DMD č. 2. pro 2. 4. 2016. Téma: Les náhod

Pomalu procházeli lesem a pátrali po místu vraždy, které tu mělo být, ale od telefonátu šerifa ho už nikdo nenašel.
„Tati?“
Scullyová by přísahala, že právě za tím stromem viděla svého otce. Musela už blouznit z několikahodinového pátrání.
„Slyšíš to?“ vyjekl najednou Mulder. „To je Samantha!“ Jako běsný se vydal za jejím hlasem.
„Muldere, stůj!“ křikla na něj, ale už byl pryč.
Scullyová se na poslední chvíli vzpamatovala a vyrazila za Mulderem. Věděla, že se nesmí rozdělit.
Doběhla ho a vzala ho za ruku.
Za dalším keřem to místo našli.
A vypadalo to, že s ním narazili i na vraha.

Každou sobotu odpoledne se procházím. Chodívám do lesa. Je mým rájem na Zemi. Mám ráda tamější vůni. Čerstvý vzduch. Ptačí zpěv. Fascinuje mě, jak vysoko mohou stromy vyrůst.
Je sobota. Po obědě vyrážím na procházku. Zamyšleně hledím do země a nechávám se nést nohama. Oni ví, kam jít. Proberu se z myšlenek do reality. Tady by už měl být les, který mě ochrání před sluncem. To na mě však praží. Zvednu oči. Kouknu před sebe. Mýtina. Zklamaně se otočím. Jdu domů.
K večeři si dělám špízy. Chutné. Avšak netuším, že špejle, které jsem použila, jsou vyrobené z mého oblíbeného lesa...

"Kolikrát ti mám ještě říkat, že je to nebezpečné?"
"Chtěla jsem se jenom proletět."
"Co kdyby tě náhodou někdo viděl?"
"Neviděl."
"Co kdyby ten někdo šel za vojáky?"
"Nešel."
"A co kdyby ti vojáci něco řekli králi?"
"Bratře..."
"A co kdyby ten král zavolal... Jeho?!"
"Dost, bratře! To je učiněný les náhod. Coby kdyby... kdo by tomu člověku asi tak uvěřil? Že viděl draka? Ti jsou přeci stovky let mrtví. A kdyby mu náhodou někdo uvěřil, jaká je šance, že by se to dostalo až k... Němu?"
Beznadějné zavrtění hlavou.
Také bych chtěl mít takovou víru.
Víru v nadějný osud.

Feudální planeta Lanto byla proslulá svými hlubokými lesy, a tak kapitán Uxbridge navrhl udělat si výlet.
Sotva vkročili do lesa, zakopla navigátorka o kořen a skutálela se ze svahu. Šéfovi bezpečnosti, který se jí vydal na pomoc, podjely nohy a narazil do pařezu. Magos explorátor se ho snažil zachytit, ale zamotal se mechadendritem ve větvích.
Navigátorka náhle ztuhla a z místa, kde ležela, vyhrabala zpod listí spacemariňáckou helmu. Šéf bezpečnosti s překvapeným výrazem vytáhl z pařezu zaseknutý orkský zub, a magos ze stromu vymotal eldarskou pušku a zvědavě ji analyzoval.
„Bratranče,“ oslovil kapitána první důstojník, „ten les je fakt divnej.“

„Ano?“ Doktor se vynořil ze zamyšlení a potutelně se usmál na Ace, která
nedůvěřivě sledovala procesí dřevin.
„Klid, to je jenom Les Náhod.“
„Cože?“
Doktor si povzdechl.
„Podle legendy zde mocný kouzelník bojoval proti jednomu z mnoha Starých
Bohů. Samotná polarita multivesmíru se neustále obracela a veškeré bytí
bylo mnohokrát na hraně zániku. Když byl Starý Bůh zahnán, zbylá magie
náhodou oživila celý tento háj.“
„Tím kouzelníkem jsi...“
„Pššt,“ Doktor jí spiklenecky cvrnknul do nosu.
„Profesore, co tu děláme teď?“
„Jsme tu přece náhodou.“
„Konečně,“ zamumlal, když se v dáli rudě zablesklo.
„Podej mi tu výbušninu, co nemáš v batohu...“

Čtyři vědci se skláněli nad flourescenčním mikroskopem, v němž byla vložena křemíková destička, posetá pidipilířky o rozměrech půl krát jeden mikrometr. Přes ramena jim nakukovaly dvě průhledné postavy.
"Jako kluk jsem měl pachinko," zasnil se Sturm.
"O čem to mluví, Alberte?" obrátila se jedna mlžná postava na druhou.
"Vím já, Roberte?" pokrčila rameny druhá.
"Nahoře jsem do něj nasypal spousty kuliček. Rachotily o západky a propadaly se níž a níž. Jelikož byly stejně velké, rozdělily se náhodně. Dneska tam pošleme tři velikosti, jestli je to roztřídí. Einsteine a Browne, stůjte při nás."
"Proto tu jsme!" ozvaly se mlžné postavy unisono.

Bloudil hodiny, možná dny. Slyšel o něm. Nemohli jste být kouzelník, žít tady a neslyšet pověru o Lesu náhod. Lesu, kam se obyčejný člověk nedostane, ale kouzelníkovi se v něm dějí ty nejzvláštnější věci. Pověru...
Pak došel na rozcestí.
Zhroucená postava oblečená ve zbytcích německé uniformy s polní lopatkou u ruky ho vyděsila. Blížil se k ní obezřetně.
Muž při zvuku kroků pootočil hlavu.
"Hilfe," splynulo z rozpraskaných rtů. Přiklekl k němu, dal mu napít a sledoval ruku natahující se po lopatce.
Nakonec se odvážil po ní sáhnout sám. Zabít? Utéct?
Začal kopat. A vykopaný kousek látky zachránil dva životy.

Vedoucí obchodního oddělení společnosti Remington nevěřícně hleděl na objednávku. “Dalších sto padesát psacích strojů do Amazonie?”
Obchodní zástupce pro Jižní Ameriku ztěžka polkl. Na čele se mu perlil pot.
“Říkal jste, že s minulou dodávkou byly problémy…”
“Týden proti proudu Amazonky na tom nejděravějším parníčku z Macapá. Pak najmout dvacet nosičů na čtyřdenní pochod džunglí. A celou dobu se starat o to, aby ty blbý mašiny nezrezly a pásky nezplesnivěly. Nezlobte se, šéfe, do toho už znova nejdu.”
“Co tam ten chlap vůbec dělá? Otevřel si písárnu pro indiány?”
“Rozhodil stroje do pralesa mezi opice. Chce prej ověřit nějakej teorém.”

„Vidíš, Trilian, už zase mě chtějí zabít,“ zazubil se Zafod Bíblbrox svým dvojitým úsměvem.
„Myslíte si, že je to legrace?“ zaječel pisklavě vysoký humanoid a koruna ohromného stromu kolem něj zahučela tisíci hlasy.
„Podívej se, jak se jejich život změnil jen tím, že jsem sem přišel,“ rozvalil se v křesílku.
„Pro nás je tohle důležitá věc!“
„Jestli existuje něco důležitějšího než moje ego, dám to okamžitě chytit a zastřelit,“ ukázal prstem kolem sebe a palcem naznačil výstřel.
„Vaše přistání nám tu úplně zamíchalo pravděpodobností! Náhoda zmizela a všechno vychází na 42!“
„To jsem celý já, kam přijdu, tam měním svět.“

„A co knoflík od těch rudých šatů, no?“
„Náhoda,“ odsekla diva.
„A ty modré šaty? Ten rozpáraný bok?“ dorážel dál kouzelník.
„Taky náhoda, rychle jsem se ohnula!“
Kouzelník se nepřestával snažit: „Ale u kabátu, lásko, tam už bys mohla uznat, že přece jen… malinko…“
„Nic neuznám! Špatně jsi ho uložil a dostali se do něj moli! A když jsem ho zapnula, tak rupnul tam, kde ho ti moli načnuli!“
„Lásko…“
„Neříkej to,“ vztekle dupala diva.
„Lásko, to není náhoda… věř mi. To je odhadem tak patnáct kilo nahoru…“
Zastavil se až za vesnicí. Tam už jekot Marie Stelly slyšet nebyl.