Nekonečný příběh

Hrdinové s rytířem v čele se za hlasitého křiku vrhli na obludu a rozdělili si spravedlivě síly.
Pjernarkrach držel Smerga za jedovatý štíří ocas, Vúšvusulin netopýr křičel do drakova ucha, Blubka oslňovala drakovo jediné oko, Ukuk s hlemýžděm rychle svázali drakovi nohy řetězem, aby ani neuskočil, ani neuletěl. A Hynrek se oháněl přetěžkou olověnou sekerou, vyhýbal se drakovým silným prackám, zatínal ji do dračích šupin hlava nehlava. Drak sténal, krvácel, rozháněl se svými obrovitými křídly, ale rány se rychle hojily.
"To není možné!" křičel Hynrek. "Copak neexistuje něco, co by ho zranilo trvale?"
"Určitě existuje, jenom nevíme kde!" odpovídali ostatní.

Když Hynrek a jeho nečekaná družina vtrhli do hradu Ragar, zdál se pustý a prázdný. Draka ani princeznu nebylo lze spatřiti, rozhodli se tedy prohledávat místnost za místností. Nejprve zamířili do sklepení.
Tam sice nenašli princeznu, ale naprosto nečekaně objevili kobku s olověnou sekerou. Rytíř zahodil meč a popadl těžkou zbraň. V tom samém okamžiku se z nádvoří ozval strašlivý řev a všechny zalila zima. Vzájemně si četli z očí strach.
"Nemusíte mi pomáhat, drak je moje povinnost," řekl jim rytíř rozklepaným hlasem.
Ani jeden ovšem necouvl. Nasadili si na tváře masky hrdinů a všichni společně se vydali porazit draka.

Princeznu Oglamár probudil uprostřed noci nepříjemný lomoz. Nejprve uši napínala, aby zjistila, co zase strašlivý Smerg chce, ale zvuk vycházel odjinud. Cvakot brnění byl nezaměnitelný - to musel být hrdina, který ji vysvobodí od všech utrpení.
Opatrně se přiblížila k oknu a vyklonila se. A vskutku, na nádvoří zahlédla v odraze pochodně dva rytíře. Jednoho ve zbroji, druhého, urostlejšího a určitě toho nejlepšího spíše tušila ve stínu opodál.
Jejich kroky směřovali kamsi ke sklepení, ale to princezně nevadilo. Alespoň měla dost času na to, aby po výstupu do věže našel hrdina princeznu v její nejlepší podobě.
Rychle, kam jen dala šminky?

Třísk - bum - bác - bum - bum - třísk - plesk - plesk - šláp - skví - au au au - bum - bum - plác - plesk - bác - bum - bum - třísk - špritz - bum - bum - tááááh - třísk - bum - bum - bác - plesk - plesk - plesk - třísk - kop - kop - cink - třísk - bum - bum - bum - bác - třísk - bum - bác - bum - bum - třísk - plesk - plesk - šláp - skví - au au au - bum - bum - plác - plesk - bác - bum - bum - ááááááááááá!

Jediné dračí ucho naslouchalo kakofonii princeznina vzteku. Nejraději by si všechny tři hlavy utrhal, že se kdy tak hloupě rozhodl, že si jako hospodyni unese zrovna tuhle princeznu. Jak dlouho může taková hladová ženská vydržet, než se uklidní?

"A není třeba něco, čeho se bojí?" Ukuk se díval dolů na dno příkopu plné škropiónů velikých jako on sám.
"Nevím o ničem, co by stálo za řeč," opětně si povzdechl rytíř.
Blubka se nenechala svést všeobecným smutněním. Sletěla níž, těsně nad jedovatá žihadla, a vyčarovala bludiččí světlo. Nejprve se nedělo nic, ale za chvíli se štíři jeden pod druhém začali obracet a světýlko následovali. Blubka neváhala a čarovala další světýlka, dokud na dně příkopu nebyly pruhy volného prostoru.
"Co koukáte, pojďte, rychle, dlouho světýlka nevydrží. Jsou přeci jenom bludičková." Zněla skromně, ale v duchu na sebe byla náležitě pyšná.

Písně princezny Oglamár byly den za dnem smutnější a začínala se ztrácet před očima. Stravu, kterou jí drak nosil, odmítala, neb nebyla z těch nejlepších surovin. Drakovi v jeho hrůzostrašnosti začala docházet trpělivost. Den za dnem přilétal k princezně a opakoval své požadavky: "Vařit, prát a uklízet."
Odpovědi byly každý den stejné. Až jednoho dne odpověděla.
"Vařit - dobrá, ale jen když budeš ty nejlepší věci přinášet. Prát - mám jemné ruce, ale ty stejně moc oděvů nenosíš. Ale uklízet? Tuhle zříceninu? Než střechu předěláš, ani mě nehne s uklízením, to raději hlady zemřu," odvětila Oglamár, dál se na draka ani nepodívala.

Stará želva Morla měla už dost spekulací o svém špatném zdravotním stavu, či dokonce úmrtí, a vyzvala na souboj v ringu slavného draka Smerga. Pokud si říkáte, jak si ta stará sušenka povede proti mistrovi s černým páskem v thajském boxu, nezapomínejte, že ačkoliv želva nevlastní pás bojový, vlastní úchvatný pásový opar. Když k tomu přihodíte pás cudnosti Morlina pomocníka vlčáčka Gmorka, zjistíte, že na pásy jsou tedy Morla a Smerg zcela vyrovnáni. Souboj těchto velikánů se odehraje poté, co Morla dostane povolení od Českého paralympijského svazu.
Ring vybudují dobrovolníci z penzionu Jitřenka.*

*Kde Morla před staletími přišla o panenství.

Stáli zrovna u třetího příkopu, když je zahalil mocný stín. Nad jejich hlavami proletěl drak Smerg a vletěl do svého útočiště na hradě Ragar.
"Zdá se, že nás neviděl," oddechl si Ukuk.
"Neviděl, ani neslyšel, nemohl," upřesnil Hynrek.
"Jak je to možné?" divila se Blubka.
"Neměli jste jistě čas si ho prohlížet, takže mi věřte, že tento netvor má sice tři hlavy – hlavu krokodýla, která chrlí plameny, poté hlavu stařeny s křivými ústy, kterými mluví, a hlavu starce s jediným okem a uchem. Zbylé oči a uši splynuly dovnitř krokodýlí hlavy."
"To ovšem znamená, že má slabinu!" radovala se bludička.

Pjernarkrach opatrně přenesl záludnými zelenými vlnami Hynreka i Ukuka, dámská část výpravy zdárně přeletěla. Ovšem na okraji druhého příkopu se opět družiníci zachmuřili. Hluboký příkop s kyselinou neriskoval tentokrát ani kamenožrout.
"Přátelé, nejsme v koncích, ale východisko z této situace nevidím," mudroval Ukuk.
"Hmmmm," potvrdil kamenožrout.
Rytíř očima měřil dálku k druhému břehu. "Snad kdybych se rozběhl a dobře se odrazil, třeba bych přeskočil," přemýšlel.
"Tak to si rovnou vsaď na svou smrt, vznešený pane. Na takovou dálku bys musel mít křídla."
"Křídla? Huhú!" vykříkla čenromůrka. "A kdo říká, že křídla nemáme?"
A pak předložila ostatním členům družiny svůj plán.

Celá výprava upírala oči k nejvyšší věži hradu Ragar, snažili se zahlédnout okno, z nějž se linul smutný zpěv princezny Oglamár. Zdála se tak blízko, a přesto zcela nedosažitelná.
Před nimi ležely tři vodní příkopy. Stáli na okraji prvního, ve kterém proudil zelený jed. Přeskočit se nedal, přeletět ho zvládli jenom někteří. Rytíř, pidiďas i dámy dumali, když vtom se Pjernarkrach zvedl a strčil do příkopu ruku.
Blubka vykřikla zděšením, rytíř jej hned tahal ven, ale... nic se nestalo.
"Hmmmmm, zdá se, že nepůsobí," zaduněl kamenožrout.
"Huhú, těš se princezno! Nás jenom tak něco nezastaví!" radovala se za všechny černomůrka.