DMD č. 28. pro 28. 4. 2015. Téma: Třináctý život není

Třetího dne odebral laborant z embrya, které odpočívalo v živném roztoku, jedinou buňku. Zbylých sedm bude stačit, aby z nich vyrostl plod.
V třináctém, osmnáctém, jednadvacátém, X a Y chromozómu označil fluorescenčními barvivy konce chromozómů.
Připravený preparát předal mikroskopikovi. Ten zapnul rtuťovou výbojku a vložil vzorek do fluorescenčního mikroskopu. Ultrafialové záření dopadlo na preparát a vyvolalo záblesky fluorochromů. Zvětšení mikroskopu nestačí, aby bylo možné uvidět úseky DNA, ale dokáže rozlišit světélkování fluorescenčních značek. Mikroskopik vyfotil svítící body a pečlivě je spočítal. Na třináctém chromozómu se objevily tři body. Trisomie indikující Patauův syndrom.
Snad bude mít více štěstí u dalšího vzorku.

Život první: idylické dětství na vesnici
Život druhý: vytoužené studium na vojenské akademii
Život třetí: rozvíjející se slibná vojenská kariéra
Život čtvrtý: zrada, zánik a zmar, beznaděj, bezmoc a vztek
Život pátý: na útěku, neustálý strach ze zrady a prozrazení
Život šestý: Albion. Letiště, poplachy, noční lety.
Život sedmý: záchranný člun kdesi na Kanálu.
Život osmý: nemocnice, sanatorium, rehabilitace
Život devátý: zalétávání nových letadel u Vickerse
Život desátý: mír! Návrat domů.
Život jedenáctý: znovu sedlákem. Milující žena, dítě na cestě
Život dvanáctý: kolektivizace, strach, udávání. Tenhle život opravdu žít nechci.
Půjčené letadlo není v dobrém stavu. Mlha, náraz, nekonečné ticho…

Takhle plýtvat životy,
takhle zkoušet osud,
no, o tebe se jedná, ty…!
radš se pakuj odtud,
Blázne jeden mizerná,
život je ti málo?
co to všechno znamená,
to ti za to stálo?
Že jsi jako kočka, pravíš?
bláhovost a drzá řeč,
ještě jednou a vaz si srazíš,
Damoklův ty zkoušíš meč.
Jednou devět, jednou dvanáct,
stejně jsou to pověry,
ty jsi člověk, žádnej paňác,
máš v znalostech mezery.
Kdybys myslel hlavou, říkáš,
asi bys tu nebyl,
teď mi stejně vše odkýváš
myslíš, že jsem debil?
Zasloužil bys, drába na tě,
pětadvacet na holou,
vyprášit ti prostě gatě,
zbytek doma vyperou.

Mája byla hezká copatá holka, která musela dělat přesně to, co my. Takže s námi jedla, spala, nosila botičky a další jiné věci. Občas jsem si říkala, kolik má asi životů, protože s ní nebylo zacházeno zrovna nejlépe. Ale ona to zvládala dokonce i bez oděrek.
Po nějaké době ovšem nastaly první velké pády – třeba ze schodů nebo z okna. Doufala jsem, že se jí nic nestane a bude s námi ještě dlouho, ale bohužel, dvanáctý větší pád byl její poslední. Zvládla toho hodně, ale bohužel po pádu skončila v silnici a tam ji přejelo auto. Byla to krásná panenka.

Bezvýznamné náměstíčko se změnilo ve válečnou zónu. Vzduchem létaly projektily všech velikostí, o výbuchy taky nebyla nouze a dystopická scenérie přívalem mrtvol a vraků obrněných transportérů ještě zvýchodněla. Největší klid nastal ve chvíli, kdy se povstalci skryli ve sklepě zdevastovaného domu před dělostřeleckou baráží.
Edvin se snažil přijít na nějakou fintu, jak se dostat za pozice nepřítele, ovšem soustavně ho rušil jakýsi nihilista sténavým „живота нет“. Když to zopakoval po dvanácté, Edvin se otočil, ale navzdory původnímu záměru ho nenapomenul.
Sténání totiž nebylo projevem zákopové filosofie; ten mukl to prostě dostal šrapnelem do břicha a tekla z něj nejen střeva.

Snažil se.
Ostatní ho už několikrát předčili.
Měl smůlu. Vždycky se nějak něco krapátko přihodilo, docela náhodou, a veškerá snaha vešla vniveč. Nikdy to nedotáhl na celý měsíc.
Ale tentokrát!
První den se musel přemlouvat. Pak se docela nadchl.
Třináctý den...
Nebyla jeho vina, že se pohádal s tím bídným plantážnictvem. V zápalu boje možná utrousil nějaké slůvko, ale... Konečně, ve studené vodě otužoval tentokrát i jiné, to je přece výhoda!
„Rychlonožko,“ Mirek zavrtěl hlavou, „to ti uznat nemůžeme. Ale tentokrát...“
„Himbajs! Dvanáct pokusů. Dvanáct dní. Třináctý Modrý život v čoudu!“ zahučel Rychlonožka.
„Ale že se, holomci, vyráchali,“ uchechtl se.

Vše nasvědčovalo tomu, že jarní ples na Pemberley bude výjimečnou událostí. Vše až na jediný detail – právě totiž dorazila mladší sestra paní Elizabeth a k hrůze všech se ukázalo, že nemá jediné vhodné šaty.
„Ten je takový... sestřičko, obávám se, že je na mě příliš odvážný. Ten skutečně nosit nebudu.“
Lizzie si zoufale povzdechla.
„Tak nám ukažte další,“ pokynula švadleně.
„Paní, já se moc omlouvám, ale už nemám. Měla jsem připravnejch dvanáct živůtků a slečně se nelíbil ani jedinej. Do večera další spíchnout nestihnu.“
Mary se potutelně usmála. Takhle se jí možná nakonec doopravdy povede z toho pitomého plesu vyvléknout.

Viděla jsem Tvé zrození.
Milovala jsem Tě od prvního okamžiku. Od té chvíle, kdy se tvoje matka podívala na mě a svým pohledem řekla, že jsem Tvoje a Ty má.
Nepočítala jsem všechny Tvé životy, to by mi strach nedovolil.
Přežila jsi topení, rotačku na louce, těžké operace, amputace, ztrátu oka, těžký porod na sestry klíně sotva 14 dnů po tom, co ses vylízala z nejhoršího. Viděla jsem Tě přeběhnout mezi koly auta i před pomalu jedoucím vlakem.
Když Tvoje tělo stravovala otrava, mohla jsem jen být s tebou a plakat.
Viděla jsem tě vydechnout naposledy.
Tolik tě postrádám, miláčku!

Poprvé jí srdce bilo na poplach,
podruhé odešla většina šlach,
potřetí krev vytekla z bledého těla,
počtvrté svalová tkáň divně čpěla.
Popáté dech zarazil se v plicích,
pošesté obličej rozdělil se v lících,
posedmé přerazila se jí páteř,
poosmé vzplála rusá kadeř.
Podeváté sloupala se z masa kůže,
podesáté vzdala to sama duše.
Pojedenácté byl to nečistý tah,
podvanácté nenasytný vrah.
Třináctý život není.
Poprvé a podvanácté se utopil,
podruhé a pojedenácté se nevzchopil,
potřetí a podesáté v plamenech uhořel,
počtvrté a podeváté láskou ochořel.
Popáté a poosmé na šibenici stál,
pošesté a posedmé skočil ze skal.
Třináctý život není.

Vyšla si dívenka na túru po lese,
když vtom za stromečkem spatřila Harknesse.
"Copak tu děláš, rozkošná panenko?
Netíží touha tvé rozmilé srdénko?"
"Panenka" ale byla varována,
že má si dát pozor na tohohle pána.
Vytáhla proto z pouzdra dva meče,
z Harknesse v mžiku rudá krev teče.
"Má malá krásko, však ty mi zazpíváš.
Copak se doma na Torchwood nedíváš?
Nevíš, že zabít mne chce víc, než odvahu?
Tak pojď sem, pohraju si s tebou na svahu."
Dvanáctkrát zkusila života ho zbavit,
rozstřílet, otrávit, do smůly zatavit.
Třináctý život však změnila v prérii,
když lstivě pustila mu čtvrtou sérii.