Artemis Fowl

Artemisův plán byl elegantní jako matematická rovnice. V teoretické rovině měl ošetřené všechny intervenující proměnné, byla to prostá statistika. A držel-li se čísel, docházel k překvapivým závěrům. Například, že existence Národa nebyla zdaleka tak nepravděpodobná, jako že by byl jeho otec stále naživu.
Jak jinak porazit čísla, než pomocí čísel?
Později si nespočetněkrát vyčítal naivní metodologickou chybu, jíž se dopustil. Celou dobu počítal s tím, že jeho proměnná může nabývat pouze dvou hodnot. Skřítkové existují, anebo neexistují.
Příliš málo se zabýval tím, co čekalo mezi jedničkou a nulou.
Třeba druh natolik lidský, že jej může zničit alkohol nebo Stockholmský syndrom.

Artemis seděl ve své pracovně a sledoval nejnovější zprávy. Stále pohřešoval svého otce. Ale realita mu již dlouhou dobu klepala na dveře a rod Fowlů se začínal propadat do dějin zapomnění.
Náhle, se Artemis rozhodl. Otce již hledal neúspěšně několik let. Měl ho rád, ale nebude sentimentální. Sláva je velmi důležitá. A sláva jeho rodu nejdůležitější.
Po několika měsících hledání, čím by se mohla klesající prestiž domu Fowlů zvednout, na to přišel. Unese skřítka. Přesněji leprikóna. Byl to naprosto geniální plán. Jeho plán! Doslova milionový! „Odměnou mi budiž několik milionů,“ usmál se pro sebe Artemis a začal únos skřítka plánovat.