Bonus č. 7 pro 25. 4. 2014. Téma: Vejce - crossover

Ulice Edinburghu jsou jasně osvětlené a já odjakživa věděla, že v tomhle městě je magie, ale co tu dělám?
Je to sen? Pach pukavců rozprsknutých na číchsi dveřích...
Pamatuju si, že jsem chtěla vědět, jaké to je, být ve světě, který je prodchnutý magií. Nevěřila jsem, že by mohla být i v našem světě. Trochu jsem si hrála, blbá, blbá.
A teď jsem tady.
Ve světě, který ještě není hotový, úplně se nevyloupl. Vím, že v něm zuří válka.
Nádhera.
Ozvěna rychlých kroků...
... Stihla jsem si tam napsat policii?
Zatkli mě za znečišťování soukromého majetku.
Já ale tady pukavce neházela!

„Víte, mám trpělivost. Dobře, v jedenácti nic. Jenomže už mi letos bude třiadvacet. A pořád nic! Netvařte se, že nevíte, o čem mluvím.
Podívejte, Česká pošta, já vím, mohlo se to zašantročit. Ale po takové době?! Takže. Víte, co máte udělat. Doručíte tohle. Do konce léta čekám odpověď. Jinak vás najdu, okroužkovaný jste, a vezmu si rukojmí. A když ani pak nic, z rukojmích budou kraslice!“
Vypustila jsem sovy. Zděšeně se rozlétly po Příčné ulici.
*
„Copak, Rozárko?“ zeptala se Popelka poplašené rozčepýřené sovy.
„Ukaž... Žádost - dopis - Bradavice - co to zase je? Oříšek bys neměla? Už zas nemám co na sebe.“

Plachty zakotvených lodí pleskaly ve vánku. Kapitán, tělnatý chlap v kabátci, který na něm málem praskal, prohlédl náklad a se znechuceným výrazem vyplatil smluvenou cenu.
„Už jsem viděl leccos,“ řekl mi. „Papoušky, opice. Ale se sovou na rameni se tu ještě nikdo nepotloukal.“
Sovátko se zavrtělo. To, co se skrývalo pod plachtovinou, na které se přesvědčivě skvěla řada mušket, považovalo svým způsobem za děti. Ale vědělo, že už neožijí a poslouží dobré věci.
Kapitán se neobtěžoval kontrolovat víc. Místo zbraní měl v podpalubí kupu vajec, která za pár dnů začnou pořádně smrdět.
Tenhle nepřítel ti neublíží, Frances.
Šťastnou plavbu, děvče!