše, u konce je šichta naše.
DRUHÁ: Kampak tedy půjdem příště varovati smělé sviště?
PRVNÍ: Anglie teď věštbám přeje, a i slunce víc tam hřeje.
DRUHÁ: Rozhodnutí tedy víme, další houby připravíme!
(rozplynou se ve větru, opona padá)