DMD č. 5. pro 5. 4. 2014. Téma: Velení nech na mně

"Erwin, já si myslím, že tohle není zrovna dobrý nápad."
"Ale Miku, neboj se, nech to všechno na mně."
"No právě o tom mluvím!"
"V tom případě nechápu, co ti na tom přijde špatného!"
"'Ale vůbec nic! Co by taky mělo! Vždyť jenom máme na povel jednu celou armádu kterou máme vést do války!"
"Jo, no není to super!"
"Erwin! Ty dokážeš obrátit v naprostou katastrofu daleko lehčí věci. Jak, prosím tě, chceš zvládnout tohle?!"
"Miku, přestaň vyšilovat. Obleč si svou zbroj, postav se do čela vojska a hlavně, velení nech na mě."
"Ale já-"
"Dopadne to dobře. Věř mi."

Jeskyně. Člověk by tam neměl chodit, ovšem pokud chcete být sežráni medvědem nebo zabiti bandity, tak směle vpřed.
Mrakoplaš si dodal odvahy a se Zavazadlem v závěsu vyrazil kupředu. Conina natáhla ruku, aby ho zastavila. Síla úderu jej málem svalila na zem. On nikdy nebyl zrovna příkladem mužné síly.
„NE. Velení nech na mě. Ty se jenom snaž neumřít,“ řekla rázně.
„Vždyť ty jsi ženská!“
„To ty tady nosíš šaty…,“připomněla mu Conina.
„To nejsou šaty! To je róba a nosí ji všichni mágové!“ osočil se na ni Mrakoplaš.
„Když to říkáš…,“pravila a odkráčela s tasenou zbraní do tmy.

"Říkám ti, že to půjde". prohlásil Semen. "Já ti zase říkám, že to není možné vypálit pálenku ze dřeva" řekl Jakub. "Naše rodina se o to pokouší už po generace a přesto nic". "Vzhledem k tomu, že jsme členy mezinárodního svazu paličů, tak by ses měl držet aspoň našich zkušeností"."Když jsme tomu byli nejblíž, tak vybuchl kotel Titanicu". "Stejně to dokážu" řekl Semen a bouchnul dveřmi.Týden byl klid a pak se ozval výbuch, který vzbudil celé Vojslavice. Jakub věděl odkud ten zvuk šel s jistotou profesionála. Semen seděl na dvorku a ruiny jeho domu byly všude kolem něj.

Nemá smysl vyjednávat. Takovému požadavku nevyhoví, ať řeknu cokoliv. Tolik lidí prostě nepustí. A nepřesvědčíme ho ničím.
Měl bych jen žádat lepší podmínky. To by mohlo vyjít. A lidi by byli vděční, nemysli si.
I kdyby kdovíproč souhlasil, kam půjdeme? Všude nás vybijí nebo na tom budeme stejně jako tady. Časem se lidi budou chtít vrátit, tady to aspoň znají.
Vážně by bylo lepší domluvit menší dodávky cihel a dobrý přísun slámy. I ty pravidelné oběti by mohly vyjít, kdyby se na to šlo chytře. No nebylo by to lepší?
Nevidím Tvou tvář, ale proč mi připadá, že se usmíváš?

‘STARK! You will unhand me immediatly, or I swear by Valar I will-‘
‘What? Turn me into a human popsicle?‘ Tony snickered letting go of the Frostgiant’s hand.
‘I am not in the mood for jokes, Stark!‘ Loki snapped, irritated. ‘Look, we have to get out of here before anyone notices us,‘ he said a little calmer.
Tony’s face finally got a more serious expression and he looked at the endless snow they were surrounded by.
‘Fine.‘
‘Obey me and I will lead the way. Leave it to me and I will bring us safely back to Earth, I promise.‘

"Tady odboč doprava," ukázala Saskie.
"Jsi si jistá?" zeptal se Radovan se skeptickým pohledem do indikované postranní uličky.
"To je to, co říká mapa," pokrčila rameny.
"Podle mojí navigace bychom měli jet ještě dál," ozval se vedle Saskie hlásek Grety. Saskie ji praštila pohledem, ale Radovan zjevně věřil víc technice.
Když ani po dvaceti kilometrech nenarazili na silnici, ze které kvůli objížďce sjeli, musela blondýna i její smartphone kapitulovat.
"Doufám, že ty dokážeš číst v té mapě správně. Nebo si ji mám položit na volant a posloužit si sám?" zeptal se Radovan trochu kousavě.
Saskie se usmála a převzala velení.

"Milesi, nech velení na mě!"
Kapitán Matheson se podíval na svého přítele, a pokusil se zvednout. Zasténal, když mu do poraněného boku vystřelila prudká bolest.
"Já ti nevím, Sebastiane, zdá se mi, že si to moc užíváš. A už máš zase ten svůj šílený pohled."
Někde blízko vybuchl granát, a k oběma mužům doběhl jeden z nových vojáků.
"Pane, potřebujeme...," začal, ale najednou se jeho hlava rozlétla, když ho zasáhla kulka.
Sebastian sebou praštil na zem, a vyčítavě se na velitele podíval.
"Notak, vezmu to za tebe, jen pro jednou."
Miles Matheson si povzdech: "Tak běž, ale nenech se unést."

Když dostala Královská družina první možnost zúčastnit se opravdového boje, všichni byli nadšení. Tolikrát zkoušeli proti sobě bojovat na cvičišti, ale nikdy je nepustili do války. A jen proto, že princ Korin byl jediný dědic.
Jenže teď měl projevit svou odvahu v boji, aby se mohl oženit, protože zplodil dítě, které by se narodilo nelegitimní.
Ukázalo se, že vyhrát, neznamená jen bojovat. Když došlo na taktiku, princ zcela propadl. Snad každý z jeho družiny měl chuť říct, velení nech na mně, ale nemohli ho zostudit. To on je měl vést do války. Díky jeho zaváhání zbytečně zemřela spousta jeho lidí.

„Arture.“
Ten hlas znal. Vzhlédl a spatřil jeho.
„Zmiz,“ zavrčel. „Dokážu psát lépe.“
„Jsem to nejlepší,“ zašeptal Sherlock Holmes a přistoupil až ke svému stvořiteli. „Nedokážeš beze mne být. Oživil jsi mne!“
„Tak dost!“
Přitáhl k sobě nový list.
„Kulka zasáhla doktora Watsona přímo do hrudi.“
Scéna před ním se proměnila. Sherlock klečel u těla svého přítele, který vypadal, že vydechne naposledy.
„Ne,“ šeptal.
A pak…
„Od sebe! Okamžitě!“ zakřičel zděšeně Doyle.
„Watsone… Johne…,“ šeptal Holmes.
Doyle vztekle přeškrtal slova, která právě napsal. Scéna zmizela.
Chtěl se vrátit ke svému historickému románu, ale nakonec začal psát další dobrodružství slavného detektiva.

Můj milý hráči,
V první řadě bys měl vědět, jak moc mě těší, že tě mám. Nejen na své straně. I v téhle hře. Pravda, bylo to trochu překvapení. Vlastně trochu víc. Sám za sebe ale mohu říct, že to bylo překvapení příjemné.
Tohle je začátek. Jak už víš, tahle hra stojí na spoustě rituálů a specifických pravidel. Ale nemáš se čeho bát. Jdeš na to správně. Snažíš se vidět pod povrch věcí a na rozdíl od jiných kandidátů neskáčeš na laciné návnady. Už jsi získal spoustu bodů navíc.
Uvidíme se ve skladišti. A jako vždy, velení nech na mně.