Realita

"Viděla jste to, pani? Jdou, čumí do těch svejch mobilů, a vůbec nedávají pozor na cestu!"

"Člověk aby jim ještě uhýbal! Tahle generace úplně zblbne!"

***

"Zase čumíš do toho počítače? Zkazíš si oči a zblbneš z toho! Celá vaše generace z toho zblbne!"

***

"Představte si, velebný pane, včera jsem je viděla na tom plácku za vsí. Celé odpůldne kopali do té nafouklé gumové hlouposti! Tohle přece nejde strpět! Vždyť z toho ty děti úplně zhloupnou!"

***

A mladí, místo aby večer starší poslouchali, s nimi rozprávěli a se učili, raději v koutě sedí a knihy čtou. Kam jen bláznovství toto povede!

Bylo už odpoledne a Mary byla vyčerpaná. Byla ráda, když potkala dva další stopaře, kteří cestovali stejným směrem. Konečně jim zastavila modrá dodávka. Řidič Mary nabídl, že ji sveze skoro až domů. Její noví známí ji varovali. Proč chce vzít jenom ji, když má v autě dost místa pro všechny?! Ale Mary přesto nastoupila.
Když si uvědomila, že je něco špatně, bylo už pozdě. Utéct se jí nepovedlo.
Rána do hlavy a ztracené vědomí. Opakovaně ji znásilňoval celou noc. Nakonec jí usekl ruce sekerou a hodil ji do rokle, ať vykrvácí. Odtam se bez rukou nevyškrábe.
Ale Mary to nevzdala.

Médii, zejména těmi bulvárními, prolétla zpráva, že jistý politik očekává narození dítěte. Holčičky. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby byl dotyčný ženat. Nebo byl se ženou alespoň v partnerském vztahu a tito se chystali na roli standardního tatínka a standardní maminky.
Dotyčný je však gay (nic proti nim!), žije s partnerem a dítě jim odnosí společná kamarádka. Přiznám se, že nerozumím pohnutkám ženy, která je ochotná se k takovéto akci propůjčit.
Radikálové to zřejmě okomentují, že se svět v zadnici obrací. Já tak tvrdý nebudu, pouze popřeji holčičce Medě, až se narodí, co nejšťastnější dětství i v nestandardním prostředí.

Ve velikonočních tradicích je toho spousta divně. Kromě toho, že to jsou pohanské tradice, které byly osekány a zařazeny do křesťanství, čímž vytvořily spoustu podivností. Proč ta vajíčka schovává králík?! Můžete v tom však udělat ještě větší chaos! Co dělat, pokud ve vaší zemi mají králíci negativní asociace? Vyměníte králíky za jinou zvěř. V Austrálii jsou totiž králíci invazivní druh zodpovědný za vymření spousty místních živočichů. Tim pádem byl velikonoční králík vyměněn za velikonočního Bilby. Což je ohrožený druh bandikuta jemnosrstého. Původním záměrem bylo financovat podporu vymírajících bandikutů. Nicméně dodnes se z prodejů čokoládových Bilby financuje ochrana ohrožených druhů zvířat.

Nevěsta má falešné zuby a rakouský pas. Hance o ní z pochopitelných důvodů neřekl. Neřekl o tom nikomu. Byl opatrný.

Bůhví, jak se to Hanka dozvěděla, nakonec musel s pravdou ven. Věřil, že to pochopí. Přece to není zrada, když Elfriede nemiluje, je to jen obchod, jízdenka na Západ. Až se ve Vídni uchytí, nějak dostane ven i Hanu, však to dělá i pro ni.

Hana mlčela. Nebrečela, nevyčítala, neprosila. Skoro se ho to až dotklo, ale Hana byla vždycky pragmatická holka.

Když ho pak ráno sebrali tajný, fakt ho to zaskočilo.
Musela za nima běžet hned, jak se rozloučili.

U ženichů se většinou počítá, že z nich budou jednou manželé. V našem případě se s tím ale nepočítá. V asijských zemích se totiž šíří služba partnera k pronájmu. Co dělat, když stavíte kariéru a rodina už vás štve s tím, kdy už budete mít přítele? Prostě si jednoho pronajmout! Ženich (či nevěsta) se s vámi bude fotit pro sociální sítě, bude komunikovat s rodiči dle instrukcí a za doplatek dokonce rodinu navštíví během svátků. S fyzickým kontaktem se samozřejmě nepočítá. Další služby jsou však možné. Na popularitě nabývá služba rodiny k pronájmu pro osamocené lidi. Děti jsou v ceně.

Taková láska, jaká se tu rozprostírá, moje, na sluncem vyhřáté mezi, ve vysoké trávě. Taková láska ještě nikdy nebyla, nebyla a nebude. Je, i kdyby nebyla. Není. Jsem si jistá. Nejsem.
Hledí do nebe, do sebe, průzračné oči, zrcadlení. Nebe je nekonečně ohraničené.
Maličký svět. Větvičky řas se chvějí. Žít neklid v klidu.
Západ slunce skleněný slzami, pruh světla, pak smutek.
Kvítek, jak teče voda. Jarní tání.
Přijmi ho ode mě darem.
Každé slovo má význam.
Každé bodnutí.
Při životě na vzpomínky,
svět je kniha.
Bezmezně bolí srdce.
Poslední tečka.
Co člověk ještě vydrží?
Nový příběh.
Starý příběh.
Všechno.
Nic.

Už je zase načase přesunout se z domova na část týdne do místa pracoviště. Volím dřívější z možných vlaků, to budu mít po příjezdu i dost času na drabblení.
Přišed na nádraží, s hrůzou zjišťuji, že můj rychlík je na tabuli odjezdů označen jako nejedoucí. Web dopravce zrušení potvrzuje, porucha lokomotivy to zapříčinila. Nezbývá než počkat na vlak o dvě hodiny pozdější.
Ten již naštěstí jede normálně, bez mimořádností. Do služebního bytu dorážím ještě se slušnou časovou rezervou. Vytahuji notebook a dávám se do psaní. Drabble dokončuji zavčas, nemusím řešit nahrazovací bonusy. I přesto, že jsem byl národním dopravcem manipulován.

Ve Varšavě, ve vodárně Gruba Kaska, kam se můžete dostat skrz tři sta metrů dlouhý podzemní tunel, přes který teče voda, najdete osm škeblí připojených k počítači. Ty zajišťují čistotu místní pitné vody. Když škeble cítí v tekoucí vodě znečištění, jako například těžké kovy nebo pesticidy, uzavřou se. Škeble jsou sbírány z místních vodních toků. Jsou k nim připojovány magnety. Počítač sleduje pohyby škeblí pomocí změn v magnetickém poli. Zavření škeblí automaticky zastaví tok vody v systému, což nenechá kontaminovanou vodu dorazit do okolních kohoutků. Tento systém využívá kolem padesáti polských vodáren. Je na zaměstnancích vodárny, aby zjistili důvod znečištění.

Jeden tisíc a jedno sto k tomu! To už není málo. Ne „není málo“, je to dost! Rozhodně dost na to, aby si to jeden nechával pro sebe. Mých sto dvacet mi bohatě stačí na několik týdnů, tak co budu dělat s tímhle dalším tisícem. A navíc tam ve dvoře mají vlastí i všichni ostatní. Kdepak, tady už svou práci odvádět nedokáže, ať se budeme snažit sebevíc.

Tak mysli! Co by se dalo s tolika litry dělat? Čím je naplnit?
Můžu tam skladovat kolo nebo kočárek.
Nesmysl.
Schovat tam děti, když zlobí?
Ha, ha.

Vím! Vyrobím lavičku. Žlutou, jedinečnou. Kontejnerovou!