Hell on Wheels

Na jedné straně náměstí stál Bohannon, nejlepší pistolník v okolí. Na druhé byl roztřesený doktor Whitehead, který zoufale zvedal zbraň.
Grete se slzami v očích poklekla. Dnes ráno do obchodu Doc vtrhnul se strachem v očích, jakmile ho Bohannon k souboji vyzval, a vypověděl jí tajemství své minulosti. Slíbila mu, že to bude v pořádku. Políbil ji... ale v pořádku to nebylo
Teď zbývalo jen doufat, že nejhorší střelec ve městě trefí cíl.
Zazněl výstřel a hlaveň obklopilo kolo tmavošedého dýmu. Doktor sebou cukl.
Cullen nehnul ani brvou a namířil. Když se kouř rozptýlil, Doc se podíval do tváře smrti.

Úspěch maloměstského obchodníka je přímo úměrný tomu, jaké vztahy udržuje se sousedy. Grete byla úspěšná velmi – a drbat k ní chodilo celé město. Ostatně proč ne - venku bylo věčně lezavo a vevnitř hřála kamna.
Proto dobře věděla dřív než ostatní, že řezníka Bauera podfoukli hospodští, že indiánská manželka od Irčana Lebecka včera vykuřovala saloon proti zlým duchům i že pan Durant stále churaví.
Grete měla přirozený talent na lidi – uměla poslouchat a sama neříkat mnoho. Jediný, u koho to nešlo, byl doktor Whitehead. Grete tušila, že jakkoliv u ní doktor tráví času požehnaně, něco jí skrývá.
Brala to jako výzvu.

Proti indiánům neměla Grete v zásadě nic. Teď před ní jeden zmokle stál, konvertovaný holobrádek, reverendův misijní úspěch.
Grete koukla, co jí přinesl. Stará kožka byla místy flekatá a proděravělá.
„Frau. Já za tuto nutrii potřebuji tři dolary. Musím splatit reverendův dluh za ohnivou vodu," pronesl školáckou dikcí. Nutrie smrděla.
Grete zvažovala dát mladíkovi dolar a kožku spálit, když do obchodu vešel doktor, s laskavýma, měkce hnědýma očima. Josephovi věnoval úsměv.
Grete vrazila indiánovi tři dolary a zoufale pohlédla na chlupatinu, která se sbíhala do slepených špiček.
Odpoledne visel nad pultem velký nápis „ostnatá nutrie, 1 ks, spec. nab.: 4$“.

„Pánové, takový prsa jste neviděli!“ rozkřikoval se Greg O'Connor. Grete obsluhovala zákazníka před ním.
„A pas vykrojenej, prdelka jako broskvička...“ chlap svoje vyprávění doprovázel výmluvnými gesty.
„Aby ses nerozplynul! A která běhna to byla?“
„Člověče, je jí tak sedmnáct nanejvýš. Barb se jí říká. Á, ránko, Frau Aberdeen.“
Grete byla vždycky od rány, ale teď jí z očí šlehaly blesky:
„Ty. Hnusnej prasáku. Seber se a vypadni z mýho obchodu. Takovou špínu tady trpět nebudu.“
Když Greg, jeho kumpáni i jejich výplaty zmizeli, Grete, aniž se otočila na doktora, který postával v rohu, tichounce řekla: „V červnu jí bylo šestnáct“

Grete se pokřižovala. Svatostánek tady v městečku nebyl nic moc, ale jí stačil.
Pane Bože, dej, ať Barbara pochopí, že to s ní myslím dobře, holka jedna pitomá – promiň, pane Bože – a vrátí se domů.
Dej taky, ať se doktorovi Whiteheadovi daří a ty paznechty, co mu dluží peníze, stihne padoucnice.
A kdyby tě to moc neobtěžovalo, dej, ať někdo konečně koupí tu smradlavou veverčí kůži, jinak ji brzo vyhodím oknem.
Ale o tu volbu starosty, o tu se, pane Bože, starat nemusíš. To já už si zařídím sama, protože ženská neženská, nikoho lepšího na to v tomhle městě nenajdou.

Když vás ve městě znají jako vdovu Aberdeenovou, i když vám ani nebylo čtyřicet, zvyknete si, že pro ně nejste úplně ženská.
Svého manžela jsem milovala, ačkoliv to nebyl žádný fešák, spíš brýlatý sušinka, původně z Bavor, ale byl rovný chlap a taky poslední, kdo mě kdy hladil po tvářích a oslovoval Grétko.
Vdova Aberdeenová rychle zapomněla na zahřátou postel, cizí ruce na svých ramenou a bocích. Nechyběly mi. Nebyl čas.
Tak proč se mi teď třesou ruce? Doktor mě jen oslovil Grete a vzal mě za ruku, jako soucitný přítel.
Čtyři roky stačí, aby člověk odvykl doteku cizí kůže.

Doktor Whitehead seděl na zápraží. Rád sledoval obyvatele tohohle železničního městečka, ale některé pozoroval výrazně častěji. Třeba Gretu.
Každé úterý v poledne důstojně zamířila ze svého koloniálu k saloonu – a bordelu v jednom. Nikdy nevešla, jako by se bála, že na ní ulpí neřest. Zavolala si ven mladičkou překrásnou Barb, kterou každý znal, mnoho mužů velmi důvěrně. Někdy s ní mluvila klidně, jindy křičela, jindy prosila. Barb křičela často. Odešla vždycky.
Grete se vracívala se strhaným výrazem. Úterý odpoledne považoval doktor za dobrou chvíli pro návštěvu koloniálu.
Jako jediný muž ve městě už chvíli věděl, že Barb je Gretina neteř.