DMD č. 12. pro 12. 4. 2017. Téma: Kapitální úlovek

Paul s kamarády toho večera hojně slavili - whisky tekla proudem, s pivem také nešetřili. Když nad ránem vyrazili domů, bylo už světlo, ale pršelo.
Po chvíli se na obzoru objevila duha. „Na konci bude zlato, pojďme!“ „Hell yeah!“ zněla reakce kamarádů.
Vyrazili za duhou a cesta je dovedla na místo, kde byla hromada zlata a pokladů. Jen ten leprechaun byl nějaký nevrlý a hrnal je pryč ... Pobrali co zvládli a utíkali domů.
Paul se probudil u sebe v posteli, hlava ho bolela jak střep. Vedle něj ležel starý hrnec a hromada železného šrotu, který si odnesl z nedalekého sběrného dvora ...

"Podívej, Zdirádku, ten rybář asi něco chytil, mrská se mu vlasec!" upozorňuje Pankrác.
"Vážně, už to začíná tahat!" přidává se Jenovéfa.
A skutečně, všichni pozorují, jak rybář zápasí s tvorem na druhém konci udice. Záhy jsou svědky toho, jak vytáhl pořádného sumce.
"Ó, to je tedy kapitální úlovek!" zvolá Pankrác.
"Kapitalistický?" ptá se Zdirad.
"Ne, rybám je jedno, jaký je politický režim."
To už zareaguje rybář:
"V mládí jsem ovšem chytil takové sumce častěji než dnes."
"Pane, co s ním uděláte?" táže se Zdirad.
Pankrác nečekaje na odpověď zapěje:
"A teď jej hodí na olej, jó to je dávno, yesterday..."

Strejdánek sedí na břehu potoka. Pamatuje si dobře, že je to potok.
Zapomenout příbuzné a nazvat se příbuzným?
Spustí udici do vody. Nástrahu neudržel.
Udrží udice rybu? Udrží Strejdánek udici?
Voda víří, ostatní u stolu hýří a Strejdánek čeká na svoji vlastní rybu, kdepak ten Fififjončin pudink, dřímá a málem přepadne do říčky. Ne, do potoka! Předek to říkal! Je ještě starší a musí vědět všechno líp.
Policajt sebou cukne.
Bambul zahulákal: „Ve jménu zákona otevřete,“ ale mumínci nebyli doma.
Ryba zabrala.
Strejdánek šťastně navíjí.
Vytáhne prastarou noční čepičku.
Předek! Jak by mohl spát zimním spánkem bez čepice s bambulí?

Řekl jsi slovo
bylo vypasené, tlusté a bílé
vydatné jak kus tuleního tuku.
Taková nežereme každý den.
Je to těžké, živit se slovy;
některá jsou jalová a řídká-
to když kloudně nemáme co říct.
A potom sušíme hubu
Nebo visíme cizím u pusy
čekáme na drobty slov
co nejsou určena nám.
Pouliční křiklouni mluvící ke všem
lunatici mluvící k sobě
zamilovaní mluvící k odcházejícím zádům
ti všichni nás netušíce živí.
A jejich slova jsou někdy tak překvapivá
drobty chleba, polámané růžové lístky i sušené maso.
Plýtvají slovy, ta dobrá nepoznají;
kolikrát najdeme ta nejlepší
válet se u chodníku
úplně nedotčena.

To, že jsem z každé procházky dostávala jako dárek několik kamenů, dřevěné klacíky a náruč pampelišek, to jsem si celkem brzo zvykla. Sice ve městě a v paneláku to byly dárky ne zcela praktické, ale co mi chudák malé děvče mohlo podarovat, když peníze nemělo, nemohlo samo nakupovat a všechny výrobky ještě musela vyrábět pod dohledem.
No s její povahou se nevyplatilo nechávat ji dlouho bez dozoru. Zábavu si sice najít uměla, ale ne vždy jsme z toho my rodiče byli nadšeni.
Ovšem kapitálním úlovkem, který jsem měla dostat, byla uříznutá dopravní značka, kterou chtěla vzít a donést ji domů.

Scullyová rozrazila dveře do místnosti a vběhla dovnitř, zbraň v pohotovosti a rychle zkontrolovala pohledem své okolí.
„Jdeme pozdě,“ konstatovala a sklonila pistoli.
Mulder byl ve dveřích ve stejnou chvíli jako Scullyová, ale pro jistotu kryl chodbu.
„Neměli přece čas reagovat.“ svraštil obočí, „Nemohli se prostě vypařit.“
„Já vidím jenom spoustu papírů a dat, budeme to muset všechno projít,“ povzdechla si Scullyová s pohledem na kancelář plnou papírů a počítačů. „Projít to všechno zabere několik dní.“
„Nebo stačí jedna cesta do laborky,“ přimhouřil Mulder oči a sklonil se k popelníku, ve kterém ještě dohořívala cigareta. „Kdys naposledy dělala rozbor DNA?“

Byl to jeden z mála večerů, které měli letci jen pro sebe a Calder se rozhodl vytěžit z každé vteřiny maximum. Podle toho vypadal stav, ve kterém se v pozdně nočních hodinách vracel na základnu.
"Ty jsi pil," konstatoval zbytečně Ascobolus, když mu Calder zakopl o ocas a už nenašel sílu vstát.
"Chyběl mi tvůj tiše odsuzující pohled," zamumlal letec do bláta. V příští chvíli začal hlasitě chrápat.
Ascobolus ho chvíli útrpně pozoroval, ale pak se kolem něj obtočil a přikryl svého kapitána křídlem. Poznámky o lovu opic a kapitálním úlovku večera si s jistou nelibostí nechal na další den.

„Nuuudaaa!“ řval synek s rukama v bok, vzal telefon a šel hledat signál wi-fi.
Asi to nebyl nejlepší nápad, vzít desetiletého kluka na víkend na ryby. Posadil jsem se zpátky na břeh, periférně zkontroloval směr, kam šel a začal jsem hypnotizovat sem tam zčeřenou hladinu.
...
Měl pravdu, zase takový odvaz to není. Ale jsem v přírodě, pryč z města, alespoň na chvíli.
„Tati, chlapi u hospody říkali, ať přijdeš.“ hlásil při návratu.
„Chytils něco?“
„Kromě křeče do nohy? Ne.“ řekl jsem unaveně.
„...ale aspoň jsme spolu, příroda a tak ...Nebuď smutnej, máme konzervu.“
....můj, náš nejlepší úlovek za celý víkend...

Seděla jsem na kameni u řeky a pozorovala bratra s jeho kamarády, jakou mají radost z jejich úlovku
,,Stoupněte si támhle k tomu stromu, vyfotíme se. Anno, vyfotíš nás?"
Byla to hrůza, sumec měl prořízlou pusu od háčku. Přišlo mi, že je tak napůl mrtvý.
,,Řekněte sýr."
,,Sýýýýr."
,,Teda to je největší úlovek sezóny."
,,144 centimetrů a 22 kilogramů."
,,Paráda!"
Kluci si začli gratulovat a plácali se po ramenou. Nejsem žádná přehnaná ochránkyně zvířat, sama jím maso. Ale koukat se na tu rybu, jak z donucení pózuje na fotce, polomrtvá, s prořízlým rtem od háčku. Zkrátka mi nějak nebylo radostně.

Brali se snad z lásky. Pak mu jednoho dne začala znovu vykat.
„Přijel jsem si pro tebe. Jsi moje žena, máš nějaké povinnosti!“
„Pokud zapátráte dostatečně hluboko, najdete v hlavě jistě i nějakou rozumnou myšlenku.“
„Hydra! To je přesně to, co jsi!“
„Vida, kapitální úlovek.“
„Raději žiješ tady s ním, co? S tím sodomitou a jeho zvrácenou rodinkou!“
„Nemluvte nesmysly.“
„Jestli se mnou neodejdeš do Uher, udám ho!“
Nikdy mezi nimi nebyl ani náznak romantické lásky. Tykat mu nikdy nezačala, protože se bála, že to jednou bude muset měnit.
Neukazujte se teď nikde s panem Sternem. Plura otiosa. KK