Pán prstenů

Doufal, že najde, po čem jeho srdce prahlo, svůj rod, své druhy, halasnou hostinu a pár nekorektních vtípků. Místo toho teď stál v setmělé síni, jejíž ticho mrazilo do morků kostí a vousy mu vstávaly hrůzou. Místo bezpečného přístavu našel hrobku. Místo svých druhů našel nepřátele, kterým stěží uniknul, aniž by pomstil svůj lid a mohl pro něj zemřít. A při tom úniku přišel o moudrého vůdce, smiřitele, který mu dával naději, že může zachránit svět. Možná je opravdu potřeba padnout na samé dno, aby se mohl odrazit až k výšinám. Ale odrážejte se pořád, když máte sotva metr dvacet.

Gandalf stál na vrcholu nevelkého kopce a přemýšlel. Zítra vypukne rozhodující bitva o budoucnost Středozemě. Jenže jeho myšlenky se stále vracely k tomu vzkazu.
Nemohl tomu uvěřit.
Lidé mají rádi představu bezpohlavních čarodějů – sex prý ničí magii.
Pche!
Problémem jsou spíš nekonečné roky života, jednoho pak ledacos přestane bavit.
Navíc… dlouhověké partnerky mívají tendence po pár stoletích pomlouvat, když jeden potřebuje změnu.
Zjistil, že dokáže být atraktivní pro lidské ženy – a občas byl hluboce zaujat i on.
Tahle byla výjimečná.
Jenže…
Zítřejší bitva v porovnání s tímhle průšvihem vypadala skoro… lákavě.
Bitvy uměl.
Ale vůbec, absolutně se necítil být… otcem!

TU DU DUM DUM.
TU DU TUDUM.

‚Po těch schodech se snad prohánějí olifanti,' pomyslel si Elrond.
Pod schody uviděl Erestora. Na prvním odpočívadle stál podkoní a práskal nad hlavou bičem, o schod níže byli Elladan s Elrohirem s meči a jezdeckými bičíky a proti nim se bránil Glorfindel.
„Co se to tady děje?" Matně si vybavoval, že mají mít hodinu dějepravy.
„Pane, zkoušíme novou výukovou metodu škola hrou."
„Nad mou pracovnou? A nebyl ten balrog jeden?"
„Glorfindel říkal, že tady se to podobá tomu průsmyku. A podle něj byli balrogové tři."
Elrond rezignoval a dodal jen: „Budu pracovat venku."

Koncem třetího věku ve Středozemi:

„Mohu Vás vyrušit, paní Arwen?“

„Jistě, Glorfindeli, pověz mi, co máš na srdci.“

„Působíte smutně, doufal jsem, že se mi povede vás rozveselit.“

„Děkuji. Jen přemýšlím nad tím, jestli je elfí nesmrtelnost darem, nebo spíš prokletím.“

„To je normální, má paní. I já nad tím často dumám, a to mám jistě mnohem prostší důvody než vy.“

„A jaké?“

„Víte, vždy jsem měl slabost pro tu nejhorší lidskou kuchyni – zejména přeslazené vdolky. Ale když je mým údělem žít navěky, jak je mohu jíst? Copak si mohu během několika staletí zničit zuby a pak být navždy mrzákem?“

„Takže všichni? Skvěle, vezmem to znova." Režisér si spokojeně zamnul ruce.
„Ale tu hostinu jsme přece točili už včera," poznamenal Hugo Weaving. „A co má být tohle?" Opatrně vzal mezi prsty list salátu.
„Zjistil jsem, že fanoušci si představují elfy jako vegetariány. Takže to přetočíme."
John Rhys-Davies se zasmál.
„Být tebou, moc bych se nesmál," procedil skrze zuby Orlando Bloom.
...

Po dlouhém natáčení se všichni sešli u večeře a zaraženě koukali na mísy s už trochu oschlým salátem. Zdálo se, že jen Peter Jackson má dobrou náladu.
„No tak, pojďte si nabrat! Je to výborné," pobízel herce a filmový štáb.

Trpaslíci se jen neradi vydávali nad zemi, ale někdy to přece jen bylo nutné. Obzvlášť, když se někdo narodil do rodiny dřevorubců. Prohlížel si stromy v okolí, když zaslechl nedaleko hlasy. Schoval se v křoví. Elfové, ty mu tak ještě chybělo potkat. Rozhodl se, že vyčká, než odejdou.
Čekal už snad hodinu, ale nezdálo se, že by se snad chtěli hnout. Opatrně vyhlédl a ke svému zděšení viděl, že se koupou. A bez svršků. Jeho mínění o elfech kleslo ještě hlouběji. To Aule je stvořil hezky už s oblečením a slušný trpaslík jej sundává jen zřídka a pouze v soukromí!

Hobiti žijí v Kraji, mají rádi mír a pokoj a jsou ještě menší než trpaslíci. Proto je většina národů považují je za neškodné.

Gandalf věděl, že opak je pravdou. Bilbo Pytlík to dokázal na výpravě se skupinou trpaslíků. Nepotřebujete ale výpravu, abyste zjistili, že někteří hobiti mohou být i nebezpeční.

Nad Hobitínem se prohnal zářící drak a změnil se v nádherný ohňostroj. Za sebou ale nechal chaos.

Za touhle téměř pohromou stáli dva ušpinění hobiti a smáli se, dokud se za nimi neobjevil vysoký čaroděj. Stačilo strávil den se Smíškem a Pipinem, abyste věděli, že slovo neškodní všechny hobity nevystihuje.

Stopařův průvodce uvádí, že kopr je meziplanetárně rozšířená rostlina s mnoha využitími.

Doktor bojoval s mimozemšťany, kteří chtěli Zemi využít pro koprové plantáže.

Bratři Wichesterovi byli očarováni pytlíkem kopru, nad kterým čarodějnice zašeptala kouzelná slůvka.

John Watson uvařil koprovku, kterou Sherlock jako všechno ostatní odmítl.

Sam Křepelka vytáhl uprostřed Mordoru z batohu kopr a ochutil tak pár hubených králíků.

Na Ankh-Morporském poštovním úřadě zavedli po úspěchu zelné i koprovou známku. I po rychlém stažení z výroby ji pár sběratelů pyšně vystavuje.

Staří Egypťané kopr používali pro zklidnění žaludku.

Já dostanu téma kopr a celý den nemůžu vymyslet co s ním.

Zdálky slyší zpívat Toma. Vede hosty. Usměje se a v zadní místnosti přichystá matrace, připraví připrývky a do umyvadel nanosí teplou a studenou vodu.V kuchyni dá měknout máslo, slije smetanu, vytáhne plástve medu a ukrojí tlusté krajíce chleba. Do džbánu nalije čerstvu vodu a na stole prostře ubrus. Tomův zpěv je slyšet hlasitěji - už je u domu. Zanedlouho klepají hosté.
Další den uklízí a pere. Sam to nevydrží a zeptá se: „Jak se stane, že se dcera Řeky stará o domácnost a ne o lekníny a ryby v řece?"
„Jsem přece Tomova žena," odpoví Zlatěnka, jakoby to vysvětlovalo vše.

Nemohl být větší rozdíl než mezi prastarým Fangornem a lesy v blízkosti Orthanku.
Původní stromy nechal Saruman vykácet, stále ale potřeboval dřevo. Do Fangornu si ani skřeti netroufali.
Vznikl proto nový les. Rychle rostoucí smrky, všechny ve vzorných řadách.
Entové je vnímali jako naprosté cizince. Tohle byli otroci určeni pro sekery, ujařmení, němí.
I Stromovous jen krčil uzlovatými rameny.
Řeřábek měl však jiné mínění. Tajně smrky navštěvoval a rozmlouval s nimi. Dlouho bez odezvy. Ale kteréhosi dne jeden strom zamrkal, jako by se probouzel...
Saruman nic netušil. V útoku na Železný pas však podpořily enty i smrky. A získaly svobodu.