Malazské knihy padlých (Steven Erikson)

Všichni fascinovaně sledovali, jak se Rychlej Ben vznáší nad loď, jak odráží všechny kouzla edurských zaklínačů, jak se z něj valí prastará zuřivá magie. A jak konečně z výšky padá na palubu.

Rovnou na tu svoji nevymáchanou držku, pomyslel si Kalam s jen zcela nepatrným množstvím zlomyslnosti.

„Rychlej, zvedej se,“ přiskočil a s chutí ho propleskl.

Když se na něj jeho přítel podíval, Kalama najednou přešel všechen humor. Mnohokrát už si přál, aby Rychlýho něco vyvedlo z jeho bohorovného klidu. Teď to nastalo… a bylo to zatraceně děsivé.

„Potřebuju přemýšlet…“ vydechl mág.
„Tak sebou pohni! Přichází pobočnice, bude mít otázky.“

"Kopr nemám rád taky, ale ten pruh by mohl být místo pro reklamu," podotkl Křovák a zazubil se nad tím nápadem.
"Jen si to představ," zasnil se Křovák, "takhle si vyšlapuješ kolem hradeb a na zemi najdeš tohle. Co to tam, proneseš, skloníš se a čteš. Nejlevnější rakve široko daleko. BUM!" Při těch slovech vytáhl jeden z Bořičů a položil ho do předem vyhloubeného ďolíku.
"Kolik té kyseliny?" zeptal se Šumař.
"Řekl bych tak akorát," pronesl Křovák a ukápl 5 kapek z lahvičky na voskovou pečeť.
Neuběhli ani 15 kroků, když je výbuch kopl do zad a srazil k zemi.

„Kšefty váznou,“ postěžovala si Meese. „Ve městě jsou spousty cizinců, ale sem nikdo z nich nezajde.“
„Aspoň se můžeš pořádně věnovat nám,“ zareagoval Coll. „Třeba já už mám zase prázdný půllitr…“
„Už jsi měl dost!“ odmávla ho. „A bez urážky, ale vás pár štamgastů podnik nad vodou neudrží.“
„Uvažovali jste o nějaké reklamě?“ vyzvídal Rallick Nom, zneklidněný představou, že by jeho oblíbená hospoda zavřela.
„Jasně, ale kam ji umístit?“
„Tento skromný občan by měl nápad,“ ozval se Kruppe.

Od dalšího týdne měly vozy Trygallské obchodnické gildy novou výzdobu. A zákazníci ze všech koutů světa se záhy k Fénixovi jen hrnuli.

Následující den stáli oba před stolem ve stanu Whiskeyjacka. Na stole bylo položeno několik krabic, a když Křovák zahlédl, co je v nich, málem si učůrl.
"Tohle je Bořič," představil Whiskeyjack podlouhlé kameninové válečky, s voskovou západkou a zeleným pruhem na stěně. "Ke každé je tahle ampulka s kyselinou. Jakmile se kyselina prožere tím voskem, mělo by to udělat řachu."
Při slově řacha Křovák nadšeně poposkočil.
"Tak to půjdeme ozkoušet, pojďte moje děťátka," sebral Křovák ze stolu dvě krabice a vydal se k cvičné střelnici, kterou pro ně vyrobili.
"Ta zelená se mi nelíbí, připomíná mi kopr," postěžoval si Šumař.

„Nádherně voníš, krásko,“ zabroukal muž, kterého si vybrala pro tuto noc k uspokojení nenasytného ootoloo.
„Když to říkáš…“ odpověděla nepřesvědčeně.

***

„Něco je na tobě nové,“ řekl jí další den Tehol a podezíravě si ji prohlížel.
„Že jsem konečně prokoukla tvoje machinace a už nejsem tak ochotná skákat, jak pískáš?“ zašklebila se a v následném dohadování Tehol na původní myšlenku zapomněl.

***

„Zajímavý parfém. Co mi jenom připomíná…“ dumal následující noční společník.
„To radši nechtěj vědět,“ povzdechla si.

***

„Šurk, co bys potřebovala?“ tázala se Seluš nevinně.
„Abys se mnou přestala experimentovat,“ zavrčela. „Skořice byla zcela odpovídající vůní. Vydechovat kopr mi opravdu nevyhovuje…“

Vážení občané, věnujte pozornost této mimořádné zprávě!

Od dnešního dne do odvolání platí přísný zákaz vycházení. Všechny obyvatele důrazně varujeme před jakýmkoli porušením tohoto nařízení, které bylo přijato pro jejich vlastní dobro.

Zákeřný vrah je již téměř na dohled!

Schovává se za nevinné civilisty a postupuje s jasným cílem nás zničit. Naši chrabří spojenci se ho již třikrát pokoušeli zadržet, on však, chráněn temnou magií a užívaje hanebné triky, vždy z léčky vyklouzl.

Však blíží se konečné střetnutí. Zde, před branami Arenu, bude nepřítel zastaven a rozdrcen. Stejně jako on, ani my nebudeme mít slitování. Spravedlnosti musí být učiněno zadost!

Trhačův smrtelný meč. Bohové mají neovladatelný sklon k pompéznosti, pomyslel si a znechuceně sledoval blednoucí pruhy.
Viděl teď ve tmě. To bylo ale jediné pozitivum, které ho napadlo.
Nikdy nevěřil v žádného boha, z kněží, snažících se ho přesvědčit o „jediné a pravé víře“ si dělal legraci. Jenže Trhač se neptal. Jednoduše se ho zmocnil a nutil ho dělat divné věci.
Měl jsem tehdy poslechnout Buku, vzpomněl na přítele, který mu radil, aby se usadil a přestal si zahrávat se smrtí.
Možná by býval i poslechl. Kdyby ta rada nepřišla od někoho, kdo slouží nekromantům a považuje to za normální…

"Copak hrají, tady jde o taktiku. Představ si, co s tou municí dokážeme," poznamenal Šumař a promasíroval si hruď, kde měl ještě před pár dny zlomené žebro.
"Přesně tak. Zboříš hradby, zničíš mosty, rozdrtíš pěchotu i jízdu, a to všechno rychle," přidal se Křovák.
"Hlavně levně!" přisadil si Klátil. "Třeba mně to všeobecné léčení vůbec nebude chybět. Místo abych u váš řezničil, pár lidí hodí kouli, udělá to bum a je vymalováno."
"No, zítra testujeme další. Tyhle jsou takové podlouhlé a mají na sobě zelený pruh," křenil se jako malé dítě Šumař.
"Já doufám, že to bude bomba," dodal Křovák.

Nakonec z toho bylo kopání latrín. Protože ale byli v Mottském lese, bažiny jim úkol dost ztížily. Přestože léčení Vysokou Denul zacelilo rány, tělo bylo stále v šoku a rány bolely.
"Ráda bych věděla, jak dlouho tady budeme ještě sedět a nic nedělat, když víme, že ostatní mají sotva co dělat, aby se udrželi," poznamenala Pazderka večer u ohně.
"Potřebujeme dotestovat tu munici. Ještě nám zbývají tři druhy," zhroutil se vedle ní k ohni Šumař a s povzdechnutím si natáhl nohy.
"To už je úděl nás žen, čekat, když si chlapci hrají," zamračila se Pazderka a opřela se o Mizelu.

„Buggu…“
„Ano, pane?“
„Co budeme mít k večeři? Ten včerejší vývar z podrážky sandálu, v kterém jeho předchozí majitel zřejmě šlápl na úhoře, byl chuťově poměrně zajímavý, nicméně nutričně nepříliš vydatný.“
„Dnes jsem sehnal opravdovou rybu,“ pochlubil se Bugg.
„To jsi říkal včera taky,“ podotkl podezíravě Tehol.
„Tuhle mám ale přímo od prodavače z tržnice.“
„Dal ti rybu zadarmo? Je jedovatá?“
„To zjistíme. Jen…“
„Copak? Kromě toho, že mě chceš otrávit…“
„Abych ji připravil, budu asi muset použít poslední nohu vaší židle.“
„Tím vznikne zcela nový kus nábytku. To bych si mohl nechat patentovat, nemyslíš?“ uzavřel Tehol potěšeně.
"Zajisté, pane."