DMD č. 2. pro 2. 4. 2010. Téma: Za třicet stříbrných

Všechno nejlepší k narozeninám, Julie! Snad ti tenhle dáreček udělá radost.
Dobře věděl, že věci nejsou dobré nebo zlé samy o sobě. Dobré či zlé jsou vzpomínky, které v sobě drží jako němí svědci. Když se k nim ovšem dostanete.
Dlouhými prsty vytahoval z váčku jeden stříbrný šekel za druhým a vnímal jejich šepot. Už téměř tisíc let putovaly světem jako jeden z nejmocnějších artefaktů černé magie, přesto je dosud nikdo nepoužil. Všichni měli strach. Vzpomínka na výkupné za krev Spravedlivého byla příliš mocná.
Vyhodil třicátý šekel vysoko do vzduchu, pak ho rychlým pohybem chytil a zasmál se. Konečně má zbraň, která je ho hodna. Jako že se Malý Vašík jmenuje.

Nevšímal si nepříjemných pohledů. Nikdy nebyl jako oni. Vybral si cestu. Po té kráčí bez zaváhání.
Ten muž mu mohl prospět. Jen blázen by si ho znepřátelil.
Opustil rodičovský dům. Neohlédl se. Neviděl matčin raněný pohled.
"Děkuji za tu příležitost. Ocenil bych, kdyby se Vám podařilo zjistit o něm nějaké informace."
Cestou domů spřádal plány, jak získat zpět důvěru své rodiny a tak i přístup k němu.
Odměna ho nemine.
Na stole ležela neznámá kniha. Oči se mu rozletěly po založeném textu.
"Už jsem tady! Percy?"
Vzhlédl k ní.
"Udělal jsem strašnou věc. Snad se mi ji ještě podaří napravit..."

Han Solo a Lando Calrissian seděli v kantýně na Tatooine.
„Mladej pane, budu jim věštit.“
„Vodprejskni,“ chtěl Lando odehnat twi’leckou stařenu, která si k nim přisedla.
Přesto drápatým prstem přejela Solovi po dlani.
„Láska, vítězství,“ mumlala. „Ale i zrada.“
Han se ušklíbl. Mezi pašeráky běžná věc.
„Nejlepší přítel tě zradí, vydá černému stínu.“
„Přestaň,“ uťal ji Lando.
Zato Hana jako by přimrazili.
Lando plácl přítele do ramene: „Zapomeň na to, brácho. Jenom žebrá.“
Sáhl do kapsy.
„Tu máš, babo. Napij se na naše zdraví.“
Na stůl hodil třicet kreditů. Míň než pakatel.
On jednou nedostane ani to, přítele zradí zadarmo.

„Daj nám ho,“ zasyčal čarodejník z Angmaru.
Strach. Štíhle a mocné prsty mu zvierali rameno. Počul vlastné srdce, cítil ľadový pot, ktorý ho oblial. Dych sa mu zrýchlil, keď mu siahli na krk.
„Nie! Je môj!“ zúfalo pozeral na čiernu ruku, na zlatý prsteň putujúci k svojmu prvému majiteľovi. Nenávisť. Vzali mu ho.
„Si mŕtvy.“
Koniec. Všetkému a všetkých. Koniec Stredozeme, koniec posledného dobrého. Všetci budú mŕtvi, všetko bude zničené. Zlyhanie. Nedokázal to, neuspel. A jeho verný Sam. Oči mu skĺzli k drobnej postave ležiacej v kaluži krvi. Smrť. Slzy. Beznádej. Nechápanie.
„Prečo si zradil?“ vydýchol s posledným úderom srdca.

fandom: RPS, krasobruslení (dosaďte si libovolný Czech/international pár)(já sama mám některé tipy, pochopitelně)
rating: ještě asi pro všechny
varování 1: omlouvám se všem, kdo neovládají imperiální jazyk anglický, ale jinak to tu nešlo (a ano, inspirovala jsem se Estriel)
varování 2: omouvám se všem za vložení druhého drabblu na stejné téma, a rozhodně za něj neočekávám bod navíc, jen jsem prostě napsala dva a zaprvé jsem si mezi nimi nedokázala vybrat a zadruhé mi nakonec přišlo i škoda jedno vůbec nevyužit. je to jen pro vaše potěšení. doufám, že to není moc proti pravidlům, ví Bůh, že už jsem se je trošičku opovážila porušit.
„ Well, once again. Třista třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech.“
„ I will never remember it,“ namítl nešťastně.
Světlovlasý mladý muž se usmál.
„ You definitely remember what I promised you, don’t you? After you’ve learned this?“
„ Of course I do. But...“
„ Try it. It will be worth your effort,“ mrkl na něj.
Jeho společník mu položil dlaň na stehno a nenápadně ji posunul výš.
„ Are you sure you want to wait?“ zašeptal.
Ruka jemně stiskla.
„ You won,“ zasténal a vzdal se. „ We will shorten it. Třicet stříbrných.“

fandom: já vím, že je to asi decetně anti-pravidlové, ale když ona je to součást pointy...
rating: pro všechny, pro změnu
Rozhlédl se.
Všechno byla jeho vina.
Mea culpa.
Desítky mrtvých: pod dvěma původními vůdci věřila každá skupina v něco jiného.
Strach. Pronásledování.
Nekonečné spory.
Tresty.
Nevíra.
Staré krvavé pohanské rituály – to mělo cenu.
Proč?
Ten, který hlásal lásku, před nedávnem zahynul.
Opět jeho vinou.
Zradou.
Nevinný odpustil jim všem. Věděl, že je to nutné.
Stále ještě zbývalo mnoho jeho stoupenců a ti hovořili o...
Zmrtvýchvstání? Nemožné.
On se vzdal cenné víry v zázraky a –
- chabá náhrada byla to, co obdržel oplátkou za mír.
Před patnácti lety se ho vzdal.
Pozvedl si k očím svou stříbrnou ruku.
Vážila třicet uncí.
odhalení fandomu: Harry Potter

Varování: je tam jeden slash, už nás čekají tři blesky a myslím, že bude hůř.
Nula. První osoba. Za sedm dní. Mezi dvěma možnostmi. Mimo čtyři řeky. Kvůli dvěma obětem. Po dvojicích. Za dva hosty, bez deseti spravedlivých. Díky dvakrát sedmi rokům. Po deseti ranách s deseti přikázáními. Za tří králů (jedné královny a jednoho slashe). Do dvou království a jednoho zajetí.
Aby jedno dítě. Včetně tří králů. Za třicet let. Po čtyřicet dní a během tří pokušení. S dvanácti učedníky, podle čtyř evangelistů. Pro třicet stříbrných. Mezi dva kříže. Druhá osoba. Po padesáti dnech. Třetí osoba. Ve třinácti dopisech. Za sedm hříchů. Proti šesti stům šedesáti šesti se čtyřmi jezdci. Za tisíciletou říši. Nekonečno.
Poznámka: Osm je jiný fandom.

Jedna lžička. Dvě lžičky. Tři lžičky. Čtyři lžičky. Pět lžiček. Šest lžiček. Sedm lžiček. Osm lžiček. Devět lžiček. Deset lžiček. Jedenáct lžiček. Dvanáct lžiček. Třináct lžiček. Čtrnáct lžiček. Patnáct lžiček. Šestnáct lžiček. Sedmnáct lžiček. Osmnáct lžiček. Devatenáct lžiček. Dvacet lžiček. Dvacet jedna lžiček. Dvacet dva lžiček. Dvacet tři lžiček. Dvacet čtyři lžiček. Dvacet pět lžiček. Dvacet šest lžiček. Dvacet sedm lžiček. Dvacet osm lžiček. Dvacet devět lžiček. Třicet lžiček.
Bude to stačit? Postupně přidával další, našel jich přesně třicet – drahocenných stříbrných lžiček. Třeba to vyjde… Kolik toho ještě bude muset ukrást, aby ho konečně propustili?
Au, ta žehlička pálí!
„Dobby!“

Fandom: no...bible?
Varování: držím se původního významu, ale moje interpretace je vlastně děsivě rouhačská, tudíž kdo není ochoten připustit, že věci se mohly stát i jinak a že měly jiný účel, nechť nečte a hlavně nekamenuje!
Opakuji varování!
Pevně se držel Jeho ruky. Teprve po chvilce ho napadlo, jestli Mu nezpůsobuje další bolest. Povolil stisk a vzhlédl k Němu. Nadechoval se k omluvě, ale Jeho oči mu věnovaly pohled plný míru a odpuštění.
Zjizvenou rukou ho pohladil po tváři. Zachvěl se, okamžitě si vybavil chvíli, kdy tento dotek cítil naposledy. Zdálo se to tak dávno…
Ale nyní již nic z minulosti neexistovalo. Nebyla žádná zrada. Žádná smrt. Třicet stříbrných zůstalo v rukou farizejských.
Splnil svůj úkol. Cejch zrádce mu zůstane navždy. Ale udělal by to třeba tisíckrát. Miloval Ho. A On ho svou láskou nyní vede do nebe…

Taurenský válečník běžel. A běžel.
Zkracoval si cestu divočinou a nevadilo mu, že na něj občas zaútočí divé zvíře nebo nepřátelský lupič. K jejich zabití mu stačila jediná rána mečem. Byli hluboce pod jeho úrovní. Chvílemi nadával sám sobě, že neletěl, ale jindy byl rád; to když sbíral vzácné byliny. Aspoň si vydělá pár zlatých.
Konečně dosáhl přístavu vzduchodí. Nejkratší cesta do Undercity. Tam už stačí jenom předat dopis a otevře se mu cesta k získání vysněného meče… tak si to maloval, když jeho kontakt prohlásil:
„… tenhle balíček dones zpátky do Thunderbluffu. Získáš… třicet stříbrných.“
Zavyl.
„Nesnáším řetězový questy.“