DMD Bonus č. 6 pro 23. 4. 2017.

Kapitán Lassard seděl ve své pracovně a krmil rybičku. Zbývalo třicet sekund, než k němu vtrhne, jako každé úterý, poručík Harris. Prásk a dveře se rozlétly.
"Kapitáne."
"Dobrý den, poručíku, co vás ke mne přivádí?"
"Naši noví kadeti! Víte, co zase provedli? Mahoney mi šlápnul na nohu, Hightower převrátil lezeckou stěnu a Hooksová opět nebyla schopná říct půl slova do megafonu."
Kapitán Lassard pokýval hlavou. Velmi dobře věděl, že denní kontakt s mužem Harrisova typu je tou nejskvělejší průpravou pro dobu, kdy jeho kadeti budou muset sloužit na okrscích pod podobnými nadřízenými. Ano, nejlepší výuka je výuka praxí. Usmál se.

"Forty years ago this stone was found in my country," Sarmad said, touching the shimmering surface.
Maeve felt a jolt of magic exchanged.
"...and lost during one of the countless skirmishes, taken by the Americans."
An angry flash washed over her.
"They thought we will forget, we will give up, run out of time..."
He scoffed.
"But we persevered. And finally I hounded it down. The legacy of my people... that will help them rise to the greatness they deserve."
The room grew colder.
"I have no sons, but I will fulfill the promise of my name!"
Which means Eternal

„Tak tady je moje sbírka,“ ukazuje mi několik polic s vyrovnanými řadami lebek. Odrážejí se svou bělavou barvou od tmavého dřeva, na kterém leží.
„Proč zrovna tohle?“
„Kdysi jsem měl možnost nahlédnout do několika bestiářů a rozhodl jsem se, že budu sbírat lebky zvířat, která jsou v nich vyobrazena.“
„To zní zajímavě. Vlastně máte něco jako vlastní druh bestiáře.“
„Největší vzácnost je tamhle,“ ukazuje na polici, kde leží jediný exponát.
Přemýšlím, co je na něm zvláštního. Vypadá jako od malého koně. Ovšem na tom kostěném čele se mi něco nezdá.
„Bohužel chybí roh. Ale jsem jediný, kdo má lebku jednorožce.“

Pentličky na rukávech se jí rozvázaly, ty z vlasů ztratila. Někde v zahradě se určitě toulá i jedna zlatá náušnička. Mamá se zlobí jenom na oko, protože její nejmilejší Antonie může cokoliv.
Sleduje její útlé tělíčko, jak je nepohodlně sevřeno v korzetu, hlavinku, která už nosí napudrovanou paruku. V očích dvora už je Antonie téměř dospělá žena, jen provdat, v očích matky je to dívenka. Hladí ji po tvářičce a suší slzy.
Neboj, maličká, zítra půjdeš zase ven se svým psíkem, jen si hraj. A neplakej, služebnictvo najde tvé náušnice. Jen buď děťátkem, holčičko, ještě chvíli, než mi tě odvezou...

První příšera Kombestu (Komentářový bestiář) odrážela jeho ztrhanou, popelavě šedivou tvář s kruhy pod očima: monstrum vbodávalo své jehlanovité ruce do těla oběti, místo tváře pak zrcadlo, aby viděl vlastní umírání. Jmenovalo se Nepochopení (Milé! Veselé! Vtipné!, když Noční běs, Svírající smutek, Pád do propasti, Brr!, Horor!, Depresivní!, když Něžná vzpomínka, Nádech nad hladinou, Naděje navzdory).
Druhá nestvůra vše v lichém počtu, oči, uši, ruce, nohy, divě nepatřičná, skrytě rdousící, ze stínu útočící (Drabble má 101 slov!). Vlastně to byla spíše stvůra, jejímž stvořitelem on sám.
Třetí bestie beztvará, zahalující mrak, jejím zřením oči zality rudým inkoustem (Nevidíme, Faobe, téma).

Drobílek
Mění drobné mince, které vám pak v obchodě chybí při placení, takže musíte rozměňovat tisícovku, na drobečky, které se vám lepí na vše, co si dáte do kapes.
Klepík
Proměňuje obsah vzkazů na lepících papircích na nesmyslné klepy, takže se nikdy nedozvíte, že vám žena psala, ať koupíte rohlíky.
Světlík
Rozsvěcí v koupelně, v předsíni, v kuchyni...A to především, když si lehnete do postele a chystáte se spát.
KMB
Příšera, která je zatížená na klíče, mobily a brýle a neustále vám je schovává.
Nápadník
Způsobuje, že se pro něco vydáte, ale než tam dojdete, zapomenete, co jste chtěli.

Vyšetřovací spis z roku 1975 byl po těch letech ohmatán tak, že připomínal středověký grimoár. Agent Nitz ho bral do rukou několikrát denně. Vražda dvou nejlepších mužů FBI v rezervaci Prérijní růže. Pachatel neznámý. Čtyři podezřelí mlčí i po třiceti letech. Kdysi indiánští radikálové, dnes… Nitz se vpíjí pohledem do tváří mladých tak, jak byl tenkrát mladý on. Gina Zlý Kůň. Lincoln Rudá vrána. Arthur Pendergrass. Lawrence Belcourt. Čtyři tváře. Dávno v nich nevidí lidské rysy. Je to zvěř. Lovná zvěř, kterou stopuje třicet let. Maně se dotkne zbraně v pouzdru. Cítí v kostech, že hon je téměř u konce.

Vincent kráčel ulicemi Arles. Byl Velký pátek a z boulangerií se linula vůně velikonočních briošek. Chvilku se cítil šťastně. Došel ke svému domu a u branky zahlédl Roulina.
„Krásný den, Vincente,“ volal na něj z dálky dobrosrdečný pošťák, „mám pro vás balíček!“
Vincent si pospíšil a už od něj přebíral velký balík zamotaný do hnědého papíru.
„Děkuji vám,“ řekl mu a nadzvedl na pozdrav svůj slamák.
Vevnitř nedočkavě roztrhal papír. Obraz! Před ním se skvěla nová Gauguinova mazanice. Ve skutečnosti to bylo velmi dobré dílo.
Vincent měl radost. Ve vzduchu cítil naději, že za obrazem bude brzy následovat jeho malíř.

Malý chlapec se zasnil.
Ta tajemná zvířata, tolik nepodobná těm, které viděl na podzim v cirkuse.
Lvi, žirafy, gazely, sloni... Obrazy ukazují vidění jejich autora, jeho představy.
Horečně listoval knihou, kterou mu zapůjčil opat kartuziánského kláštera, aby se na chvíli zabavil, než s jeho strýcem dořeší letní slavnost květin.
Miloval prázdniny u strýce a ještě více miloval návštěvy zdejšího kláštera a jeho knihovny.
...
V pracovně za stolem sedí muž.
Hlavou mu plynou vzpomínky na prázdniny strávené u strýce v Certosa di Pavia.
Po chvíli zasune do psacího stroje list papíru.
Na archu se pomalu řadí písmena "Il nome della rosa"

„Takže tati, ještě jednou… Na Zderazi?“
„V poho…“
„Ne! Zderaz patří Dvojce! Chjo. Opletalova?“
„Já nevim… Blbý?“
„Ne, Opletalova je naše. Vždyť vede pod Sherwoodem… Tati no tak, všechno je to logický.“
„Já prostě nechápu, proč se mám najednou učit, kam smim a kam ne. Dřív jsem s Britem jednoduše vyrazil a nesledoval ulice, prostě jsem šel a bylo mi šumák, kde skončim…“
„Ano, tati, zcela jsi zanedbal geografii Prahy… A musíš se to doučit. Vždyť to děláme pro tvoje dobro. Koukni znova na tu PARPATskou mapu. Hranice jsou tady všude dobře vidět. Tak… Na Valech?"
"Dobrý."
"To je šestka!"