DMD Bonus č. 3 pro 12. 4. 2017. Téma: Kozel zahradníkem – Rozhovor

Vaše práce je docela zodpovědná, ne?
No, zodpovědná... Vono de vo to, jak to berete. Já se rozhoduju prostě tak, že si hodim kostkou. Ale dyž mi je lidí lejto, tak jim vobčas pomůžu.
A jak byste popsal své povolání třemi slovy?
Bejt Vosudem je nudný, neziskový a příšerně nedoceněný.
Podle čeho vybíráte, kam se člověk narodí?
To je jako dyž zahradník sází kytky. Prostě dáte každýho tam, kde hezky poroste. A dyž tam není mejsto, tak ho strčíte někam jinam.
A smrt řešíte jak?
No, to na ten plevel prostě pošlete sekačku. A nebo kozla. Vono na tom nesejde.

Jak se cítíte v nové funkci?
Práce je velice zajímavá, potkávám spoustu nových lidí a také mám nové přátele!
To je zajímavé, myslíte, že ve vaší funkci se o přátelích dá mluvit?
Jistě, přece přátelé jsou nejlepší!
Dobrá. Máte nějaké plány pro nejbližší budoucnost?
Jistě, důkladně prostudovat a prozkoumat ten nový zákon. Jeden z mých přátel říkal, že bych ho měl pročíst opravdu důkladně.
Řeknete nám, jaký je to zákon?
Ne, lituji, to nemohu. Můj přítel říkal, že jsou věci, které se neříkají dřív, než mají.
Tak já vám mnohokrát děkuji za rozhovor, senátore Binksi.
Není zač, mějte se hezky!

Pojďme k tématu, které naše čtenáře zajímá. Bylo opravdu nutné vydat rozsudek k popravě toho mladíka?
Šár: Vy snad pochybujete o mých rozkazech?
Ne. To bych si samozřejmě nikdy nedovolil.
Šár: Považujete snad vyvraždění celého hejna poštovních holubů za bezvýznamnost?
To ne. Ale jde jen o poštovní holuby.
Šár: Chcete snad, abychom nemohli poslat pro pomoc v případě, kdy by nás z horského průsmyku napadli barbaři?
Nic takového jsem nenaznačoval.
Šár: Kde vůbec berete odvahu přijít za mnou a klást takové dotazy?
Omlouvám se.
Šár: Také by mě zajímalo, kdo rozhodl, že jste kompetentní pro vedení rozhovorů. Požaduji jeho jméno!

Proslul jste svými cestovatelskými zkušenostmi, můžete nám říci, jaké je první místo, které jste navštívil?
Vlastně... si nevzpomínám. Bylo jich tolik.
To jistě, ale musíte mít přece nějaké záznamy, palubní deník, rozepsané cestopisy, nebo něco takového, ne?
To mě nikdy nenapadlo. Mluvil jsem prostě s lidmi, zvířaty a květinami.
*zaraženě* Jistě... Jak si vybíráte, kam se vydáte?
Vlastně si nevybírám, mířím prostě někam a někam se dostanu.
Chápu. Další otázka: co bylo to nejkrásnější a nejpozoruhodnější, co jste na svých cestách viděl?
Východy slunce.
Myslíte východy slunce na horských skaliskách? Nebo v hlubokých lesích?
Ne, *s úsměvem* všechny východy slunce.

Novinář Všechnusvětamoudrostsežral: „Tak teda, ééé, mi popište, jak ste se sem dostal.“
Dotazovaný: „Normálně, no.“
„A vy ste tóóó, vy ste nezkoušel ňák normálně pracovat jako?“
„Já měl skvělý zaměstnání. Celý dny na čerstvým vzduchu, spousta pohybu, cestování…“
„No a proč ste toho jako nechal?“
„Doba se změnila. Už to nebylo tak respektovaný jako dřív. Taky sem začal mít ňáký problémy. Některý lidi začali bejt přecitlivělý.“
„Tak ste šel sem?“
„Né hned.“
„Tak ste pracoval?“
„Jo. V notářský kanceláři.“
„A proč vás vyhodili?“
„Nelíbil se jim můj systém zpracování některých dokumentů.“
„Jenom? Jo a jak že se vlastně menujete?“
„Santer!“

Dnes U výslechu: reverend Rino Lloyd. Proč jste přijal místo reverenda?
Barnaby si to přál.
Vaše matka je známá svým čarodějnickým uměním, kterému učí i početné následovníky. Váš otec sedí ve vězení za sériové travičství a také se netají svými sklony k okultismu. Není váš původ pro roli duchovního poněkud stigmatizující?
Vám na původu záleží? Já se jako duchovní mimo jiné snažím bojovat s předsudky.
Jste čaroděj?
Vím, kam tou otázkou míříte...
Takže trefa do černého?
Nepraktikuji čarodějnictví.
Ale dopis ze Salemu jste dostal...?
Ano, dostal.
To znamená, že určité nadpřirozené schopnosti máte?
Ovšem. Třeba trpělivost odpovídat na vaše dotazy.

Takže tvrdíte, že jste se vždy chtěl stát duchovním?
Jistě. Otec si to přál a jeho pán rovněž. Cenil si mne jako syna. Vyrůstal jsem s tím přesvědčením.
Dovedete si ještě dnes představit, že by tomu tak bylo?
Ale samozřejmě. Bylo by to příjemně pohodlné živobytí, nemyslíte? Ženušku po boku, žádné trmácení s útvarem...
Nejsem si jist, zda by vaši věřitelé nenamítali...
Prosím vás! Naopak! Snadno bych se vypořádal s každým. Biskupské pokladně leckde cosi unikne...
A přízeň dam by vás nelákala?
Mě? Jistěže ne. Ale je těžko se bránit, když vám výše kazatelny přidá na lesku. No nemám pravdu?

Vypravěči, jak jste mohl tajit pravdu o jeho původu?
Vypravěč: Protože již dávno není mým bratrem.
A co na to říkáte vy?
Bezejmenný: Krev se nezapře.
Co se vlastně mezi vámi stalo?
Vypravěč: Objevili jsme tajné město a viděli budoucnost.
Bezejmenný: Budoucnost plnou pokrytců.
Co tím myslíte?
Bezejmenný: V kronice je jméno každé významné osoby. Ale ani řádka o nás!
Zničíte město, protože neznáme vaše jméno?
Bezejmenný: Ve jméně je ukryt život. Pokud jsem neexistoval já, nebudete ani vy.
Vy mu to dovolíte, Vypravěči?
Vypravěč: Nikdy! Město si mě zvolilo za ochránce.
Bezejmenný: Hůř si vybrat nemohlo. Zaslouží si zaniknout!

Tazatel 1: Dobrý den!
Dotazovaný: Čauvajs, děcka!
Tazatel 2: My jsme žáci ze 7.B...
Dotazovaný: Jojo, v 7.B, to byly časy!
Tazatel 2: ... děláme takovej školní projekt.
Dotazovaný: Chudáci! Ve škole furt otravujou, co?
Tazatel 1: Ani ne. Můžeme se zeptat, žijete s někým?
Dotazovaný: Jasně.
Tazatel 2: A kdyby vám to nevadilo, můžeme se zeptat, jak jste si manželku vybral?
Tazatel 1: Nebo tu... panterku.
Tazatel 2: Partnerku, vole!
Dotazovaný: No...
Tazatel 1: Mohl byste nám říct svý kriteriéra dokonalý ženy?
Tazatel 2: Kritéria!
Dotazovaný: Ehmmm...
Tazatel 2: Sim vás, nejdřív jméno...aspoň křestní...
Dotazovaný (zmateně): Pažout.