Pán prstenů

Jak na břehu Brandyvíny
hnízdí ptáci vodní,
na hranici patrolují
krajníci den po dni.
Cinky cink, cinky břink,
cinky cinky cinkylinky,
cililinky, cililink,
na hranici patrolují
krajníci den po dni.
Nejsou zbrklí, ba ni líní,
nic ti nedaj‘ levně,
písničku si zanotují,
jak dub stojí pevně.
Cinky cink, cinky břink,
cinky cinky cinkylinky,
cililinky, cililink,
písničku si zanotují,
jak dub stojí pevně.
Jsou to zkrátka hoši smělí,
písnička jim přijde vhod,
lump a zloděj, co je potká,
nadělá si do kalhot.
Cinky cink, cinky břink,
cinky, cinky cinkylinky,
cililinky, cililink,
lump a zloděj, co je potká,
nadělá si do kalhot.

Můj chrabrý Králi koní, snad odpustí mi Eru,
když za tebou přicválám do síně v pološeru.
Podoben tvojí slávě můj kůň se zbrklý vzpíná,
a na královském stole slib vypitého vína.
Má helmice kožená, a kalhoty jsou tkané
jen z věrnosti a lásky, můj nejjasnější pane.
Však důvěra se levně v tvém panství koupit nedá,
v kom zrada hnízdí tiše, tu na hřbet smrt mu sedá.
(Cink! A postroj padá, muž utopil se v hlíně.
Já poklekaje k trůnu, on usměje se líně.
Král Theodén je mrtev, ať žije králík s mečem,
když po rohanské zemi jen zbabělá krev teče.)

sádra
ořešákové dřevo
„Pane a už jste si vybral z toho katalogu od trpaslíků?“ zeptá se Erestor, aniž by zvedl oči od seznamu.
„Ne, všechno se zdá tak nepohodlné."
***
„Pane, objevil jsem truhláře z Kraje. Jejich národ si potrpí na pohodlí a zakázku provede podle tvých představ.“ Erestor představil pánu domu malého mužíčka.
***
Přede dveřmi se tvořila dlouhá fronta. Poslední se snažil nahlédnout dopředu, kde to vázne a první netrpělivě přešlapoval z nohy na nohu.
„Glorfindeli! Ty si tam snad čteš!“ obviňuje jej, zatímco klepe na dveře.
Zlatovlasý elf konečně vyjde ven a řekne: „Pardon, ale to je jako křeslo.“

Je ticho, které je nepřítomností hluku. Zurčení říčky, když povodeň odezní a vlny odplaví Prstenové přízraky. Nevtíravý zpěv elfích hlasů. Šumění větru a cvrlikání ptáků v lese Lórienu, kde není zlo (pokud si je nepřinesete s sebou). Praskání ohně v domácím krbu po návratu z dlouhé cesty.
Je ticho, které je nepřítomností zvuku. Zmlknuvší noční les, než se na stezce objeví černý jezdec. Oněmělá Cesmínie bez zvířat i ptáků. Strachuplné mlčení Morie. Mrtvá krajina Mordoru, kde snad nic ani nemůže žít.
Je ticho, které je oněměním smyslů přehlcených vjemy. Křik racků, hučení mořského větru a šedá loď plující na západ.

"Co chcete dnes vyprávět?" otázal se starý, vrásčitý hobit sedící na lavičce.
"Třeba o tom, jak jsem překonal mohylové duchy? Nebo o obsazení Železného pasu? Nebo jak jsem doprovázel Společenstvo prstenu?"
Poslouchající děti z Minas Tirith obracely oči v sloup. Vyprávění starého malého strýčka už slyšely tolikrát...
Hobit, vida, že u obecenstva zřejmě s příběhy neuspěje, prohlásil, "No dobře vy uličníci, tak si teda běžte koupit karamely," pak zalovil v kapse s úsměvem hodil drobotině hrst mincí.
Děcka vypískla a utíkala pro mls. Jen jedna holčička se ještě vrátila a se slovy "Děkujeme strýčku Pipine!" dala starci pusinku na tvář.

"Vidíš, tatínku, nakonec všechno dobře dopadlo. A jak jsi tvrdil, že všichni pomřeme a lidé zklamou, ale přece se všechno v dobré obrátilo! Středozem je svobodná!"
"Jsem rád, že jsem se mýlil."
Arwen přímo zářila. Místo uvadajícího podzimu byla oděná v barvách jara, její úsměv jako hvězda na nočním nebi.
"Musíš mi teď slíbit, tatínku, že budeš o světě smýšlet lépe. Až odjedeš, už ti nebudu moct připomínat, že všechno není jen černé."
Měl se usmívat, když věděl, že po krátkém jaru už svou dceru nikdy neuvidí? Jak vysvětlí své ženě, že jejich Večernici nechal daleko za mořem?
"Slibuji, Arwen."

Královna Arwen měla velmi ráda svého manžela. Co by pro něj neudělala! Přesto si nemohla pomoci a jisté aspekty jeho povahy ji po mnohých letech soužití začínaly vadit. Zvláště když ty samé pozorovala u svojí nejstarší dcery.
"Tinwiel, chápu, že bály nejsou ve tvém okruhu zájmu, ale prostě patří k zodpovědnostem princezny."
"Mamiiiii..."
"Tanec ti jde, šaty jsem ti ušila přesně podle tvého přání, šperky ti poslal strýček Gimli. Boty ti dovolím pohodlné!" rozčilovala se Arwen.
"Nechápu, proč okolo toho děláš takový humbuk, mami. Táta tak chodí často."
"Moje dcera nepůjde na ples s mastnými neumytými vlasy! Marš do koupelny!"

„A jak se daří tvé rodině Bergile?“
„Třeba můj strejda z matčiny strany je úplně na dně." začne vyprávět chlapec.
„To musí být velmi urozený muž,“ prohlásil Pipin.
Bergil se zarazí, protože to je nejjasnější věc pod sluncem a vysvětluje: „To právě ne, pane. Ten je na tom fakt špatně. Nemá domov a kolikrát nemá ani na chleba.“
„To je zvláštní,“ řekne zamyšleně Pipin. „ Když se u nás o někom řekne, že je na dně, tak je na tom přímo skvěle. Třeba pan Frodo je nejbohatší v Kraji bydlí ve Dnu pytle, což je nejhlubší a nejlepší nora v Hobitíně.“