Odria

Té noci se profesor Grebthagillaz probudil mimořádně nepříjemně překvapen.
Tvář věřitele z místní gildy osvětlená zelenou lucernou vyhlížela mimořádně zlověstně.
"Snad nebylo nutný takhle sem vtrhnout!"
"Ale bylo, profesůrku, neplatíš včas dluhy!" zachrčel lichvář.
"Zaplatil jsem co jsem mohl! Takovou částku není snadný vydělat. Nakonec vám to přeci splatím!"
"Víš, co jsem slíbil, že se stane, když včas nezaplatíš?"
"Jo, jo, že přijde záblesk. Co mi tak chcete udělat! Potřebujete abych mohl pracovat a zaplatil."
"Tys to špatně pochopil. Tohle je Záb, a tamto Lesk," ze stínu vystoupili dva namakanci ověšení ochrannými předměty proti magii, "pánové tě teď budou upomínat."

Profesorka Alaemma de Liccaragon cvičila se studenty let za nepříznivých podmínek.
Ona na zemi s holí elementem vzduchu generovala vítr rychlosti 180.
Studentík povlával na jednomístném koberečku pokřikuje: "A to je všechno? Docela pohoda, co pořádná bouřka?"
Profesorka pootočila holí, velký kámen na konci změnil svit do modra.
Rychlost stoupla na 200, přidal se příval vodní tříště.
Studentík vyrovnal let a promokl: "Nic moc bouřka!"
Alaemma potočila, kámen do fialova. Zahřmělo, svazky výbojů obplazili studentíka, který v kotrmelcích odletěl do zpomalovacího pole a přiškvařený, doutnající skončil na zemi.
Otevřelo se okno ve čtvrtém patře, vykoukl profesor Cancillogis: "Tady někdo griluje?"

"Zdrávim kolégo," zastavil Leydenforze na chodbě Hydraščuk, " co je zač ten divnej záhon tam na konci pozémku? Chtěl jsem zasadit tam něco, ale to chcíplo!"
"Jo, tam nikdy nic nevyroste. Povídá se, v dávných začátcích university se kdosi pokusil zabít rektora Hizatherna. A ten byl znám svou, ehm, vynalézavostí. Zabil jej, ale jeho duši zpětně připoutal k mrtvému tělu tak, aby mohl vnímat, ale nikoli manipulovat. No, pak jej pohřbil na tom záhoně a celé to pohnojil esencí smrti. Nic tam nepřežije - rostliny, rozkladný hmyz, snad ani bakterie."
"Áha, tak tygrolyšku zasádim jinde, tam dám medovinu, co potřebuje ukončit kvašéni."

Wolgatsum s Lozakem zavítali do opery dopoledne.
Jejich příchod přerušil zkoušku.
"Vy, pane Leontroffe, ve skutečnosti Jorgu Beechbeetle. Po rodinném víkendu ve srubu jste si opatřil kopii klíčů. Poloha srubu byla pro váš záměr ideální.
Vy, pane Siggurmente, jste obstaral držidli. Přesně odpovídáte popisu, navíc vaše reakce a pach vás usvědčují! Vy dva jste unesli Merexe Bottlagnoga!
Možná vás spolupracovalo víc, vy jste to provedli. Plánovali jste netradiční dárek a oslavu narozenin. Nemaskovali jste se, netušili jste jak se to zvrtne.
Zpackali jste to. Zbývá vám malý náskok, než se vaší největší fanynkou stane policie. Medvěd zrzavec zemřel v lese."

28.10. čtvrtek - případ Mrtvoly lesní

Popis, který Lozak vytáhl z výrobce držidle, se hodí na kde koho.
To je slabá stopa i za předpokladu, že mu říkal pravdu, má obstojný zrak i paměť a zadavatel se nijak nemaskoval.
Přemýšlel jsem, že navštívím otce oběti, instinkt mi však napovídá, že tudy cesta nepovede.
Pachatel ale dozajista oběť dobře znal!
Sáhl jsem po seznamu členů orchestru. Lozak jej zpracoval do podrobných záznamů.
Zatracený popis se dá vztáhnout na pět - no, nejméně na tři osoby.
Polovina sboru užívá umělecká jména, zajímavé. U některých to i chápu... A helemese!
Tak to je jasné!

Lozak vždy plnil svěřené úkoly svědomitě, až na hranici doslovnosti. Když jej Wolgatsum pověřil, aby obešel alchymisty, čaroděje a vůbec prodejce magických předmětů ve městě, využil každé volné chvíle aby křižoval město z jednoho místa na druhé.
Uspěl už napošestnácté.
Postarší chlapík, mistr Oragogulus, civa do notýsku, přitakal: "Ano, ano. Držidli jsem vyráběl, nu, bude to čtrnáct dní, co byla hotova. A ten obrázek, jo, mohla být zrovna taková."
"Pamatujete si, kdo si jí objednal?"
"Objednávka byla na jméno Bottlagnog."
"A vypadal objednavatel nějak takto?" ukázal Lozak obrázek oběti.
"Myslím... ne, taky mladík, ale měl velké licousy a větší nos."

"Než půjdeme, ještě nám povězte, co dělal Merex než zmizel, a jaké byly vaše plány pro nejbližší týdny," Wolgatsum stěží skrýval touhu odejít.
"Zrovna měl volno, chtěl si odpočinout. Toho dne, šel jen zařídit nějaké drobnosti kolem cesty, kterou jsme plánovali. Zprvu jsem myslela, že se zapomněl s kamarády v hospodě, ale když se nevrátil druhého dne v poledne, věděla jsem, že se něco stalo. Předevčírem by oslavil narozeniny, a zítra jsme měli vyrazit na cestu po hoře Gauzanddurazhor a do Porcelánových jeskyní. Čtrnáct dní jsme měli být spolu. V práci pak měli cvičit operu Medvěd zrzavec," rozbrečela se Nuurgomblath.

"Takže by se dalo říci, že se váš snoubenec nebál rizika, ale mohl někomu ublížit, či překážet? Měl s někým spory?" opět vrátil Wolgatsum do přítomnosti Nuurgomblath.
"Merex byl neustále ve při s otcem. Jako jedináčka, bez matky, jej dlouhou dobu skoro ovládal. Vůbec jej nechtěl nechat, živit se hudbou! Je fakt, že čím byl starší a dál od otce, tím více vzkvétal."
"Nikdo jiný vás nenapadá?"
"Nikomu nepřekážel, nevyhledával konflikty."
"Znáte kraj v okolí obcí Bobrovka, Střechořady, či Přesolená husa?"
"Nic mi ta jména neříkají. S Merexem jsme cestovali na zajímavá místa, za zajímavými lidmi. Venkov nás nikdy nelákal."

"Povídejte mi o vašem snoubenci," přerušil Nuurgomblathinu litanii Wolgatsum.
"Naše setkání, to bylo hnutí osudu! Bydlela jsem v domě na Enchanter avenue a Merex si pronajal byt v patře nade mnou. Jednou odpoledne cvičil na trombon, já chtěla trochu si zdřímnout. Křičela jsem na něj z okna a on, jak mi šel odpovědět, srazil nástrojem květináč. Spadl mi rovnou na hlavu. Omdlela jsem. A on, on za mnou slezl po fasádě, aby mě vzkřísil! Podnikali jsme spolu všelijaké ztřeštěné věci. Měl dobrodružného ducha, často až do extrému. Fascinovalo mě to na něm. Tam, kde je teď, za ním však nemohu."

"Rozumím tomu správně, že chcete vyšetřit, co mého snoubence potkalo, a nechcete to zaplatit?" podivovala se slečna Nuurgomblath.
"Ano, já a můj pomocník Lozak, řešíme kriminální případy a záhady, a nic nepožadujeme na oplátku," přitakal Wolgatsum.
"Proč to tedy děláte?"
"Proč horolezec zlézá horu? Ano , většinou si lidé i za to, co dělají rádi, nechají platit - někteří tím vydělají jmění, jsou-li dobří. Já se nerad omezuji, anebo podřizuji finančnímu tlaku. Beru případy, které mne zaujmou. Rodové jmění mi vystačí i na několik životů."
"V tom případě vám ráda řeknu cokoli. Když si představím, umírat někde nahá v lese... jaká hrůza!"