DMD č. 2. pro 2. 4. 2017. Téma: Neruš moje kruhy

Bílá noční košile se rychle barvila do karmínova. Třeštil oči na rostoucí skvrnu a snažil se pochopit, proč mu z hrudi trčí kus chladného kovu. Ani nestačil sáhnout po zbrani, prostě stál a cítil, jak ho opouští život. Než se nadál, přišlo chrlení krve, dechu se mu nedostávalo, v uších zněl nesnesitelný pískot. S otazníkem v tváři hleděl na důstojníka, který s dravčí nedočkavostí čekal, zda se bude bránit, či už nikoliv.
Vzpomněl Archimeda a na jeho smrt. Neruš mé kruhy, jak vznešená to smrt, napadlo ho na poslední chvíli. Místo důstojných posledních slov však Albrecht jen tiše zachroptěl: "Co?"

Vypravěč otevřel oči a stěží zadržel výkřik. Město. Jeho město. Vše bylo špatně. Bariéry, kterými město samo oddělovalo historii, zmizely. Čas mohl začít plynout všemi směry. Budoucnost a současnost ovlivňovaly věci minulé.
"Ach," hlesla Salix. "Co se to stalo?"
"To není možné. Město se vždy dokázalo bránit. Jak se Mu to jen mohlo povést?" hlesl Vypravěč s rukou na srdci. Pozoroval, jak jeho město trpí, a bál se, že na tohle nebude stačit.
"Tvoreček nám jistě vybral pomocníka. Bez něj nedokážeme vrátit věci do pořádku," pronesl odhodlaně. "On už nad námi mnohokrát zvítězil, ale tentokrát nesmí. Tohle mu nikdy nedovolím!"

Stěny stanu se prohýbaly pod náporem prašného chamsínu. U stropu se pohupovala lampa a váhavě osvětlovala mapu na stole pod sebou. U stolu stálo místní nejvyšší velení a pozorovalo velice zachmuřeně, kterak se na mapě tvoří prašná vrstva a skrývá tak nákres republikových jednotek, obklopených separatistickou pakáží.
"Možná...," Obi-Wan natáhl ruku a načrtnul okolo jedné droidí jednotky kruh. Pak další okolo jiné. A další.
"Co vy na to?"
"To je pěkně bláznivý nápad," řekla Gwen a chtěla smést písek z mapy.
"Nech to!"
"Není to špatné," řekl Mimas a doplnil nákres několika dalšími kruhy.
Pak se zazubil. Rex taky.
"Jdeme!"

Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v šírá kola a přímo vedle kol přistál kámen. Žbluňk! Vodní sprška vyplašila žábu sedící na kameni. Dvoje kruhy narušily perfektní dílo vodníkovo.
"Takhle se klepe?" zamručel Karl, který se vynořil uprostřed narušených kruhů.
"Jenda je po smrti," zašeptal Česťa. Byl to sotva vzdech, ale nad vodou se zvuk dobře nese. Karl se zachmuřil. Co říct nejlepšímu příteli, když mu zemře jediný syn? Jak ze sebe vůbec dostat slova? Vystoupil z vody, sednul si vedle Česti a položil mu ruku na rameno.
"Co Zuzana?"
Česťa jen pokrčil rameny. Zahleděl se do dáli a mlčel.

Klika cvakne, dveře letí...
"Tak co, už to vyvěsili?" vbíhá do obýváku Filcin.
"Nešlapej mi tu v botech!" hučí Taura.
"Táto, teď nemůžu, fakt nemám čas!" odkloní od jednoho ucha sluchátko Linkva. "Účastním se jedné videokonference k splynutí diftongických řad v nové horní němčině..."
"Já spím," převrátí se na druhý bok matka, "po mně nic nechtěj! A běž se zout!"
"Já se z vás zblázním," rve se za nejsoucí vlasy Filcin, "kde jsou ostatní moji zplozenci?!"
"Já jsem na záchodě," křičí poslušně Apolo.
"Pouštíme ptáčka," křičí ze zavřeného pokoje Thea.
"Uáá," křičí Viktorka.
"Neruš moje kruhy!" křičí Sikar.
"Ty drzoune!"