Jakub Vandrovec

Jsem se takhle jednou procházel po FF a na baru Junior jsem potkal Jakuba Vandrovce. Jakub mě z neznámého důvodu poznal a pozval mě k řešení svého problému. Jakub nevěděl, jak udělat vejce po dunařsku -slavný to recept o kterém slyšel od svých kamarádů z cechu svobodných páleníků. "Jakube milerád tě s tímhle receptem seznámím." Vzal jsem Jakuba do duna místnosti, kde právě probíhal duna workshop, který se jmenoval vaření s dunou. Jakub od nás možná odkoukal složitý postup, na to jak připravovat dunařská vejce. Složitý postup spočíval ve vaření vajec na rumové lázni. Jakub odjel silně posilněn rumovou lázní.

„A ani ta vejce od strejce už nikdo nechce,“ povzdechl si Jakub Vandrovec
„A co je to vlastně za plemeno, tyhle vaše slepičky? Černé, hubené, taková mají pichlavá očka. Takhle jsem si vždycky představovala plivníky“.
Můj společník si odkašlal a změnil téma hovoru.
„Stany si postavte támhle vzadu u maliní. Já se teď navečír ještě musím někam vypravit, mám nějaké důležité vyřizování. A kdyby vám to nevadilo, poprosil bych vás teď o malou zálohu na ubytování.“
„Stačilo by zatím 180,- zlotých?“
Náš dočasný domácí popadl rychle peníze, vzal ze stodoly čtyři demižony a s hlasitým povrzáváním vozíku zamířil do vesnice.

Ve Vojslavicích se začali ztrácet lidé. Většina z nich se ztratila v lese poblíž Vojslavic. Většina vesnice přišla za Jakubem, aby zjistil co se děje.
Druhý den večer Jakub vyrazil. Přišel na okraj lesa a tam ji zahlédl. Nejhezčí ženu jeho života.Snažil se odolávat, ale ani to mu nebylo nic platné. Najednou tancovali. Svět se s Jakubem točil a už mu začínaly docházet síly. Dryáda to na něm zřejmě poznala, protože o chvíli později už souložili. Jakubovi proběhla hlavou myšlenka, že je to jeho konec a omdlel.
Ráno se vzbudil a viděl svojí placatku náhodou rozbitou o uschlý strom.

Jakub se vzbudil v krajině ,kterou nepoznával. Kolem běhalo spoustu tvorů z nichž ani jednoho neznal. Až po chvíli mu přišlo, že vidí něco známého. Vypadalo to jako vejce. "To-to-togepi," prohlásilo vejce. Jakubův mozek to bystře přeložil jako:" o-o-omelety." Jakub se zamyslel, došlo mu, že taková omeleta po dlouhé a náročné noci by nebyla k zahození, ale z jednoho vejce?
O chvíli později zahlídl malou skupinu těchto tvorů. Jakub zkusil sebrat nejbližší, ale vajíčko se mu odkulilo. Jakub ale rychle vymyslel, jak na ně.
Zul si svoje holínky, které zažily ještě cara. Hodil svoje ponožky do hnízda.
Omeleta byla skvělá.

"Občane Vandrovče, co to tam děláte," zeptal se strážník Birski. "Co bych dělal, opékám si šašlíky." "Že vy jste toho psa zase ukradl a podřízl?" "Zabil jsem ho a podřízl, ale udělal jsem to pro dobro lidstva, jinak by tu pozabíjel celou vesnici" "Jeden pejsek?" "To je tak akorát pro tebe do huby Jakube.
Přiznej se a půjdeš před soud za zabití psa, nepřiznej se a prohledám tvůj pozemek a pak bude pes tvá nejmenší starost.Strážníku nechtěl byste kožíšek pro manželku ? Copak Jakube nevíš, že úplatky neberu" Strážník se podíval na kožku, která se všemožně hýbala. Jakub řekl :"Vlkodlak".

Bardak byl šest let fašista z přesvědčení, vydržel to až do jednoho večera, kdy je očividně přijeli zachránit komunisti. Bardak věděl, co se sluší a patří. Svoji SS uniformu spálil a jal se studovat, jak se má stát pravým komunistou. Návod našel u jednoho z mrtvých komunistů a proseděl nad ním celou noc. Druhého dne ráno hledali soudruzi sympatizanty fašismu, ale všem výslechům a svědectvím Bardak unikl. Podezření na něj padlo až třetího dne, když se nechtěl o svou vodku podělit s ostatními a byl by z něj komunista jak se patří nebýt Jakuba, který u něho našel Mein Kampf.

" Takhle to fungovat nebude, budeme potřebovat krev nějakého z jeho příbuzných" řekla Jakubovi místní čarodějnice. " Strýc by stačil?" "Ano, klidně i strýc." Jakub se tedy vypravil do hospody ve vesnici. "Andrej Bardak?" Jeden z mužů přikývl, Jakub ho jednou ranou uspal a zle se rozhlédl po zbytku. Venku ho přehodil přes vůz a odvezl k čarodějnici do chatrče. Čarodějnice ho trošku řízla a tu trošku krve přihodila do kotle.Nic se nestalo. "Zřejmě bude potřeba více strýce," řekla čarodějnice řízla hlouběji a přilila dobrých pět deci. Nad kotlem se vznesl černý mrak. Druhý den ráno Bardaky vzbudil zvonek a berňák.

Neznámá žena seděla na baru a popíjela s hosty. Prázdných dvoudecek už před ní stálo požehnaně. "Už je čas," řekla a sešla do sklepa. Všude kolem byla tma. Kolem se ozývaly divné zvuky. Najednou se na ní vyřítila skupinka ghůlů. Žena jednomu z nich uhnula, druhému podkopla nohy a třetího sťala bajonetem vytáhlým z holínky. Druzí dva se mezitím stihli vzpamatovat. Jeden z ghůlů ji vytrhl bajonet z ruky a druhý se na ní mezitím vrhnul. Žena mu jednu ranou zlomila vaz a třetího vyřešila stejně. Vrátila se do baru, objednala si a o pět měsíců později se narodil Jakub.

Jakub se vzbudil ráno ve svém chlívku,měl zhruba dvanáct promile. Vůbec si nepamatoval včerejší noc, v hlavě mu divně šumělo. Kraelk řekl svému kolegovi "subjekt z planety země, prokázal velkou míru otravy alkoholem." Na téhle planetě je rozhodně život, nicméně jestli inteligentní o tom stále můžou být pochyby." "Necháme mu tu důkaz na téma,že jsme tu byli,ale nikdo neví, jak se se s tím srovná". Jakub se snažil srovnat, očividně ho někdo operoval, když měl na sobě jizvy, které nikdo jiný neměl, normálně nikdo totiž nemá jizvy na nose. Jakub si uvědomil,že pravda je tam venku.

Jakub přišel na místní slavnost. Jak ale tančit s mrtvými, když zbytek odporuje. Vnuk potká dědečka. Babička vnučku. Jakub tátu. "Jak si dneska zatančíme?" "Viděl bych to na waltz." Někteří z nemrtvých se zamysleli.
Viděli členy svých rodin po letech, ale právě proto měli velkou radost.
Jakub viděl, jak dcera tančí s otcem v jedinou noc, kdy je to možné,kdy se mlůžou živí a mrtví setkat a nemění to přirozený řád věcí. I Jakub si zatančil i jeho maminka se zjevila a právě proto si i ve svých pětaosmdesáti letech zatančili. A hemželi se po parketu až do rána.