Dobrý konec všechno spraví (Shakespeare)

Toho dne se Bertram vydal na trh, aby koupil Dianě květiny. Byla tolik krásná a on ji chtěl mít. Nepoleví ve své snaze, zahrne ji dárky a květinami, obloudí sladkými slovíčky, je přece šlechtic a ví, jak se dvořit ženě a jak ji dobýt.
Nechtě si vzpomněl na svoji manželku. Copak se to hodí, aby si žena řekla o manžela? To muži si mají vybírat!
O kus dál se od stánku odvrátila nějaká žena a v Bertramovi hrklo. Helena?! Tady ve Florencii? Rozběhl se za ní, ale žena byla pryč.
Už z toho půstu blázním. Musím Dianu dostat co nejdřív.

Giacomo má v té truhle málo místa.
Sylvie čte dopis od Jessiky, které se podařilo utéct. Díky za rady!
Yorickovi někdo šlape po hrobě.
Jindřich V. si chtěl jenom odskočit za stan, ale pořád na něj někdo mluví.
To je randál, jako by tudy šel nějaký krajinný prvek, pomyslí si Macbeth a obrátí se na druhý bok.
Isabela neví jistě, jestli je ve své posteli ona sama. Helena jí doporučuje prstýnek jako poznávací znamení.
Richard III. si omylem cvakl vlastního jedu. Má halucinace.
Julii někdo mózuje pod balkonem.
Speed-dating v athénském lese se moc nevyvedl. Osel by to zvládl líp!

První dveře byly z pružinové oceli, aby odrazily její troufalou lásku.
Druhé dveře byly z damascénské oceli, aby jí dal najevo, o kolik společenských vrstev ji převyšuje.
Třetí dveře byly z nárazuvzdorné oceli, aby snesly její vztek.
Čtvrté dveře byly z nerezavějící oceli, aby vydržely déšť jejích slz.
Páté dveře byly z žáruvzdorné oceli, aby odolaly jejímu odhodlání získat ho stůj co stůj.
Zámek šestých dveří se otevíral jeho prstenem, vymámeným v loži.
Sedmé dveře byly z papíru, aby skrz ně uslyšel jejich syna.
Osmé dveře otevřel sám a šel jí vstříc, aby ho pocelovala.
Žádné další dveře nebyly potřeba.

Dnes v noci se mi zdál sen. Byl tak jiný oproti horečnaté změti, na kterou jsem si již zvykl a která mi brání čerpat ozdravující sílu spánku.
V tom snu mě navštívila růže. Červená růže s kapkami rosy, tak svěží, že jsem chtěl vyskočit z postele, přivonět k ní a odnést ji své lásce, jako mladík jímž dávno nejsem. Naklonila se nad mé lůžko a její vůně mě ukolébala k hlubokému spánku.
Ráno mi bylo mnohem lépe, ale hlavně mi přivedli Helenu. Má snová růže ožila a zaručila se svým životem, že mě vyléčí. Věřil bych jí i bez toho.