Poezie

Je to věcí jasnou, ví to každá ves,
tam, kde pole zlátnou - mezi poli mez.
Kus zelené trávy jako hranice
důležitou roli hraje velice.

Lidé ovšem kdysi začli pyskovat,
že prý meze musí všechny rozorat.
Pole se prý zvětší, bude blahobyt,
meze že už nebudou pole hanobit.

Vzali to hned zgruntu bez rozmýšlení -
dvakrát měřit? Kdepak, žádné zdržení!
Že jsou někde kopce, půdy eroze?
Všechno bude přece lepší bez meze.

Když pak s polí první deštík všechnu hlínu smyl,
motýl, brouk i zajíc zmizel - přišli na omyl.
Těžká práce všechny čeká zítra, včera, dnes,
jak bezmezným polím vrátit užitečnou mez.

Umím upéct dýně
Mám však tetování
Zpívám bez přestání
A hrabu se v hlíně
Vlasy jako žíně
S Tinderem jsem už sekla
Co by na to řekla
Potenciální tchýně?

Nikdy ruce v klíně
Doma nemám stání
Zvládnu stěhování
Jako pytle v mlýně
Postel, taky skříně
Sama jsem si vlekla
Co by na to řekla
Potenciální tchýně?

Ráno vstávám líně
Až do bodu tání
Nejsem snadno k mání
English mluvím plynně
(Pravda není v’ víně)
Nejsem tak moc vzteklá
Co by na to řekla
Potenciální tchýně?

Vážně nejsem svině
Ani démon z pekla
Vždyť co by na to řekla
Potenciální tchýně?

Vydrž anatomii, potom už to půjde
Vydrž patolu, potom už to ujde
Vydrž neúspěch a zatni zuby
Vydrž, i když nevíš kudy
Vydrž sexismus, chceš udělat zkoušku
Vydrž o hladu a vezmi si roušku!
Vydrž nezavazet a stát v rohu sálu
Vydrž vstávat ve čtyři a nečekej chválu
Vydrž to, už je to jen chvíli
Vydrž to, i když docházejí síly
Vydrž, co bys jinak dělala?
Vydrž, i když jsi dnes nespala
Vydrž, přece nezahodíš těch šest let
Vydrž a zkus u toho nešílet
Vydrž, i když nevíš, jestli tě to baví
Vydrž, i když tě to možná stojí zdraví

Den mění se v měsíc
a měsíc zas v rok
a každý rok nese nám
pár nových slok.

Pár nových slok
a pár nových vrásek,
pár nových vzpomínek,
pár starých lásek.

Pár starých lásek,
pár ztracených iluzí,
hrst smíchu, hrst pláče,
pár ohnivých diskuzí.

Pár ohnivých diskuzí,
pár žhavých vzplanutí
i pár něžných doteků
se sladkou příchutí.

Kráčíme životem,
míjíme vteřiny,
tak jako od jara
rok plyne do zimy.

Rok plyne do zimy,
jak voda se valí,
od pramene pod horou
k moři tam v dáli.

Kráčíme životem,
čas je jak řeka,
kdo může předem říct,
co na něj čeká?

Jemná záře kolem lidí,
různé barvy, různý svit,
a on tvrdí, že ji vidí,
lidské duše lehký kmit.

Lidé mu to nevěří,
ani se jim nediví,
klíčovou dírkou duše dveří,
tohle světlo nevidí.

A tak tiše v koutě sedí,
hlavu v dlaních opřenou,
na barevné duše hledí,
jen tu svou má zavřenou.

Tiše sedí, možná pláče,
jak jsou lidi vlastně slepí,
divoce mu srdce skáče,
když se na něj černo lepí.

Černo smutku dlouhý šos,
kterým duši přikryje,
malý chlapec tahá nos,
oči v dlaních ukryje.

Vidí duše jiných lidí,
chrání jejich zář,
jen tu svoji nevidí,
smutek halí tvář.

Když zavřu oči, vždycky je tam
Spí na vnitřní straně víček
Takže má mé přání být sám
Hořkou pachuť slovních hříček

Žít to a stejně nevědět
Kde končí a já začínám
Jak zase skrýt a vrátit zpět
Přístup ke všem mým slabinám

Ve snaze, že to ocením
Zná každý kaz a každý pád
Odpovídá mi mlčením
Když šeptám do tmy: “Kdo má mě rád?”

Do světa klidně vykřičí
Každé mé velké zklamání
Poslední stéblo poničí
O chlup dřív, než mě zachrání

A navzdory všem retuším
Už jen zbyteček síly mám
Žiju v tom, ale netuším
Kde končí a já začínám

Slípka zdřímla na úsvitě.
Kur jen leží v posteli,
v myšlenkách svou krůtu hbitě
prohání on po poli.

Z postele se tiše béře,
jen to nejde holt letem -
i když kůra pomohla mu
od potíží se hřbetem.

Z kurníku je pryč ve chvilce,
na statek hned zamířil,
tam, kde sedlák jeho krůtě
teplý pobyt přislíbil.

Už je tady, teď jen stačí
okýnečkem nakouknout.
Však co vidí? Na pekáči
krůta! Jen ji zakousnout.

Kura hrůza obestřela,
na svou slípku pomyslí.
Poblouznění krůtou zcela
zmizelo mu ze mysli.

Zahanbeně míří domů
ke slepičce krokem svým.
Co myslíte, pomohla mu
kúra šokem tepelným?

Polámal se kur na kůru,
ví to celý kurníček
třikrát hřbet má přeražený
pípá, pípá, chudáček.

Donesli mu vodu zdáli
kur ji tvrdě odmítá
dej sem whisky, ruma, cígo,
ty slepice bláznivá!
Nevíš ty, že čím se zničíš,
druhý den ti prospívá?

Slípka jenom kroutí hlavou,
tohle není její král!
Kdysi sportovec on býval,
co se za ní naběhal!

To ta krůta, ta je vinna,
natřásala před ním brk!
Pak mu zmizla, prý do tepla
od té doby je s ním prd!

Vyléčím ho kůrou z vrby,
spřádá slípka naděje,
než mi zas sroste, do té doby
náramně se poměje!

Stál drzý kur na kúru
Třel si záda o kůru.
Byl to potměšilý pták
Pijan, kuřák, závislák.

Jeho kura v komoře
Pláče, nožky nahoře,
A kuřata v kurníku
Šíří kuří paniku.

Usnesl se pak sněm ptačí
Že domluva nepostačí
A že zlotřilému kuru
Nařídí hned přísnou kúru:

Pobytovou, odvykací,
Provázenou půstem, prací,
Vodoléčbou, prostocviky,
Vhodnou pro alkoholiky.

Kur však odbyl ptačí sněm
Že s tím není srozuměn
Kuří život že koření
Chlast, drogy a kouření
I zábavy nevázané
Nic na kúru ho nedostane!

Jak rozohnil se, z kúru spad
A hřbet si zlomil natřikrát.

Jak v ptačí říši každý ví

Pozvedám své oči k horám
Doufám
Odkud mi přijde pomoc?
(Jen bezmoc)
Stavím z dětských kostek svou babylonskou věž
Nevím, co chceš
Já ale toužím stát Ti tváří v tvář
Vidět Tvou zář
Nechat se oslepit a shořet pod Tvým zrakem
(Stát se ptákem)

Pozvedám své oči k nebi
(Co kdyby…)
Ty jsi učinil nebesa i zemi
(Proč tak hrozně je mi?)

Pozvedám svou mysl k Tobě
Srdce v hrobě
A duše si vane, kam se jí zlíbí
Něco chybí
Ochraňuj mě ode všeho zlého
(Cizího i mého)
Nyní i navěky mě v své dlani ochraňuj
Prosím Tě, Bože můj